Vývoj mezinárodní situace je sice moné s určitou pravděpodobností předvídat, ale ani nic víc, ani nic méně. Míra pravděpodobnosti takové předpovědi je pak daná vestrannou analýzou vech faktorů, přičem nejdůleitějí jsou politické, ekonomické a vojenské.
Samozřejmě, e existují situace, kdy je moné předpovědět vznik ozbrojeného konfliktu s pravděpodobností blíící se jistotě, ani by bylo nutné cokoli analyzovat. Dlouho před vypuknutím druhé světové války bylo zřejmé, e nástup faismu v Německu povede dříve, nebo později k válečné katastrofě.
Permanentní soupeření mezi USA a Ruskem, které v důsledku tragických ukrajinských událostí přerostlo ve vánou mezinárodní krizi, znovu nastoluje otázku: Je svět dnes, po 70 letech od poráky faismu, na prahu nového světového konfliktu?
Americká technologická převaha
Jedním z důvodů vypuknutí konfliktu by údajně mohla být snaha USA vymanit se tímto způsobem z ekonomické krize světové války vdy výrazně posílily jejich postavení ve světě. Dalím důvodem by například mohl být zápas o přístup k surovinovým zdrojům, předevím v Arktidě, nebo snaha Kremlu o obnovení mocenských pozic v zemích bývalého Sovětského svazu nebo ve východní Evropě. Jsou USA a Rusko připravené k takovému řeení vzájemných sporů, které by mohlo vyústit v novou světovou válku?
Americké technologie jsou u větiny zbrojních systémů o jednu a v některých případech i o více generací před ruskými |
V této souvislosti si připomeňme výrok světoznámého fyzika Alberta Einsteina, kdy na otázku, jakými zbraněmi se bude bojovat ve třetí světové válce, odpověděl, e sice neví jak ve třetí, ale ve čtvrté klacky a kameny. Mnoství a ničivá síla dneních vojenských potenciálů pravděpodobných protivníků potvrzují pravdivost Einsteinových slov.
Světové prvenství vojenské síly USA je nezpochybnitelné. Obrovský vojenský rozpočet umoňuje trvalé rozmístění amerických ozbrojených sil ve světě a jejich vybavení moderní bojovou technikou. Jejich technologie jsou u větiny zbrojních systémů o jednu a v některých případech i o více generací před ruskými.
Horí ruské postavení
USA mají ve výzbroji ji několik let například letouny páté generace, zatímco Rusko nedokončilo ani vojenské zkouky obdobného letounu. Pentagon nedávno úspěně vyzkouel laserovou a elektromagnetickou zbraň a kosmické zbraňové systémy k provedení takzvaného globálního úderu. Výstavba protiraketového systému, který by měl být dokončen v roce 2020, značně pokročila. Navíc, vojenský potenciál USA podporují na celém světě jejich spojenci, včetně České republiky.
Na první pohled je Rusko ve výrazně horím vojenskostrategickém postavení. Navzdory tomu hrozba eskalace mezinárodního napětí narůstá. |
Oproti tomu Rusko nemá významnějího spojence, technologicky zaostává a jeho pozemní vojsko, námořnictvo a letectvo jsou početně slabí ne síly NATO. Na první pohled je tedy Rusko ve výrazně horím vojenskostrategickém postavení. Navzdory tomu hrozba eskalace mezinárodního napětí narůstá.
Z členských zemí NATO snad nejsilněji znějí válečné bubny z Polska, které rozsáhle zbrojí. Také Spolková republika Německo přijímá řadu preventivních opatření, včetně odkonzervování mnoha tanků v mobilizačních skladech. Obdobné aktivity lze sledovat i v ostatních členských zemích Severoatlantické aliance.
Strategické operace
Rovně Kreml ukazuje svaly. Ruská armáda je v současnosti schopná obrovských strategických operací i napadnout členské země NATO. Sovětská armáda měla v době rozpadu Varavské smlouvy asi 3,5 milionu vojáků, ruská v současnosti přiblině 800 tisíc, kteří jsou rozmístěni od Kurilských ostrovů po západní hranice Ruska, a mení vojenské kontingenty v Arménii, Kyrgyzstánu, Bělorusku a v neuznaných republikách Abcházie a Jiní Osetie.
Ruská armáda je v současnosti schopná obrovských strategických operací i napadnout členské země NATO |
Ruské pozemní vojsko má údajně jen 360 tisíc muů, kteří jsou rozděleni do čtyř vojenských okruhů Dálný východ, Střední, Jiní a Západní vojenský okruh od západních hranic Ruska po Ural. Uvedené síly tvoří čtyři tankové brigády, 29 motostřeleckých a horských brigád a devět dělostřeleckých brigád.
Pozemní jednotky můou být podporované výsadkovými jednotkami v počtu asi 40 tisíc muů čtyři výsadkové divize, jedna speciální úderná brigáda a tři samostatné aeromobilní brigády. V Západním vojenském okruhu jsou rozmístěny dvě tankové brigády a est motorizovaných, z nich jedna, 200. brigáda dislokovaná v Pečenge na severu Kolského poloostrova, byla reorganizována na arktickou.
Síla Západu
V tomto Západním vojenském okruhu je i větina výsadkového vojska, jeho počet se má do roku 2020 údajně a zdvojnásobit. Pro srovnání jen polská armáda má tři divize a několik samostatných vevojskových brigád, tedy vojenskou sílu podobnou ruské umístěné v západní části země.
K vítězství je důleitějí technologická převaha ne počet vojáků. Západ má obojí. |
Vojenskou sílu země ale nelze měřit počtem vojáků ani tanků. Válka v Ukrajině ukázala, e navzdory mnohdy a několikanásobné převaze nad povstalci je ukrajinská armáda nedokázala porazit. Důvodem nebyla jen motivace povstalců, jejich bojové zkuenosti či účast ruských dobrovolníků, ale i schopnosti velitelů.
A také skutečnost, e ruská armáda pouila ve prospěch povstalců ze svého území radioelektronické prostředky, čím naruila systém spojení a velení ukrajinské armády, co se zejména projevilo v naprosté dezorganizaci vedení obranných bojů v Debalcevu. K vítězství je tedy důleitějí technologická převaha ne počet vojáků. Západ má obojí jednotky vyzbrojené moderními zbraňovými systémy i značnou početní převahu nad ruskou armádou.
Zastaralé zbraně
Vojenská přehlídka na Rudém náměstí, která se uskuteční na oslavu 70. výročí vítězství nad faismem, bude mít tentokrát i jiný význam. Kreml demonstrací síly bude chtít posílit nacionalistické cítění obyvatel v době hospodářské krize a mezinárodních sankcí a také ukázat světu sílu Ruska.
Nechci zesměňovat vojenskou přehlídku na Rudém náměstí, ale jde o Putinovu vesnici. V jejím průběhu toti Kreml ukáe nové, a dosud přísně utajované tanky, obrněné transportéry, samohybná děla a mnoho jiných zbraňových systémů. Problém je vak v tom, e nejsou, a ani dlouhou dobu nebudou ve výzbroji ruské armády.
Ruské pozemní vojsko bude i v přítích deseti letech zcela odkázané u větiny zbraní na zastaralé sovětské nebo částečně modernizované |
Ve větině případů jde o zbraňové systémy, u kterých dosud nebyly dokončeny zkouky ve výrobních závodech, nemluvě o vojenských zkoukách, je by měly definitivně rozhodnout, zda bude dotyčný tank nebo obrněný transportér zařazen do výzbroje. Dnes je proto více ne zřejmé, e ambiciózní zbrojní programy Kremlu, které například předpokládají zavedení do roku 2020 a 2400 nových tanků, jsou fikcí.
Z toho vyplývá, e ruské pozemní vojsko bude i v přítích deseti letech zcela odkázané u větiny zbraní na zastaralé sovětské nebo částečně modernizované. Obdobná situace je i v letectvu, kde Rusko není schopné v relevantní době vyvinout nové letouny, a proto bude například obnovovat po mnoha letech, kdy přestaly být vyráběny, výrobu stíhacích přepadových letounů MIG 31 a strategických bombardovacích letounů TU 160.
Pouití jaderných zbraní
Z uvedeného je zřejmé, e ruské pozemní vojsko není v současnosti schopné velkých vojenských operací. Navzdory postupné modernizaci pozemního vojska, letectva a námořnictva potrvá jetě dlouho, ne ruská armáda dosáhne technologické úrovně zemí NATO. To vak neznamená, e ruská vojenská síla je neúčinná a je moné ji podceňovat. V armádě kdysi platilo: Nikdy protivníka nepodceňuj, podcení ho jednou a jsi mrtvý.
Nedávno schválená vojenská doktrína na rozdíl od té současné nejen zdůrazňuje význam jaderných zbraní, ale ani nevylučuje jejich první pouití Ruskem |
Ruské velení si tuto situaci uvědomuje. Na konci loňského roku se na ministerstvu obrany konalo zasedání ruské generality, na něm Vladimir Putin vytyčil hlavní cíle v oblasti obrany. Kromě zpracování základního dokumentu plánu obrany Ruska na období 2016 a 2020 nařídil do roku 2021 kompletně přezbrojit strategické jaderné síly a modernizovat strategické letectvo a do konce letoního roku dokončit výstavbu vesmírných sil.
Výrazně mají být vojensky posíleny strategicky významné oblasti Ruska a výrazně zvýit počet nečekaných vojenských cvičení, tedy bez předběné přípravy velitelů a techniky. Putin generalitě specifikoval základní postulát nedávno schválené vojenské doktríny, která na rozdíl od té současné nejen zdůrazňuje význam jaderných zbraní, ale ani nevylučuje jejich první pouití Ruskem.
Mylení ruské generality
Nejsem si zcela jistý, zda lze jaderné zbraně označit za sílu Ruska. Je vak zřejmé, e mylení ruské generality se stále opírá nejen o strategický princip vzájemně zajitěného zničení, tedy o vlastnictví jaderného potenciálu, který bude schopný přeít jaderný úder a následně zničit protivníka, ale kvůli slabosti Ruska v jiných vojenských oblastech i o to, e za určitých podmínek zahájí jadernou válku.
Nebezpečí proto nespočívá v ruské potenciální agresi vůči Ukrajině nebo baltským státům, ale v americké politice zatlačování Ruska. A bude-li Kreml dále vytěsňován ze svých dosud dominantních teritorií, jako je Ukrajina, bude se hrozba jaderné reakce Kremlu zvyovat. Ten mnoho let upozorňoval, e v případě uskutečnění americké protiraketové obrany příjme opatření, která ji budou eliminovat. Členské státy NATO postoj Moskvy prakticky nezajímal, a proto je dnes území střední a západní Evropy součástí budované protiraketové obrany USA.
Je zřejmé, e mylení ruské generality se stále opírá i o strategický princip vzájemně zajitěného zničení |
Z Kremlu vak v roce 2012 přila studená sprcha ruská armáda vyzkouela nový typ mezikontinentální balistické střely RS26 Rube. Zkouka vyvolala v USA nevoli, protoe délka letu byla údajně 5 800 kilometrů, co je těsně nad povolenou hranicí na základě smlouvy o likvidaci balistických raket a raket s plochou dráhou letu 500 a 5 500 kilometrů. Dráha letu rakety Rube prý byla v následných zkoukách i kratí ne 5 500 kilometrů.
Rusko nařčení Washingtonu odmítá, a dokonce pozvalo zástupce USA na blíe nespecifikovanou kontrolu rakety Rube. Vzhledem k tomu, e bude na kolovém podvozku, vak nemá velký význam, doletí-li těsně nad limit 5 500 kilometrů. Postačí, kdy se rakety rozmístěné v okolí Bajkalského jezera posunou o několik set kilometrů na východ, aby se v jejich dostřelu ocitla celá Evropa. Rusko tedy bude mít od roku 2016, kdy tyto jaderné rakety budou na bojových stanovitích, v hledáčku vechny významné cíle v Evropě.
Supertěká mezikontinentální raketa
V závěrečném stadiu je v Rusku i vývoj supertěké mezikontinentální rakety, z ní ji dnes mnoho amerických generálů bolí hlava. Bude toti údajně moci vynést na nízkou oběnou dráhu kolem Země deset a patnáct jaderných bojových hlavic. Ty pak, jako dočasné druice budou moci zaútočit na pozemní cíle ze vech směrů a zničit jakékoli místo na světě.
V závěrečném stadiu je v Rusku i vývoj supertěké mezikontinentální rakety, z ní ji dnes mnoho amerických generálů bolí hlava |
Nejde o úplnou novinku. Kreml navazuje na edesátá léta 20. století, kdy ji ruská armáda měla několik obdobných raket ve výzbroji, ale v důsledku sovětsko-americké smlouvy SALT 2 je Kreml musel zničit. Tato supertěká mezikontinentální raketa by nejen výrazně sníila účinnost amerického protiraketového systému, ale i jej podstatně zdraila kvůli výstavbě doplňkových zařízení.
Kreml v oblasti jaderného zbrojení přijímá i řadu dalích opatření, která mají zvýit jeho efektivitu a předevím zajistit přeití v případě amerického jaderného útoku. Prezident Putin ji nařídil obnovit výrobu elezničních souprav s mezikontinentálními balistickými raketami i rozmístit více atomových ponorek v oceánech. V Rusku se také odehrávají pokusy vypoutět balistické rakety z dopravních letounů zatím pouze pro civilní účely, ale současně za velké pozornosti ruského generálního tábu.
Kardinální otázka
Z uvedeného vyplývá, e závody ve zbrojení se dostávají do nebezpečného stadia, nebo USA se nepochybně pokusí o adekvátní odpověď. Kardinální otázkou tedy je, zda haraení konvenčními či jadernými zbraněmi překročí nepřekročitelnou linii, a vypukne válka.
Kardinální otázkou je, zda haraení konvenčními či jadernými zbraněmi překročí nepřekročitelnou linii, a vypukne válka |
Pouití jaderných zbraní se zdá nemyslitelné, ale historie učí, e byly nejen Hiroima a Nagasaki, ale například i za korejské války na začátku padesátých let 20. století poádal generál Douglas MacArthur o povolení pouít jadernou zbraň. Obdobnou ádost dostal od amerických generálů v roce 1958 tehdejí americký prezident Dwight D. Eisenhower v souvislosti s případnou blokádou Tchaj-wanského průlivu Pekingem. Na hraně jaderné války byla i kubánská krize.
Evropu tedy opět reálně ohrouje jaderná válka. Tragédií je, e o jejím osudu nebudou de facto rozhodovat Evropané, ale Moskva, nebo Washington.