Ukrajinská krize: Slovo má ničivější účinek než jaderná hlavice

Informační válka o Ukrajinu zamlžuje realitu. Veřejné mínění často dostává jen zjednodušující propagandu. Prvním krokem k likvidaci druhého je očernit ho, a tím zbavit lidské podstaty, protože s takovými bytostmi lze dělat cokoliv. Píše Gábor Stier.

Gábor Stier 16.5.2014
"Rusko ano, NATO ne." Muž si fotí graffiti na zdi ve Slavjansku. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy "Rusko ano, NATO ne." Muž si fotí graffiti na zdi ve Slavjansku. | foto: ČTK
"Rusko ano, NATO ne." Muž si fotí graffiti na zdi ve Slavjansku.

Lidé v podstatě nepoznávají svět prostřednictvím toho, co vidí, nýbrž pojmů a slov. Proto vidíme předměty tak, jak jsme je nazvali. Práce Rolanda Barthese (1915–1980) – jednoho z prvních, který popsal toto poznávání světa – nepatří ke každodenní četbě politiků, navzdory tomu mnozí z nich dnes udávají tón obecnému diskurzu, jako by na spisech tohoto světoznámého francouzského lingvisty, teoretika společnosti a filozofa vyrostli.

Velmi dobře si totiž uvědomují, že svět neovládá ten, kdo tvoří politiku, ale kdo vymezuje „koridory“ určující myšlenky, pohledy a atmosféru ve společnosti a formuluje její slova. Právě z tohoto důvodu se jednou z hlavních  sil určujících trendy moderní doby stala komunikace, potažmo média. Na tyto myšlenky poukázal v souvislosti s teoretickou podporou pronikavého vítězství Euromajdanu na nedávné berlínské konferenci, jejímž tématem byla ukrajinská krize, kyjevský filozof a politolog Dmitrij Vydrin.

Jazyk Západu

Demonstranti protestující od loňského listopadu do letošního února v centru ukrajinského hlavního města mluvili „jazykem“ Západu. Ten obstarával a určoval slovní zásobu náměstí Nezávislosti. Organizátoři, vůdci a později i účastníci si zase rychle osvojili dvacet třicet synonym výrazů „svoboda“ a „spravedlnost“, čímž udali tón obecnému diskurzu.

„Rusky“ v té době na Majdanu nikdo nemluvil, a to v zásadě nikoliv proto, že by mysl lidí posedl nenávistný nacionalismus namířený proti Moskvě. Rusko se za celou tu dobu pokusilo rozšířit ukrajinský politický slovník pouze o dvě slova – „stabilita“ a „plyn“. Přitom kyjevská vláda nebyla schopná vysvětlit ani to, co znamená snížení ceny plynu například pro domácnosti.

Diskurz o takzvaném evropském, civilizovaném světě se stal ze dne na den monopolem opozice. V jejím slovníku se to hemžilo výrazy, jako je „rovnost“, „svoboda projevu“, „pokojné protesty“ či „evropská volba“, a tento obraz budoucnosti okamžitě každého nadchl. Obzvlášť popisuje-li se přítomnost pomocí hesel „bandité“, „diktatura“, „násilí“ a „krutost“. V této narušené komunikační rovnováze pak působila slova „stabilita“ nebo „plyn“ cize.

Monopol na poselství

Bylo by závažným omylem pokoušet se vysvětlovat pád bývalého ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče pouze na základě komunikačních problémů, nicméně není sporu, že se události mohly vyvinout jinak, kdyby rozuměl řeči doby. Pokud by s 15miliardovou ruskou půjčkou v kapse řídil obecný diskurz alespoň z poloviny stejně efektivně, jako je běžné v euratlantickém světě.

V něm ani náhodou nenastávají „barevné revoluce“, protože ulice se nikdy nedostane ke slovu. Monopol na určování hlavních poselství má tamní vládní moc, a proto protestanti nejsou označováni za „osvoboditele“ jako v Sýrii či za „pokojné demonstranty“ jako na Ukrajině, ale za „okupanty Wall Streetu“.

Svět se rychle mění, ve válce slov však Západ stále roste směrem na Východ. A vůbec ne proto, že by pravda vždy byla na jeho straně. To ani zdaleka, existující struktury a jeho vyvinuté metody mu ale dosud umožňují ovládat slova a rozhodovat, co je co. V případě Ukrajiny tudíž byli neonacisté podpalující centrum Kyjeva „bojovníky za nový svět“ a za „svržení diktatury“ a Majdan „revolucí“, zatímco bojovníci ve východních částech země „teroristy“ a jejich Antimajdan „ze zahraničí řízený separatismus“.

Stejně když se ve „velké hře“ o Ukrajinu ozval ruský prezident, bylo jeho vystupování v duchu démonizace Vladimira Putina, jež se vědomě odehrávala v mainstreamových médiích, označováno za „hrozbu“ války, zatímco jeho americký protějšek Barack Obama zpravidla vydává „upozornění“ v zájmu demokracie a nastolení míru. Opětovné připojení Krymu pak je nazýváno „anexí“, zatímco osamostatnění Kosova bylo „projevem sebeurčení“ a agrese vůči Iráku „intervencí v zájmu nastolení demokracie“.

Putinův viditelný pokrok

Důležitost takzvané měkké síly neboli komunikace i toho, že slovo má ničivější účinek než jaderná hlavice, však začíná čím dál lépe rozpoznávat i Moskva. Abychom opět použili příklad z ukrajinského prostředí, zastánce federálního přeuspořádání země u veřejného mínění v mžiku vynuloval politik, jenž je nazval „federasty“.

O sílu slova se však opřel i Putin. Ten se poučil z mnoha předchozích políčků a během uplynulých deseti let zajistil Rusku mnohem větší uznání a popularitu, což se nyní ti, jimž to není po chuti, snaží také pomocí slov zase nabourat. Tuto měkkou sílu použil Kreml i ve své nejnovější kampani, kdy se mu podařilo zabránit vojenské intervenci v Sýrii, ale patří sem také sočská olympiáda i pořádání mnoha dalších světových soutěží a šampionátů, které mají zlepšit image země.

V diskurzu o lidských právech, svobodě a hodnotách se tedy po dlouholetém bezmocném zmítání občas podaří narušit západní monopol, jelikož Putin prodělal v oblasti komunikace za uplynulých 15 let viditelný pokrok – poukazováním na dvojí metr a důsledným požadováním svobody a dodržování lidských práv používá proti těm, kteří tato klišé drží před sebou jako ochranný štít, jejich vlastní zbraň.

Washington versus Moskva

Důležitou roli v této činnosti hraje zpravodajská televizní stanice Russia Today, která nabourává mainstreamovou komunikaci, a také čínská CCTV. Přestože jejich přívlastek „svobodné“ získal do dnešních dob trochu jiný smysl, Washington v odpovědi opět stupňuje činnost propagandistických kanálů z dob studené války a za směšných 1,2 miliardy dolarů si kupuje loajalitu ukrajinských médií. Na podporu diskreditace Ruska by byl přitom Bílý dům ochoten zaplatit mnohem víc!

Uplynulé měsíce ukrajinské krize – bezmála půl roku – však také ukazují, že ani komunikační převaha Západu netrvá věčně. Obzvlášť probojují-li se americká a evropská média, která jsou tak hrdá na svou nezávislost a profesionalitu, v nespoutané bitvě slov čas od času na „sovětskou úroveň“.

Lze víceméně pochopit, nikoliv však přijmout, že proti sobě obě přímo zaangažované strany vedou diskreditující propagandistickou kampaň. Zatímco ruská média nenazvou novou kyjevskou vládu jinak než „banderovská junta“ nebo „fašisté“, ukrajinská mluví o „teroristech“, „separatistech“ a „zločinné politice“ Moskvy.

Což je poněkud přehnané, přestože politický obrat v Kyjevě – z hlediska legitimity na dost vratkých nohách – skutečně doprovázely extremistické, a nejednou dokonce neonacistické projevy, zatímco na východní Ukrajině se odpůrci nové vlády pokoušejí uplatnit své zájmy prostředky, jež ani zdaleka nepatří do kategorie přípustných.

Hlavní poražený: Veřejné mínění

Za těchto okolností neposiluje svobodu informací ani kvalitu médií to, že ta západní tuto terminologii nekriticky a bez uvozovek přejímají a v horečné snaze po diskreditaci Kremlu například zamlčují, že takzvané protiteroristické vojenské akce řídí lidé ze CIA a FBI. Vrcholem bylo naservírování tragédie federalistů v hořícím sídle odborů v Oděse. Západní média, která se vždy rázně staví na ochranu života, v souvislosti s událostí připomínající nejtemnější roky 20. století nejen mlčela, ale často ji i zamlčovala či dokonce překrucovala.

Hlavním poraženým v této informační válce je veřejné mínění, které by se rádo dozvědělo pravdu, ale místo skutečnosti, již v této situaci není lehké zprostředkovat, často dostává jen zjednodušující propagandu. Přitom slova mohou občas disponovat vražednou sílou.

Prvním krokem k likvidaci druhého je očernit ho, nazvat třeba americkým broukem, a tím zbavit lidské podstaty, protože s takovými bytostmi a tvory už je potom možné dělat cokoliv – zaživa upálit, zastřelit, deportovat! V tomto kontextu se to, že Rusové nazývali Ukrajince hanlivě „chocholové“ a Ukrajinci Rusy na oplátku „kacapové“, jeví jako běžná hádka sousedů nebo pouhé opilecké postrkování.

Počet příspěvků: 54, poslední 28.5.2014 05:23 Zobrazuji posledních 54 příspěvků.