Tomáš Prouza: Aplikace už používá mnoho českých vesnic

„Musíme vědět, kde v České republice reálně jsou mizející pracovní místa a podívat se na modernizované továrny, abychom věděli, co vzniká,“ říká v rozhovoru digitální zmocněnec Tomáš Prouza.

Tomáš Prouza, digitální zmocněnec. foto: Foto Michal ŠulaMAFRA

Tomáš Prouza, digitální zmocněnec.

Výzvy čtvrté průmyslové revoluce měla zatím Česká republika sklon podceňovat. Digitalizace a robotizace výroby i služeb přinesou zásadní změny, jak budou lidé přemýšlet, vzdělávat se a pracovat. Tomu, aby Češi nezaspali vývoj, má pomoci i nový digitální zmocněnec při Úřadu vlády. Nedávno se jím stal státní tajemník pro Evropské záležitosti Tomáš Prouza. Jeho úkolem bude koordinovat jednotlivá ministerstva, kterých se téma kybernetického úsvitu týká.

„Pomáhá i to, že téma digitální ekonomiky začalo být výrazně důležitější i pro premiéra. Poslední rok absolvoval mnoho debat o čtvrté průmyslové revoluci, při cestách do Německa viděl moderní digitalizovanou továrnu, na západním pobřeží viděl v reálu úspěch, jaký znamená digitální ekonomika, a co to může přinést. Debata musí být primárně o tom, kde má být Česká republika za 15 nebo 20 let. Takovou debatu musí vést premiér, protože je to o sladění průmyslu, vzdělávání, politiky zaměstnanosti,“ říká Tomáš Prouza v rozhovoru.

LIDOVÉ NOVINY: Pro většinu lidé je těžké si pod digitální ekonomikou něco představit, většinou to skončí na tom, že jde o rychlý internet na chatě v horách. Jenže jde třeba i o tom, jak mezi sebou budou komunikovat podniky v rámci dodávek a subdodávek...

Digitalizace na jednu stranu znamená odstranění části manuální práce, ale za cenu toho, že musíme nově dělat věci, které nás 30 let nikdo neučil. Nebude platit, co ještě nedávno platilo – že se v něčem vyučíte a bude to stačit na dalších 40 let.

PROUZA: Toto, ale ještě důležitější je, jak se změní požadavky na kvalifikaci zaměstnanců. Když dnes řeknete soustružník, už to dávno není kluk, který může ze školy odejít v šestnácti. Už i soustružník musí aspoň trochu umět naprogramovat obráběcí stroj, musí vědět a umět daleko víc.

Digitalizace na jednu stranu znamená odstranění části manuální práce, ale za cenu toho, že musíme nově dělat věci, které nás 30 let nikdo neučil. Nebude platit, co ještě nedávno platilo – že se v něčem vyučíte a bude to stačit na dalších 40 let.

LIDOVÉ NOVINY: Není taková vize proti zájmům sociální demokracie, jejímž jste členem? Místo někdejších deseti soustružníků na stejnou práci stačí jeden, který stiská tlačítka.

PROUZA: Naopak, pokud je něco sociálnědemokratické téma, pak jak budou vypadat pracovní místa budoucnosti. Buď to můžete ignorovat a za 15 let zjistíte, že je tu obrovská skupina lidí, která není schopná sehnat práci. Nebo to téma zkusíme chytit už dnes a dá nám to čas upravit kvalifikační a vzdělávací systém, pomoci lidem, aby i za těch 15 let nějaké místo našli.

LIDOVÉ NOVINY: Zaniknou manuální práce, což je skupina lidí, která je zároveň nejhůře rekvalifikovatelná, protože není zvyklá na seberozvoj a vzdělávání. Co s touto skupinou?

Máme deset patnáct let, abychom na to lidi připravili a bavili se o tom, jestli i v případě velkých firem má být čistě zodpovědností státu nabízet rekvalifikace

PROUZA: To je jedna z věcí, na kterou se musíme soustředit. Musíme si zmapovat, jaká místa budou mizet a jaká nová budou vznikat. Dnes to nikdo neví, vzniklo zatím jen pár nových fabrik, na nichž to jde testovat. Musíme vědět, kde v České republice reálně jsou ta mizející pracovní místa a podívat se na modernizované továrny, abychom věděli, co vzniká.

Máme deset patnáct let, abychom na to lidi připravili a bavili se o tom, jestli i v případě velkých firem má být čistě zodpovědností státu nabízet rekvalifikace. Možná by to měla být sdílená zodpovědnost za zaměstnance, nabídka vzdělání v nových technologiích v rámci bonusů.

LIDOVÉ NOVINY: Když se podíváte na jednu velkou firmu na severu Moravy, ukazuje se, že někdy jsou jí zaměstnanci jedno.

PROUZA: Ano, ale tady se bavíme o automobilkách, leteckém průmyslu a dalších společnostech, které tu chtějí dlouhodobě být a jejichž byznys nezničí vývoj komodit, jako se to stalo OKD tím, kam spadly ceny uhlí. Je to jenom o tom, jestli dokážeme současnou pracovní sílu změnit. Kdybychom chtěli za 15 let ve střední Evropě pořád konkurovat levnou pracovní silou, je to špatně.

LIDOVÉ NOVINY: Pravděpodobně to ani nebude možné, protože tento druh práce zastanou stroje.

Kdybychom chtěli za 15 let ve střední Evropě pořád konkurovat levnou pracovní silou, je to špatně

PROUZA: Tak. Je to silné socioekonomické téma, součástí je otázka, jestli někteří lidé vůbec budou mít šanci si práci najít.

LIDOVÉ NOVINY: Chystáte k tomu nějakou osvětovou kampaň?

PROUZA: Ministerstvo průmyslu zatím udělalo velmi dobrý dokument z pohledu průmyslu, s ministerstvy práce a školství se díváme, jak se vyvinou jejich agendy, a musíme to všechno více propojit. Jsme na začátku, teď musíme zmapovat, co Češi dělají a která místa odpadnou jako první. Intenzivně o tom mluvíme se Svazem průmyslu i odboráři. Na kampaň je ale brzy, nejdřív si musíme výrazně lépe vyjasnit, co vlastně budeme dělat.

LIDOVÉ NOVINY: Pro vás osobně je to děsivá, nebo zářná představa, že část práce převezmou stroje?

PROUZA: Neděsí mě to za podmínky, že s tím budeme aktivně něco dělat, ne sedět a zírat, jak kolem nás jde vývoj. Pokud budeme schopní se na to připravit, bude to fajn, zemi to posune. Z pohledu kvality života a příjmů jsme velmi bohatá země, ale ne z pohledu průměrných platů. To se může změnit právě novou kvalifikací.

LIDOVÉ NOVINY: Znamená to nutně konec levné práce? Vezměme Amazon, který je braný za lídra digitálního trhu a používá řadu levných dělníků.

Teď musíme zmapovat, co Češi dělají a která místa odpadnou jako první. Intenzivně o tom mluvíme se Svazem průmyslu i odboráři

PROUZA: Je to lídr přesně v tom, že osekává náklady. A otázkou je, jestli v moderních skladech vůbec nějací živí pracovníci budou, vývoj jde nesmírně rychle. Může se stát, že ve skladu Amazonu bude jen pár desítek lidí, kteří dohlédnou na robotizovaný systém, a když se porouchá, dokážou průšvih řešit. Bohužel jsou lidé, kteří ani dnes nemají šanci najít si lépe placenou práci, a taková stratifikace vždycky zůstane.

LIDOVÉ NOVINY: Nejšťastnější možná nakonec budou opraváři strojů.

PROUZA: Nejšťastnější budou ti, kdo se naučí reagovat na systémové poruchy. Je jedno, jestli začne zlobit skladový systém nebo řízení letového provozu. Ti budou placeni velmi dobře.

LIDOVÉ NOVINY: Digitální ekonomiku jste si vytýčil po jmenování jako jednu z priorit. Jaké jsou další problémy vedle rekvalifikací?

Z pohledu kvality života a příjmů jsme velmi bohatá země, ale ne z pohledu průměrných platů. To se může změnit právě novou kvalifikací.

PROUZA: Není to o jednom kouzlu, musíme mít řešení pro různé věkové skupiny, různé druhy vzdělání. Jde o používání moderních technologií, a to se mění. Když to propojím s e-governmentem nebo bankovními službami, ještě před pár lety jediným komunikačním kanálem byl web, přes prohlížeč v počítači. Dnes už je pro mnoho lidí tím kanálem chytrý telefon nebo tablet s patřičnou aplikací.

Jde o to hledat cesty, jak všechno udělat jednodušší, aby to lidé začali používat. Pro mě je to hodně i debata o tom, jak hledat užitečné aplikace. Řada z nich je spíš na úrovni samospráv, nikoli státu. Je fajn, že můžu poslat daňové přiznání přes datovou schránku, ale byl bych mnohem raději, kdybych mohl přes smartphonovou aplikaci zaplatit parkování na Praze 1.

LIDOVÉ NOVINY: Jak sám říkáte, mnoho takových aplikací už na úrovni samospráv existuje, často navíc na principu open source, k nimž může mít přístup každý. To se na vyšší, státní, úrovni moc neděje, pořád převládá tendence soutěžit znovu a za další peníze něco, co už si jednou nějaký úřad koupil, byť by bylo levnější, aby se vysoutěžená řešení sdílela.

PROUZA: Je to přesně o těch dobrých příkladech. Úřady státní správy se musejí na začátku dohodnout na společném minimálním standardu, platí to pro e-governmentové služby i pro rozsah a formát otevřených dat, od toho se pojďme odpíchnout. Pak si můžeme dohodnout, co budeme sdílet.

Musíme mít řešení pro různé věkové skupiny, různé druhy vzdělání. Jde o používání moderních technologií, a to se mění.

Na ministerstvu vnitra mají rozmyšleno plno zajímavých věcí, jenom je dotáhnout. Narážíme v tom i na problém s českým zákonem o veřejných zakázkách, jen příprava dokumentace trvá dva až tři roky, převládá tendence soutěžit jen na cenu. Tím se realizace dobrých nápadů velmi zdržuje.

LIDOVÉ NOVINY: V rámci sdílení dat, řešení, standardů – v čem je problém, že to vázne? Je to tlak trhu, který logicky nechce přijít o zakázky, nebo resortismus, kdy si chce každý úřad raději všechno udělat sám?

PROUZA: Ono to spíš dosud nebylo téma. Open data jde technicky dělat posledních deset let, mluví se o tom poslední rok. Najednou je to sexy, a to strašně pomáhá. Pomohl tomu mediálně slavný spor o jízdní řády, tím se debata o široce přístupných datech hodně otevřela.

LIDOVÉ NOVINY: Nestane se ze zavádění aplikací dotační móda? Už tu byla vlna na varovné systémy do obcí, v podstatě rozhlas.

PROUZA: Otázkou je, jestli to vůbec půjde platit z evropských peněz, řada věcí se do programů nevejde. A na druhou stranu, pokud starosta za evropské dotace nabídne lidem kvalitnější každodenní život, budu mu jedině třikrát denně děkovat.

Pořád jsme primárně průmyslová země a musíme s tím do budoucna chytře zacházet. Potřebujeme do sebe dostat úplně nové uvažování, ale bude v tom fungovat tlak ze zahraničí.

Vezměme jen parkování – není nic jednoduššího než parkovací aplikace, ve světě už to funguje řadu let. Proč máme pořád hledat mince po kapsách nebo zoufale hledat, kde mi rozmění? To mělo smysl před deseti lety, dnes už to smysl nemá. Když starosta nechá udělat aplikaci, kde jsou velkoobjemové kontejnery na odpad, vynikající.

Nedávno jsem potřeboval něco vyřídit na registru vozidel, jen náhodou mi někdo řekl, že se tam mohu objednat na konkrétní hodinu. Stal jsem se hned fandou pražského magistrátu, protože mi ušetřil tři hodiny života.

LIDOVÉ NOVINY: Řešení zjevně jsou, ale nekoordinovaná.

PROUZA: Je to tak, protože se o tom moc nemluví, ale zároveň je tu plno starostů, kteří chtějí něco dělat. Dobré je, že už to není jen o příkladech z Francie nebo Ameriky, aplikace už používají mnohé české vesnice. Pokud víte, že s tím přišel starosta, kterého znáte a snadno mu zavoláte, šíří se to rychleji. Nejsou to navíc ani drahé aplikace, často jde o 50 nebo sto tisíc korun. Zejména mladší lidé, kteří hodně cestují a vidí to jinde, přinesou toto téma i domů.

LIDOVÉ NOVINY: Co je těžší? Vyjednávat řešení v rámci vaší evropské agendy, nebo provalit domácí bariéry digitální ekonomiky?

PROUZA: Těžší úkol je ten domácí. Například vůči e-governmentu pořád panuje nedůvěra – nevěří se mu, bojíme se toho, nevíme, nechceme. Na evropské úrovni naopak všichni chápou, že na tom můžeme dohnat USA, získat zpátky konkurenceschopnost vůči velké části Asie.

Mnohem více než zahraničí mě zajímají naši starostové nebo hejtmani, kteří ve svých obcích a krajích zkoušejí s digitálem pracovat. To bude táhnout stokrát víc než příklad britský nebo francouzský

Jsme tady navíc ve zvláštní situaci, protože jen v Německu a České republice v rámci osmadvacítky roste podíl průmyslu na HDP, pořád jsme primárně průmyslová země a musíme s tím do budoucna chytře zacházet. Potřebujeme do sebe dostat úplně nové uvažování, ale bude v tom fungovat tlak ze zahraničí.

LIDOVÉ NOVINY: To je součást vaší mise? Hledat chytrá řešení v samosprávách i zahraničí a přinášet je sem?

PROUZA: Určitě. Příkladů je strašně moc, je kde brát. Ještě mnohem více než zahraničí mě zajímají naši starostové nebo hejtmani, kteří ve svých obcích a krajích zkoušejí s digitálem pracovat. To bude táhnout stokrát víc než příklad britský nebo francouzský, ten domácí se hůře shazuje.

LIDOVÉ NOVINY: Do důležitých témat jste si zařadil i online obchodování, kde je teď velké téma Bruselu ceny balíků objednaných po internetu a posílaných do zahraničí. Jak rychle odhadujete, že bude trvat, než dojde na výsledek?

PROUZA: Myslím si, že snižování cen je reálné za dva tři roky. Evropská komise jako první krok navrhla větší transparentnost v cenách, protože zákaznický tlak už by mělo vyvolat, že všichni uvidí, kolik stojí balík z jedné země do jiné.

Bude zajímavé už vidět, že balík z Polska do České republiky je třikrát levnější než z České republiky do Polska. Nějakou dobu se to nechá tak a uvidí se, jestli to samo vytvoří na trh dost silný tlak na snížení cen. Pokud ne, může dojít na zákonnou regulaci.

LIDOVÉ NOVINY: Co dalšího vedle balíku chcete v rámci online obchodování řešit?

Potřebujeme online obchod otevřít za národní hranice, téměř všichni Češi nakupují výhradně na českých webech

PROUZA: Pro mě jsou klíčové dvě věci. První je bezpečnost osobních údajů, včetně platebních, aby lidi neměli problém platit kartami místo dobírek. Je to o jistotě, aby měli slušnou garanci, že jim nikdo neukradne údaje.

Druhá důležitá věc je ochrana spotřebitele, když nakupuje na zahraničním webu. Je velmi složité něco reklamovat, pokud úplně nerozumíte jazyku země, odkud nakupujete. Základní údaje u výrobku si v překladači přeložíte, ale reklamační řád už takhle nepochopíte, proto je důležité reklamační pravidla sjednotit. Potřebujeme online obchod otevřít za národní hranice, téměř všichni Češi nakupují výhradně na českých webech.

LIDOVÉ NOVINY: Možná největší úkol, který jste před sebe postavil, je téma sdílené ekonomiky – taxislužba Uber, ubytování Airbnb. Zákazníci to milují, tradiční trh se bouří. Vy byste udělal co? Regulovat, nechat být, podporovat?

PROUZA: Nemám na to jednoduchou odpověď. Z mého pohledu by mělo platit pár základních principů. Je dobře, že lidé jsou schopní používat svůj majetek, aby si zvedli příjmy. Pokud nikdo nerozporuje, že si na svojí zahradě můžu pěstovat kedlubny a hrášek, a pak je jít prodat, nikdo by neměl zpochybňovat, že využiju svůj volný pokoj, abych někoho ubytoval, nebo auto na svezení.

U Airbnb regulace není zapotřebí, když budu mít v bytě blechy, uživatelé mě tak pomluví, že už si ode mě pokoj nikdo neobjedná. U Uberu si umím představit, že by řidiči měli mít dostatečně kvalitní pojištění, aby krylo i ty, kdo s nimi v tom autě sedí.

Druhá věc je stanovení hranice, od které už to není občasná činnost, ale podnikání. Pak už je třeba platit daně, mít živnost. Je třeba jít po jednotlivých segmentech a říci si, kde je regulace užitečná. U Airbnb regulace není zapotřebí, když budu mít v bytě blechy, uživatelé mě tak pomluví, že už si ode mě pokoj nikdo neobjedná. U Uberu si umím představit, že by řidiči měli mít dostatečně kvalitní pojištění, aby krylo i ty, kdo s nimi v tom autě sedí.

LIDOVÉ NOVINY: To si Uber už hlídá sám.

PROUZA: Ano, jsou segmenty, kde nemá cenu žádná další pravidla řešit, vedle toho, že platí daně a mají na to živnost. U některých dává smysl si říct, že nějaké podmínky dávají smysl. Jednak pro konkrétní lidi, co to dělají, jednak pro provozovatele platforem.

Například reportování státu, kolik je pod nimi lidí a kolik si za rok vydělali, pro křížovou kontrolu, abychom věděli, že se nepřesunou do šedé ekonomiky, to mi dává smysl. Nedává smysl to zakazovat, nedává smysl přeregulovávat, pokud v tom není veřejný zájem. Klíčové pro mě je, že pokud svůj majetek mohu využívat v offline světě, abych si vydělal, proč bych to nemohl dělat v online světě.

LIDOVÉ NOVINY: Jeden z argumentů například proti Uberu je, že v tom offline světě na to musíte mít koncesovanou živnost. Je to výkon stejného povolání a regulovaný není. Jestli není třeba liberalizovat celé podnikání.

PROUZA: Možná. Když jedu taxíkem, čekám určitou kvalitu služby. Když jedu Uberem, čekám, že pojede podle mapy v telefonu, může mít méně prostorné auto. Uber-aplikace v USA má čtyři varianty, včetně možnosti objednat si klasický taxík, podobně jako tady Liftago.

Klíčové pro mě je, že pokud svůj majetek mohu využívat v offline světě, abych si vydělal, proč bych to nemohl dělat v online světě

Byznys se sám vyvíjí, a tak má vypadat i debata v České republice. O tom, kde jsou ty limity – pokud se někdo vozením lidí živí, jezdí deset hodin denně, v tu chvíli je to taxikář, který by měl mít licenci. Pokud je to učitelka z mateřské školky, se kterou jsem jel naposled, která řídí dvě hodiny denně po práci, aby si vyčistila hlavu, je to jiné. Přivydělá si, má radost a nabízí službu, kterou lidi chtějí, proto nevidím důvod, proč ji trestat tím, že by měla mít taxikářské zkoušky.

Mimochodem z hlediska placení je Uber mnohem komfortnější, jednak je tam předplacená karta, jednak do e-mailu dostanu přesný výpis trasy, kudy jsme jeli. Když jedu stejnou cestu s taxíkem, jsem někde mezi 500 a 750 korunami, u Uberu je to mezi 320 a 350 korunami. To je součást debaty, že díky moderním technologiím dostávám mnohem účinnější ochranu spotřebitele než v tradičním aranžmá.

LIDOVÉ NOVINY: Ale kde tu hranici nastavit? Sedm hodin jízdy je zábava, osm už živobytí?

PROUZA: To nedovedu říci, musíme se o tom teprve bavit. Dokončujeme teď vstupní analýzu, co všechno je sdílená ekonomika. Všichni znají Uber, někteří Airbnb, ale těch byznysů je mnohem více. Zapojí se ministerstvo dopravy, taxikáři, Svaz měst a obcí – výsledek nebude za měsíc, ale k něčemu musíme dojít.

Nejhorší je současný stav, kdy je tu služba, kterou spousta lidí chce, a vy trestáte poskytovatele té služby za poptávku, která tu reálně je. Je otázkou, nakolik alternativní služby, jako je Uber, vzaly práci tradičním taxikářům a nakolik je to utrácení navíc. Vím z vyprávění, že mnoho lidí taxíkem vůbec nejezdí, ale Uber jim přijde moderní a zajímavý. Normálně by jeli metrem, ale objednat si Uber je cool.

Tomáš Prouza (46)

  • V letech 2004 až 2007 náměstek tehdejšího ministra financí ČR Bohuslava Sobotky pro finanční služby, Evropskou unii a mezinárodní vztahy.
  • Od listopadu 2005 do prosince 2006 národní koordinátor pro zavedení eura.
  • Působil jako zástupce guvernéra Mezinárodního měnového fondu za ČR, člen Výboru pro finanční trh a předseda Expertní skupiny pro finanční sféru.
  • Do října 2012 působil v Praze jako expert pro oblast finančních služeb, později jako expert v americkém Washingtonu, D. C.
  • Na začátku února 2014 ho předseda vlády Bohuslav Sobotka jmenoval státním tajemníkem pro evropské záležitosti při Úřadu vlády ČR.
  • Do veřejného povědomí vstoupil v listopadu 2014, kdy v reakci na návrh vlády Davida Camerona omezit imigraci z jiných členských zemí EU, umístil na twitterový účet britského premiéra fotografii československých letců bojujících v bitvě o Británii s komentářem: Tito Češi „pracovali“ ve Spojeném království méně než čtyři roky. Pro ně tedy žádné výhody?
  • Od února 2015 je členem ČSSD.