Tonoucí ODS se živnostníků chytá

Občanští demokraté vsadili na poslední cílovou skupinu, kterou mají ještě šanci přesvědčit, aby je volila – osoby samostatně výdělečně činné.

foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Občanští demokraté svůj ekonomický program prakticky ani nemuseli představovat – bylo totiž už dávno vcelku evidentní, co se stane jeho leitmotivem. Podstatná ekonomická témata (reforma daní, penzijní reforma a další) už straně dávno vyfoukl Miroslav Kalousek a jeho TOP 09, a tak ODS zbývá poslední bašta: osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ).

Jde přitom o velmi specifickou skupinu. Zatímco převážné většině zaměstnanců nikdy nedojde, jak ukrutně vysoké je jejich zdanění – protože fígl s tím, že část jakoby zaplatí zaměstnavatel, je zřejmě nesmrtelný a jakékoli vysvětlování není nic platné –, živnostníci mají o výši svých daní přehled více než přesný. Oproti zaměstnancům si totiž na svůj hrubý zisk skutečně sáhnou a teprve ex post z něho musejí něco odvést státu.

V oblasti zdanění živnostníků existuje jedna podstatná skupina čísel. Jde o výdajové paušály, které měly původně jasný a logický záměr – aby živnostník nemusel archivovat každou účtenku například za nakoupený materiál, může si od tržeb odečíst výdaje takzvaným paušálem. Ten se pohybuje od 30 po 80 procent z tržeb podle druhu podnikatelské činnosti. Administrativně je to nesrovnatelně jednodušší, tudíž se uživatel paušálů může víc věnovat byznysu a méně papírování.

ODS v části volebního programu týkající se ekonomiky slíbila, že živnostníkům nepřitíží. Jinými slovy, že zachová výdajové paušály na současné výši. Na druhou stranu jim však ani neulehčí, neboť určité restrikce, jež začaly platit v době Nečasovy vlády a o nichž ještě bude řeč, chce strana ponechat.

Vzhůru ke hvězdám

Původní záměr výdajových paušálů byl ještě trochu jiný, než jen administrativně zjednodušit podnikání. Živnostník měl za tuto možnost zaplatit nepatrně vyšší daň. Zkrátka nebude zavalen papíry, ale výdaje paušálem budou nepatrně nižší, než kdyby skutečně do koruny sčítal, kolik za co utratil. Tolik teorie. V praxi prodělaly paušály pozoruhodnou genezi, přičemž asi hlavní zvrat nastal mezi roky 2005 a 2006, kdy za vlády ČSSD došlo jednak k jejich výraznému zvýšení, a jednak k úpravě živností, které je mohou používat. Další úprava se odehrála v roce 2009 na popud exposlance ODS Michala Doktora.

Každá debata o výši výdajových paušálů se dříve či později posune do roviny čiré demagogieDohadovat se o tom, jestli jsou daně živnostníků vysoké, nebo nízké, nemá smysl. Nesčetné debaty na toto téma odhalily, že žádná ze zúčastněných stran nemíní nikam ustoupit. Prostý fakt, že zdanění práce živnostníků je nižší než u zaměstnanců, je vcelku k ničemu, protože zaměstnanci mají řadu benefitů, které nejsou živnostníkům dopřány. A jelikož jde často o výhody, jež nelze smysluplně kvantifikovat (zaměstnanci mají určitou jistotu zaměstnání, stálý plat, nemusejí si shánět zakázky a tak dále), odsune se každá debata dříve či později do roviny čiré demagogie.

Kdo zavře krám?

Je ale pár věcí, které jsou neoddiskutovatelné. Výdajové paušály jsou v Česku na špici EU, takže český stát se k živnostníkům věru nechová tak macešsky, jak se jejich představitelé často tváří. Na stranu druhou, podnikání řady z nich je dnes nastaveno tak, že pokud se zvednou daně, budou muset zavřít krám (obrazně či doslova).

Z pohledu státní pokladny to celé rovněž nevypadá růžově – podstatná část živnostníků platí „jen“ minimální zálohy na sociální a zdravotní pojištění, což sice není zanedbatelná částka, ale ve srovnání se zaměstnanci jde o pakatel (minimální roční záloha na sociální pojištění u živnostníků je něco přes 22 tisíc, zatímco za zaměstnance s průměrnou mzdou zaměstnavatel ročně odvede necelých sto tisíc korun).

Někteří politici a ekonomové tuší, že kdyby z živnostníků vymáčkli víc peněz, nemusela by v penzijním systému zet taková díraNěkteří politici a ekonomové tudíž tuší, že kdyby z živnostníků vymáčkli víc, nemusela by v penzijním systému zet taková díra. Jak by to reálně dopadlo, se těžko odhaduje. Živnostník, který se v důsledku zvýšení daní odebere na úřad práce, asi pro státní rozpočet moc velkým bonusem nebude.

Rozdíl mezi zdaněním živnostníků a zaměstnanců je také hlavní příčinou známého švarcsystému, kdy zaměstnavatelé nenabírají lidi na pracovní poměr, ale na živnostenský list. Z nákladového hlediska je to výhodné pro obě strany, a navíc takový pracovní poměr znamená výrazně vyšší flexibilitu (žádné zkušební doby, žádné odstupné, žádná výpovědní lhůta).

Co je vlastně trestné?

Jen je to tak nějak pololegální, a teoreticky podle úprav Nečasovy vlády i protizákonné. Problém spočívá v prokazatelnosti takové praxe, tudíž kontrolní orgány mají se švarcsystémem stejný problém jako dřív. Zkrátka nebude-li daňová povinnost přibližně srovnána, švarcsystém nezmizí. A čím bude jeho výskyt četnější, tím víc bude vidět, jak zbytečná jsou některá ustanovení zákoníku práce a zákona o zaměstnanosti, která jen svazují ruce zaměstnancům i zaměstnavatelům.

Všechny zmatky kolem paušálů a obecně zdanění živnostníků vyústily v politický boj. Sociální demokraté kvůli památnému projevu svého ekonoma Jana Mládka prosluli názorem, že živnostníci vlastně na systému parazitují. Je tedy nasnadě, co s nimi zamýšlejí po volbách udělat. Koneckonců, nezávislí a svobodomyslní živnostníci asi z logiky věci nebudou cílovou skupinou sociálních demokratů, kteří mají dojem, že stát se musí postarat prakticky o všechno (a o všechny).

Místopředseda TOP 09 a exministr financí Miroslav Kalousek se s paušály snažil zatočit už několikrát, ale podařilo se mu to jen dílčím způsobem. Od letošního roku doznaly paušály po pozměňovacím návrhu poslanců za TOP 09 (poslanecká iniciativa to byla jen zčásti, ve skutečnosti vznikl text návrhu na ministerstvu financí) značných úprav, takže například jejich uživatelé nemohou uplatňovat některé slevy na dani.

Kalousek na to jde z jiného ideového konce. Osobně nejspíš proti živnostníkům a jejich samostatnosti nic nemá, ale coby správce státní pokladny brojil proti skupině, jejíž podstatná část neplatí daň z příjmu, protože vypočtená daň po uplatnění paušálů je obvykle nižší než sleva na poplatníka. Tudíž je daň nulová nebo záporná (pokud má živnostník děti). A se zálohami na pojistné to také není dvakrát slavné. Navíc rozdílné daně se prostě neslučují s heslem TOP 09 „rovné podmínky pro všechny“.

Poslední naděje pro obě strany

A tak zbývá pro živnostníky poslední možná spása – ODS. Její poslanci a ministři v čele s expremiérem Petrem Nečasem vždy dokázali paušály pro OSVČ nějak uchránit a jejich znevýhodnění přešli se skřípáním zubů. Když se Jan Mládek proslavil se svými parazity, výkonný místopředseda ODS Martin Kuba pohotově naklusal se sprejem proti živnostníkům zvaným Živnostop a Mládkovi jej teatrálně věnoval.

Komické je, že jedním z lidí, kteří Kalouskovi pomáhali ve snaze o redukci paušálů, je náměstek ministra financí Ladislav Minčič, člen ODSODS se zkrátka snaží dělat pro živnostníky první poslední, protože žije v domění, že jde o asi poslední skupinu, kterou ještě může většinově oslovit. A zřejmě nebude na špatné stopě, protože problematika zdanění živnostníků je pro řadu z nich existenční. Komické je, že jedním z lidí, kteří Miroslavu Kalouskovi dlouhodobě pomáhali ve snaze o redukci paušálů a patří i mezi spoluautory zmíněného pozměňovacího návrhu, je náměstek ministra financí Ladislav Minčič, mimo jiné dlouholetý člen ODS.

Minčič je v oblasti daní kapacitou, jakých mnoho nemáme. Ve vlastní straně ale s některými názory, například právě ohledně zdanění živnostníků, sotva prorazí. I na této skutečnosti – že se lídři ODS nenechají přesvědčit největší vlastní daňovou autoritou – je dobře vidět, nakolik si strana uvědomuje důležitost živnostníků pro vlastní přežití. Zda se jim podaří tuto skupinu přesvědčit, aby je volila, ukáže až volební výsledek. Podle preferencí to zatím moc slavně nevypadá.