Tetovaná hlava pakipaki se vrací na Nový Zéland – po 136 letech

Ve světě zůstává odhadem ještě asi 500 maorských hlav. Do Wellingtonu už jich zamířilo 180 z tuctu zemí, jako jsou Británie či Německo.

Spirály sloužily Maorům jako podpis, jímž signovali i smlouvy s Brity. Etnologové z lícního tetování rouenské hlavy chtějí rozpoznat oblast, ze které Maor pocházel. foto: © repro z knihy Rychlík, M.: Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla, Praha - NLN 2005Česká pozice

Spirály sloužily Maorům jako podpis, jímž signovali i smlouvy s Brity. Etnologové z lícního tetování rouenské hlavy chtějí rozpoznat oblast, ze které Maor pocházel.

Jedna ze spirálovitě tetovaných hlav Maorů, nazývaných pakipaki, se vrací na rodnou hroudu, do země Aoteraoa. Useknutá maorská lebka, jež ležela 136 let v normandijském muzeu, je první z 16 kusů ve Francii, které bývaly vystavenými „lidskými kuriozitami“, ale měly by se nyní dočkat piety. Zástupci původních novozélandských obyvatel zazpívali v pondělí na radnici ve městě Rouen tradiční obřadní písně, když spolu s diplomaty přejímali ostatky svého předka.

Po celém světě je odhadem ještě asi 500 maorských hlav s tatuáží...Po celém světě je zachováno asi 500 takových lebek; dle informací ČESKÉ POZICE zamířily některé i do Rakousko-Uherska. Maoři o své „bližní v muzejních regálech“ začali žádat v osmdesátých letech minulého století; podle agentury AP se zatím dočkali asi 300 hlav. Muzeum v Rouen netuší, jak se tam hlava s poškozeným očním důlkem dostala. O jejím návratu rozhodli rouenští radní už před čtyřmi lety, leč francouzské zákony to do loňska neumožňovaly a ministerstvo kultury se též bálo vytvořit precedens ve věci vracení „kulturních“ statků.

„Je to významný den. Jsme šťastní, že se vrací domů,“ řekla velvyslankyně Nového Zélandu Rosmary Banksová. Shodou okolností má stejné příjmení jako první Evropan, jemuž se poštěstilo maorské lícní tetování moko prozkoumat. Šlo o Josepha Bankse, vědce Cookovy expedice, jenž si v říjnu 1769 nad mrtvým válečníkem zapsal: „Byl to muž střední postavy, v obličeji na líci tetovaný spirálou tvaru velmi pravidelného.“ A Banks byl také prvním, kdo takovou trofejní hlavu od domorodců roku 1770 zakoupil.

Pakipaki versus papateas

„Maorové si ozdobených lebek nevýslovně vážili a přikládali jim posvátnou důležitost. Lidé válčících kmenů si useknuté tetované hlavy obsahující duševní energii schovávali. Říkali jim pakipaki, zatímco nezdobené holé hlavy papateas bez úcty a s posměchem vyhazovali,“ píše se v dějinách tetování.

Evropané byli hlavami fascinováni a vyměňovali je za zbraně, což trvalo až do roku 1831. Pak byl obchod zakázán koloniální správou. Vrchol v kupování hlav nastal asi ve dvacátých letech 19. století, kdy Angličané zásobovali kolekce boháčů i muzea. Za největšího experta na uřezané maorské hlavy je etnology považován generál Horatio G. Robley, jenž potlačoval maorská povstání a později publikoval svou knihu Moko, or Maori Tattooing (1896) se 180 kresbami a fotografiemi.

Hlavu z Rouen převzala Michelle Hippoliteová, maorská koordinátorka muzea Te Papa ve Wellingtonu, kam zemřelý Maor zamíří poté, co navštíví Londýn. Proč? Navracející se lebky z Německa, Švédska či Norska tam procházejí úřední kontrolou. Wellingtonské instituci se již dle AP podařilo „repatriovat“ 180 ostatků z tuctu zemí. Zbylá patnáctka francouzských hlav by se měla na ostrovy vrátit do roku 2012. Antropologové se pak pokusí dle tatuáží identifikovat kmen, jemuž by exMaora předali k důstojnému pohřbu dle řádných nativních pravidel.