Teď ještě aby se vláda zprávami BIS skutečně zabývala

Aktuální výroční zpráva kontrarozvědky za rok 2011 úporně opakuje podobná témata z let minulých. Budí to dojem, že vláda nedělá nic.

Jan Schneider 29.8.2012

foto: © ČESKÁ POZICE, UrbČeská pozice

Bezpečnostní informační služba (BIS) uvolnila 22. srpna veřejnou část své výroční zprávy za rok 2011. Jan Schneider rozebírá šest témat, jimiž se zabývá kapitola „Zpravodajská činnost a zpravodajské poznatky“. A komentuje posuny oproti výroční zprávě za rok 2010.

KOMENTÁŘ Jana Schneidera / Již v řazení pojednávaných témat je ve výroční zprávě BIS jeden signifikantní posun. Zatímco loňská zpráva začínala problematikou terorismu, kterou lze považovat za globální, ta letošní začíná ochranou ekonomických zájmů země, jež je specificky vnitřní. A mnohem konkrétnější.

1. Ochrana ekonomických zájmů

Evergreenem jsou jmenované subjekty a jevy – Správa železniční dopravní cesty, Lesy ČR, ekologie, hazard, energetika. Nově přibyla Správa státních hmotných rezerv. S nimi jsou spojeny neprůhledné veřejné zakázky, zvýhodňování vybraných subjektů, společný postup (dorozumívání) při aukcích, obcházení zákona, snahy skrytě ovlivnit legislativu a další negativní jevy. Hospodaření významných společností se státní účastí je především poznamenáno jejich vysáváním, tu většími ranami, onde drobným „cévkováním“.

V oblasti energetické bezpečnosti jsou na rozdíl od loňska zmíněny „zdaleka nejagilnější aktivity“ ruských subjektů, snažících se ovládnout celý řetězec, od těžby, přes dopravu až po konečné využití energetických surovin. Rusové se podle BIS snaží vyvinout tlak na Českou republiku hledáním alternativních tranzitních tras. Tuto okolnost však lze interpretovat i odlišně – že ČR skutečně není v samém centru zájmů Ruska, ačkoliv by to mnoha politikům libozvučně pozvedlo jejich ega a zavdalo příčinu k jejich dalším protiruským – přímo montypythonovským – etudám a skečům.

2. Organizovaný zločin

Z traktování výroční zprávy lze snad oprávněně usuzovat, že BIS opouští ideologické vidění světa a své priority organizuje podle stavu světa. Po ochraně ekonomických zájmů státu totiž zmiňuje vliv organizovaného zločinu na nejvyšší patra veřejné správy, na justici a legislativní proces. Významné je letošní vystupňování negativních důsledků působení organizovaného zločinu:

„Ačkoliv tyto aktivity často vedly k poškození veřejných rozpočtů a majetku, jejich negativní dopad na zájmy státu významně přesahoval rovinu čistě ekonomickou. Docházelo k narušování legality výkonu státní moci a legitimity rozhodování státních orgánů. Takové případy přispívaly k podrývání důvěry občanů ve veřejné instituce, což v konečném důsledku ohrožuje samy demokratické základy právního státu.“

Aktivity organizovaného zločinu se podle BIS soustřeďují zejména na veřejnou správu, legislativu a justici. Snaží se zabezpečit celou škálu činností od získání prostředků z veřejných rozpočtů až po legalizaci výnosů z trestné činnosti.

Organizovaný zločin penetruje státní správu mimo jiné přes zkorumpované články systému vzděláváníOrganizovaný zločin penetruje státní správu mimo jiné přes zkorumpované články systému vzdělávání. Na rozdíl od exekutivy a legislativy jsou na důležitá místa veřejné správy vypsány podmínky s požadavky na minimální dosažené vzdělání uchazečů. Organizovaný zločin usnadní či podvodně umožní získat doklady o vzdělání vybraným uchazečům, kteří jsou pak těmto nelegálním strukturám existenčně zavázány. Tím jsou otevřeny nikoliv škvírky, ale přímo vrata pro korupci.

Organizovaný zločin – jako ostatně všude ve světě – se snaží předejít řádnému vyšetření odhalené korupce ovlivněním trestněprávních orgánů. Na tuto okolnost však BIS upozorňuje soustavně již několik let.

3. Cizí špióni

Tomuto tématu se pochopitelně BIS jako kontrarozvědka nemůže vyhnout. Zde se však zaplétá do skrumáže zpravodajských informací a zahraničně-politické státní ideologie (o politiku nejde, protože nebere v potaz realitu).

BIS přiznává, že ruské zpravodajské aktivity se týkají „kavkazské komunity v ČR“. Eufemismus „kavkazská komunita“ se v podstatě kryje s tím, co se v jiných případech z pohledu ze Západu zdá být možným podhoubím al-Kájdy. Zde se neřešitelně střetává prozápadní „válka s terorismem“ se studenoválečnickou protiruskou rétorikou. Rusko totiž postupuje proti terorismu a teroristům téměř identicky jako Západ; proto nemůže být jedno dobře a druhé špatně. Respektive v prostředí, kde je toto nedržitelné protiruské dogma požadováno dodržet, se skutečným zpravodajcům, hodným toho jména, těžko pracuje.

4. Snadné akvizice

Novým momentem, který může být velmi reálný, je prostý fakt, že – podle školní poučky – organizovaný zločin nastupuje na municipální úrovni. BIS dovozuje, že stejnou cestu mohou používat i ruské zpravodajské služby. Ovšemže, tak jako není jediného důvodu tento obecný poznatek spojovat pouze s organizovaným zločinem, tak ani není jediného důvodu ono podezření spojovat pouze s ruskými zpravodajskými službami. Je proto dobře, že druhým uvedeným příkladem ve výroční zprávě BIS jsou čínské zpravodajské aktivity.

Akviziční metoda je jednoduchá. Při takovém rozsahu korupce, jako je u nás, není nesnadné získat kompromitující informace na nadějné členy obecních samospráv. Ti tvoří přirozenou zásobárnu kádrů pro politiku krajskou i vrcholovou. Jde o poměrně pokročilou metodu zpravodajské akvizice, neboť politici na lokální úrovni jsou „ulovitelní“ za velmi výhodných podmínek a v podstatě na celý život. Co se důkazní kvality takových kompromitujících informací týče, nemusí obstát před soudem, avšak stačí ukončit nejednu slibně se rozvíjející a pěkně kluzkou kariéru.

5. Extremismus a terorismus

Zpráva obsahuje pojednání o extremismu pravicovém i levicovém, včetně vyhodnocení jejich reálné (nikoliv ideologicky interpretované) závažnosti. Objevuje se tu implicitní návaznost na problematiku terorismu, což je příznak velmi pragmatického přístupu. A opět – válečným štváčům navzdory – nepublikuje BIS nic, co by bylo lacině alarmující, za účelem zvýšení rozpočtu (což by bylo v této době stejně asi marné). Takže se můžeme dočíst, že muslimská komunita v ČR je velmi umírněná, že však situace může být ovlivněna událostmi ve světě, a to jak ze strany sunnitských teroristických uskupení, tak i v případě „eskalace konfliktu“ ze strany Íránu.

6. Zbraně hromadného ničení

V oblasti kontrolovaného obchodu s produkty dvojího možného užití jsou zmíněny dvě země: KLDR a Írán. Není celkem třeba pochybovat, že zmínky jsou podloženy zpravodajskými informacemi, a tudíž nejsou svévolné. O to víc pak vyniká hysterická reakce světa na Írán a nesymetrická reakce na KLDR.

V dalším textu se pak dočteme o tom, že se protiíránské sankce týkají dosti podstatně íránských bank, což opět staví do centra pozornosti otázku, co je vlastně podstatou sporu Západu a Íránu? Zda vývoj jaderných technologií, který KLDR naopak hladce prošel, není jen zástěrkou boje o dominantní rezervní měnu (dolar versus euro, eventuálně jüan), kombinovaného s rvačkou o přístup ke kaspickému uhlovodíkovému bazénu. Celé to může být umocněno ještě zvyšujícím se zájmem o systém islámského bankovnictví, o jehož možném ozdravném působení na současný nemocný svět západních financí uvažují i ti moudří ve Vatikánu.

Nenechat se uondat!

Informace má vždy takovou hodnotu, jak ji pochopí příjemce. Výroční zpráva BIS už není ničím exotickým, je to poměrně rutina, veřejnost ji může porovnávat s minulými zprávami BIS a se zprávami Vojenského zpravodajství, a tudíž ji čte s postupně větším a větším vhledem. Což znamená, že zpráva BIS má ve výsledku větší hodnotu.

A ta je umocněna i další letošní událostí, kdy se spojené občanské iniciativy („Vraťte nám stát“) shodly na tom, že je třeba vyšetřit nejenom to, jaké informace v kauze „Kolibřík“, tedy zveřejněných odposlechů mezi někdejším pražským primátorem Pavlem Bémem a Romanen Janouškem, vlastně BIS předala vládě, ale také to, jak s těmi informacemi vláda naložila.

Umíte si představit, co je to za pocit, když nesete zákonnému adresátovi informaci o bandě, která škodí státu, a přitom víte, že onen adresát je kamarád, ne-li přímo šéf té bandy?Budeme-li číst historické zprávy BIS, jak se v nich úporně opakují stále podobná témata, dojdeme asi k důvodnému dojmu, že vláda nedělá vůbec nic. Na druhou stranu je jasné, že všechna rychlá řešení jsou krátkodobá. Ale kdyby vláda hodně usilovala, situace by se tolik nehoršila, jak je z těch výročních zpráv patrno.

Jak BIS upozorňuje, všechny detailní podklady k tomu, co tvoří tento „výcuc“ z informační produkce BIS, byly odeslány příslušným adresátům. Na tomto místě můžeme docela hubatě nastínit to, co zpravodajcům pravidelně zvyšuje tlak a snižuje motivaci, aniž by si směli – jinde, než ve své „ponorce“ – postěžovat. Umíte si představit, co je to za pocit, když nesete zákonnému adresátovi informaci o bandě, která škodí státu, a přitom víte, že onen adresát je kamarád, ne-li přímo šéf té bandy? Marnost nad marnost, pravil kdysi Kazatel.

Nejhorší by bylo se nechat uondat. Zpravodajci jsou cháska podivná, to ovšem veřejnost taky. Nemá cenu si nic dopředu předhazovat, pojďme se pohnout z místa. Prvním takovým dobrým krokem by bylo vytvořit onu civilní odbornou komisi (osob s vysokou reputací máme v této zemi mnoho!), která by posoudila komunikaci mezi BIS a vládou – a následné (ne)reagování vlády. Dobrým ukazatelem by bylo vědět, zdali se vláda BIS zeptala na nějaké bližší informace k předávaným zprávám, tedy zdali s nimi pracovala. A tak by se tento segment občanské kontroly tohoto tajemného koutu exekutivy mohl etablovat a přispívat k tomu, aby tento stát začal lépe fungovat.

Počet příspěvků: 15, poslední 28.8.2012 02:13 Zobrazuji posledních 15 příspěvků.