Tomu, co říkají Pussy Riot, naslouchejme pozorně

Právě přes takové pokusy „cosi“ sdělit dostaneme obraz toho, co se asi v nepříliš průhledném Rusku děje, zastává se členek skupiny Jan Brabec.

Jan Brabec 5.9.2012

Grafitti, které se objevilo v pražských Modřanech. foto: © ČESKÁ POZICE, Ištván LékoČeská pozice

Grafitti, které se objevilo v pražských Modřanech.

K nedávnému procesu s členkami Pussy Riot, respektive jejich odsouzení, ČESKÁ POZICE publikovala tři články:

Na komentáře Michala Semína a Jana Schneidera nyní reaguje Jan Brabec.

Už po třikráte se na stránkách ČESKÉ POZICE objevily články reagující na proces s ruskou dívčí kapelou Pussy Riot. V prvním případě šlo o vcelku pozoruhodné, i když letmé nahlédnutí do stavu mysli našich rockových hvězd a jejich schopnosti a ochoty postavit se solidárně za pronásledované hudebnice. V dalších dvou případech šlo o pokus nahlédnout celý případ jinak a z jiného pohledu, což by bylo jistě chvályhodné, pokud by se celý případ nestal pro autory jistou moralistní hříčkou. A pokud by dokonce naopak – jako v Semínově článku – nešlo o snahu převrátit celý jeho vjem až v jakousi oprávněnost odsouzení hudebnic a potažmo zaslepenou zabedněnost obecného solidárního mínění.

Podle něj totiž ženy z Pussy Riot rozehrávají nám neznámou a jistě temnou hru, od které je dobře dát ruče pryč: zkrátka to, co veřejnému mínění předvádějí, je jenom klam jakýchsi podivných ďáblic. Proto by bylo asi dobré se u některých jejich tvrzení pozastavit a dnes už odsouzených členek kapely Pussy Riot se znovu zastat.

Temná hra

Vlastně není úplně jasné, proč se oba autoři snaží celé kauze podsouvat jiný než obecně lidský rozměr. A tedy proč místo vyhledávání důvodů pro oprávněnost poslat tři ženy za pouhý klip či písničku na dva roky do kriminálu spíš důsledně nemonitorují chování ruských úřadů a celé výkonné moci.

Bylo by daleko užitečnější jít ve stopách toho, co ve skutečnosti představuje Putin, vliv pravoslavné církve na politiku a jak to v Rusku vypadá se svobodou slovaPodle mého soudu by bylo daleko užitečnější jít ve stopách pohnutek ruských umělkyň a následně pak prozkoumat obsah jejich protestu a co stojí v inkriminovaném textu – tedy co v Rusku ve skutečnosti představuje Putin, vliv pravoslavné církve na politiku a stav současné ruské společnosti. Ale také jak to vypadá s tamní svobodou slova a uměleckého projevu – a je jenom škoda, že se o něčem takovém v nějaké fundované podobě nic bližšího nedozvíme.

Michal Semín totiž spíš v intencích své proslulé iniciativy D.O.S.T. dává naopak celému případu až jakýsi démonizující, moralistní rozměr a do celé věci svým evergreenem o „krásách životního stylu homosexuálů“ zatahuje kdekoho – a také všechny z tábora odpůrců šmahem nazývá mediálně zneužitými pokrytci. Přišel totiž na to, že Pussy Riot nejsou vůbec žádné hudebnice – a tedy neměly by požívat umělcovo ochrany –, ale společensky nebezpečné členky ilegální „anarcho-nihilistické“ radikální pseudoumělecké skupiny Vojna, která v Rusku řádí jako černá ruka: v rámci svých provokací a tažení proti všem společenským hodnotám si strkají v obchodech „zmražená kuřata do vagíny“ či „hromadně souloží na veřejných místech“.

Do Ruska dorazila divoká „šedesátá“

Pokud ale máme chuť se vůbec takovou rétorikou zabývat, stačí jenom kliknout na heslo Pussy Riot či Vojna, a okamžitě vyjedou všechny zmíněné akce či performance detailně zaznamenané na fotkách a videu. Přes Semínovo varování však nepůsobí nijak děsuplně či pornograficky, jde o záměrně nakašírované a až teatrálně naaranžované, absurdně vyvedené pózy jakýchsi „živých obrazů“ a spíš než nějak démonicky a oplzle působí komicky a naivně. Pro úplnost: dělo se tak v moskevském biologickém muzeu den před zvolením Medveděva do prezidentského úřadu a performance nesla název „Soulož za následníka Medvídka“ (uváděný seriál s kuřetem je sice drsný a jistě šokuje, není ale úplně jasné, co tím chtěli „vojnaři“ jaksi říci. Podpis Pussy Riot ale nenese, a o to teď přece jde).

Jde o záměrně nakašírované a až teatrálně naaranžované, absurdně vyvedené pózy „živých obrazů“ a spíš než démonicky a oplzle působí komicky a naivněTedy snímky a videa jako by vypadly z nějakého obskurního modernistického filmu, kterých v normální televizi od současných, a to i renomovaných tvůrců běží desítky.

Nakonec to podle některých názorů esteticky vypadá, jako by do Ruska dorazil radikální, a tedy hodně divoký duch šedesátých let. A možná že právě fotky „vojnařů“ čekaly a doslova si zgustly na puritánské prudérnosti mentorů typu ruského soudu potažmo pravoslavné církve a – Michala Semína a Jána Čarnogurského (zkoumat, jestli na nich opravdu souloží či nikoli a je to celé jen nahrané, nebudu, tuto zábavu přenechám pánům žalobcům).

I když se samozřejmě nemusejí někomu líbit, a ani se jistě nelíbí – ani autor těchto řádků z nich nepadá ze židle –, tak na tom přece nesejde. O nějakou líbivost v žádné provokaci prostě nejde, notabene punk není příliš beránčím stylem: nakonec v pravoslavném chrámu a následném procesu o žádná mražená kuřata ve vagíně či soulož v muzeu nešlo.

Mladé, pěkné holky

I kdybychom totiž nakrásně připustili něco jako pokleslou estetickou úroveň ruských umělkyň, přesto je potřeba upozornit, že i tak mají právo na svůj umělecký, neřku-li politický názor, a to sdělovaný i ve výsostném prostředí pravoslavného chrámu. Navíc když se jejich vystoupení týkalo takového dramatu, jakým je život v postkomunistickém Rusku pod taktovkou Vladimíra Putina. A že to jistě není žádná legrace, se snad každý mohl už dostatečně přesvědčit – třeba jakému brutálnímu násilí včetně vražd jsou vystavováni ruští novináři či politická opozice.

Právě v tomto kontextu se pohybují Pussy Riot a celé jejich pronásledování je toho jenom důsledkem. Ostatně bývalý ruský disident Vladimír Bukovský v souvislosti s případem upozorňuje, že si Pussy Riot nevybraly pravoslavný chrám jen tak náhodou či z nějaké zlovůle – ruská pravoslavná církev je natolik mocným hráčem, že se neváhá plést do politiky a je víceméně Putinovým kamarádem. A na to také Pussy Riot zjevně upozornily, a potažmo možná i na úzkoprsou, předsudky sešněrovanou společnost.

Přesto podle autora druhého příspěvku Jan Schneidera o politický proces nešlo: Pussy Riot pouze schytaly víceméně oprávněnou reakci, protože zneužily chrámový prostor. Podle jeho soudu spíš než o nějaké umění či konzistentní názor šlo o provokaci s úmyslem se mediálně zviditelnit, a to k nějakému autorem nevysvětlenému cíli. Celý případ pak včetně absurdit padajících u soudu (což je zajímavá pasáž článku) považuje za všeobecnou blamáž, která může ve svém důsledku jen posílit konzervativní síly v Rusku, a ve své interpretaci ho také zlehčuje – vždyť to jsou hlavně „mladé, pěkné holky“ s potenciálem dostat se do Holywoodu, a pokud celý střet vymyslela CIA, udělala to prostě dokonale...

Proces s Plastic People

Takové žertování je sice hezké, ale ty „mladé, pěkné holky“ dostaly dva roky káznice natvrdo. Jan Schneider snad odpustí, ale představa, že by během známého procesu s The Plastic People of the Universe – který v textu zmiňuje, ale jakoukoli podobnost s ním odmítá – západní novináři referovali o hudebnících stojících tváří v tvář hrozbě kriminálu tímto stylem, je dost strašidelná.

Plastic People byli souzeni podle stejného mustru – celý konflikt komunisté chtěli převést z politické roviny na rovinu kriminálníA právě přesně taková komunisty navozená atmosféra dovedená až k obecnému pobouření „pracujícího lidu“ tehdy přece byla: ve snaze zbavit se nepohodlných svobodomyslných mládenců interpretovala celý případ jako kriminální čin. Vždyť přece nešlo o žádné umění a umělce, ale o pár vlasatců, co vypadají jako „kanálie“ a neštítí se vyřvávat slova typu „do prdele“.

Jan Schneider zapomněl, že Plastic People byli souzeni podle úplně stejného mustru – celý konflikt komunisté chtěli převést z politické roviny na rovinu kriminální, a tím se vyhnout případné kritice ze strany západu na poli dodržování lidských práv.

Jirousův pohřeb

Podobně si počíná i s názorem na reakci věřících, potažmo ruské pravoslavné církve: vždyť co bychom říkali asi tak my a naše úřady, kdyby něco podobného někdo provedl třeba ve Svatopetrském chrámě nebo u Zdi nářků či v kostele kdesi v Americe.

Během pohřbu padala v rámci celebrované mše, a to dokonce z úst kněze, slova jako „čůrák a píča“, a to ve spojení se jménem Ježíše KristaJenže ani tady autorova logika moc nevychází: upřímně totiž pochybuji, že by se tam něco podobného někdy stalo a v budoucnu stane. Tedy že by měli zdejší občané potřebu jít protestovat do kostela či ke Zdi nářků a následně pak za to ještě vyfasovali dva roky kriminálu.

Nakonec nemusíme jít pro příklad zkoušky naší tolerance a toho, co se v takovém prostoru smí či nesmí, zase až tak daleko. A pro řadu lidí by to mohl být příklad hodně kontroverzní: vždyť během pohřbu Ivana Martina Jirouse koncem minulého roku padala v rámci celebrované mše, a to dokonce z úst kněze, slova jako „čůrák a píča“, a to ve spojení se jménem Ježíše Krista (i když v souvislosti s Jirousovými výroky coby důsledného provokatéra) – a nic se prostě nestalo.

Modlitba do chrámu patří

Text modlitby Pussy Riot ale sděluje něco úplně jiného – překlad je k dispozici například na stránkách Respektu – je docela trefný a svým způsobem literárně kvalitní, k žádným děsivým sprostotám a oplzlostem se neuchyluje a působí docela vážně. Dokonce si myslím, že svojí naléhavostí do chrámu patří, neboť se do něj lidé uchylují v časech nedobrých. A ikonografické použití formy modlitby možná svědčí o opačném postoji hudebnic než zneužít a znesvětit chrám Páně.

Že Pussy Riot našly odvahu do toho jít, svědčí o vážnosti situace a o pozitivním posunu právě v ochotě se v Rusku veřejně angažovatNež se zkrátka pustíme do nějakých odsudků, hodně pozorně bych jim naslouchal, protože právě přes takové pokusy „cosi“ sdělit dostaneme jistý obraz toho, co se asi tak v nepříliš průhledném Rusku děje. Což se týká i nás. A že Pussy Riot našly odvahu do toho jít – a musely si být dobře vědomé, co je asi čeká –, svědčí podle mého názoru naopak o vážnosti situace a o pozitivním posunu právě v ochotě se v Rusku veřejně angažovat, než že by šlo o nějakou přihlouplou manifestaci slečen utržených ze řetězu.

Samozřejmě je možné, že se věřící mohli cítit tak drsnou a překvapivou prezentací na „své“ půdě dotčeni, přesto se členky Pussy Riot nechovaly záměrně urážlivě, tedy že by rouháním, urážkami, neřku-li hanobením či fyzickým násilím znesvěcovaly chrám, ale zachovaly se vcelku slušně – věřícím se prostě pokorně omluvily. Nakonec nepochybuji, že pokud by to bylo jinak, jistě by se třeba takový Garry Kasparov a desítky jiných tak vehementně v jejich prospěch neangažovali.

appalacio ... pěkný a vtipný text .-) 8:39 4.9.2012
Stanislav Mikeska :-DD CIA vytvořila islámský extremismus 14:01 1.9.2012
Stanislav Mikeska ano a tvuj dědek držel prápor s Gottwaldem... 13:50 1.9.2012
Stanislav Mikeska hmmmmmm já o voze a ty o koze!! 13:22 1.9.2012

Počet příspěvků: 79, poslední 5.9.2012 03:00 Zobrazuji posledních 79 příspěvků.