Tresty za insolvenční šikanu: Bič to bude, všelék nikoliv

První verdikty ohledně odškodnění za neodůvodněné insolvenční návrhy mohou přispět k celkové změně atmosféry.

foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

V Česku snad neexistuje velká stavební nebo developerská firma, která by nezažila takzvanou insolvenční šikanu. Stačí se podívat do médií na názvy firem, které si na šikanózní návrhy v minulých letech stěžovaly: Central Group, Hochtief, OHL ŽS, Metrostav, Geosan... a dalo by se pokračovat.

Je samozřejmě na soudech, aby v jednotlivých případech posoudily, zda skutečně jde o šikanu. Není ale pochyb o tom, že se návrhy na insolvenční řízení zneužívaly. Někdy se záměrem poškodit konkurenta, jindy prostě ve snaze dostat zaplaceno – i když jde o spornou pohledávku, kterou dlužník neuznává. V takových případech – a pokud dlužník není insolventní – musí soud návrh na insolvenční řízení odmítnout. Insolvence a vymáhání pohledávek jsou dvě různé věci.

„Špatná“ pověst

Potíž je v tom, že mezitím se poškozená firma ocitá v nepříjemné situaci: V očích mnoha obchodních partnerů se stává hříšníkem, i když jí zatím nebylo nic prokázáno. Ale je přece v insolvečním řízení, každý si o tom může najít informace na internetu…

Pokud někdo dostane vysokou pokutu a navíc se musí veřejně omluvit, příště si asi pochybný návrh rozmyslíNejvětší problémy nastávají s financováním, banky bývají vůči takovýmto svým klientům podezíravé. A objevují se i kuriózní situace, kdy třeba firma, která prochází insolvenčním řízením, prodává dům, ale potenciální kupec od banky nezíská hypotéku. Nebo je třeba zaměstnanci podobné společnosti odepřena možnost koupit auto na leasing. „Špatná“ pověst firmy se šíří dál, hrozí další škody.

Řada firem se rozhodla proti šikaně bojovat tím, že po soudním odmítnutí insolvenčního návrhu naopak žaluje druhou stranu o náhradu škody. Pokud někdo dostane vysokou pokutu a navíc se musí veřejně omluvit, příště si asi rozmyslí, jestli zase vyrukuje s podobně pochybným návrhem.

Dva případy úspěchu

Budeme tu tedy mít konečně bič, který šikanu zapudí? Tvrdit bez vší pochybnosti něco podobného by bylo přinejmenším předčasné. Verdiktů zatím mnoho není. Známy jsou vlastně jen dva.

  • Před dvěma lety se maloobchodní řetězec Tesco domohl náhrady 200 tisíc korun za to, že se na krátkou dobu ocitl v insolvenčním řízení. Šlo o rozhodnutí v první instanci, proti kterému se nikdo neodvolal. Není tedy známo, jak by k celé věci přistoupily soudy vyšší instance.
  • Druhý případ je čerstvý – z konce letošního ledna. Stavební společnost PSJ získala náhradu ve výši jednoho milionu korun. Tu má zaplatit Pavel Čvančara, správce konkurzní podstaty firmy Terrima, který podle rozhodnutí Městského soudu v Praze podal na PSJ neopodstatněný insolvenční návrh. Navíc má zveřejnit omluvu v deníku Hospodářské noviny.

Vzkaz obchodním i finančním partnerům: Když už autoři šikanózních návrhů dostávají konkrétní tresty, je zjevné, že se naše firma stala obětí

I když v případě PSJ nešlo o úplně první podobné rozhodnutí, je do značné míry průlomové. Milion korun je už přece jen významnější částka, a i kdyby ji Čvančara platil z pojistky, na reputaci mu to nepřidá. Satisfakci navíc získává firma, která působí v nejpostiženějším oboru – stavebnictví.

Zatím jde o nepravomocné rozhodnutí. Přesto se ukazuje, že má pro PSJ značný význam, jinak by o něm neinformovala ve zvláštní tiskové zprávě. Fakticky jde totiž o vzkaz všem obchodním i finančním partnerům: Když už autoři šikanózních návrhů dostávají konkrétní tresty, je zjevné, že se naše firma – stejně jako další – stala obětí. A tak by to také mělo být vnímáno, kdyby se někdy podobná situace opakovala.

Na každém šprochu…

Rychlá a radikální změna jako mávnutím kouzelného proutku určitě nenastane. Insolvenční řízení pořád zůstává rizikovou záležitostí. „I když jde o zdravou společnost, mnozí si řeknou: Na každém šprochu pravdy trochu,“ říká Marek Bilej, partner advokátní kanceláře KŠD Legal, která firmu PSJ ve zmíněném případě zastupovala. Podobné verdikty nicméně mohou přispívat k celkové změně atmosféry.

Advokát Andrej Lokajíček ze stejné kanceláře považuje verdikt pražského soudu za „důkaz, že ochrana funguje“. Postižená firma má šanci domoci se spravedlnosti. Generální ředitel PSJ František Vaculík vyjádřil přesvědčení, že takový precedens pomůže i dalším podobně postiženým společnostem.

Vyděrači měli šanci ve chvíli, když vydírané firmy raději zaplatily, než by riskovaly jakékoliv potížeJe to však určitě běh na dlouhou trať. Odborník na insolvenční právo Tomáš Richter z advokátní kanceláře Clifford Chance předpokládá, že celý problém nakonec vyřeší čas. „Lidé pochopí, že podání insolvenčního návrhu nic neznamená,“ říká Richter. Vyděrač potřebuje vědět, že jeho krok vyvolá určitou negativní reakci vůči vydíranému, a pokud taková reakce nenastane, ztrácí jeho úsilí veškerý smysl.

Vyděrači měli šanci ve chvíli, když vydírané firmy raději zaplatily, než by riskovaly jakékoliv potíže. Jenže taková strategie má své limity. Hrozí totiž, že se ozvou další údajní věřitelé a budou postupovat stejným způsobem. A taková řetězová reakce by nakonec dotyčnou firmu mohla opravdu položit… Z tohoto pohledu se začíná jevit nejen jako férovější, ale také jako účinnější strategie důsledného využití zákonných možností – včetně bitvy o odškodnění.

Proč zrovna stavebnictví?

K nápravě by snad mohla posloužit i analýza toho, proč je problémem insolvenční šikany postiženo právě české stavebnictví – zjevně daleko více než jiné obory. Částečným vysvětlením je zřejmě tvrdý konkurenční boj. Dalším faktorem mohou být podle Marka Bileje „otevřené účty“ – s nadsázkou by se dalo říct, že v tomto odvětví všichni všem dluží. Vztahy mezi investory, generálními dodavateli a subdodavateli jsou velmi provázané a často chybí „štábní kultura“ – tedy aby vše bylo zakotveno jasnými smluvními vztahy.

Pokud by přestal fungovat poněkud uvolněný přístup ve stylu „až dostavíme, dohodneme se“, asi by ubylo i sporných pohledávek. Pořád ovšem platí především to, že taková pohledávka nemůže být důvodem k insolvenčnímu návrhu.

A budou se vyčíslovat škody...

Pozitivní změnou je podle řady právníků insolvenční novela z konce minulého roku, která jasně stanovuje, za jakých okolností musí soudce insolvenční návrh odmítnout – a to do sedmi dnů. Měl by tak učinit každopádně v případě, že se návrh ukáže jako bezdůvodný. To je zcela zjevné v případech, kdy už byl jednou podobný návrh odmítnut a „vyděrač“ s ním přichází opakovaně.

Andrej Lokajíček připouští, že i odmítnutí bezdůvodného návrhu může nakonec trvat dva nebo tři měsíce. Je kupříkladu nutné počítat s možností odvolání proti prvnímu rozhodnutí soudu, jen lhůta na odvolání je patnáctidenní.

Soud může vydat předběžné opatření, díky kterému informace o insolvenčním řízení zmizí z obchodního rejstříku

Na druhé straně je důležité i to, že soud může vydat předběžné opatření, díky kterému informace o insolvenčním řízení zmizí z obchodního rejstříku. To má svůj význam, i když průběh řízení bude dále možné sledovat v insolvenčním rejstříku – ovšem včetně informace o předběžném opatření.

První vlaštovky, pokud jde o verdikty ohledně odškodnění, nyní také mohou povzbudit úsilí odborníků o přesné vyčíslování škod, které šikanózní insolvenční návrhy přinášejí.

Nepříliš probádaných možností z hlediska dlužníka nebo soudce spojených s novými insolvenčními pravidly je zřejmě více. „Protože navrhovatel insolvenčního řízení může často být nastrčenou společností bez majetku, dlužník bude oprávněn požádat soud, aby uložil navrhovateli složit zálohu na náhradu případné škody způsobené nedůvodným návrhem, která může vzniknout například při vyřazení dlužníka z veřejné zakázky,“ napsal kupříkladu Martin Hrodek, partner advokátní kanceláře advokátní kanceláře Baker&McKenzie, na serveru e15.cz.

Takže naděje? Trvalo dva roky, než po verdiktu ohledně Teska přišel další posun v případě PSJ. Nezbývá než doufat, že se o dalším důležitém verdiktu nedozvíme až zase za další dva roky.

Počet příspěvků: 1, poslední 14.2.2013 09:03 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.