Uprchlická otázka? Vztahy Prahy a Berlína v krizi nejsou. Zatím.

Kvóty na rozdělování uprchlíků dál štěpí EU. Jsou česko-německé vztahy natolik „robustní“, jak tvrdí premiér Bohuslav Sobotka, že je ani spor o kvóty zásadně nepoznamená?

Idyla? Kancléřka Angela Merkelová odmítavý postoj nejen Česka k zavedení kvót pro uprchlíky nechápe. Premiér Bohuslav Sobotka tento vyhrocený spor za hrozbu pro vzájemné vztahy s naším největším sousedem nepovažuje. foto: Profimedia

Idyla? Kancléřka Angela Merkelová odmítavý postoj nejen Česka k zavedení kvót...

Česko-německé vztahy jsou nejhorší za 20 let. Xenofobní Česko. Praha proti azylové kvótě: uprchlíci v Česku nejsou vítáni. Bruselský diktát: Europarlament schválil rozdělení uprchlíků do celé EU... Novinové titulky z posledních týdnů a vyhrocená veřejná diskuse na obou stranách hranice sugerují dojem, že se ve vztahu s naším největším sousedem v důsledku uprchlické krize něco zásadního rozbilo. Je tomu tak doopravdy?

Nesoulad i styčné body

Představu, že se česko-německé vztahy kvůli odlišným postojům obou vlád k řešení uprchlické otázky zadrhly, jednoznačně odmítá politický tajemník ministerstva zahraničí Petr Drulák. „Krizi vůbec nevidím. Naopak se nám podařilo dobře rozjet česko-německý strategický dialog, v němž chceme diskutovat i o otázkách migrace,“ řekl ČESKÉ POZICI s tím, že obě strany v současné době hledají vhodný formát, v němž by mohly o naléhavých otázkách jednat.

Deklaraci o zmíněném bilaterálním dialogu podepsali letos v létě ministři zahraničí obou zemí Lubomír Zaorálek a Frank-Walter Steinmeier. Na jejím základě chtějí oba státy prohloubit spolupráci v evropské a zahraniční politice i v oblastech vědy, výzkumu, vzdělávání, energetiky nebo dopravy.

Styčné body vidí německý velvyslanec i v uprchlické otázce, kde se Praha s Berlínem víceméně shodnou na vnějších opatřeních – podpoře řešení krizí v zemích, z nichž uprchlíci pocházejí, či v lepší ochraně vnějších hranic EU

„Krizí bych to nenazval,“ souhlasí s Drulákem německý koordinátor strategického dialogu, velvyslanec SRN Arndt Freytag von Loringhoven. „Naše vztahy jsou od 90. let postaveny na velmi solidním základě,“ dodal diplomat pro ČESKOU POZICI s tím, že obě země sdílejí v hospodářské oblasti, ale i zahraniční a evropské politice mnoho společného.

Styčné body vidí i v uprchlické otázce, kde se Praha s Berlínem víceméně shodnou na vnějších opatřeních – podpoře řešení krizí v zemích, z nichž uprchlíci pocházejí, či v lepší ochraně vnějších hranic EU. „Tam jsme si relativně blízko. V diskusi to občas zaniká, protože se většinou soustředí na otázku přerozdělování, která je kontroverzní,“ zdůrazňuje von Loringhoven.

Pro Spolkovou republiku, která podle dostupných odhadů letos přijme až milion uprchlíků, je ale právě tento bod klíčový. Starostové německých měst a obcí hlásí, že jejich kapacity jsou vyčerpané a sociální systémy se ocitají na pokraji kolapsu. Situaci ještě zhoršuje počínající zima.

Porozumění ano, ale...

Podle německého velvyslance je problematika přerozdělení uprchlíků v Evropě velmi závažná, nejen politicky, ale i celospolečensky. Pro rezervovaný postoj řady Čechů k uprchlíkům má von Loringhoven nicméně jisté pochopení: „Žiji zde a samozřejmě pociťuji, že zkušenosti české společnosti jsou zcela jiné, než máme ve Spolkové republice.“ Jeho země od 50. let minulého století přijímala gastarbeitery z jihoevropských zemí a Turecka i migranty z Blízkého a Středního východu či Afriky. „Integrace přirozeně v Německu není perfektní, ale žijeme ve společnosti, která je mnohem pestřejší,“ připomíná velvyslanec s tím, že na přistěhovalce a jejich potomky jsou Němci mnohem více zvyklí než Češi.

„Integrace přirozeně v Německu není perfektní, ale žijeme ve společnosti, která je mnohem pestřejší,“ připomíná Arndt Freytag von Loringhoven

Drulák se domnívá, že němečtí partneři českému stanovisku v uprchlické krizi rozumějí, i když z něj přirozeně nejsou nadšení: „Samozřejmě, byli by radši, kdybychom měli pozici jinou,“ přiznává s tím, že je podle něj důležité německým partnerům český přístup k řešení krize dále vysvětlovat. Debaty prý probíhají věcně a nejsou nepřátelské ani konfrontační – zprávy o tom, že čeští diplomati v Berlíně narážejí na chladné přijetí, jsou podle Druláka „naprosto absurdní“ a neodpovídají realitě.

Byť německý velvyslanec von Loringhoven přiznává, že se stanovisko jeho vlády v otázce spravedlivého rozdělení uprchlíků značně liší od postoje středoevropských a východoevropských zemí, odmítá, že by tento nesoulad zásadně poznamenal bilaterální vztahy Prahy a Berlína. „Strategický dialog sám o sobě tím není nijak dotčen, pokračuje dále,“ zdůrazňuje ambasador. Právě tato iniciativa prý nabízí novou možnost o ožehavých tématech včetně uprchlické krize jednat.

Začarovaný kruh

Chtělo by se říci dobrá, posláním diplomatů je zkrátka mluvit diplomaticky... Že by ve vzájemných vztazích probíhala závažná krize, nicméně popírají i další jejich aktéři. „Na to se za posledních 25 let od pádu železné opony stalo v česko-německých vztazích příliš mnoho pozitivního, aby podobná otázka vedla k rozkolu,“ myslí si historik Thomas Oellermann, který působí v české pobočce Friedrich Ebert-Stiftung (FES), politické nadaci německé sociální demokracie.

„Nepočítala jsem s tím, že česká vláda bude tak málo odporovat neurčitým a velmi rozšířeným obavám široké veřejnosti, že je nebude zmírňovat, ale spíše utvrzovat,“ říká van de Raktová

Shoduje se v tom s vedoucí pražské kanceláře „zelené“ Nadace Heinricha Bölla: „Nemyslím si, že téma jako takové česko-německé vztahy zatížilo,“ říká Eva van de Raktová. Zároveň však přiznává, že ji reakce a výroky některých českých politiků na probíhající uprchlickou krizi překvapily: „Nepočítala jsem s tím, že česká vláda bude tak málo odporovat neurčitým a velmi rozšířeným obavám široké veřejnosti, že je nebude zmírňovat, ale spíše utvrzovat,“ uvedla van de Raktová pro ČESKOU POZICI.

Podle ní řada českých občanů dobře chápe, že lidé v nouzi jsou odkázáni na pomoc členských států EU, a jsou ochotní být solidární. „Pokud ale politická elita země neapeluje na společnost, protože jí vlastně nevěří, že je schopná překonat strach z neznámého, dostáváme se do začarovaného kruhu, který se dá jen nesnadno prolomit,“ myslí si van de Raktová, která v Praze žije již od roku 1997. A dodává: „Otevřená a tolerantní společnost potřebuje politiky, kteří v tak rozhodujících a složitých okamžicích nemají strach z průzkumů veřejného mínění, ale přebírají odpovědnost a společnosti důvěřují.“

Postup české vlády v uprchlické krizi přitom van de Raktová nevnímá černobíle. „Rozumím tomu, že česká vláda nepovažuje povinné kvóty za nejlepší odpověď na současnou situaci,“ říká a upozorňuje na to, že ani v Německu rozhodně nepanuje jednotný názor na to, jak se s prudce stoupajícím počtem uprchlíků vyrovnat. Vstřícný postoj kancléřky Merkelové vůči nim ostře kritizují její straničtí kolegové, zejména z bavorské CSU.

Bez alternativy

Problém české diplomacie podle van de Raktové na nedávném mimořádném evropském summitu, který předcházel tomu čtvrtečnímu, nespočíval ani tak v tom, že se její názor lišil od evropského mainstreamu, ale spíše v tom, že Češi nenavrhli jiné řešení: „Z české strany nebylo moudré vyslovit se proti povinným kvótám o přerozdělení 120 tisíc uprchlíků, aniž by na evropské úrovni jasně pojmenovala, jaký má alternativní návrh.“

Mluvit o zmírňování příčin uprchlictví a vytvoření legálních cest do EU pro žadatele o azyl prchající před válkou v kombinaci s lepší ochranou vnějších hranic unie podle van de Raktové už v této chvíli nestačí

Mluvit o zmírňování příčin uprchlictví a vytvoření legálních cest do EU pro žadatele o azyl prchající před válkou v kombinaci s lepší ochranou vnějších hranic unie podle ní už v této chvíli nestačí. „Skutečně jednotný systém solidárního sdílení žadatelů o azyl je jednoduše centrální otázka, kterou si je třeba položit,“ zdůrazňuje van de Raktová.

Dublinský systém, v němž byl za projednání azylové žádosti zpravidla odpovědný stát EU, do kterého uprchlík vstoupil jako do prvního, se přežil. Evropské státy včetně Česka a Německa nad tím příliš dlouho zavíraly oči. „Otázky, které souvisí se společnou politikou Evropské unie vůči uprchlíkům, se týkají všech členských států EU a musejí být diskutovány na evropské úrovni,“ říká van de Raktová. Ke zlepšení zatím drhnoucí komunikace podle ní mohou výrazně přispět i nové formáty bilaterální spolupráce jako výše zmíněný strategický dialog mezi Prahou a Berlínem.

Krize a stereotypy

Všichni výše jmenovaní rovněž pozorně sledují mediální diskusi na obou stranách hranice. Tajemník ministra zahraničí Petr Drulák vnímá, že je kritická, nijak zvlášť jej ale neznepokojuje. „Mediální debata je vždy trochu zjednodušená a snadno upadá do nejrůznějších šablon,“ říká diplomat s tím, že ani na jedné straně nevidí v jejím hlavním proudu nějaké zásadní útoky na pozici druhého státu.

„Když Evropa procházela ekonomickou a bankovní krizí, na kterou jsme již téměř zapomněli, štíplo se to sever proti jihu,“ připomíná Petr Drulák

Během krizí se podle něj stereotypy objevují ve všech evropských zemích. „Když Evropa procházela ekonomickou a bankovní krizí, na kterou jsme již téměř zapomněli, štíplo se to sever proti jihu,“ připomíná Drulák chvíle, kdy se v aténských ulicích pálily německé vlajky a německá bulvární média psala o líných a marnotratných Řecích.

Podle historika Thomase Oellermanna je v tomto směru třeba jasně rozlišovat mezi oficiální politickou debatou, která do stereotypů neupadá, a řečmi, jež se vedou u hospodských stolů. „Debaty v obou zemích probíhají trochu rozdílně,“ myslí si Oellermann a zdůrazňuje: „Souvisí to s tím, že v západním Německu máme zcela jinou historickou zkušenost s migrací.“

Jako v „nových“ spolkových zemích...

Německý novinář Hans-Jörg Schmidt, který v Praze působí jako korespondent deníku Die Welt, místní situaci připodobňuje k té v „nových“ spolkových zemích: „V bývalé NDR jsou velmi podobné nálady jako v České republice. Atmosféra tam je ale částečně mnohem agresivnější, což je možné vidět na hořících ubytovnách pro uprchlíky nebo na násilných demonstracích.“

„Na jedné straně máme velmi pozitivní přístup a kulturu vstřícnosti, ale existuje i stinná stránka – žhářské útoky na uprchlické domy, pravicovou ideologii, která z krize profituje,“ upozorňuje velvyslanec von Loringhoven

Jisté vyhrocení veřejné debaty v obou zemích pozoruje i van de Raktová: „Je třeba upustit od bojové rétoriky. To ničemu nepomáhá. V současné době nejde o ochranu národních zájmů, ale o hledání evropského řešení,“ říká ředitelka pražské kanceláře Nadace Heinricha Bölla s tím, že je optimistická, že současná vlna neopatrných výroků brzy opadne.

Velvyslanec von Loringhoven se domnívá, že diskuse probíhají v obou zemích odlišně nejen kvůli rozdílným historickým zkušenostem, ale také proto, že se v Německu každodenně řeší řada praktických opatření, zatímco v Česku se vzhledem k tomu, že má na svém území uprchlíků minimum, zatím spíše teoretizuje. „V tomto roce zde požádala o azyl ani ne tisícovka lidí. My se pomalu blížíme milionové hranici, což je zcela odlišná dimenze,“ připomíná von Loringhoven.

A dodává, že německá realita je často komplikovanější, než se prezentuje v českých médiích: „Na jedné straně máme velmi pozitivní přístup a kulturu vstřícnosti, ale existuje i stinná stránka – žhářské útoky na uprchlické domy, pravicovou ideologii, která z krize profituje.“ Situaci v zemi podle něj dobře vystihuje nedávný průzkum, z nějž vyplynulo, že asi 75 procent Němců je ochotných pomoci, zároveň má ale asi 40 procent obyvatel obavy, jak se vše vyřeší.

„V obou zemích se poněkud pomíchaly pojmy útěk a migrace. To veřejné diskuzi moc nepomáhá,“ domnívá se van de Raktová

Zástupci německých politických nadací vidí i další shody a odlišnosti. „V obou zemích se poněkud pomíchaly pojmy útěk a migrace. To veřejné diskuzi moc nepomáhá. Spojení pojmů ,ekonomický‘ a ,uprchlík‘ se vyskytuje jak v německém, tak českém prostoru,“ připomíná van de Raktová a zdůrazňuje, že „uprchlíci se přece na cestu nevydávají dobrovolně – utíkají před válkou a pronásledováním“. V českých médiích se pak podle ní ve srovnání s Německem málo informuje o příčinách útěků a málokdy se dostávají ke slovu samotní uprchlíci. V české debatě částečně postrádá i humanitární rozměr.

„Pojem ,solidarita‘ podle mého názoru pro většinu Čechů nehraje v uprchlické otázce žádnou velkou roli,“ říká novinář Schmidt. „Lidé se bojí neznámého, vidí zejména islámské migranty jako nebezpečí. Tento strach, který považuji za přehnaný, má jistě co do činění s mnoho desetiletí trvající izolací české společnosti,“ dodává Schmidt.

Nepromarnit šanci

V české veřejné debatě mu chybí i další podstatný aspekt: „Skoro se nepsalo o tom, že uprchlíci mohou být pro Českou republiku i šancí. Česko má stejný demografický problém jako Německo. Jeho obyvatelstvo je přestárlé a ve střednědobém horizontu bude země potřebovat masivní přísun pracovních sil, které zde nedorůstají,“ připomíná Schmidt.

„Skoro se nepsalo o tom, že uprchlíci mohou být pro Českou republiku i šancí. Česko má stejný demografický problém jako Německo,“ říká novinář Hans-Jörg Schmidt

Podobně to vidí i ředitel zastoupení Nadace Konrada Adenauera v Česku a na Slovensku Werner Böhler. „V Německu se na uprchlickou krizi nahlíží jako na krizi humanitární. Vycházíme z toho, že v preambuli naší ústavy stojí ,důstojnost člověka je nedotknutelná‘. V České republice se na uprchlickou krizi pohlíží jinak, zdůrazňují se hlavně její bezpečností aspekty,“ uvedl Böhler pro ČESKOU POZICI s tím, že Praha a Berlín by se měly především snažit pochopit své rozdílné přístupy a v budoucnosti vést o řešení krize intenzivní dialog.

Dialog by přitom neměl probíhat jen na politické, ale i na občanské úrovni, jak pro ČESKOU POZICI prohlásil Petr Drulák: „Myslím, že musíme být i aktivnější na úrovni veřejné diplomacie, a také to chystáme.“

Uprchlíci jako konkurence

Ostré tóny, jež v posledních týdnech ve vzájemných vztazích zazněly, nikdo z dotázaných nevnímá jako fatální. Ani výzva ministra hospodářství Sigmara Gabriela ke krácení evropských dotací pro státy, které přijmou jen málo uprchlíků nebo žádné, Druláka nijak neznepokojila: „V debatě se občas objeví hlasy, které nemají ohleduplnost a empatii vůči sousedům. Jak na české, tak na německé straně. Je to dáno možná i vnitropolitickými důvody, ale neřekl bych, že to vztah zatěžuje,“ řekl ČESKÉ POZICI.

Podle velvyslance von Loringhovena je pochopitelné, že v Německu, jež momentálně čelí intenzivnímu náporu uprchlíků, tu a tam padne podrážděný výrok. Jednoznačně však odmítá, že by se zavedením případných finančních postihů pro členské státy souhlasila spolková vláda. Což zdůraznila i spolková kancléřka Angela Merkelová.

Zejména ve „starých“ spolkových zemích dosud vůči uprchlíkům jednoznačně převažovaly kladné postoje. Problémy se ale množí a v uprchlických táborech stále častěji dochází i k násilným střetům.

Atmosféra v Německu je nepochybně zjitřená, a to nejen na východě, kde znovu sílí antiislámské hnutí Pegida. „Obávám se, že by se nálada mohla otočit v celém Německu,“ uvedl pro ČESKOU POZICI žurnalista Hans-Jörg Schmidt. Zejména ve „starých“ spolkových zemích dosud vůči uprchlíkům jednoznačně převažovaly kladné postoje. Problémy se ale množí a v uprchlických táborech stále častěji dochází i k násilným střetům.

Schmidt je proto k dalšímu vývoji relativně skeptický a vidí v něm i budoucí hrozbu pro vztahy Prahy a Berlína: „Obávám se, že uprchlická krize česko-německé vztahy dlouhodobě poškodí. Dá se odhadnout, že Německo bude přijetím uprchlíků přetížené. Je možné, že za to pak v Německu bude více a více politiků svalovat vinu i na Čechy a ostatní Východoevropany.“

Hrozba, že se nálada v samotné německé společnosti otočí proti uprchlíkům, je reálná i podle velvyslance von Loringhovena: „To se nedá vyloučit,“ řekl ČESKÉ POZICI. „Bude velmi záležet na číslech, ale také na tom, jak to vláda a Evropa zvládnou,“ vysvětlil s tím, že o vstřícnosti Němců mohou do budoucna rozhodnout i drobné kroky na lokální úrovni. Rovnou jmenoval i příklad: „Právě u nás byl na návštěvě hamburský starosta Olaf Scholz. Říkal, že vědomě neubytovávají uprchlíky v tělocvičnách, protože by si pak přímo konkurovali s německými dětmi, které chtějí sportovat,“ nastínil von Loringhoven, jak lze drobným opatřením zabránit tomu, aby se nálada lidí změnila.

Bez újmy. Zatím...

Sečteno, podtrženo: vztahy Prahy a Berlína v důsledku rozdílných přístupů obou vlád k uprchlické krizi nedoznaly vážnější újmu. Je však třeba dodat: zatím. Nejen Německo, ale i další státy EU, na nichž leží hlavní zátěž starosti o miliony uprchlíků, oprávněně očekávají solidaritu a pomoc.

Je iluzí, že by se Česká republika, relativně pevná a bohatá země, mohla ze současné uprchlické krize nějak vyšvejkovat nebo vyvléct. Je nezbytné smířit se s tím, že k nám lidé zvenčí prostě přijdou.

Nejen od Česka, ale i od ostatních zemí střední a východní Evropy, které po dlouhá léta ze svého členství v EU výrazně profitovaly. Přistoupení k evropskému soustátí jim přineslo nejen často skloňované dotace, ale i bezprecedentní růst a stabilitu, možnost volně cestovat, žít a pracovat kdekoli na starém kontinentě. A v neposlední řadě i možnost do evropského dění aktivně promlouvat (že jí žádná z dosavadních českých vlád ke škodě své země zatím plně nevyužila, je jiná otázka).

Být solidární s ostatními neznamená „podřídit se“ nebo tupě přejímat cizí názory. Česko má jako kterýkoli jiný stát plné právo formulovat svá vlastní stanoviska. Zahraničním partnerům je ale musí vysvětlovat, předkládat konstruktivní řešení a pro svoji strategii hledat spojence. Jinak ho ostatní nebudou vnímat jako partnera pro diskusi, ale jen jako nepohodlného kverulanta.

Je iluzí, že by se Česká republika, relativně pevná a bohatá země, mohla ze současné uprchlické krize nějak vyšvejkovat nebo vyvléct. Je nezbytné smířit se s tím, že k nám lidé zvenčí prostě přijdou – a prvořadým úkolem státu je zajistit pro ně důstojné přijetí. Z humanitárních, ale i čistě pragmatických důvodů. Pokud se totiž naše země do společného řešení jedné z největších krizí EU účinně nezapojí, může ve finále přijít o důvěru svých nejbližších spojenců. Včetně Německa.