Účet za nevzdělanost? Prý až 169 miliard korun ročně.

Podle studie CERGE-EI by stačilo, aby se úroveň vzdělanosti vrátila do roku 2003 a ročně by to český HDP zvedlo o desítky miliard korun.

Je zvykem říkat, že vzdělání je k nezaplacení. Ekonomové ale občas umějí vystavit krutou účtenku za pokles toho, co obyvatelé podvědomě vnímají. Předloni spočetli analytici z McKinsey, že „vědomostní ústup“ může Českou republiku přijít pěkně draho: dle jejich propočtů by mohlo jít o roční ztrátu až jedenácti procent HDP v roce 2050, ekvivalent 400 miliard korun v dnešním světě!

Komplexní studie, která vzbudila značnou pozornost, si všímala opomíjeného regionálního školství. „Základní a střední školství nám přišlo jako oblast, jež je pro další vývoj České republiky důležitá, ale nikdy není pro politiky urgentní, protože se výsledky dostavují až za spoustu let... Tak jsme se rozhodli přispět do diskuze, jako to děláme ve spoustě jiných zemí,“ vysvětlil před dvěma lety týdeníku Euro Branislav Kleskeň, partner pražské pobočky McKinsey & Company.

Nyní přichází další účtenka. A opět drsná. Podle čtvrtečního vydání Hospodářských novin by „stačilo, aby se úroveň vzdělanosti vrátila do roku 2003 a ročně by to český HDP zvedlo o 169 miliard korun. Vytáhnout žáky z ostatních krajů na úroveň Prahy by přineslo 235 miliard ročně.“ Konkrétní čísla vyplývají ze studie ekonomického institutu CERGE-EI, která bude podle HN ve čtvrtek zveřejněna. Pokles vzdělanosti potvrzují už i tvrdá data.

Finská úroveň by přinesla 335 giga navíc

Citovaní ekonomové dokonce operují s hypotézou, že kdyby měli čeští žáci po dokončení základní školy stejné znalosti jako Finové, vzrostlo by HDP ročně dokonce o 335 miliard korun. Pak by ministr financí Miroslav Kalousek Kritická je míra takzvané funkční gramotnosti, tedy dovednosti, jak nabyté vědomosti uplatňovat v reálném životěnemusel mít tak zamotanou hlavu, kde a co škrtnout – například právě ve školství, které úpí bez dlouhodobé koncepce...

Kritická je zřejmě míra „funkční gramotnosti“, tedy dovednosti, jak nabyté vědomosti uplatňovat v reálném životě. Tým z CERGE vypracoval několik modelů, jež ukazují, jak by se hypoteticky projevilo zlepšení žáků v mezinárodních testech PISA na ekonomickém růstu Česka. Například „jen“ pomoci těm, jejichž rodiče nemají ani maturitu, na úroveň žáků, jejichž rodiče maturitu mají, by údajně značilo nárůst HDP o 72 miliard korun ročně.

Opomíjení učitelé i ředitelé škol

Analytici McKinsey už před dvěma lety varovali: „Od roku 1995, kdy ČR patřila mezi šest sedm nejlepších zemí (OECD), se výsledky českých čtvrťáků a osmáků výrazně zhoršily. Ve stejném období se zlepšovala úroveň států, jako je Lotyšsko, Litva nebo Slovinsko. Pokud bude tento trend pokračovat, dostane se ČR během deseti let na úroveň států s nižší kvalitou vzdělání, jako je Rumunsko nebo Gruzie.“

Za jeden z vážných důvodů označili mizivou podporu učitelského stavu ve zlepšování výuky. Neexistují celonárodní systémy hodnocení, nelze měřit výkon žáků, učitelů, ředitelů ani škol. Čeští pedagogové navíc nastupují do zaměstnání s platem (relativně k HDP) 25 procent pod průměrem Evropské unie... Co se za dva roky změnilo?

Neumíme čerpat evropské peníze, které měly SYSTÉMOVĚ nakopnout české vzdělávání a školství, jen horko těžko zavádíme kariérní řád učitelů a čekáme – s prominutím – na zázrak. Stále nepřichází. Školství holt není pro politiky atraktivním odvětvím: jak známo, výsledky se mohou dostavit až za dlouhou dobu (delší, než jsou čtyři roky). Anebo (při onom ignorantství) vůbec nikdy.