To se velvyslanci Žantovskému brutálně nepovedlo

Jak to dopadne, když se státní znak nechá připevnit na zvlněný reliéf architektonicky ceněné budovy velvyslanectví v Londýně. Příběh s happy endem.

foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice

Poslyšte jeden příběh se šťastným koncem. Poctivě přiznáváme, že původně měl být značně kritický a v tom smyslu, že na české ambasádě v Londýně se někdo musel úplně zbláznit. Z výše publikované fotografie pořízené nedávno rozhořčeným čtenářem ČESKÉ POZICE je důvod kritiky snad dostatečně jasný. Vyvrtat díry a do hmoždinek uchytit rovnou smaltovanou desku se znakem České republiky na oblý reliéf budovy, to je přinejmenším hodně nepovedený pokus o nový typ street artu. Ale spíš něco ještě horšího.

Na vysvětlenou: budova českého velvyslanectví v Kensington Palace Gardens na rozhraní čtvrtí Kensington a Notting Hill není jen tak ledasjaký betonový barák. Jedná se o reprezentanta typického českého brutalismu šedesátých let 20. století, a má tedy svoji nezpochybnitelnou historickou hodnotu. Ambasáda, kterou vytvořili architekti Jan Šrámek, Jan Bočan a Karel Štěpánský, dokonce získala v roce 1971 Cenu královského institutu britských architektů (RIBA).

Reliéf sochaře a výtvarníka Stanislava Kolíbala dostal od nějakého přičinlivého pracovníka ambasády „brutální“ zásah

Brutalistická architektura v padesátých a šedesátých letech představovala nejmodernější trend ve světovém stavitelství (i když později zdegenerovala ve výstavbě socialistických panelákových sídlišť). Jak vzpomínal v roce 2005 Jan Bočan, projekt ambasády přijal a podpořil i jeden z nejvýznamnějších britských architektů té doby Robert Matthew.

O budově dokončené v roce 1970 se lze dočíst podrobnosti třeba i na stránkách ministerstva zahraničí – mimo jiné, že na výzdobě londýnského velvyslanectví se podíleli umělci jako například Stanislav Kolíbal, Adriena Šimotová, Aleš Veselý, Jiří John nebo Eva Kmentová. A právě reliéf sochaře a výtvarníka Stanislava Kolíbala dostal od nějakého přičinlivého pracovníka ambasády „brutální“ zásah instalací desky se státním znakem.

Nedalo nám to a obrátili jsme se s dotazem přímo do Londýna, jak se to s onou cedulí vlastně přihodilo. Velvyslanec Michael Žantovský se kupodivu k „činu“ přihlásil, pokyn k umístění desky na fasádu zastupitelského úřadu dal přímo on, i když předpokládáme, že sám nevrtal a neinstaloval. Žantovský vysvětlil ČESKÉ POZICI, že jeho úřad má povinnost budovu viditelně označit státním znakem. V minulosti prý kvůli tomu, že byl znak malý a sotva viditelný z boku budovy u vchodu, docházelo k řadě nedorozumění u českých i britských občanů. „Brutální“ opatření podle ohlasů návštěvníků splnilo svůj informativní účel.

A jsme u avizovanému happy endu. „Po osobní prohlídce vám však musím bohužel dát za pravdu v tom, že umístění státního znaku na zvlněný reliéf, a zejména jeho technické provedení, nebylo z estetického hlediska vyhovující. Proto jsem vydal pokyn, aby byla deska odmontována, stopy po její instalaci zcela zahlazeny a deska umístěna mimo reliéf na rovnou plochu na fasádě. Za vaši oprávněnou připomínku vám děkuji,“ napsal ve čtvrtek ČESKÉ POZICI velvyslanec Žantovský.

My také děkujeme. Máme radost za architekty, Stanislava Kolíbala, kolemjdoucí i návštěvníky, kteří by sice našli zastupitelský úřad, ale co by si asi pomysleli?