Urban se vyhnul interpelaci, fotovoltaický hlavolam straší dál

Ohlášená interpelace v podvýboru pro energetiku se nekonala. Interpelovaný předseda hospodářského výboru Milan Urban nepřišel.

Toskánská motospojka Milan Urban. Nejen v roli nosiče pizzy byl jistě užitečným členem rozmanité jachetní společnosti. foto: archivČeská pozice

Toskánská motospojka Milan Urban. Nejen v roli nosiče pizzy byl jistě užitečným členem rozmanité jachetní společnosti.

Pře, zda interpelovaný předseda hospodářského výboru Milan Urban svému úkolu nerozuměl, nebo jej zmanipuloval, pokračuje. Místo aby se poslaneckým kolegům pokusil vysvětlit, proč se Energetického regulačního úřadu (ERÚ) dotázal na něco jiného, než mu ukládalo usnesení hospodářského výboru sněmovny, dal přednost jiným pracovním povinnostem.

Těžko uvěřit, že by se takový zkušený politický matador, mnohaletý poslanec a bývalý ministr průmyslu jen tak spletl. Zejména, je-li zocelený i pobytem v politicky odlišném, ba nepřátelském prostředí toskánské vily za uklidňující přítomnosti kapitánů energetického průmyslu. S takovými kontakty, co by nevěděl, se od nich mohl dozvědět.

Neprůhledný účetní bestseller

To, oč měl Energetický regulační úřad žádat, a to, o co skutečně požádal, však leží na opačném konci cenového toku. Měl získat podrobnou důvodovou zprávu, jakým způsobem úřad stanovil cenu příspěvku na vícenáklady podpory obnovitelných zdrojů energie, tedy 578 korun za megawatthodinu. Tato částka by se měla účtovat spotřebitelům. Namísto toho však Urban požádal o cenové rozhodnutí, kterým ERÚ určuje výkupní cenu výrobcům. Přitom Urbanem opomenutý údaj by měl zajímat každého, protože v rozpočítané formě se s ním setká každá domácnost a firma v účtu za elektřinu. V této formě se pak stává bestsellerem.

Není divu, že se veřejnost i poslanci lekli třináctiprocentního zdražení, kterým na základě zmíněné ceny za vícenáklady začal strašit nejprve ČEZ a posléze i ERÚ. Podařilo by se však, aby poslanci této extrémně vysoké částce uvěřili, kdyby měli před schvalováním k dispozici požadované údaje? Vždyť odhady Ekologického právního servisu, České fotovoltaické průmyslové asociace i ministerstva průmyslu a obchodu se pohybovaly mezi pěti a osmi procenty zdražení.

Stanovením částky 578 korun za megawatthodinu vyvrcholilo tažení proti fotovoltaice

Zveřejněním částky 578 korun za megawatthodinu vyvrcholilo tažení proti fotovolaice, jež stále trvá. Namísto smysluplné regulace připojování nových zdrojů, o níž se dávno měl postarat právě ERÚ, byla kvapně připravena novela zákona, v níž se několikrát kříží různé restrikce, které proklamovaný rozvoj fotovoltaiky nepochybně umrtví.

Elektrický hlavolam

Co když se úředníci ERÚ při stanovení vícenákladů jen spletli? Jako například v uváděném počtu nevyřízených žádostí o připojení nových zdrojů. Desetinná čárka sem, desetinná čárka tam, když se namísto 25 přičte 250 megawattů, hned je na stole závratné číslo 600 megawattů. O údajné chybě se šušká, ale oprava dosud nebyla vyhlášena. A protože ani tento výpočet nebyl zveřejněn, můžeme zprávě věřit, nebo nevěřit. A to je asi tak všechno.  Ať ERÚ zveřejní své výpočty a přizná vlastní chyby, či vyvrátí podezření.

Už se ví, že místo strašidelných třinácti, či dokonce harašících 18 procent, o nichž se mluvilo v létě, bude zdražení elektřiny v příštím roce činit kolem pěti procent. S pomocí současného poklesu ceny silové energie zvítězily mnohem reálnější odhady příspěvku na vícenáklady. Cena elektřiny tedy neporoste i bez pomoci „solární daně“, která měla mez 5,5 procenta zabezpečit.

Odvod přezdívaný „solární daň“ byl schválen před několika týdny. Znamená, že čistý výnos z produkce fotovoltaické elektřiny se zatíží srážkou ve výši 26 procent. Postihuje všechny fotovoltaické instalace nad 30 kilowattů připojené v letech 2009 a 2010. Tedy nejen neoblíbené několikahektarové solární parky, ale i menší instalace na střechách nebo na zahrádkách.

Pokud stát pošle oněch stržených 26 procent distribučním společnostem, jak bylo zamýšleno, dosáhnou nepřiměřeného zisku na úkor podnikatelů ve fotovoltaice, který by mohl být charakterizován jako bezdůvodné obohacení. Pokud si stát vybranou částku ponechá, jistě jí zalepí nějakou díru ve státním rozpočtu, ale peníze nebudou využity na to, kvůli čemu byla daň vypsána – na dorovnání příspěvku na vícenáklady nad hranicí 5,5 procenta.

Výnos daně se sice míjí účinkem, ale mnozí vlastníci menších elektráren, kteří využili příznivých podmínek vytvořených státem a vzali si na výstavbu hypotéky nebo půjčky, se budou potýkat s krachem.

Související článek: Čarování s cenou za fotovoltaiku