Teď by se církve měly soustředit na „vyrovnání vztahu“ se společností

Podle předsedy Ekumenické rady církví Joela Rumla by církve mohly přispívat z výnosů z navráceného majetku do sociálně podpůrného fondu.

Na půdě horní komory českého parlamentu se ve čtvrtek 29. března uskutečnila konference s názvem Církevní restituce – mýty a skutečnost? Diskuse byla rozdělena na čtyři bloky, přičemž v první části nazvané „Církevní restituce jako součást narovnání vztahu státu a církví“ vystoupil například premiér Petr Nečas, kardinál Dominik Duka či předseda Ekumenické rady církví v České republice Joel Ruml.

Předseda vlády zdůraznil, že odmítnutí majetkového vyrovnání se státu s církvemi by bylo pošlapáním právního státu. Podle Nečase stát nebude církvím vracet nic ze svého, protože právně jejich historický majetek nikdy nevlastnil. 

Kardinál Duka: Pozor na špatně formulované otázky pro průzkumy veřejného mínění

„Dohoda ze strany katolické církve není chápána jako nějaká milost, ale jako spravedlivé vyrovnávání se a vykročení na společnou cestu opravdové spolupráce,“ pronesl arcibiskup pražský a primas český Dominik Duka. Předseda České biskupské konference také varoval před špatně položenými otázkami v průzkumech veřejného mínění ohledně církevních restitucí, které směrem k církvím vyznívají spíše negativně.

„Když je občanovi položena otázka, zda souhlasí, aby církve dostaly dar 59 miliard, i já bych asi řekl absolutně ne. V takovéto situaci (myšlena ekonomická a hospodářská krize) se to jeví jako šílený krok. Ale již bylo řečeno – je jasné, že se nejedná o žádné darování.“ Kardinál Duka připomněl, že církve státu dnes ulehčují tím, že se již z větší části financují samy.

Narovnejme vztahy se společností

Zapadnout by neměl příspěvek předsedy Ekumenické rady církví v ČR Joela Rumla. Ten nejdříve vyvrátil, že by restituce byly špatně načasovány zrovna do doby, kterou sužuje světová hospodářská a ekonomická krize. „Jednání probíhají dvacet let a církve nebyly těmi, kdo jejich tempo určoval. Stávalo se, že balvan tohoto řešení byl odsunován stranou. V této chvíli ale nemáme kam couvnout.“           

„Teď pravděpodobně naštvu přítomné církevní ekonomy a právníky. Jedna věc, která mi leží na srdci. Církve své vykonaly, nyní musí jednat stát. V této chvíli bychom proto darovaný čas mohly využít. Jednota církví v proběhnutém jednání byla impozantní a vzájemně obohacující. Nechejme tuto jednotu minulosti. Teď na církvích není to, aby narovnávaly vztah se státem, ale se společností. Díky výsledkům sčítání lidu víme, jak velký potenciál lidí, kteří hledají Boha, tady u nás je.“

Joel Ruml: Jednání o restitucích probíhají dvacet let a církve nebyly těmi, kdo jejich tempo určoval

Podle Rumla by krokem k narovnání vztahu se společností byla úvaha o tom, jak by církve mohly společně přispívat z výnosů z navráceného majetku do jakéhosi sociálně podpůrného fondu. Tento projekt by pak sloužil pomoci výchově a vzdělávání. „Zběsilost změn, které nás za posledních dvacet let potkaly, způsobila velkou dezorientaci a nejistotu lidí v základních životních otázkách. Vytvářet projekty pro společnost by byl krok, který by pomohl k té ústní deklaraci o poslání církví dodat i to druhé: faktický čin a důkaz, že církve jsou schopny hospodařit a jednat.“