Temelínská bitva na globální šachovnici: Francie zvyšuje napětí

Přímými soupeři společnosti Westinghouse jsou Rusové, ale triumfu Američanů brání také Francouzi, kteří napadají celý tendr.

Jan Žižka 12.7.2013
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Okolo dostavby jihočeského Temelína se střetávají ekonomické zájmy nadnárodních firem a geopolitické zájmy velmocí. S nadsázkou bychom mohli prohlásit, že Američané v Temelíně bojují jako kdysi husité proti všem.

Když vrcholní šéfové ruského Rosatomu Sergej Kirijenko a francouzské Arevy Luc Oursel před rokem podepsali memorandum o spolupráci v jaderné energetice, zdroj blízký americké společnosti Westinghouse vyjádřil v rozhovoru s autorem tohoto článku předpoklad, že rusko-francouzská spolupráce se bude nějakým způsobem týkat i dostavby jaderné elektrárny v Temelíně.

Američané měli zjevně pocit, že zatímco oni s Rusy tvrdě soupeří, Francouzi s nimi spíše vedou námluvyTo bylo ještě před vyřazením Arevy z temelínského tendru a Američané měli zjevně pocit, že zatímco oni s Rusy tvrdě soupeří, Francouzi s nimi spíše vedou námluvy. Logicky vzniká otázka, zda se tak hlavním soupeřem Francouzů stali právě Američané.

Z tohoto pohledu není natolik důležité, že firmu Westinghouse vlastní japonská Toshiba. Aktivita americké ambasády v Praze v čele s Normanem Eisenem ukazuje, jak jsou s Westinghousem – který sídlí v Pensylvánii – spojeny americké ekonomické a politické zájmy. Odborníci z branže upozorňují, že Westinghouse a Areva skutečně mají důvody se navzájem považovat za největší konkurenty na globální scéně. Takže se francouzsko-americké napětí musí projevit i v Temelíně…

U Rusů se přece jen předpokládá, že mají své jisté – díky odlišnému geografickému záběru, zejména na území bývalého Sovětského svazu. Řada odborníků se pořád drží očekávání, že třeba západní Evropa zůstane Rosatomu víceméně uzavřena. Faktem ale také je, že na mnoha místech zeměkoule se Rusové mohou stát tím třetím, který se směje – tedy pokud se u některých společných projektů nebudou smát společně s Francouzi.

Východní a západní fronta

Dnes se souboj o obří zakázku na dostavbu Temelína za zhruba 250 miliard korun vede na několika bojištích. A proti případnému triumfu Westinghouse – který zvítězil v předběžném hodnocení – v temelínském tendru se fakticky bojuje jak na „východoevropské“, tak na „západoevropské“ frontě.

Areva může přispět k tomu, že další bloky nezačne stavět nikdo. Tedy ani Westinghouse. A právě o to jde.V samotném tendru proti sobě stojí Rosatom (společně s plzeňskou Škodou JS) a Westinghouse. Pak je tu ale také souboj Arevy se skupinou ČEZ, která Francouze z výběrového řízení vyřadila, zatímco společnosti Westinghouse později přisoudila onu předběžnou pozici lídra. Areva, firma s většinovým podílem francouzského státu, rozhodnutí o svém vyloučení zpochybňuje u českého antimonopolního úřadu, Evropské komise a hodlá se obrátit na soudy. Pozorovatelé se shodují, že Areva tímto způsobem návratu do tendru nedosáhne. Má ale relativně dobrou šanci dosáhnout, že celé výběrové řízení zpochybní. Když k tomu připočteme, že úspěšné dokončení tendru naráží i na další problémy spojené s ekonomikou celého projektu, není možné vyloučit, že třetí a čtvrtý blok Temelína nakonec nezačne stavět nikdo.

Pokud nikdo – tedy ani Westinghouse. A mnohé skutečně nasvědčuje, že právě o to jde Francouzům ze všeho nejvíce.

EU doména Francie?

Francouzi dávají jasně najevo, že Evropskou unii považují za svou doménu. Představa, že by je Češi mohli vyřadit z tendru, pro ně byla naprosto nepředstavitelná. Než se to skutečně stalo…

Představa, že by je Češi mohli vyřadit z tendru, byla pro Francouze naprosto nepředstavitelná. Než se to skutečně stalo…Aktivní roli Rusů v jaderné energetice na východě starého kontinentu musejí brát v Paříži jako fakt, ale nástup Westinghouse s novými reaktory AP 1000, které se zatím staví jen v Číně a v USA, na trh EU by pro ně znamenal obrovské riziko. Obzvlášť v době, kdy se výstavba francouzských reaktorů EPR od Arevy ve finském Olkiluotu a francouzském Flamanville výrazně protahuje, prodražuje a silně kazí image jaderných dodávek ze země galského kohouta. A navíc, kdy evropských zakázek na nové bloky příliš nepřibývá.

Ve hře je momentálně kromě Temelína a další elektrárny ve Finsku, kde ovšem mají dobře našlápnuto Rusové, plánovaná výstavba dvou bloků v britské elektrárně Hinkley Point. Tam londýnská vláda vyjednává s francouzskou společností Électricité de France (EDF) jako s potenciálním investorem a provozovatelem nových bloků. Reaktory by dodala právě Areva.

Na britských ostrovech Američané zatím zaostávají, Westinghouse tam pro svůj projekt nesehnal investora. (V Temelíně má být takovým investorem právě ČEZ.) V případě amerického vítězství na českém trhu by proto Temelínu připadla klíčová role vstupní brány do EU. Westinghouse by se pak jistě rád odpíchl od výstavby temelínských bloků k dalším evropským projektům. A v zájmu svého vítězství také slibuje českým firmám (podobně jako Rosatom), že by je ke svému dalšímu tažení ve „francouzské doméně“ také přizval.

Američané pochopitelně cítí, že jim francouzský postup při zpochybňování temelínského tendru komplikuje život. Šéf americké firmy Danny Roderick v nedávném rozhovoru pro list The Prague Post Arevě doporučil, aby se od Temelína posunula někam dál. Ani my nevyhráváme všechny tendry, řekl Roderick a dokonce argumentoval, že by bylo nespravedlivé blokovat českému národu budoucí dodávky energie přílišným protahováním odvolacího procesu Arevy.

Roderick vyrazil i do zjevného protiútoku, když připomněl, že Areva čelila v Británii výtkám kvůli preferenčnímu zacházení vzhledem ke svému blízkému vztahu k provozovatelům jaderných elektráren. (V případě EDF to platí stoprocentně, Francouz bez Francouze neudělá ani ránu.) Od firmy Westinghouse to znělo jako takové „mírné“ varování, že i Američané by mohli Francouzům komplikovat život, kdyby na příslušných místech donekonečna opakovali své výhrady…

Poselství z Říma

V Praze pochopitelně nemáme přístup k tajné diplomatické korespondenci, která by mohla americko-francouzské soupeření potvrdit. Vzhledem k úniku informací prostřednictvím WikiLeaks, na něž před časem upozornila například agentura Reuters, si ale můžeme udělat představu, jak to vypadalo v roce 2009 v Římě. Tehdy Francouzi i Američané usilovali o výstavbu jaderné elektrárny v Itálii. (Země Apeninského poloostrova zvažovala rozvoj jádra, byla ale jedním ze států, které se po fukušimské havárii obrátily k takovým projektům zády.)

Američané v roce 2009 upozorňovali na intenzivní francouzský lobbing v Itálii a vybízeli k angažmá Washingtonu na nejvyšší úrovniAmerická ambasáda upozorňovala, že bez lobbingu USA by tlak Francouzů vedl k nákupu jejich technologie. Diplomaté zdůrazňovali, že se Washington musí angažovat na nejvyšší úrovni vzhledem k tomu, co vše je ve hře – kontrakty za desítky miliard dolarů a významný počet pracovních míst v high-tech oborech. Američané psali o intenzivním francouzském lobbingu včetně aktivit tehdejšího prezidenta Nicolase Sarkozyho a o předpokladu, že podle tamních zdrojů bude nakonec rozhodující politické stanovisko tehdejšího premiéra Silvia Berlusconiho.

Je možné namítnout, že dění v Itálii je pro Washington i Paříž určitě důležitější než v Česku. Na druhé straně je ale Temelín po Fukušimě zatím jednou z velmi mála příležitostí (byť stále nejistou), jak se v evropské jaderné energetice posunout.

Dlouhodobější pozorovatelé temelínského tendru ostatně mohli v různých jeho fázích zaznamenat vzrušené debaty u všech účastníků výběrového řízení, že „jsme méně aktivní než soupeři a měli bychom do toho vstoupit razantněji“ – u Francouzů, Američanů a dokonce i u Rusů.

Revoluční technologie

Je tu ještě jeden zásadní důvod, proč Američané čelí útokům ze všech stran. Jde o technologii Westinghousu, kterou kritici nazývají „revoluční“, aby upozornili, že je zatím nevyzkoušená. Optimisté ale soudí, že ona technologická revoluce (i když používání tohoto slova se i oni raději vyhýbají) povede k obrovským výhodám v souboji s konkurencí.

Reaktory AP 1000 kladou větší důraz na pasivní systémy bezpečnosti (nezávislé na přívodu elektřiny a fungují i při blackoutu) a na modulární výstavbu – jde tedy o jakousi skládačku z velkých dílů dovezených na místo stavby. Toto řešení by mělo přinášet také zásadní ekonomické výhody a nižší cenu pro zákazníka – zejména oproti složitému francouzskému reaktoru EPR, který sice kombinuje velké množství moderních prvků a bezpečnostních pojistek, ale je považován za příliš drahý. Podle kritiků jde navíc o příliš velký reaktor (instalovaný výkon 1650 megawattů), který by se do Temelína ani nehodil.

Obava, že Westinghouse opět určuje směr vývoje, je logická. I zastánci francouzského reaktoru EPR ale tvrdí, že je nejmodernější na světě.Obava, že Westinghouse opět určuje směr vývoje celého odvětví – stejně jako v minulosti, kdy jako první přišel s tlakovodním reaktorem –, je logická. Zastánci francouzského EPR na druhé straně zase tvrdí, že jde o nejmodernější reaktor na světě a že po nynějších počátečních potížích na stavbách ve Finsku a Francii ještě zažije slavné období.

Ruské řešení – o něco menší reaktor MIR.1200 (nebo po staru VVER-1200) – má z technologického hlediska mnohem blíže k francouzskému, což mimochodem naznačuje další potenciál pro rusko-francouzskou spolupráci. Asi největší výhodou Rusů je, že teď staví poměrně hodně (i když v uplynulých 20 letech také zažívali slabší období) a hromadí zkušenosti z různých projektů – podle viceprezidenta Rosatomu Kirilla Komarova staví devět bloků v Rusku a 19 v zahraničí.

Významný je tedy v jejich případě domácí trh i trh okolních států. To je rozdíl oproti USA, kde rozvoj jaderných elektráren naráží na boom břidlicového plynu, ale i oproti Francii, která po Fukušimě a především za nového prezidenta Françoise Hollanda své další mírové jaderné ambice přece jen přidusila. Byť se podle průzkumů zdá, že francouzská veřejnost po období větší skepse vůči jádru (částečně inspirované sousedním Německem) začíná být vůči tomuto odvětví zase vstřícnější.

Kvalita a kvantita

Úvaha o propojení ruského rozmachu se špičkovou francouzskou technologií (o tom není pochyb), která navazuje i na tradice jaderné divize německého Siemensu nakonec pohlcené Arevou, tedy může být svým způsobem lákavá pro obě strany. Teprve ale uvidíme, jak bude toto partnerství fungovat.

Díky využití francouzských subdodávek se ruské reaktory vlastně stávají evropskými, což by mohl být pro některé zájemce klíčový argumentHitem je kupříkladu využívání francouzské turbíny (Alstom ji bude vyrábět ve společném podniku s ruským Atomenergomašem), která má být v případě ruského vítězství součástí také dvou nových temelínských bloků. Šéfredaktor ruského serveru AtomInfo.Ru Alexandr Uvarov ale upozorňuje, že francouzská turbína může projekty ruských jaderných bloků prodražovat. Zároveň nicméně vidí výhodu v tom, že díky využití francouzských subdodávek – kromě turbíny se mluví například také o řídicích a kontrolních systémech od Arevy – se ruské reaktory vlastně do značné míry stávají také evropskými, což by mohl být pro zájemce z některých zemí klíčový argument.

Na francouzském know-how a koupených jaderných aktivitách v zemi galského kohouta je ostatně založena i nabídka řídicích a kontrolních systémů od dalšího potenciálního subdodavatele česko-ruského konsorcia pro Temelín – britské firmy Rolls-Royce. Z toho však nemusí mít velkou radost ti Francouzi, kteří zrovna pro Rolls-Royce nepracují…

Nástup Asie

Další globální vývoj není možné zužovat pouze na trojúhelník Francie-USA-Rusko. A také noví strategičtí partneři „atomčíků“ z těchto zemí se budou rodit v Asii. Pokud se nedočkáme zase nějaké zásadní změny trendu, budou jedním z technologických tahounů odvětví Japonci, kteří sice doma čelí sporům o budoucnost jaderné energetiky, ale neochabují ve vývozu technologií. Tahounem samotného rozvoje elektráren se stává Čína. A pak je tu také Jižní Korea, Indie…

S Japonci spojují síly i oba zmiňovaní soupeři z obou stran Atlantiku – Američané a FrancouziS Japonci spojují síly i oba zmiňovaní soupeři z obou stran Atlantiku – Američané a Francouzi. Westinghouse patří do skupiny Toshiby, zatímco Areva má společný projekt s Mitsubishi, který se týká projektu reaktoru Atmea – menšího sourozence EPR. (Kdoví, kdyby se začal vyrábět dříve, možná by Areva měla v Temelíně s Atmeou větší šance…) Pak je tu ještě další americká firma GE, která má společný podnik s Hitachi. V tomto případě jde o jiný typ – varných – reaktorů. A všichni navíc pokukují po partnerech v Číně, Westinghouse prodal Ríši středu velkou část svého know-how, což se mu podle kritiků vymstí. Může to ale znamenat i rychlejší globální rozšíření technologie AP 1000, i když také v čínském okopírovaném provedení.

Přímé vtažení Japonců (kromě jimi vlastněného Westinghousu) ani Jihokorejců do bitvy o Temelín, čímž by se zvýšila konkurence, se ale už na počátku nepodařilo, ačkoliv o to usiloval vládní zmocněnec pro dostavbu jihočeské elektrárny Václav Bartuška. A právě Temelín ukazuje, že rozložení sil v onom klasickém trojúhelníku pořád hraje zásadní roli. Rusové by podle všeho chtěli Francouze – včetně samotné Arevy – ještě více vtáhnout do svého temelínského projektu, což by se snad mohlo líbit některým českým zastáncům evropského řešení.

Bylo by to však nutné udělat v souladu s podmínkami tendru – až po vyhlášení vítěze (kterým by logicky museli být Rusové) a se souhlasem ČEZ. Pro Američany to ale není žádný důvod k házení flinty do žita. Za prvé lze předpokládat, že se tady Francouzi do role „mladšího bratra“ Rusů zase tolik nepohrnou. A za druhé platí, že i zastánců silnější transatlantické vazby a technologického řešení Westinghouse se v Česku určitě najde dost.