Titulománie v Česku přežije i v novém VŠ zákoně

Na zachování malých doktorátů tlačí společenský úzus, akademické tradice, ale i ekonomické zájmy fakult. Proto tu nejspíše zůstanou.

Tituly, kam se podíváš. Písmenka Čechy fascinují, favorizované jsou zejména malé doktoráty jako JUDr. a PhDr. Češi o ně nepřijdou ani v nejbližších letech. foto: © ČESKÁPOZICE, Jan KunderaČeská pozice

Tituly, kam se podíváš. Písmenka Čechy fascinují, favorizované jsou zejména malé doktoráty jako JUDr. a PhDr. Češi o ně nepřijdou ani v nejbližších letech.

Touha po zbytnělých písmencích před jménem je nekonečná. Podle důvěryhodných informací ČESKÉ POZICE zůstane tuzemský fenomén „malých doktorátů“ zachován; přeje si to totiž akademické prostředí a patrně také babičky významných českých politiků, kteří se svým doktorstvím opájejí na blyštivých billboardech, ale i v zaplivaných putykách.

Tituly JUDr., ThDr., RNDr. či PhDr. vydrží i v novém zákoně o vysokých školáchRigorózní zkoušky, díky nimž mají pětiletí magistři před jménem tituly JUDr., ThDr., RNDr. či PhDr., vydrží nejspíš i v novém vysokoškolském zákoně, který připravuje ministerstvo školství.

Radovat se mohou ti, kteří bez doktorátu nemohou žít. Zejména právníci. Jako třeba JUDr. Petr Hulínský (ČSSD), jemuž evidentně nestačilo, že novináři za jeho jméno píší písmena politické příslušnosti. Pro své rigorózum si odskočil na bratislavskou Akadémii policajného zboru, kde za 88 stran práce na objevné téma „Korupce je zlo a škodí“ dostal vysněný titul.

Podobně se šéfhejtman Michal Hašek (ČSSD) stal doktorem obojího práva v mýtickém Sládkovičovu, když obecně popsal fungování družstva, jak zjistil server Aktuálně.cz.

Podměrečné doktorství

Ale aby se neřeklo, že patologickou fixací na „malé právní doktorství“ trpí jen levičáci, stačí vzpomenout dva členy ODS. Posedlost malodoktorstvím projevoval zejména Milan Jančík, politický gigant Prahy 5, jenž při své vytíženosti získal přívlastek JUDr. v Plzni a neváhal si jej psát pod své pravidelné sloupky v radničním listě i na své četné propagační fotografie v městské části. Aby budil dojem velkého vzdělance, pořídil si za jméno i zkratku MBA z Brno International Business School.

Před časem zase Česká televize zjistila, že poslanec Marek Benda (ODS) prospěl v rigorózním řízení s dosti podměrečným doktorstvím; jeho kvalifikační text měl jen 57 normostran. Benda se pak hájil kuriózně – prý jej skoro nepoužíval. „Já žádný titul neoprávněně neužívám. Zajímalo by mě, jestli ten titul někde najdete,“ řekl serveru iDnes.cz v listopadu 2009. Později Benda řekl, že o „rígo“ stále stojí, takže svou plzeňskou diplomku přepracuje a doplní.

Haňka: Měly by se zrušit!

Zamilovanost do titulů je Čechům vlastní. Jak to bude s malými doktoráty? Nepřežily se? „Řada lidí a univerzit říká, že by se tyto tituly měly úplně zrušit... Ony ,staré´ tituly dnes nikdo ve světě nedává; ani Němci a Rakušané. Rigorózní zkouška vám podle mého názoru dá jen a pouze nárok na sice tradiční, ale dnes již víceméně bezvýznamný titul RNDr., PhDr. a podobné,“ řekl v obsáhlém rozhovoru pro ČESKOU POZICI profesor Rudolf Haňka, kormidelník reformy terciárního vzdělávání, dle nějž by bylo nejlepší rigoróza beze zbytku zrušit.

Ale to jen tak nepůjde. Milují je nejen politici, ale i samy školy. Pozapomíná se na to, že za poměrně formální zkoušku, jež má v ideálním případě povýšit autory výjimečných diplomových prací, inkasují fakulty nepřehlédnutelnou sumu, která se různí (například koncem devadesátých let si pražská Filozofická fakulta UK účtovala 5500 korun za rigorózum, ale na právech to může být třeba až deset tisíc). Kdo by nechtěl být honem doktorem a která instituce by za jediný papír navíc nechtěla takový finanční příspěvek?

A proč vy nejste doktor?

Další překážkou pro rušení JUDrů a PhDrů, kteří již byli jednou zrušeni, aby se ale vzápětí po roce 1998 na českou scénu vrátili, je rigidní akademické prostředí. „Když jsem přišla učit na fakultu, neustále se mne ptali starší kolegové, proč nejsem PhDr. Trpělivě jsem jim odpovídala, že to není žádný doktorát, ale jen napulírované magisterské vzdělání. Nenechali si to vysvětlit; takže jsem podlehla a rigorózum si udělala,“ vypráví doktorandka (28) z pražské Fakulty sociálních věd UK. Není zdaleka sama. Psychologický efekt nadřazenosti starších doktorů nad „pouhými“ mladými magistry je prostě nepřehlédnutelný.

V říjnu 2009 publikoval sociolog Marek Skovajsa v Lidových novinách esej Velkovýroba malodoktorů v Česku, kde upozorňuje, že malé doktoráty mají s těmi velkými Ph.D. jen máloco společného. Ty velké mají navázat na magisterské studium a stát se tou pravou vědeckou kvalifikací. Naopak „termín ,rigorózní´ je v této souvislosti asi záměrným vtipem autorů vysokoškolského zákona z roku 1998. Rigorózní znamená přísný. Co ale může být přísného na zkoušce, která nevyžaduje žádné studium a seriózní akademickou práci?“ táže se Skovajsa, dle nějž patří k takové zkoušce žoviálnost, káva, minerálka, chlebíčky...

A explicitně říká, že „malé doktoráty jsou naprostý nesmysl“. Jak je ovšem nutno dodat, i PhDr. Marek Skovajsa, Ph.D. z Akademie věd ČR pohybující se na univerzitní půdě si pro jistotu nechal nablýskat magisterské vzdělání před jménem. (Aby bylo zabráněno případným jízlivým komentářům pod tímto článkem, přiznává i autor tohoto textu, že podobně jako i někteří další novináři v ČR disponuje malým i velkým doktorátem, přestože to nepovažuje za důležité při výkonu profese jakkoliv uvádět pozn. redakce).

Život v době diplomů...

Sociologové někdy popisují naši soudobou společnost jako společnost diplomůV roce 1979 vydal Randall Collins knihu The Credential Society, v níž ukazuje, jak je ve společnosti důležitá stratifikace podle stupňů vzdělání a po titulech jako formy kulturního kapitálu, řečeno s francouzským sociologem Pierrem Bourdieem. Sociologové tak zavedli i pojem společnost diplomů, o níž píše Miloslav Petrusek.

„Někdy se až s neuvěřitelnou komičností poukazuje na naši prý ,starorakouskou´ zálibu v titulech a jejich používání, ukazuje se na ,demokratickou Ameriku´, kde si studenti s učiteli tykají a tituly se málem nosí srolovány v kapse. Je to brutální omyl, který zaměňuje fikci a realitu: kvazidemokratická fikce zastírá tvrdou meritokratickou kompetitivní společnost, v níž míti titul je předpokladem mobilitního vzestupu a míti titul z prestižní univerzity je téměř jistotou vzestupu. Ostatně stačí se podívat do Francie a zeptat se průměrně informovaného občana, odkud se rekrutují vysocí úředníci státní správy,“ tvrdí profesor Petrusek ve vynikající (a vyprodané) knize Společnosti pozdní doby (2006).

ThDr. Klasnová vs. JUDr. Kalvoda

Tituly společnost fascinují. Články o pseudotitulech a rychlostudentech patří k nejčtenějším textům vůbec. Na společenskou „elitu“ se – mnohdy právem – vztekají ti čtenáři, které na vyšší vzdělání nedosáhli, ale i tací, kteří jsou pohoršeni, že jejich domněle kvalitní vzdělání je devalvováno... Takže se rozčílí prakticky všichni a deník si zakoupí, respektive kliknou.

V honu na lžidoktory se ale nedávno nechali unést i kolegové z Aktuálně.cz, jejichž záslužná kontrola diplomových prací domácích politiků skončila kritickým článkem o ThDr. Kateřině Klasnové (VV), který měl titulek Klasnová je doktorkou, ačkoliv nepsala doktorskou práci. Nemusíme mít véčkaře a plagiátory rádi, ale dikce, že stostránková diplomka – údajně jen se čtyřmi zdroji (v bibliografii jich bylo 57) – není skutečnou doktorskou prací, byla sice hnána rozumnou kritikou, ale nerespektovala tuzemský rámec rigorózních prací.

„Vy nejste doktor?“ táže se nejedna překvapená postarší paní advokátů a notářů, kteří jsou pouhými magistry. Kdyby to ale byly jen babičky v letech! Absenci malodoktorství u právníků se dle informací ČESKÉ POZICE podivují i přijímací komise některých fakult, které si vybírají adepty víceletého doktorského studia s koncovkou Ph.D. Zmatení návštěvníci advokátních kanceláří tak i nadále – pro jistotu – říkají „pane doktore“; vždyť jsou v Česku.

Tím nejslavnějším, kdo zažitému oslovování právníků doktorem podlehl, je advokát Jan Kalvoda. V nedávném rozhovoru pro Mladou frontu DNES, přiznal, že jej aféra s neadekvátním užíváním písmenek JUDr. stále pronásleduje. Buď jak buď, někdejší vicepremiér ČR a ministr spravedlnosti jako jeden z mála po své titulové aférce rezignoval na politockou funkci a dostal se zastupováním v kauze Diag Human do sfér, o nichž si může kdejaký doktor nechat jen zdát.