Temelín za Zemana a Rusnoka: Začátek konce, nebo nový impuls?

Nová vláda sice nehodlá dělat finální rozhodnutí, ale kdo by očekával, že prezident zůstane stranou.

Jan Žižka 8.7.2013
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ISIFA/MAFRA/PETR TOPIČ Česká pozice

Není divu, že se dnes kolem dostavby Temelína šíří různé konspirační teorie. Vláda a společnost ČEZ by měly v příštích měsících učinit důležité rozhodnutí o největší veřejné zakázce v české historii – stavbě dalších dvou bloků jihočeské elektrárny zhruba za 250 miliard korun. Nesouvisí to náhodou s pádem vlády Petra Nečase? A s nástupem „prezidentského“ kabinetu, který v Temelíně prosadí zájmy Miloše Zemana?

Podle jedné z teorií musel Nečas padnout, protože se rozhodl, že už dál nebude stavět bariéry ruskému uchazeči o temelínskou zakázku. Zájem na změně vlády měl údajně americký konkurent. Podle jiné verze měli naopak zájem na změně kabinetu – a nástupu vlády blízké Zemanovi – Rusové. Soupeření ruského Rosatomu a amerického Westinghousu na české půdě k takovým divokým spekulacím přímo vybízí.

Kdo by očekával, že Miloš Zeman při rozhodování o Temelínu zůstane stranou dění a nevyužije také zde příležitosti k posílení svého vlivu?Poměrně střízlivá vyjádření premiéra Jiřího Rusnoka, podle nichž jeho vláda nebude dělat ohledně Temelína žádné konečné rozhodnutí, zřejmě dalšímu hromadění divokých spekulací zabránila. ČEZ by měl sice podle dosavadního plánu vybrat vítěze temelínského tendru do září a pak s ním do konce roku uzavřít smlouvu. Elektrárenská firma by přitom samozřejmě měla postupovat v souladu se státem (tedy vládou) jako majoritním akcionářem. Nyní ale vše nasvědčuje tomu, že to tak rychlé nebude. Zásadní rozhodnutí by mohlo padnout až po příštích parlamentních volbách, což naznačuje nejen Rusnok, ale také řada zástupců politických stran, které jsou dnes v Poslanecké sněmovně.

Přesto se nabízí otázka: Kdo by čekal, že Miloš Zeman v tak zásadní záležitosti, jako je rozhodování o Temelínu, zůstane stranou dění a nevyužije také zde příležitosti k posílení svého vlivu? Teoreticky je možné vše, ale jak jistě všichni uznají, taková úvaha k současnému pánovi Hradu příliš nesedí.

Rusnokova „pojistka“

Vláda Jiřího Rusnoka – zvláště pokud nezíská důvěru – sice nemusí udělat zásadní rozhodnutí, ale může se snažit přichystat vše tak, aby po příštích volbách byl oficiální verdikt víceméně pouhou formalitou. K tomu je třeba dodat, o co nyní v případě dostavby Temelína jde především. ČEZ opakovaně zdůrazňuje, že potřebuje určitou jistotu – elektřinu ze třetího a čtvrtého bloku jihočeské elektrárny musí prodat za takovou cenu, která mu zajistí návratnost a přiměřený zisk. Jinak by investice ztrácela smysl – nota bene pro firmu, s jejímiž akciemi se obchoduje na burze, a která také musí brát ohled na minoritní akcionáře.

Podle Rusnoka jde spíše o „cenovou pojistku“ nebo o „opční schéma“, kdy se stát a ČEZ dohodnou na určité úrovni ceny elektřinyZ tohoto pohledu je třeba přichystat zákon (nebo novelu), který zavede nový systém garantovaných cen elektřiny. Aktualizovaná energetická koncepce, již přichystalo ministerstvo průmyslu pod vedením Martina Kuby (ODS), s podobným mechanismem počítá.

A jak vychází najevo, takový systém podporuje i premiér Rusnok, ačkoli ho – zřejmě spíše z taktických důvodů – v posledních Otázkách Václava Moravce odmítl charakterizovat jako „garance“. Podle Rusnoka jde spíše o „cenovou pojistku“ nebo o „opční schéma“, kdy se dvě strany dohodnou na určité úrovni ceny elektřiny. Z toho logicky vyplývá, že se domluví ČEZ jako investor a provozovatel budoucích bloků se státem. Když pak bude tržní cena elektřiny nižší než dohodnutá, ČEZ získá nárok na kompenzaci. Pokud bude tržní cena vyšší, bude muset naopak platit ČEZ – a nejspíš to bude znamenat, že se v takovém případě sníží o příslušnou částku konečné ceny pro spotřebitele.

Ať už podobný systém budeme nazývat „garancemi“, či nikoliv, bezesporu bude posuzován Evropskou komisí jako forma veřejné podpory a Brusel rozhodne, zda je taková státní pomoc přípustná. Odborníci mluví o takzvaném „contract for difference“, tedy dohodě o tom, kdo zaplatí rozdíl v cenách.

ČESKÁ POZICE se již dříve věnovala chystanému britskému modelu, který se do značné míry stává předlohou pro Česko.

Podpoří Zeman Rusy?

Silná autorita Miloše Zemana, který by svými politickými kroky vše směřoval ke stále více zpochybňované dostavbě Temelína, se tak do značné míry může stát nadějí stoupenců jaderné elektrárny. Jinou otázkou je, zda by Zeman skutečně jednoznačně podpořil některého ze dvou uchazečů – česko-ruské konsorcium MIR.1200 plzeňské Škody JS se zmiňovaným Rosatomem, nebo americký Westinghouse, který je dceřinou společností japonské Toshiby.

Předpoklad, že prezident nutně musí podporovat jakékoliv ruské záměry, by byl přehnanýVzhledem k tomu, že někteří dřívější či současní Zemanovi spolupracovníci mají blízko k ruskému byznysu, zdá se být na první pohled odpověď jednoznačná. Kupříkladu Miroslav Šlouf – bývalý spolupracovník Zemana jako premiéra – ale v minulosti naznačoval, že vidí budoucnost v ruských dodávkách ropy a plynu, nikoliv jaderných elektráren. Což možná souvisí s tím, že i v Rusku je znát jisté napětí mezi různými tamními firmami či odvětvími, třeba také napojenými na různé frakce Kremlu. Ještě relativně nedávno dával Šlouf najevo, že by spíše usiloval o hledání možnosti návratu třetího uchazeče, který byl z temelínského tendru vyřazen – francouzské Arevy.

Šloufův vliv na Zemana je dnes už možná nulový, takže jeho slova nemusíme brát zas tak vážně. Ale předpoklad, že prezident nutně musí podporovat jakékoliv ruské záměry, by byl také přehnaný.

Zemanovi nejspíš půjde hlavně o to, aby na stavbě Temelína vydělal český průmysl. Jeho poradcem se stal šéf Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák, který tento aspekt dlouhodobě zdůrazňuje. Právě Hanák v nedávném rozhovoru pro ČESKOU POZICI jasně deklaroval svou nezávislost ve vztahu k jednotlivým uchazečům, a zdůrazňoval také svá jednání s Westinghousem.

Pokud předpokládáme, že Zeman podpoří toho, kdo v Temelíně nabídne více subdodávek pro české firmy, mají podle všeho více šancí Rusové. Jenže Američané bezpochyby sázejí na to, že prezident má na mysli také širší souvislosti celé ekonomiky. Zatímco Rusy vybízí k aktivnějšímu přístupu při investicích v Česku, Američané se svými investicemi by na tom mohli být – minimálně v tomto ohledu – v jeho očích lépe. Jedno je ale jisté – pokud minimálně pro část pravicových politiků byli Rusové nepřijatelní z politických důvodů, u Zemana to rozhodně neplatí.

Odklad o rok?

Miloš Zeman každopádně má šanci mluvit do dostavby Temelína více, než by mohl doufat za „normálních“ okolností – neovlivněných demisí Nečasovy vlády. Přesto ani jeho vliv nelze přeceňovat. Shoda na garantovaných cenách elektřiny je potřebná především v Poslanecké sněmovně. O potřebě širší politické dohody realisticky mluví Martin Kuba, který byl dosud hlavním tahounem prosazování „garančního mechanismu“. Odstupující ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09), který do těchto snah – alespoň prozatím – spíše házel vidle, tvrdí, že do poloviny roku 2014 žádné rozhodnutí očekávat nelze. Podobně se vyjádřil i stínový ministr průmyslu za ČSSD Milan Urban.

I když se téměř celé politické spektrum shodne na potřebě dalších bloků, zdaleka ne všichni politici jsou ochotni akceptovat finanční rizikaOtázkou je, zda odklad rozhodnutí o rok opravdu něčemu pomůže. Cesta k dostavbě Temelína je totiž zatím zablokována řadou bariér, které nebude snadné rychle odstranit. Ta největší souvisí se skutečností, že i když se celé české politické spektrum (kromě mimoparlamentních zelených) shodne na potřebě dalších jaderných bloků, zdaleka ne všichni politici jsou ochotni akceptovat finanční rizika.

Za této situace není jednoduché čelit argumentům méně početných, ale hlasitých kritiků typu Martina Bursíka, který uvádí, že „jaderný tunel“ způsobený mechanismem garantovaných cen vyjde Čechy ještě dráž než fotovoltaický boom v letech 2009-2010. Bursík totiž vychází z předpokladu, že se tržní ceny elektřiny budou dlouhodobě pohybovat výrazně pod úrovní těch garantovaných – sjednaných mezi státem a společností ČEZ. Bursíkovým propočtům sice parlamentní politici nevěří, ale úplně vyloučit podobnou hrozbu není možné. Žádný spolehlivý věštec, který by odhadl ceny elektřiny za více než deset let, kdy mají být nové bloky Temelína spuštěny – a pak ještě po dobu dalších desítek let, kdy by měly fungovat – k dispozici není.

Mnozí politici tak spíše doufají, že hospodářské oživení během příštího roku přece jen naznačí nový trend, který bude spojen také s postupným růstem tržních cen elektřiny. I tak ale mohou vést politické tahanice k dalšímu zdržování temelínského tendru, odkladům samotné dostavby a případně krachu celého projektu. Nevíme, zda je třeba odpor Miroslava Kalouska ke garantovaným cenám pouze dočasný.

A z hlediska nynějších politických preferencí je zřejmě ještě důležitější to, že se proti „garancím“ vyslovují také představitelé ČSSD. I když je jistě možné přemýšlet o tom, zda nejde o paralelu slovní ekvilibristiky ve stylu Jiřího Rusnoka – žádné „garance“, ale „cenovou pojistku“ ano. Mluvit o garancích je z politického hlediska jistě složité, když tento výraz může u posluchačů asociovat zmiňovaný solární průšvih...

Není kam spěchat

Očekávané průtahy temelínského tendru určitě není možné spojovat jen s Milošem Zemanem a vládou Jiřího Rusnoka. Z vyjádření politiků parlamentních stran je zjevné, že by nastaly tak jako tak. „Není kam spěchat,“ upozorňuje Martin Kuba. Je lepší vše předjednat s Evropskou komisí a také si počkat, jak to dopadne ve Velké Británii, kde tamní vláda vyjednává o stavbě jaderné elektrárny s francouzskou společností EDF. Ve skutečnosti podle všeho nikam nespěchá ani společnost ČEZ, pro kterou může být neexistence „plnohodnotné“ vlády vhodným vysvětlením, proč vítěze temelínského tendru zatím nevyhlašovat. Manažeři ČEZ si ale už dříve lámali hlavu s ekonomikou celého projektu. Navíc jim komplikují život spory s Arevou, která se nehodlá smířit s vyřazením z tendru.

Podle všeho nespěchá s vyhlášením vítěze tendru ani ČEZ Zpomalování příprav na dostavbu Temelína může mít různé formy, o kterých se ještě bude diskutovat. Lze protáhnout výběrové řízení o několik měsíců, nebo sice vítěze tendru přece jen vyhlásit, ale neuzavřít s ním definitivní smlouvu. Milan Urban dokonce mluví o úplně jiné možnosti – že by se investorem a provozovatelem budoucích temelínských bloků stala jiná společnost než ČEZ – nová státní firma stoprocentně vlastněná státem.

Čím více se vynořuje možných variant, tím evidentnější je nejistota, s jakou se dnes temelínský projekt potýká. A tím pravděpodobnější je také to, že po dalších odkladech vše vyšumí do ztracena a žádná dostavba Temelína nakonec nebude. Reálnou variantou je ale pořád ještě oživení projektu. Zatím je možné k věštění z křišťálové koule přirovnat nejenom budoucí vývoj cen elektřiny, ale i to, jak se nakonec v celém temelínském příběhu projeví aktivnější role Miloše Zemana a jak se do něj zapíše vláda Jiřího Rusnoka.

Počet příspěvků: 32, poslední 9.7.2013 07:18 Zobrazuji posledních 32 příspěvků.