Tichomořská bezcelní zóna aneb Pohled do japonské budoucnosti

Přistoupení Japonska k dohodě by znamenalo vzpruhu pro exportéry, ale zároveň i likvidaci japonského zemědělství v jeho současné podobě.

Ondřej Hýbl 20.10.2011
Proti tichomořské bezcelní zóně (TPP), která by měla na jejich existenci zásadní vliv, protestovali japonští zemědělci v Tokiu již loni 10. listopadu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Proti tichomořské bezcelní zóně (TPP), která by měla na jejich existenci zásadní vliv, protestovali japonští zemědělci v Tokiu již loni 10. listopadu. | foto: © ReutersČeská pozice
Proti tichomořské bezcelní zóně (TPP), která by měla na jejich existenci zásadní vliv, protestovali japonští zemědělci v Tokiu již loni 10. listopadu.

Japonsko zvažuje ratifikaci dohody o volném obchodu v oblasti zemí Tichého oceánu – Trans-Pacific Strategic Economic Partnership Agreement (TPP). Své stanovisko má japonská vláda vyslovit do listopadového zasedání Rady pro ekonomickou spolupráci Asie a Tichomoří (Asia Pacific Economic Cooperation, APEC) na Havaji. Situaci z japonského pohledu rozebírá náš tamní spolupracovník Ondřej Hýbl.

Přistoupení Japonska k dohodě by se de facto rovnalo zrušení ochrany vnitřního trhu země, a zcela by se tak změnily zaběhnuté principy japonského zahraničního obchodu. Důsledek pro japonské exportéry? Významná vzpruha v letech stagnace a lék, který by měl šanci opravdu nastartovat ozdravení japonské ekonomiky. Tento krok by však také s vysokou pravděpodobností znamenal absolutní likvidaci japonského zemědělství – alespoň v podobě, jak je provozováno dnes. Kabinet premiéra Nody tak čeká nejdůležitější politické rozhodnutí posledních let.

Trans-Pacific Strategic Economic Partnership Agreement, zkráceně Trans-Pacific Partnership (TPP) je multilaterální dohoda o volném obchodu mezi zeměmi regionu Tichého oceánu. Prvotními signatáři jsou Brunej, Nový Zéland, Chile a Singapur, o přičlenění k dohodě dále aktivně jednají Austrálie, Malajsie, Peru, Vietnam a USA. Aktuálním cílem signatářů je do roku 2015 odstranit veškerá cla a obchodní regulace a v Tichomoří zavést volný pohyb zboží a služeb. Vznikl by tak nový obchodní prostor, kterým by tekly téměř dvě pětiny celosvětové mezinárodní obchodní výměny.

Čína sice též oficiálně zvažuje svoji účast na dohodě, ale její praktické zapojení do projektu se nejeví jako realistické. Zejména proto, že dohodou vyžadovaná míra otevřenosti země by znemožnila státní kontrolu nad řadou odvětví, která komunistická vláda považuje za klíčová. Třeba požadavek na volné využívání služeb participujících zemí přímo koliduje s čínskou kontrolou internetu.

Pro USA je tedy účast na této platformě velice zajímavá nejen ekonomicky, ale taktéž z pohledu zahraniční politiky. USA, coby nejsilnější hráč mezi signatáři, budou mít šanci zásadně ovlivňovat směřování celého ekonomického svazku a jeho prostřednictvím velice efektivně čelit ekonomickému vlivu rostoucí Číny. Z tohoto pohledu je pochopitelné, že USA k úvahám o členství vyzívají i Japonsko.

V regionu samozřejmě již nyní existuje více politicko-ekonomických dohod a svazků regulujících vzájemná cla. Konkrétně jde o zhruba 60 již platných nebo připravovaných multilaterálních a více než 100 bilaterálních dohod o vzájemném obchodu a regulaci cel. Patří sem především dohody AFTA (ASEAN Free Trade Area) a připravovaná dohoda FTAAP (Free Trade Area of the Asia - Pacific) která reguluje cla při vzájemném obchodu mezi zeměmi APEC, na které taktéž participují USA, Čína i Japonsko. Nejambicióznějším projektem pak zůstává pokus o AMU (Asia Monetary Unit), projekt inspirovaný Evropskou měnovou unií, jejž inicioval spolek APT (ASEAN Plus Three), sdružující země ASEAN + Japonsko, Čínu a Jižní Koreu. Přípravy Asijské měnové unie však od roku 2007 stagnují. V současném bodě vývoje jde tedy dohoda TPP do největší hloubky a je nejblíže reálné ratifikaci. 

Zemědělství na odpis?

Náklady na zemědělskou produkci jsou v Japonsku násobně vyšší než v okolních zemích a odbourání dovozních přirážek by znamenalo likvidaci téměř celé domácí produkce. Japonští zemědělci poukazují na nemožnost cenově konkurovat zemím jako je Austrálie, USA nebo Nový Zéland, které disponují snadno obdělávatelnými, velkými zemědělskými plochami při relativně nízkém počtu obyvatel.

Tradiční suši je mimo Japonsko téměř bez výjimky připravené z „japonské“ rýže pěstované v Kalifornii a z norského či švédského lososa

 Na straně druhé – japonské zemědělství je v hluboké krizi samo o sobě a před kolapsem ho drží pouze vysoká cla na dovážené potraviny. Kupříkladu na dovozovou rýži je uvaleno clo ve výši 788 procent, což představuje těžko představitelných 80 CZK/kg, brambory s vysokým obsahem škrobu pak tíží astronomických 1706 procent přirážky, tedy zhruba 650 CZK/kg, obiloviny se na trh dostávají s přirážkou 252 procent (zhruba 12,8 CZK/kg), máslo plus 360 procent (29.8 procenta + fixní přirážka 230 CZK/kg), syrová zelenina plus 245 procent nebo zelený čaj plus 17 procent. Přes tato drastická celní opatření dodává japonské zemědělství na domácí trh jen necelých 40 procent potravinové spotřeby a zbylých 60 procent pokrývá dovoz.

Japonská vláda se posledních pět let snaží podporovat vývoz japonských potravin a propagaci japonské kuchyně v zahraničí, výsledky jsou ale tristní. Obliba japonské kuchyně sice celosvětově roste i bez promo akcí ministerstva, tradiční suši je však mimo Japonsko téměř bez výjimky připravené z „japonské“ rýže pěstované v Kalifornii a z norského či švédského lososa. Těžko tomu může být jinak, když rýži „košihikari“ japonského výrobce vypěstovanou v Itálii koupíte v Praze levněji, než totéž balení stejné rýže pěstované v Japonsku a prodávané v běžném japonském supermarketu.

Jednoznačně PRO:
  • Okamžitá ratifikace TPP je pro Japonsko poslední šancí zasáhnout do tvorby podmínek volného obchodu v Tichomoří

Jošihiko Noda coby premiér sice jednoznačnými stanovisky šetří a svůj postoj prezentuje jako „hledání takového závěru, který bude dobrý pro zemi“, přesto je považován spíše za zastánce ratifikace dohody TPP. Noda též o japonské ratifikaci jednal s prezidentem Barackem Obamou během své návštěvy v USA na konci září.

Nejsilnější hlas na podporu ratifikace dohody TPP je slyšet z japonského ministerstva zahraničních věcí. Unisono se vyjadřují jak ministr bývalý, dnes tajemník vládní strany DPJ Seidži Maehara, tak i současný ministr Genba Kóičíró: „Nejde jen o členství. Japonsko se nutně musí podílet na tvorbě pravidel pro obchod uvnitř dohody TPP.”

Za ratifikaci dohody pochopitelně intenzivně lobbuje Japonská obchodní federace (Keidanren).  

Hlavní důvody pro japonský přístup k dohodě je možné shrnout takto: „Ratifikace povede ke zrušení neospravedlnitelných zemědělských cel a narovnání podmínek trhu pro zemědělství. Snížení cen potravin vyvodí tlak na japonské zemědělce a povede je k větší efektivitě. Zároveň je potřeba otevřít debatu o způsobech ochrany a podpory japonského zemědělství. Domácí zemědělství je třeba podporovat, je ale otázkou, jestli by nebyla efektivnější přímá podpora hospodařících zemědělců oproti stávající praxi cel na veškeré zahraniční zemědělské produkty.“

Klíčovým argumentem pro japonské přistoupení k TPP by měla být čerstvá oboustranná dohoda mezi USA a Jižní Koreou o volném obchodu

Zásadním argumentem je pak i podpora japonské ekonomiky, zejména automobilového průmyslu. Na exportu high-end produktů stojící japonskou ekonomiku dusí kromě domácích problémů také řada komplikací na světových trzích, na něž Japonsko nemá přímý vliv. Například extrémně silný japonský jen či krize eurozóny. Stále více firem řeší situaci silného jenu „emigrací“ mimo japonské souostroví, což ve finále opět snižuje výběr daní a tak i limituje možnosti vlády na nepříznivý vývoj reagovat.

Za dané situace by možnost volného exportu do zemí participujících na TPP mohla být pro vývozce významnou vzpruhou a důvodem, proč nadále v Japonsku zůstávat. Klíčovým argumentem pro japonské přistoupení k TPP by pak měla být čerstvá oboustranná dohoda mezi USA a Jižní Koreou o volném obchodu, díky které se očekává masivní prodej korejských automobilů v USA. To vše za situace, kdy korejské automobilky již tři roky zvyšují svůj podíl na americkém trhu (nárůst o 4.2 procenta oproti roku 2007), zatímco podíl automobilek japonských naopak klesá (o 1.6 procenta oproti roku 2007).

Jednoznačně PROTI:
  • 90 procent rýže na japonském trhu bude tvořit rýže z USA

 Nekompromisní postoj proti ratifikaci dohody zastává zejména Japonská zemědělská unie (JA), která se bojí konkurence levných potravin z Asie a USA.

Přesně před rokem zveřejnilo japonské ministerstvo zemědělství analýzu, která odhaduje následky ratifikace dohody TPP následovně: „Předpokládáme pád samozásobitelnosti země ze současných 40 procent na 14 procent, nahrazení 90 procent rýže na japonském trhu rýží dovozovou (ponejvíce z USA), snížení celkové výkonnosti japonského zemědělství ze současných 8,5 bilionů JPY (asi dva biliony CZK) téměř o polovinu.“

Ministerstvo dále vyslovuje obavy z nutnosti uzpůsobit legislativu značení výrobků obsahujících geneticky modifikované potraviny. V USA povinnost explicitně výrobky značit není, v Japonsku značení povinné je. V dokumentu ministerstva se dokonce objevuje silně expresivní formulace: „Hlavním cílem dohody je oslabit základní pravidla fungování státu a z Japonska učinit závislou součást obchodního prostředí USA.“ Silné varování před zbořením ochrany japonského trhu a de facto „amerikanizací“ země se objevuje i v závěru dokumentu.

 Do koalice s JA překvapivě vstoupily a proti ratifikaci brojí oborové svazy lékařů a pracovníků ve zdravotnictví. Lékaři poukazují zejména na podmínku volného poskytování zdravotnických služeb a možnou ztrátu kontroly nad kvalitou lékařské péče. V podtextu je přitom cítit spíše obava z volného přístupu nižšího odborného personálu z dalších asijských zemí například do japonských domovů pro seniory.

Ohýbání kořenů „ne-mawaši“

Zahájení jednání o přístupu k TPP uvedl Jukio Edano, ministr hospodářství, průmyslu a obchodu v nové vládě premiéra Nody, následovně:Na dané téma potřebujeme vést opravdu hlubokou, celospolečenskou diskuzi a nad přijatým závěrem potřebujeme alespoň základní celospolečenský konsenzus. Ano, tenhle požadavek může vypadat jako protimluv, ale pro jeho dosažení uděláme absolutní maximum.“

Popsal tak velmi dobře historicky zavedenou praxi „ne-mawaši“ – jeden ze základních způsobů jednání a dosahování dohody v japonské společnosti. Toto doslova „ohýbání kořenů“, či lépe „svazování kořenů“ tkví v důkladném zákulisním předjednání problému se všemi zainteresovanými stranami a dosažení elementární shody ještě před tím, než se o problému začne jednat oficiálně. Jedná se o postup stejně efektivní jako zdlouhavý. Při Nodou deklarovaném konci debaty na začátku listopadu však na tento postup naprosto není čas. Problematiku japonského přistoupení k TPP otevřel sice již loni předchozí premiér Naoto Kan, ale vědom si politické síly japonských zemědělců, zastával spíše zamítavé stanovisko. Březnová tsunami pak před společnost postavila jiné priority a TPP se ocitla u ledu.

Noda však může hrát právě na nedostatek času a pokusit se dohodu prosadit z pozice ekonomické nutnosti v rámci nápravy škod po březnové katastrofě.Tuto tezi podporuje i Nodovo prohlášení na pondělní tiskové konferenci po zasedání vlády: „Plánuji vyslovit finální stanovisko co nejdříve. V úvahu musím brát také revitalizaci zemědělství v prefekturách postižených tsunami, ale i ochranu celé japonské ekonomiky před odlivem zdravých japonských firem do zahraničí.“

Japonský premiér si je jistě vědom, že proti němu stojí velká část jeho poslanců a rovněž mu musí být jasné, že debatu s ministerstvem zemědělství může možná zahrát do autu, ale k souhlasu ministerstvo nikdy nepřesvědčí. V chování premiéra tak můžeme pozorovat naprosto ojedinělý pokus japonská nepsaná pravidla obejít.

V chování premiéra můžeme pozorovat naprosto ojedinělý pokus japonská nepsaná pravidla obejít

Japonsko má štěstí v neštěstí, že na postu premiéra vystřídal Naoto Kana právě Jošihiko Noda. Jistěže Noda nemá zázračný recept na všechny problémy, ale coby bývalý ministr financí alespoň ví, jak moc je současná situace Japonska neudržitelná a že něco udělat prostě musí.

Na zázrak v podobě návratu hodnoty ztracených aktiv po splasknutí pozemkové bubliny v roce 1990 země čekala deset let. Pochopitelně marně. Dalších deset let politická reprezentace „hledala směr a vizi“, ale naprosto nepružné byrokratické struktury na jednotlivých ministerstvech nedovolily sebemenší odklon od dříve fungujících schémat. Japonsko tak de facto ztratilo 20 let. Důležitých 20 let, během kterých se zásadně proměnila velká část okolní Asie.

Premiér Noda působí dojmem, že na rozdíl od dlouhé řady svých předchůdců si je situace vědom. Noda tedy nevede pouze bitvu o účast Japonska v mezinárodním obchodním paktu, ale zejména o další osud země. Pokud se mu podaří přístup k TPP prosadit, je naděje, že v Japonsku konečně nastartuje proces regenerace. Březnová tragedie by pak mohla být opravdovým bodem zlomu, odražením se ode dna. Existuje však minimálně stejné riziko, že zemědělské, lékařské a další otevřeně se neprofilující lobby přístup k TPP zastaví. Pak ovšem bude na místě klást si otázku, kdo že tedy má Japonsko zachránit před sebou samým, když ani ekonomicky velmi zdatný a proaktivní premiér v klíčovém okamžiku země neuspěje.