Tři dny ve fotbalové jámě Lvové

Ukrajinský Lvov předčil očekávání německých fandů. Jak se svěřil Günther z Norimberka: Je úplně fuk, jestli Merkelová dorazí, nebo ne!

Německým fanouškům, říkejme jim třeba Günther a Udo, se ve Lvově moc líbilo. foto: © ReutersČeská pozice

Německým fanouškům, říkejme jim třeba Günther a Udo, se ve Lvově moc líbilo.

S úsměvem a vzrušujícím očekáváním si necháváme od celníka v pohraniční stanici prohledávat zavazadla. Jenom se smějeme, jak toho ihned zaraženě nechá, jakmile se dozví, co je cílem naší třídenní cesty. Fotbalové mistrovství Evropy je na Ukrajině očividně považováno za svatou věc a fanouškům, kteří na něj přijíždějí, se nesmí kazit zábava.

Po celonoční cestě vlakem, která nám připomíná časy Sovětského svazu, přijíždíme čerství a plní elánu do Lvova, který očekává milovníky kopané se slavnostní výzdobou. Do ukrajinských dresů jsou oděny dokonce i sochy na starobylém hlavním náměstí. Uplynulých deset dnů se tady prostě vše točilo kolem fotbalu. Barokní a klasicistní domy zkrásněly, v historickém centru bylo zavedeno bezplatné připojení k internetu, po městě vyrostly nové zahrádky i restaurace a bylo postaveno hned několik hotelů.

Už beztak úchvatné město s atmosférou starých dobrých časů, které je jednou z nejoblíbenějších turistických destinací na Ukrajině, a proto nemělo ani dosud nouzi o zahraniční návštěvníky, se zkrátka stalo o poznání komfortnější. Šiky německých, portugalských a dánských fanoušků, kteří Lvov zaplavily v uplynulých dnech, však ohromily i otrlé místní obyvatele, kteří jsou jinak zvyklí na ledacos.

„Na měsíc jsme se prakticky stali členy Evropské unie, a to nám už nikdo nevezme,“ popisuje nadšeně mladý Ukrajinec

„Mladí si tenhle zmatek užívají, ale na mě už je trochu hlučný – stěžuje si jeden starší pán, přičemž uznává, že podobná velká akce prospívá obrazu Ukrajiny.“ Také jiní se shodují na tom, že Ukrajina nyní může dokázat, že to, co o ní v poslední době tvrdil tisk, je lež a to, že přijíždějící zahraniční návštěvníci pomáhají utvářet názor místních, je přinejmenším stejně důležité jako investice do infrastruktury.

„Na měsíc jsme se prakticky stali členy Evropské unie, a to nám už nikdo nevezme,“ popisuje nadšeně můj mladý průvodce. K tomu lze klidně dodat, že Ukrajincům se podařilo v zájmu úspěchu mistrovství překročit alespoň na dobu jeho konání svůj vlastní stín.

Němec Günther: Lvov je fantastický!

Němci se ve městě musejí cítit skoro jako doma. V oknech visí černo-červeno-žluté vlajky a časně odpoledne zaplavují pomalu se probouzející fanoušci centrum města. Pivo teče proudem, skandují se nejrůznější slogany a místní i turisté se s oblibou fotografují s fanoušky, kteří se kvůli německému týmu neváhali vykašlat na sýčkování tisku a přijeli podpořit své miláčky.

„Ukrajina předčila všechna naše očekávání a Lvov je prostě fantastický!“ vykřikuje nadšeně Günther, muž ve středním věku z Norimberku, a s odzbrojující lehkostí se vysměje všem krajanům, kteří se cesty na Ukrajinu zalekli. „Koho zajímá, co plácají politici! Je úplně fuk, jestli Merkelová dorazí, nebo ne! Hlavní je, abychom vyhráli,“ dodává.

Po svém návratu budou moci tisíce Němců, kteří ME navštívili, osobně vyvrátit mylné stereotypy jejich spoluobčanů o Ukrajině. Podle aktuálního průzkumu má totiž většina obyvatel vedoucí země Evropy nejasné představy dokonce i o samotné nezávislosti Ukrajiny, nemluvě o kritickém pohledu na zdejší poměry. Místní silnice by skutečně mohly být v lepším stavu, stejně tak pracovní morálka. Ovšem co se týče bezpečnosti, není zde situace o nic horší než v západních zemích Evropy a lidé jsou tu vyloženě milí. I během naší cesty jsme se setkali v podstatě jen s ochotou a nápomocností.

Němci si spokojeně pijí pivo. Výraznější emoce v nich dokážou vyvolat snad pouze Řekové.

S blížícím se večerem se stupňuje také atmosféra na hlavním náměstí a ve fanouškovských zónách, kde se můžeme na každém kroku setkat se zvláštními produkty mentality lidu. V baště ukrajinského nacionalismu mají na sobě skoro všichni modro-žluté dresy. Kromě nich si lze v buticích pořídit také trička s portréty krvavých „bojovníků za svobodu“ z dob druhé světové války – Bandery a Šuškeviče. Potom už zřejmě nepřekvapí, že bolest způsobenou prohrou domácího týmu výrazně zmírňuje vyřazení Poláků a Rusů.

Ještě předtím ovšem schytalo pár facek několik fanoušků oslavujících vítězství ruského týmu vedeného kapitánem Aršavinem nad Čechy, zatímco starosta města se u UEFA ohrazoval proti tomu, že na plátně vysílala přenos komentovaný v ruštině. Podobně však ve Lvově nemají v lásce Kyjev ani Janukovyče, takže se tak trochu schizofrenně jednak ohrazují proti obviněním ze strany západních politiků, jednak s potěšením sledují tlak, který na vládu v Kyjevě vyvíjí EU. A Němci si zatím jenom spokojeně pijí pivo a s přehledem si utahují z fanoušků právě aktuálního protivníka. Výraznější emoce v nich dokážou vyvolat snad pouze Řekové.

Perla za 210 milionů eur

Po kratším rozehřátí se šťastní majitelé vstupenek vydávají směrem na stadion. K lvovské aréně postavené na zelené louce na jižním okraji města je odvážejí zadarmo autobusy. Posledních pár kilometrů už však musejí pěšky, neboť v okolí stadionu, který dokáže uspokojit veškeré nároky a jehož výstavba přišla na 210 milionů eur (5,3 miliardy korun), tedy na více než trojnásobek původně plánovaných nákladů, nestačila vzniknout potřebná infrastruktura.

Parkoviště, silnice i úprava okolí na sebe tedy nechávají čekat. Stejně tak se musí ještě domyslet, co si vlastně město s touto perlou v budoucnosti počne. Zdejší prvoligový FK Karpaty Lvov si bude moci asi jenom stěží dovolit hrát tu svoje domácí utkání, zatímco koncerty a konference dokážou jen sotva pokrýt náklady na provoz. Město proto zvažuje kandidaturu na pořádání zimní olympiády.

Večírek skončil, Welcome in Ukraine

Lvov se s těžkou hlavou probouzí z desetidenního šílenství. Předchozí večer teklo pivo na překrásném barokním náměstí až do rána. Němci ve velkém zapíjeli radost z vítězství, Dánové v něm utápěli smutek, zatímco místní se nechali strhnout atmosférou. Tímto mohutným večírkem se západoukrajinské město s Eurem 2012 také rozloučilo.

Většina obyvatel Lvova je trochu smutná: jakmile totiž konečně dostali náladu bavit se a slavit, tak pro ně tahle velká party skončila

Putovní cirkus se posunul dál, ale zůstaly po něm zrekonstruované historické budovy, nově postavené silnice a supermoderní stadion. A deset dnů, které navzdory všem útrapám zůstanou v mysli zdejších lidí jako nezapomenutelný zážitek. Většina je trochu smutná: jakmile totiž konečně dostali náladu bavit se a slavit, tak pro ně tahle velká party skončila. I přes to si ale také rádi vydechnou.

Stejný pocit máme i my sami po třídenní fotbalové horečce cestou k hraničnímu přechodu Čop. Zde ještě poněkud bezvládně odoláváme nájezdu místních veksláků, překonáváme zaostalost zdejší infrastruktury a opět nás pobaví pracovnice celní kontroly, která nemůže uvěřit, že si s sebou nevezeme ani jedinou krabičku cigaret. Situaci zachraňujeme, když stáčíme řeč na fotbal, zatímco ona nám v duchu hesla lepší pozdě nežli později s roztomilou neohrabaností podává prospekt s názvem Welcome in Ukraine. Strčíme ho do kapsy a pak už se jen vmáčkneme mezi spoustu příhraničních obchodníků do „soupravy“ sestávající z jediného vagónu.

Unavení schengenskými pohraničními průtahy, ale s úsměvem na rtech při vzpomínce na zhlédnutý zápas se spolu se skupinou německých fanoušků snažíme čerpat síly z kouzla fotbalu. Na světě je skutečně jen málo věcí, kvůli nimž je člověk ochoten podstoupit takováhle muka.