Úspěšné vynálezy se rychle mění. Základ automobilu však zůstává stejný

Už zhruba 50 let patří k rekvizitám futuristických příběhů auta, která létají, potápějí se nebo jezdí bez řidiče. Jenže v reálném světě nefungují, vypadají pořád stejně. A ještě nějakou dobu se to nezmění.

Rani Tolimat 7.2.2021

V Berlíně testují první samořídící autobus od společnosti Local Motors. Stroj se jmenuje Olli. foto: Local Motors

V Berlíně testují první samořídící autobus od společnosti Local Motors. Stroj...

V technologickém světě platí základní pravidlo: co se nevyvíjí, to odumírá. Úspěšné vynálezy se v průběhu let rychle mění – třeba počítače fungují v zásadě na podobném principu už od poloviny 20. století, ale dnes máme každý v kapse výkonnější stroj, než které řídily koncem šedesátých let cesty kosmonautů k Měsíci (byly velké jako domy). A fotoaparáty, jimiž fotili naši dědečkové, by dnes nezvládl obsluhovat mnohý profesionál.

Staré bicykly obdivujeme v technických muzeích, ale jezdit bychom na nich neuměli. A dalo by se dlouho pokračovat. Je tu však jedna důležitá výjimka – auto. Zní to téměř neuvěřitelně, ale základní dopravní prostředek současného světa a symbol moderní doby se za bezmála 150 let své existence změnil v zásadě jen kosmeticky, základ zůstává stejný – spalovací motor, převodovka, systém řízení, dokonce gumové pneumatiky naplněné vzduchem, o kterých se již v padesátých letech psalo jako o anachronismu.

Projekt C-Roads

Vizionáře a autory sci-fi to dráždí, takže už zhruba 50 let patří k povinným rekvizitám futuristických příběhů auta, která létají, potápějí se nebo jezdí bez řidiče. Jenže rekvizity z bondovek, Minority Report nebo Návratu do budoucnosti v reálném světě nefungují. Auta vypadají pořád stejně. A ještě nějakou dobu se to nezmění. Alespoň drobný pokrok v mezích zákona se však v této oblasti v uplynulých letech odehrál. Pomiňme nástup elektromotorů, což je trochu jiná (nikoli nová) kategorie.

Na mysli mám nástup komunikačních technologií, které do aut pomalu, ale jistě pronikají. Dokážou jízdu výrazně zpříjemnit, pomáhají zvyšovat bezpečí a za čas možná dokonce umožní absenci součástky mezi sedadlem a volantem, která je podle mnohých odborníků nejporuchovějším komponentem současných aut – řidiče… Jste na cestě a pár kilometrů před vámi dojde k nehodě, případně se na trase spustí přívalový déšť, ve kterém se dá jet leda krokem.

S obyčejnou „hloupou“ navigací se cesta může změnit v utrpení – kdo strávil dlouhé hodiny na dálnici čekáním, až silničáři či hasiči následky nehody odstraní a kolona se zase rozjede, ví, jak zlé to může být. V současnosti na území Evropské unie vzniká projekt C-Roads, který by tomu měl učinit přítrž. Jeho úkolem je, že jakmile na trase nastane jakákoli událost ovlivňující naplánovanou jízdu, navigační systém o tom dostane zprávu a bude moci trasu okamžitě změnit.

S obyčejnou „hloupou“ navigací se to nedozvíte a cesta se může změnit v utrpení – kdo strávil dlouhé hodiny na dálnici čekáním, až silničáři či hasiči následky nehody odstraní a kolona se zase rozjede, ví, jak zlé to může být. V současnosti na území Evropské unie vzniká projekt C-Roads, který by tomu měl učinit přítrž. Jeho úkolem je, že jakmile na trase nastane jakákoli událost ovlivňující naplánovanou jízdu, navigační systém o tom dostane zprávu a bude moci trasu okamžitě změnit.

Teď si nejspíš říkáte, co je na tom důležitého – totéž dělají chytré navigace typu Waze známé a používané dlouhá léta. Jenže ono to není totéž. Dalo by se říct, že tam, kde možnosti Waze končí, C-Roads a podobné systémy začínají. „Waze je komunitní aplikace, informacemi ji zásobí sami uživatelé,“ vysvětluje Jindřich Hemer z mobilního operátora T-Mobile, který se na vývoji C-Roads podílí.

„To má výhody, ale také značné nevýhody – informace se do systému dostávají pomalu a nejsou ověřené. Takzvané C-ITS systémy, které využívají i C-Roads, jsou mnohem rychlejší a reagují během několika vteřin. A informace jsou garantované odpovědnými autoritami.“ Především rychlost může hrát podstatnou roli. Platí to zejména pro dopravní nehody – u Waze uplyne mezi nehodou a automatickou úpravou trasy v průměru několik minut, někdy i půl hodiny.

Propojení s řídící jednotkou

Roli hraje geografický region, vytíženost dané silnice či denní doba. V běžných situacích to většinou stačí, ale co když se nehoda stane pár set metrů před vámi, za zatáčkou, případně na dálnici za nejbližším sjezdem? V takovém případě je Waze k ničemu, ale rychlá reakce C-Roads může být k nezaplacení. Pokud bude systém fungovat podle plánu, objeví se varovná hláška na displeji palubní desky nebo v telefonu za pár vteřin, což řidiči umožní zareagovat i na akutní nebezpečí.

„C-Roads pomohou v situacích, které běžně řeší spíš adaptivní tempomat než navigace,“ vysvětluje Jindřich Hemer. „Jenže tempomat potřebuje přímou viditelnost, náš systém nikoli. Zatáčka nebo terénní zlom mu tudíž nevadí. A může doslova zachránit život.“ Ostatně, uvidíme zanedlouho sami – projekt, u jehož zrodu stálo Česko s Německem a Rakouskem, by se měl v první ostré verzi představit v červnu příštího roku na veletrhu Urbix v Brně.

Technologii C-ITS, na níž je C-Roads založená, lze bez problémů propojit s řídicí jednotkou vozu, takže v krizových situacích nebude reakce řidiče třeba, auto si v případě hrozícího nebezpečí poradí samo jako při použití adaptivního tempomatu a bez nutnosti přímé viditelnosti

Jak už bylo řečeno, to vše je jen začátek. Technologie C-ITS, na níž je C-Roads založená, toho umí mnohem víc. Především ji lze bez problémů propojit s řídicí jednotkou vozu, takže v krizových situacích nebude reakce řidiče třeba, auto si v případě hrozícího nebezpečí poradí samo, opět jako při použití adaptivního tempomatu a bez nutnosti přímé viditelnosti.

V uvedeném případě nehody za nejbližší zatáčkou vůz zpomalí automaticky dřív, než by dupl na brzdu řidič. (Pokud by někoho napadlo, že jde jen o další z orwellovských praktik, kdy umělá inteligence zasahuje do našich svobod, spánembohem – lze předpokládat, že v inkriminované zatáčce by názor velmi rychle změnil.) Nemusí jít ani o natolik dramatické situace – sofistikovaný komunikační systém dokáže zpříjemnit i obyčejnou jízdu.

Na displeji (ideálně virtuálním přímo před očima, aby člověk mohl neustále sledovat vozovku) se mohou zobrazovat různé informace – od turisticky zajímavých míst v okolí přes ceny benzinu na nejbližších pumpách až po aktuální zpravodajství nebo e-maily. Samozřejmostí bude personalizace – každý člen rodiny nebo třeba firmy se bude moci přihlásit k osobnímu účtu, takže se mu zobrazí jen ty informace, které si bude přát.

Bez řidiče

Technologie C-ITS je už prakticky hotová a připravená k provozu, k jejímu uvedení do praxe chybí v zásadě jen jedno – masivnější rozšíření nové generace komunikačních sítí, především nastupující technologie 5G. Ta přináší dvě zásadní výhody – první je rozšíření frekvencí pro mobilní připojení, takže dopravní systémy dostanou vyhrazené vlastní pásmo a nebudou se o prostor přetahovat třeba s běžnou mobilní komunikací.

Konečným cílem zavádění moderních komunikačních systémů do silniční dopravy je vynález, bez kterého se sci-fi příběhy neobešly už před třiceti čtyřiceti lety – auto bez řidiče. Nebude se ale pravděpodobně řídit telefonem jako v bondovkách, nýbrž chytrými patníky, pásy ve vozovce a dalšími prvky využívajícími v zásadě podobnou technologii, jako je C-ITS.

Druhou výhodou je nízká latence aneb bleskurychlá odezva sítě – auto díky 5G dokáže na podnět zareagovat během zlomku vteřiny, což je v silničním provozu nutnost. Po nástupu 5G bude inteligentní technologie na silnicích zřejmě rychle přibývat. V různých zemích, především v USA a ve Skandinávii, se v poslední době testují chytré dopravní značky – po jejich zavedení lze předpokládat, že systém začne aktivně upozorňovat na omezenou rychlost či nutnost změnit jízdní pruh.

A může dojít i na to, že vůz na omezeném úseku automaticky zabrzdí – pak nás opět zřejmě čekají vášnivé debaty, zda jde o vítaný bezpečnostní prvek, nebo o nepřípustný zásah do soukromí. Například v Japonsku se testují i chytré křižovatky schopné třeba přepnout semafor, když se blíží sanitka či hasiči, prodloužit zelenou pro vozidlo řízené zdravotně postiženým řidičem a podobně. Počítá se i s tím, že si informace budou předávat auta, takže chytré silniční prvky mnohde ani nebudou třeba.

Konečným cílem zavádění moderních komunikačních systémů do silniční dopravy je vynález, bez kterého se sci-fi příběhy neobešly už před třiceti čtyřiceti lety – auto bez řidiče. Nebude se ale pravděpodobně řídit telefonem jako v bondovkách, nýbrž chytrými patníky, pásy ve vozovce a dalšími prvky využívajícími v zásadě podobnou technologii, již jsem popsal.

Posílení chytrých systémů

V současnosti už to žádné sci-fi není – pokud se chcete projet samořídícím městským mikrobusem, stačí navštívit Vídeň, zajet si metrem do futuristické čtvrti Aspern-Seestadt a nasednout na místní okružní linku. Autonomní autobusy testují i Hamburk, Helsinky, Singapur či mnohá americká města. Kupříkladu v Las Vegas funguje samořídící linka vždy v lednu během mamutího veletrhu spotřební elektroniky CES – vozí návštěvníky mezi výstavištěm a třídou The Strip, na které stojí světoznámé hotely.

Něco jiného je zřídit vzorovou pravidelnou linku pohybující se neustále po stejné trase a vypustit autonomní auta do džungle běžného provozu. Aby se to mohlo stát, je nutné chytré komunikační systémy posílit – silniční síť musí v zásadě tvořit dokonale propojený celek, v němž ani centimetr není bez signálu a pokrytí senzory všeho druhu.

Jenže něco jiného je zřídit vzorovou pravidelnou linku pohybující se neustále po stejné trase a vypustit autonomní auta do džungle běžného provozu. Aby se to mohlo stát, je nutné chytré komunikační systémy posílit – silniční síť musí v zásadě tvořit dokonale propojený celek, v němž ani centimetr není bez signálu a pokrytí senzory všeho druhu.Ty budou hlídat rychlost, směr pohybu vozů, odstup od ostatních, zařazení do pruhů – vše, na co si dnes musí dávat pozor řidič.

Určitě to nepůjde bez 5G, případně ještě novější technologie, která se zatím připravuje – bleskurychlá odezva signálu je v tomto případě životně důležitá, prodleva desetiny vteřiny může stát životy. A musí se změnit spousta zákonů a nařízení, což předpokládá, že celý systém bude šlapat jako hodinky – stačí jediná chyba a proces se může na roky zablokovat. Proto si na masivnější nástup samořídících aut ještě minimálně počkáme, po technické stránce už ale mnoho nepotřebují.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.