Ucpanej systém v ostravském Přednádraží

Situace s nefunkční kanalizací v domech v ostravském ghettu je jak opsaná z inscenace Dejvického divadla.

Obyvatelé lokality Přednádraží se rozhodli domy, jež úředníci označili za neobyvatelné a ohrožující životy a zdraví, svépomocí opravit. Na kanalizaci si ale netroufli. foto: © ČTKČeská pozice

Obyvatelé lokality Přednádraží se rozhodli domy, jež úředníci označili za neobyvatelné a ohrožující životy a zdraví, svépomocí opravit. Na kanalizaci si ale netroufli.

Některé události mají charakter metafory. Situace kolem nefungující kanalizace v domech obývaných Romy v ostravské lokalitě Přednádraží k nim patří. Co taky může být výmluvnějším obrazem naší neschopnosti správně pochopit a řešit situaci lidí v takzvaných vyloučených lokalitách, než potok výkalů, který se měsíce bez povšimnutí hrnul na světlo boží.

Před půl rokem měla premiéru „nejsprostší inscenace v historii Dejvického divadla“. Vznikla podle povídek Irwina Welshe a jmenuje se Ucpanej systém. Její příběh nápadně připomíná ten ostravský. Odehrává se v domě na periferii, v němž sice žijí bílí, ale stejně bezvýchodně jako Romové v Přednádraží. Do hospody v unimo buňce, kde si všichni krátí čas hraním automatů a šťavnatým žvaněním o „fočusu“ nebo „píchačce“, vletí jeden z nájemníků domu v županu, s odpuštěním „zasraný“ od hlavy až k patě. V baráku se totiž ucpala kanalizace a naměstnané výkaly mu chlístají ze záchodu do bytu. Ten chlápek je shodou okolností Bůh a hraje ho Ivan Trojan.

I dál je to podobné. Hovna všem smrdí, ale k vyčištění kanalizace se nikdo nemá. Komunální firma sepisuje obsáhlé dotazníky, ale nekoná. A Bůh sedí v pokáleném pyžamu v koutě hospody, čte si Nietzscheho a sarkasticky se přitom chechtá.

Groteskní nadsázka? Nikoli, skutečnost.

Divadelní kritici ten dům s ucpanou kanalizací a jeho obyvatele popisovali v recenzích jako silně nadsazený a groteskní obraz situace, v níž se nachází současné lidstvo. Nikoho z nich by po únorové premiéře ani ve snu nenapadlo, že čtyři sta kilometrů od Dejvického divadla je situace ze hry už měsíce holou skutečností.

Svým způsobem ještě bizarnější. K tomu kusu ucpaného, nefunkčního kanalizačního potrubí na ostravské periferii se nikdo nehlásí. Majitel domu tvrdí, že ho opravit chce, ale nemůže, neboť mu nepatří. Kanalizaci nevlastní ani vodárny, které si léta účtovaly stočné. Město Ostrava si přehazuje odpovědnost s obvodem Přívoz, kde domy stojí. Vedoucí majetkového odboru ostravské radnice prý sice v březnu potvrdil, že město vlastníkem kanalizace je, primátor Petr Kajnar to ale nyní v médiích vehementně popírá.

Proč raději radnice těch pár desítek metrů kanalizace neopraví? Nevyšlo by to nakonec levněji?Tady podobnost s Irwinem Welshem a jeho Ucpaným systémem prozatím končí. Jak to všechno dopadne, je ve hvězdách. Romové – starousedlíci, kteří podle majitele řádně platili nájem, nechtějí „své“ domy opustit, a dokonce je začali uklízet a svépomocí opravovat. Stavební úřad vydal příkaz k vystěhování. Město žene romské rodiny z bytů do „ajnclíků“ v ubytovnách. Jejich majitelé pak od nich mohou pohodlně kasírovat sociální dávky. Stát tak de facto nepodporuje Romy, ale podnikatele.

Proč, proboha, raději radnice těch pár desítek metrů kanalizace neopraví? Nevyšlo by to nakonec levněji? Zkrátka „ucpanej systém“.

V divadelní inscenaci se o pointu postará Bůh. Jak tak pozoruje z kouta ta nenapravitelná stvoření, která udělal k obrazu svému, dostane vztek. Jednoho budižkničemu a parchanta promění v mouchu. Moucha si bziká a ucucává z půllitrů, hospodský vezme do ruky plácačku a…

Člověk někdy doufá, že tu mezi námi jako v té hospodě, a Nietzschemu navzdory, sedí nějaký ten Bůh, otrávený a umazaný všemi těmi exkrementy lidstva, které se mu tak úplně nepovedlo. A přeje si, aby se konečně pořádně naštval.