Ústavní soud se brání aneb solární paralely

Právníci hledají souvislosti mezi nálezem Ústavního soudu ve věci stavebního spoření a „solární“ stížností. Pokud vůbec jsou, tak slabé.

Možná je to náhoda, ale spíše to vypadá, jako by ústavní soudci o víkendu spustili koordinovanou „kampaň“ na obranu své instituce před kritickými reakcemi politiků na adresu některých nedávných nálezů Ústavního soudu (ÚS). Před týdnem například ÚS z procesních důvodů zrušil narychlo naordinované škrty ve stavebním spoření.

V obsáhlém rozhovoru v Lidových novinách hájila počínání Ústavního soudu jeho místopředsedkyně Eliška Wagnerová, v Otázkách Václava Moravce v České televizi zase hovořil předseda instituce Pavel Rychetský.

Rychetského obrana spíše přilije olej do ohně, než aby situaci zklidnilaRychetský se v reakci na názor prezidenta Klause, že se Ústavní soud „pohybuje mimo Ústavu a vstoupil do čisté politiky“, nechal slyšet: „Někdo může těžko chtít, aby Ústavní soud nebyl politický orgán, když jeho hlavní, základní funkcí je právě hlídat politický orgán. To znamená hlídat meze a říci: tady už nemůžete jít dál. To znamená stanovit základní pravidla fungování demokratické společnosti.“ Lze ale odhadnout, že Rychetského obrana a vysvětlování principů, na nichž Ústavní soud stojí, spíše přilijí oleje do ohně, než aby situaci uklidnily.

Wagnerová v Lidových novinách v souvislosti se snahou ministra financí zdanit stavební spoření údajně prohlásila, že – citujme internetový titulek – „Kalousek pracuje jako nacisté“. Nic takového neřekla, to jen relativně odborné vysvětlení se kdosi v titulku pokusil shrnout způsobem, který sice připomínal její slova, ale nekopíroval je. A právě na „slovíčkaření“, které Wagnerová Kalouskovi vytýkala, jsou soudci už z principu svého povolání citlivější než zbytek populace. Ústavní soud tedy nelenil a ještě v den vydání rozhovoru se proti „dezinterpretaci“ ohradil.

Existuje filozofická souvislost?

Wagnerová se nenechala vmanipulovat do srovnávání nedávného nálezu ve věci stavebního spoření a očekávaného výroku Ústavního soudu v případě zdanění fotovoltaického byznysu v Česku. Nemůže se prý totiž vyjadřovat do médií k věci, o níž budou soudci teprve jednat. A navíc kvůli tomu, že – jak tvrdí – oba případy jsou odlišné. Těžko říct. Na to, jestli mezi argumentací ve věci zdanění stavebního spoření a budoucím „solárním“ nálezem existuje filozofická souvislost, se názory právníků liší. U Ústavního soudu nyní leží návrh na zrušení balíčku zákonů, kterými loni politici zaškrtili solární boom. Patří mezi ně zejména ustanovení o 26procentním odvodu pro provozovatele solárních elektráren, které byly uvedeny do provozu loni a předloni.

Advokáti solárních investorů si pro jistotu poměrně podrobný názor utvořili. Podle jedné části solárního tábora je pozitivní, že daňové opatření lze podle ústavních soudců považovat za „ukončení podpory“.  Také závěr ÚS, podle něhož má být pod ochranou legitimní očekávání příjemců podpory, jim hraje do karet. Na druhou stranu, klíčové argumenty v nálezu týkajícím se zdanění stavebního spoření byly procesního charakteru, nikoli meritorního.

Klíčové argumenty v nálezu týkajícím se zdanění stavebního spoření byly procesního charakteru, nikoli meritorníhoVyvozovat, zda dá v případě solárních investorů Ústavní soud přednost legitimním očekáváním investorů nad právem státu regulovat své daňové, či chcete-li přesně „odvodové“ záležitosti, v tuto chvíli stoprocentně nejde. Stejně jako předvídat, že pokud Ústavní soud rozhodne ve prospěch solárních investorů a části navrhovaných „solárních“ zákonů zruší, bude stoprocentně po mezinárodních arbitrážích, protože z nich investoři dobrovolně vycouvají.

Záležet bude především na tom, kdy se ústavní soudci k projednávání solární věci dostanou. Čím později, tím více peněz investorům každý měsíc solárním odvodem uteče, což pravděpodobnost arbitráže zvyšuje. Na druhou stranu, ČESKÁ POZICE zaregistrovala i poněkud vyhrocený názor, že by k  arbitrážím mělo dojít na každý pád, „aby si stát pro jednou uvědomil, že chování, jaké předvedl vůči solárním investorům, mu neprojde“. Spíš jde ale jen o bojovné čechrání peří, než o reálný scénář.

Investoři budou podle názoru ČESKÉ POZICE poměřovat vysoké náklady na mezinárodní arbitráž s prospěchem, který jim případná výhra může přinést, setsakramentsky racionálně.