Turecko a Evropská unie? Stará vesta.

Abdullah Gül sice potvrdil, že členství Turecka v EU je strategickým cílem země, ale to jsou jen diplomatické řečičky mezi pány prezidenty.

Prezident Václav Klaus je právě na oficiální návštěvě v Turecku s dosud největší podnikatelskou suitou v zádech, což jistě svědčí o ekonomické atraktivitě muslimské země na pomezí Západu a Východu. I sám Klaus si je dobře vědom podnikatelských možností, jež Turecko pro Českou republiku představuje, což také neopomněl zdůraznit. Snad je čeští byznysmeni dokážou využít.

Základním tématem Klausova projevu, s nímž vystoupil v úterý a jehož obsah zazněl i při setkání s jeho protějškem Abdullahem Gülem, však bylo členství Turecka v Evropské unii, respektive jeho přes půl století dlouhá a zatím z různých důvodů neúspěšná snaha do evropského klubu vstoupit. Klaus připomněl, že Česko podporuje členství Turecka v EU, a dodal: „Vstup tak velké, lidnaté, hospodářsky silné a především dynamické země by mohl změnit dnešní atmosféru v Evropské unii a mohl by přispět ke změně jejího dosavadního směřování.“ Prezident Gül potvrdil, že členství Turecka v EU je jejich strategickým cílem.

Ale je tomu skutečně tak? Není to už spíše jen setrvačná priorita, nějaký ten pátek odsunutá na vedlejší diplomatickou kolej? Trochu zbožné Klausovo (a dalších) přání?

Historie námluv EU a Turecka se píše od roku 1959, v roce 1987 země požádala o plné členství v Evropských společenstvích, v říjnu 2005 byly otevřeny přístupové rozhovory s Bruselem, dosud se však toto úsilí Turecka nenaplnilo. A ani to momentálně na happy end nevypadá. Těch háčků, proč se vztah nedaří dotáhnout, je více, ale stačí zmínit dva: proti plnohodnotnému členství Turecka je Německo a zároveň tomu zabraňuje „přístup jednoho člena EU“, jak říká prezident Gül, čímž míní řeckou část Kypru. Přes to zatím „nejede vlak“. Ale trápí to vůbec Turecko?

Základní zahraničně-politická orientace Turecka je nyní zjevná – na sousední muslimský svět, který kopíruje bývalé území Osmanské říše

Prezident Klaus říká, že neví, je-li EU pro Turecko i dnes atraktivním cílem. Zkusme na to odpovědět. Ekonomicky bezesporu je, a to oboustranně. Geopolitická orientace Turecka se však v minulých několika letech – na což mnozí zapomínají – výrazně změnila. Jeho zahraniční politika již není čistě prozápadní a prounijní jako ještě nedávno za ministra zahraničí Aliho Babacana, ale začala se orientovat více směry. Úzce to souvisí s nástupem vynikajícího politického stratéga Ahmeta Davutoglua do čela turecké diplomacie v květnu 2009.

Davutogluova geopolitická koncepce je založena na respektu vůči mocnářské minulosti země. Podle něho tato minulost nebyla pro Turecko břemenem, ale naopak výhodou, díky níž mohlo zvýšit svůj regionální a světový význam. Na to Turci slyší, samozřejmě. Davutoglu je však i pragmatik, a proto pokračuje v tradiční politice, kdy se snaží vyhýbat problémům se sousedy, pokud to je možné (například kritizuje Asadovu vládu v Sýrii, ale jde proti euro-americkému embargu na íránskou ropu). Zároveň spolupracuje s těmi zeměmi, které mají zájem.

Na druhou stranu neváhá jít do drsného diplomatického konfliktu s Francií kvůli zákonu o genocidě. Tím Paříž míří na údajnou genocidu Arménů spáchanou Turky, již však Ankara popírá. Nebo obětuje korektní vztah s Izraelem, z nějž se stane otevřené nepřátelství. (Poté, co izraelské komando obsadilo flotilu tureckých lodí, jež vezly humanitární pomoc do Gazy, a na jedné z nich usmrtilo devět tureckých občanů, kteří se postavili na odpor.)

Základní zahraničně-politická orientace Turecka je nyní zjevná – na sousední muslimský svět, který kopíruje bývalé území Osmanské říše. Nicméně Německo zůstává jedním z největších ekonomických a obchodních partnerů Ankary. I to je současné Turecko. Regionální mocnost na vzestupu vědomá si své důležitosti, jež však ani neopouští trhy, na nichž je zavedená. Ale členství v Evropské unii? Proč by mělo lákat zrovna Turecko?

Počet příspěvků: 3, poslední 16.2.2012 07:30 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.