Uhranuté zpravodajské služby se soustřeďují na kyberbezpečnost

Kauza Snowden ukazuje i negativní dopady jednostranné závislosti zpravodajských služeb v západní společnosti, píše Jan Schneider.

Jan Schneider 11.11.2013

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Stalo se dobrým zvykem, že Vojenské zpravodajství (VZ) a Bezpečnostní informační služba (BIS) každoročně zveřejňují neutajované verze svých výročních zpráv, které předkládají vládě.

V letošním roce jsme se však výročních zpráv nějak nemohli dočkat. Zpravodajci je předložili jedné vládě, projednala je vláda druhá a už to vypadalo, že zveřejněny budou až za vlády třetí. Nicméně jsou tu a zvědavě otevíráme především zprávu Vojenského zpravodajství, bude-li tam cos z aféry, která tak ovlivnila život naší společnosti.

Již v úvodu výroční zprávy VZ 2012 si přečteme – letos se zcela jiným prožitkem! – volně parafrázovanou klíčovou pasáž zákona o zpravodajských službách, kterou však dosud obsahovala každá výroční zpráva:

„Vláda České republiky ukládá Vojenskému zpravodajství úkoly v rámci jeho působnosti a současně odpovídá za jeho činnost. S vědomím vlády České republiky může úkoly Vojenskému zpravodajství ukládat také prezident.“

Možná by bylo vhodné tuto preambuli rozšířit o následující pasáž:

„Podávání zpráv, předávání informací a ukládání úkolů se uskutečňuje u Vojenského zpravodajství prostřednictvím nebo s vědomím ministra obrany.“

Aby bylo jasné, že o paní Nagyové tam skutečně nebylo a není ani slovo. A nebude.

Naše malá NSA

Stávalo se, že po překonání různých krizových událostí reagovaly organizace ostentativními až spektakulárními změnami, které se však při bližším zkoumání ukázaly být povrchními. Je dobře, že nové vedení VZ v klidu přejímá starou strukturu výroční zprávy, protože v ní onen široce a dlouze medializovaný problém („NagyGate“) nespočíval.

Je dobře, že nové vedení Vojenského zpravodajství přejímá starou strukturu výroční zprávy, protože v ní onen široce a dlouze medializovaný problém „NagyGate“ nespočívalJednu drobnost si však nenecháme uniknout. Na začátku výroční zprávy je publikován organizační graf. Je na něm patrná ona heterogenní struktura VZ, do něhož je organizačně začleněna – armádní – 601. skupina speciálních sil. Charakter její činnosti je totiž průzkumný, nikoliv zpravodajský. Cum grano salis to lze přirovnat situaci, kdy by proslulý – policejní – Útvar rychlého nasazení (ÚRN) byl organizační součástí BIS, nebo dokonce Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI).

To však není ona pointa. V loňském organizačním grafu (VZ 2011) byl stejnou barvou jako „601. skupina“ označen i jakýsi „Měřičský ústav“. Nebudu se zastavovat u jazykového hlavolamu, zda ústav souvisí více s měřiči, nebo s měřením (pak by to zřejmě měl být „Měřický ústav“). Zastavím se pouze nad tím, co má takový ústav společného se zpravodajskou službou.

Vysvětlení se najde o rok zpět (VZ 2010) . Na stejné pozici se totiž nacházelo „Signálové zpravodajství“, neboli SigInt, čili naše malá National security agency (NSA). Budiž ovšem popravdě řečeno, že k onomu připozakrytí (názvem) došlo u VZ dávno před Snowdenovým výletem. V letošní výroční zprávě (za rok 2012) se VZ již zase vrátilo k původnímu „signálovému zpravodajství“.

Pokud jde o finanční stránku činnosti VZ, poměrně hrubá struktura rozpočtu a pozoruhodné složení VZ dává dostatek možností zveřejnit jakousi celkovou sumu, aniž by se z financování dalo cokoliv zpravodajsky významného usoudit (preferované trendy a podobně). Výše rozpočtu VZ je vysledovatelná za poslední čtyři roky: 2,336 miliardy (2009), 2,135 miliardy (2010), 1,946 miliardy (2011) a 1,967 miliardy (2012).

Balkán

Geografické priority činnosti VZ lze odvodit ze základní struktury této části výročních zpráv, po léta neměnné, pouze se trochu rozšiřující: Balkán, Blízký a Střední východ, Společenství nezávislých států.

Náhled na Balkán coby oblast válečného konfliktu se ve vyhodnoceních VZ v posledním desetiletí změnil. Nyní je Balkán kritický zejména z hlediska šíření nacionalismu, extremismu, terorismu a organizovaného zločinu. Pozornost byla věnována výstavbě, výcviku a činnosti místních ozbrojených sil. VZ výslovně konstatovalo zhoršení bezpečnostní situace v Kosovu.

Orient

V souvislosti s oblastí Blízkého a Středního východu je nepřetržitě sledována problematika energetické bezpečnosti. Geograficky jí v počátku poslední dekády dominoval Irák. Pokud jde o Írán, výroční zpráva VZ za rok 2005 předpovídala, že do roku 2015 vyvine jaderné zbraně i s nosiči (to byla asi jediná zbytečná konformita se „světovou módou“). Samostatně (a intenzivně) se ve výročních zprávách pojednává o Afghánistánu (rozvědná, kontrarozvědná i průzkumná činnost VZ s výstupy na vládu). V roce 2006 se začíná mluvit o nestabilní vnitropolitické situaci v Sýrii a Egyptě. Izraelsko-palestinský konflikt byl pouze průběžně monitorován. Od roku 2008 je pozornost výslovně věnována i Pákistánu, od roku 2010 také Jemenu. V roce 2011 se do centra zájmu dostává fenomén „arabského jara“.

Situace v Iráku je stále výslovně hodnocena jako nestabilní. V Afghánistánu se potvrzuje předpoklad VZ, že povstalecká hnutí nelze porazit vojenskou silou a že úspěch vyjednávání s povstalci je závislý na podpoře afghánské politické opozice. A v Sýrii podle VZ platí, že pádem režimu by vzniklo bezpečnostní vakuum, což je dost jasně vyslovené vážné varování. Poslední výroční zpráva VZ v podstatě konstatuje zhoršení bezpečnostní situace ve všech sledovaných oblastech.

Souhrnně lze konstatovat, že obraz vývoje na Blízkém a Středním východě z pera vojenských zpravodajců je pozoruhodně přesný – a dosti zásadně odlišný od laciných propagandistických článků ve většině standardních médií.

Zbytek světa

Společenství nezávislých států (SNS) je sice málo frekventovaný termín, ale postihuje technicky přesně zájmovou oblast. Je v ní monitorována především problematika strategická, související s rozvojem vojenských sil, a také související obchod se zbraněmi a zbrojními technologiemi. Stranou zájmu není tamější situace v oblasti vnitropolitické stability, organizovaného zločinu a terorismu.

Prozíravě jsou monitorovány aktivity Šanghajské organizace spolupráce (ŠOS). V souvislosti s vnitropolitickým vývojem je více pozornosti věnováno i Ukrajině (svědčí o tom několik medializovaných zpravodajských konfliktů, ovšem bylo by zřejmě iluzorní žádat po VZ, aby to okomentovalo).

Od roku 2009 zařazuje VZ do svých výročních zpráv Afriku jako samostatnou kapitolu. Zájem je kromě severoafrických muslimských zemí takzvaného Maghrebu především o Somálsko, dále pak o Súdán, Čad, Konžskou demokratickou republiku a Středoafrickou republiku.

Terorismus

Další oblasti činnosti VZ nejsou definovány geograficky, ale jevově. Terorismus, extremismus, obchod se zbraněmi, proliferace, ochrana akvizic.

Rozpracování problematiky terorismu se většinově kryje s geografickými prioritami. Problematika extremismu se týká ochrany našich ozbrojených sil před nežádoucími jevy jak doma, tak na misích, kde by mohly silně poškodit jméno republiky. Prognózy VZ, že naší zemi nehrozí reálné nebezpečí teroristického útoku, působily v době různými vládami podporovaného třeštění a manipulací se strachem z terorismu jako balzám. A ukázalo se, že byly přesné. To je nutno výslovně ocenit.

Prognózy VZ, že naší zemi nehrozí reálné nebezpečí teroristického útoku, se ukázaly jako přesné. To je nutno ocenit. Problematika zbrojení, zbrojních obchodů, proliferace zbraní hromadného ničení a technologií i materiálů „dvojího užití“ je zřejmě nejtěžší a nejcitlivější disciplínou. V celém světě zdánlivě nejctihodnějším státům vypadávají ze skříní takoví kostlivci, že celkem není divu, když se ve veřejné části výroční zprávy VZ na toto téma nedočteme než pár obecných formulací o důležitosti této problematiky, o její souvislosti s příslušnými kontrolními režimy a návaznosti na organizovaný zločin a terorismus.

Z problematiky terorismu se postupem času vydělila jako samostatná disciplína kybernetická bezpečnost. Tato oblast nedozírně ovlivňuje nejen životy řadových občanů, ale v míře netušené též zpravodajskou činnost. Zpravodajské služby v západní společnosti, uhranuté netušenými možnostmi, se kriticky koncentrují na tuto oblast. To na jednu stranu znamená vyvinutí výtečných ofenzivních možností, ale současně stále silnější jednostrannou závislost, která již ukazuje své negativní dopady (Snowden).

Kontrarozvědná ochrana

VZ zajišťuje kontrarozvědnou ochranu týkající se našich jednotek působících v zahraničí. Kontrarozvědná činnost na našem území se pak týká zejména aktivit cizích zpravodajských služeb. Za nejaktivnější jsou dlouhodobě vyhodnocovány ty ruské (a dohánějí je prý ty čínské a údajně se tu objevili i jacísi informací chtiví orientálci). Blíží se ale doba (aféra Snowden to urychluje), kdy budeme psát „včetně aktivit cizích spřátelených zpravodajských služeb“ (protože nejde o nic jiného, než o průmyslovou špionáž).

Co ve zprávě bude veřejnost postrádat, bude zcela jistě reflexe případu loni na osm let (!) odsouzeného vojenského zpravodajce Milana Š., který nabízel informace Rusům a Severokorejcům. Případ to není nikterak tajný, mediálně byl okomentován i mluvčím ministerstva obrany.

Co se zabezpečování obrany republiky týče, nutno vážně zkoumat i variantu, že větší nebezpečí než to ze zahraničí znamenají naše firmy napojené na nejvyšší sféry politiky, snažící se pustit žilou dosud stále šťavnatému rozpočtu ministerstva obrany. Ochranu ekonomických zájmů v příslušně vymezené oblasti má ale VZ také na starosti, a my si budeme jenom vroucně přát, aby se jeho novému veliteli Rostislavu Pilcovi (přezdívanému „Fešák Hubert“) podařilo činnost VZ zejména v tomto ohledu pořádně „vyfešákovat“!

Chceme své zprávy včas!

Za sedm týdnů je konec roku, a veřejnost, která si zpravodajce i vládu platí, dostává v listopadu výroční zprávu za loňský rok, tedy velmi neaktuální, ba chvílemi dokonce už řádně zatuchlou krmi. Veřejné části výročních zpráv totiž bývají publikovány až poté, co se s kompletní zprávou seznámí vláda. Mají být tyto události vzájemně časově podmíněny? Poopravme jeden ze zvyků, u něhož se samovolně dere na jazyk velmi případné „zemanovské“ adjektivum!

Publikování veřejných částí výročních zpráv zpravodajských služeb by se mělo ustálit v prvním kvartálu každého rokuProč dostává veřejnost na vědomí výroční zprávu od zpravodajských služeb? Jen tak, pro plezír? Nebo proto, aby v určitých obrysech věděla, co se děje, a jak na to veřejností placená exekutiva reagovala? Nehledě na určité poznatky, které mohou veřejnost při jejím konání též jistým způsobem orientovat! Proč mají občané čekat, až se nějaká vláda rozhoupe?

Proto by se mělo ustálit publikování veřejných částí výročních zpráv zpravodajských služeb bezpodmínečně ještě v prvním kvartálu každého roku. Zpravodajci jsou schopni dodat vládě výroční zprávy bez sebemenší pochyby k prvnímu únoru. Potom má vláda dva měsíce na to, aby zprávy projednala, aby byla trochu v obrazu, až veřejnost začne reagovat na publikovanou část výročních zpráv.

Pěkným zvykem by mohlo být, že když to nějaká vláda nestihne, měla by to na jejím místě stihnout vláda jiná. Totéž by mělo nastat, když by na nějaký zpravodajci indikovaný jev vláda „nestihla“ adekvátně reagovat. Trpělivost veřejnosti je totiž takřka vyčerpána.