Totalitní pomstychtivost v denní praxi

Výroky pánů Nečase, Kubery a Hermana jsou zřejmým či skrytým dotykem obsahu pojmu totalita.

Čtyři události, názory a postoje posledních dnů:

  • Ústavní soud rozhodl neprojednávat ústavní žalobu týkající se velezrady, jíž se měl dopustit Václav Klaus. Rozhodl tak z procesních, nikoliv věcných důvodů, protože Václav Klaus již není prezidentem.
  • Premiér Petr Nečas svůj odmítavý postoj oné senátorské ústavní žalobě dohnal do krajnosti, když senátory nařknul z poškození jména republiky v zahraničí a vyzval je, aby opustili veřejné funkce.
  • Senátor Jaroslav Kubera se ozval ve stejném duchu, a to že Klaus by měl onen návrh podavší senátory občanskoprávně žalovat a chtít odškodnění za poškození svého dobrého jména.
  • Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Daniel Herman rozhodně odmítl, že by se za jeho působnosti začalo v ÚSTR bádat o pojmu totalita, protože tím je myšlena celá doba 1948-1989, je to uzákoněno a fertig.

Všechny tyto věci spolu souvisejí, a to právě svým zřejmým či skrytým dotykem obsahu pojmu totalita.

Na ústavní žalobu senátorů je jistě možno mít různé názory. Nicméně upřít senátorům a senátorkám právo takto konat nelze, a už vůbec je za to nelze sankcionovat, ba ani kárat. To by snad bylo možné, kdyby se Ústavní soud například vyjádřil, že takový návrh je proti dobrým mravům.

Nečasovo nařknutí senátorů z poškození jména republiky je dvousečné (zrcadlo, pane Nečasi, máte doma zrcadlo?). Především to vypadá jako relikt předchozího (totalitního, pane Nečasi, ze zákona totalitního) režimu. Přesně touto argumentací totiž onen režim útočil proti lidem, kteří vyjadřovali odlišný názor.

Senátor Kubera se zase ocitl svým samozápalem mimo čas a prostor. Jinak by si musel uvědomit, že české soudy mnohokrát vyjádřily stanovisko, že osoby veřejně činné musejí strpět kritiku v míře i způsobech dejme tomu nadstandardních.

Pánové Nečas a Kubera se nedopustili poškození jména republiky, ale veřejně zesměšnili představy části české politické reprezentace o demokraciiAbychom se však nedopustili stejné chyby jako oni, můžeme jen konstatovat, že se pánové Nečas a Kubera nedopustili poškození jména republiky, ale veřejně zesměšnili představy části české politické reprezentace o demokracii. Což není trestné, jen smutné.

S poezií proti totalitě – vděčně ve stopách Gertrudy Steinové – dlužno reagovat na nedávný výrok ředitele ÚSTR Hermana, že za jeho působení se (uzákoněný) pojem totalita zkoumat nebude. Pro něj zřejmě zase platí, že zákon je zákon je zákon atd.

Nu, žije se takovým lidem svým způsobem jednodušeji, když odpovědnost za své jednání nacházejí mimo sebe samé. Právě to je pohříchu významný rys, umožňující existenci totalitního režimu.

Nadto zkoumáním a porovnáváním podmínek vzniku a existence totalitních, autoritářských a demokratických režimů by se totiž mohlo přijít na to, že s lecčím z totalitních či autoritářských manýrů se shledáváme v aktuální denní praxi. Například ve zmíněných výrocích a reakcích pánů Nečase, Kubery a Hermana.