I kdyby Rickard Falkvinge 25. listopadu 2011 neřekl ani slovo, bylo by setkání se zakladatelem švédské pirátské strany Piratpartiet poučné minimálně ze čtyř důvodů:
- Existují piráti starší třiceti let.
- I piráti čas od času nosí oblek a kravatu.
- Svatyně hudebního průmyslu Hard Rock Cafe na piráty nepůsobí jako kostel na upíry.
- Rickardovi Falkvingemu chutná české pivo.
Naštěstí ale otec pirátského hnutí mluvit chtěl. V exkluzivním rozhovoru pro ČESKOU POZICI odhaluje, proč se počátkem roku 2006 rozhodl založit politickou stranu, jaká technologie bude v příštích 15 letech znamenat konec bankovního světa, kdy nastane zlatá doba žurnalistiky, jak to piráti mají s komunismem a proč nakonec kapitán opustil loď.
ČESKÁ POZICE: Je docela ironické, že jsme se sešli v Hard Rock Cafe, svatostánku hudebního průmyslu. Předpokládám, že většina umělců, kteří se na nás teď dívají z plakátů a obrazů, vás nemá zrovna v oblibě.
FALKVINGE: Jo, to máte asi pravdu. Na druhou stranu jde o dobré interprety a dobří interpreti ještě nikdy neměli problém vydělat peníze. Kvůli současným změnám o peníze přicházejí především prostředníci v nahrávacím průmyslu, a ty stejně nikdo nepotřebuje. Nemyslím si, že by lidé, kteří zde visí na zdech, brečeli krev, kdyby z prodejů namísto obvyklých pěti procent, které dostávají od nahrávacího průmyslu, dostali procent padesát.
ČESKÁ POZICE: Jistě. Než se ale k tomuto tématu dostaneme, prozraďte, proč jste přijel do Prahy.
FALKVINGE: Probíhá tady evropská konference Bitcoin, která si klade za úkol vybudovat decentralizovanou síť, na níž bude možné provádět a ověřovat finanční transakce nové digitální měny. Nástup internetu znamená, že již zmínění prostředníci ztrácejí svou moc. V tomto případě banky. V příštích deseti až patnácti letech bankovní průmysl zkolabuje stejně, jako se dnes hroutí nahrávací průmysl. Technologie Bitcoin má obrovský potenciál změnit budoucnost.
Bitcoin umožní posílat peníze z počítače do počítače, aniž by například vláda tuto transakci mohla nějakým způsobem kontrolovat
ČESKÁ POZICE: Mohl byste ji trochu popsat?
FALKVINGE: Bitcoin znamená pro bankovnictví to samé, co e-mail pro pošty. Umožní vám peníze posílat z vašeho počítače do počítače kohokoliv jiného, aniž by například vláda tuto transakci mohla nějakým způsobem kontrolovat. Představte si to jako hotovost, se kterou můžete platit na dálku.
ČESKÁ POZICE: Proč právě teď potřebujeme digitální měnu?
FALKVINGE: Nejde ani tolik o to, co potřebujeme právě teď, jako především o to, co současná technologie umožňuje a zdali je to lepší, než co máme dnes. Banky si dnes z každé transakce berou až pět procent. Až někomu v Indii v neděli ráno poprvé pošlete částku v hodnotě šálku kávy, jemu se ty peníze okamžitě objeví na internetovém účtu a bankovní poplatky tu malou částku po cestě nezničí, pak teprve pochopíte kouzlo Bitcoinu. Banky nás brzdí, protože používají technologie ze sedmdesátých let minulého století.
ČESKÁ POZICE: Hodně lidí ale stále s internetem a moderními technologiemi neumí zacházet. Jakou výhodu bude mít Bitcoin pro ně?
FALKVINGE: Tento problém se dá pozorovat během každého technologického posunu. Vždy vznikne vědomostní propast. Pár dekád zpátky někteří lidé neuměli používat telefon. Jednoduše nevěděli, jak zvednout sluchátko a vytočit číslo. Jakmile dosáhnete určitého věku, začnete mít s novými nápady potíže. V zájmu společnosti tedy je, dělat nové věci co možná nejjednodušší.
ČESKÁ POZICE: Jak dlouho potrvá, než naše společnost začne Bitcoin využívat?
FALKVINGE: Každá nová technologie potřebuje na rozjezd zhruba deset let. Streaming, neboli kontinuální přenos audiovizuálního materiálu prostřednictvím internetu, fungoval již v roce 1995, YouTube vznikl v roce 2005. Filesharing, tedy sdílení dat, bylo možné již v roce 1989. Napster přišel o deset let později. Jakmile se ale lidé naučí Bitcoin používat, otevřou se dveře nespočtu nových a zajímavých aplikací, které budou znamenat revoluci daní, blahobytu a podobně.
ČESKÁ POZICE: Jako teenager jste chtěl digitalizovat svět. Zřejmě se vám docela daří.
FALKVINGE: Je to víc než dvacet let, co jsem byl teenagerem. První společnost jsem založil v šestnácti. Na internetu jsem podporoval malé a střední podniky. Pak jsem 1. ledna 2006 ohlásil vznik pirátské strany. Byl to okamžik, kdy jsem přešel z pouhého dělání věcí na dělání věcí a diskutování o nich. Ukázalo se, že v celém světě je velká poptávka po politickém hnutí, které by si kladlo za cíl odstranit staré vrátné bránící právě digitalizaci společnosti.
Ukázalo se, že v celém světě je velká poptávka po politickém hnutí, které by si kladlo za cíl odstranit staré vrátné bránící digitalizaci společnosti
ČESKÁ POZICE: Co konkrétně vás v roce 2006 vedlo k založení pirátské strany?
FALKVINGE: Tři zásadní věci: zaprvé, Evropský parlament se v létě roku 2005 snažil regulovat zacházení se softwarem. Nepodařilo se, vědomosti nebyly uzavřeny, aktivisté vyhráli. Ale s odřenýma ušima, ještě v den hlasování nikdo nevěděl, jak to celé dopadne. To mě vystrašilo. Zadruhé, ve Švédsku se vláda ve stejný moment snažila kriminalizovat stahování obsahu z jiných než autorizovaných internetových stránek. Zabíjelo to všechny nezávislé hudebníky, pro které byly stránky typu The Pirate Bay důležitým distribučním kanálem. Opět se někdo mocný snažil zmonopolizovat, uzamknout kulturu a na úkor všech ostatních bojoval proti budoucnosti. Třetím bodem byla direktiva Evropské unie, jež měla naše mobilní aparáty přeměnit z praktických přístrojů v takové, s jejichž pomocí by bylo možné sledovat pohyb majitele. V den, kdy se o tom začalo přemýšlet, jsem ve Švédsku zaregistroval doménu pirátské strany. Dodnes jsou třemi hlavními pilíři strany boj za kulturu, volné proudění informací a soukromí.
ČESKÁ POZICE: Pár měsíců po založení stany následovala policejní razie v centrále největší světové databáze torrentů The Pirate Bay. Vládní zákrok odstartoval obrovský boom pirátského hnutí. Mohl byste tu dobu popsat?
FALKVINGE: Byla velmi intenzivní. V podvečer 31. května 2007 jsem obdržel telefonát od mluvčího Pirate Bay Petera Sundera, který mi oznámil, že švédské orgány jejich stránky vypnuly. V té době jsme existovali teprve šest měsíců. Okamžitě jsem aktivoval všechny členy. Byl to náš moment, šance spojit se se známou ikonou a vsadit naši existenci v boji za svobodu na internetu. Vyplatilo se. Můj obličej byl na televizních obrazovkách každou hodinu po dobu jednoho týdne. Tehdy jsme poprvé prolomili ledy a dostali se do mainstreamových médií.
ČESKÁ POZICE: Následoval úspěch ve volbách do Evropského parlamentu, který jste nazval znovuvzplanutím boje za občanskou svobodu v Evropě. Jak boj pokračuje?
FALKVINGE: Obstojně, řekl bych. Neustále se děje spousta špatných věcí. Máme tu cenzuru. Lidé jsou nuceni mlčet, zatímco průmysl se nemilosrdně zbavuje věcí, které narušují jeho byznys. Korporace dennodenně porušují lidská práva. Nelámou si s tím hlavu, koneckonců tady nejsou proto, aby lidská práva chránily. Pouhá skutečnost, že existujeme, že získáváme nové voliče pokaždé, když se něco špatného děje, znamená odpor. Pozorujeme, že politici již nemají sebevědomí jako kdysi. Už si nedovolí jen tak šlapat po kultuře, soukromí a vědomostech. Jakmile si totiž šlápnou, lidé nás podpoří. Když nás lidé podpoří, oni ztratí hlasy.
ČESKÁ POZICE: Jaká je vaše role? Jste v Evropském parlamentu pouhými hlídači, anebo máte možnost aktivně vstoupit do dění?
FALKVINGE: Jsme víc než jen hlídači. Když politici něco pokazí, my jim ukradneme voliče. Brát ostatním stranám hlasy je upřímně jediný způsob, jak změnit společnost. Nechci být cynický, ale tak to dnes funguje. Navíc nejde jen o ty dva piráty, kteří sedí v Evropském parlamentu, oni jsou totiž ušima a očima stovky tisíců aktivistů po celém světě. Jsme tam, abychom je informovali a oni mohli včas jednat. Navíc jsme někde, kam nemohou ani lobbisté kopírovacího průmyslu.
ČESKÁ POZICE: Jsou lobbisté prosazující autorská práva v současné chvíli vaším největším nepřítelem?
FALKVINGE: Oni dělají jen svou práci, snaží se vyjednat nejlepší možné podmínky svému průmyslu. Vinu dávám především politikům. Oni by měli mít nadhled a jednat v zájmu svých voličů, což dnes nedělají. Našimi největšími nepřáteli jsou tedy politici, kteří vůbec nevědí, co to internet vlastně je. Oni mají sekretářky, které jim tisknou e-maily, a proto se domnívají, že se vyznají v kyberprostoru. Není nebezpečnějšího lidského tvora než někoho, kdo rozhoduje na základě domněnky, že něčemu rozumí, a přitom o dané věci nemá ani ponětí.
Oni mají sekretářky, které jim tisknou e-maily, a proto se domnívají, že se vyznají v kyberprostoru
ČESKÁ POZICE: Jak si vysvětlujete, že politici jsou, co se internetu týče, tak pozadu?
FALKVINGE: Je to generační záležitost. Internet je dnes tak obrovský, že ho nedokážete vysvětlit někomu, kdo s ním nežije. Naprosto změnil způsob, jakým jako druh spolupracujeme. Když má problém čtyřicátník, v duchu si promítne adresář lidí, které zná, a vybere si pár jedinců, kteří by mu mohli pomoci. Mladší lidé prostřednictvím internetu osloví všechny své známé a pomoc obdrží. Neví odkud, neví od koho, ví ale, že nakonec najdou někoho, kdo jim pomůže. Internet nám umožňuje pracovat s mnohem větší efektivností. Kdo to nezažil, neví, o čem mluvím. Budu pro něj znít jako blázen ze sci-fi filmů ze třicátých let minulého století. Internet totiž nelze vysvětlit, jen zažít.
ČESKÁ POZICE: Zmínil jste, že informace se na internetu odpoutávají od zdrojů. Neznamená to i velké riziko?
FALKVINGE: Abraham Lincoln kdysi prohlásil, že problém s citáty je ten, že nikdy nevíte, zda jsou pravdivé. Již v raném věku se dnes musíme naučit kriticky zacházet se zdroji informací. Musíme se naučit ptát, proč nám zdroj říká to, co říká. Jaké jsou jeho motivy? Dle mého názoru jde o krok správným směrem. Internet nás totiž naučil chovat se stejně i k mainstreamovým médiím. Už nám nestačí články jen číst, chceme vědět, co je za nimi. Chceme znát zdroje, způsob, jakým se novinář dopracoval k danému závěru. Zároveň to bude zlatý věk pro dobré novináře. Už nebudete muset mít unikátní zdroje, všechny informace budou na internetu, vy je budete muset umět jen dobře podat.
ČESKÁ POZICE: Podařilo se vám udržet obrovskou euforii, která nastala po zvolení do Evropského parlamentu?
FALKVINGE: Ne. Ve Švédsku jsme byli největší stranou pro lidi pod třicet. Podařilo se nám oslovit nejzajímavější voličskou skupinu – to nikdo nečekal. Jenže etablované partaje se z našeho vítězství poučily a přikázaly svým členům, aby nás ignorovali. Nemluvili o nás, nereagovali na naše provokace, dokonce ani nezmiňovali naše jméno. Tuto stěnu se nám nepodařilo prolomit. Přitom jsme se snažili. Hodně jsem provokovali. Podporovali jsme Pirate Bay. Dokonce jsme navrhli, že využijeme poslanecké imunity a budeme Pirate Bay hostovat přímo z Evropského parlamentu. Nikdo to nekomentoval. Jejich strategie fungovala. Na úspěch v evropských volbách se nám v národních volbách ve Švédsku nepodařilo navázat.
ČESKÁ POZICE: Muselo to být frustrující.
FALKVINGE: Absolutně! Zjistili jsme, že se ve vysoké politice hraje velmi tvrdě. Od establishmentu nedostanete ani špetku moci, aniž byste si ji vzal silou. Tam se nic nerozdává zadarmo.
Od establishmentu nedostanete ani špetku moci, aniž byste si ji vzal silou
ČESKÁ POZICE: Změnili jste strategii?
FALKVINGE: Ano. Hodně jsme se teď naučili od německé pirátské strany. Navzájem od sebe beze studu a hrdě kopírujeme. Jsme kultura ctící remix. Berlínští piráti přišli s receptem na úspěch a dokázali, že se z pirátů stává celosvětový fenomén s pevnými kořeny. My teď jejich recept analyzujeme...
ČESKÁ POZICE: Lidé vás stále kritizují, že máte pouze jedno téma, a nemůžete tudíž společnost oslovit jako celek...
FALKVINGE: Většina politických stran začíná jako reakce na nějaké nepráví. Až po čase rozšiřují svůj pohled na společnost. Bylo tomu tak u liberálů v roce 1890, demokratů v roce 1930 a zelených v roce 1980. Tou samou fází teď procházíme i my. Pirátská ideologie odjakživa stojí na již zmíněných třech pilířích. Němci ale na jejich základě vypracovali 51stránkový volební program, který oslovil i širší veřejnost. Právě se snažíme ujasnit si, jak vypadá pirátský názor na každodenní témata typu zdravotnictví, výdaje na obranu a podobně.
ČESKÁ POZICE: Reforma autorských a patentových práv je ale stále vaším hlavním zájmem?
FALKVINGE: Ano, tyto monopoly škodí společnosti.
ČESKÁ POZICE: Jak by interpreti ve vašem světě vydělávali peníze?
FALKVINGE: To není problém. Hudební průmysl shrábne 93 až 97 procent všech výdělků. Jakmile odříznete prostředníky, bude k dispozici velká spousta peněz. Sdílení na internetu je největším přesunem peněz od bezvýznamných prostředníků ke kreativním muzikantům v dějinách hudebního průmyslu. Jediní, kdo brečí, jsou šéfové nahrávacích studií. To je jasné, už je totiž nikdo nepotřebuje. Už nepotřebuju hloupý oblek, aby mi dal nahrávku mé oblíbené rokové kapely. Kapela mi tu nahrávku prostřednictvím internetu pošle sama.
ČESKÁ POZICE: A zaplatíte jí za to? Vy říkáte, že peněz je víc než kdy jindy, tak proč si muzikanti stále stěžují, že o ně kvůli pirátství přicházejí?
FALKVINGE: Nebudu vám nalhávat, že každý může být vítězem – nemůže. Jsme ve fázi obrovských změn. Tím, čím jste ještě včera mohl vydělat peníze, je už zítra nevyděláte. Můžete ale vydělat na nových věcech. Domácnosti dnes utrácejí stejné peníze za kulturu jako před vznikem Napsteru. Existuje spousta umělců, kteří vydělávají právě díky pirátství a sdílení v kyberprostoru. Našli nové cesty. Ty staré jsou mrtvé, smiřte se s tím.
ČESKÁ POZICE: Mnoho kritiků vám v tomto kontextu vyčítá, že propagujete jakousi formu digitálního komunismu.
FALKVINGE: Je skvělé, že se některé z Marxových myšlenek po více než sto letech prosadily. Kdokoli může cokoliv v jakékoliv kvalitě s kýmkoliv sdílet, kolikrát se mu zalíbí. To doposud nebylo možné. Na druhé straně jsem skálopevným zastáncem svobodného trhu. Pirátskou stranu jsem založil také proto, že už jsem nemohl tolerovat monopoly, které ničí volný trh.
ČESKÁ POZICE: Identifikujete se s komunistickou ideologií?
FALKVINGE: Ne. Jsou lidé, kteří tvrdí opak, jsem ale na straně svobodného trhu a podnikání.
Ano, dnes o sobě sdělujeme víc než kdy jindy. To ale rovněž znamená, že to, co považujeme za soukromé, pro nás není cennější než kdy jindy.
ČESKÁ POZICE: Jste velkým bojovníkem za soukromí v kyberprostoru. Jak to koresponduje s internetem, kde o soukromí pozvolna přicházíme?
FALKVINGE: Neztrácíme ho. Svobodně se rozhodujeme, co o sobě prozradíme a co ne. Problém vidím v tom, že spousta politiků má pocit, že když jsem zveřejnil, co jsem měl včera k večeři, což jsem dřív nedělal, mají právo mi vzít i zbytek mého soukromí. To je naprostá blbost. Je to, jako by mi číšník vzal peněženku, protože jsem se rozhodl mu dát spropitné. Je obrovský rozdíl mezi dobrovolným sdílením informací a tím, když vám soukromý život vezme někdo násilím. Ano, dnes o sobě sdělujeme víc než kdy jindy. To ale rovněž znamená, že to, co považujeme za soukromé, pro nás není cennější než kdy jindy. Když vláda dřív napíchla něčí telefon, odposlouchávala rozhovor mezi dvěma osobami. Když ale dnes napíchne internet, už nejde pouze o odposlouchávání konverzace. Jde o odposlouchávání sexuálních preferencí, toho, co člověk čte, co na internetu hledá. V podstatě jde o krádež myšlenek. Soukromí je dnes důležitější téma než kdy předtím.
ČESKÁ POZICE: Problém bude i v tom, že soukromé informace nesdílíme na internetu, ale na Facebooku, Googlu a podobně a v podstatě nemáme ani tušení, jak s nimi tyto společnosti naloží.
FALKVINGE: Máte pravdu. Musíme se naučit něco, čemu říkám informační hygiena. Musíme se sami sebe ptát, komu jakou informaci dáváme a jak s ní může naložit. Jakmile totiž zveřejníte soukromou informaci na internetu, už není cesty zpět. Co je na webu, na webu zůstane. Říká se, že lidé, kteří nám spravují bankovní účty, vědí například o možném rozvodu s ročním náskokem. Prostě jen na základě toho, za co utrácíme peníze. A teď si představte, co všechno o nás ví Google anebo Facebook. Tak například když vám diagnostikují nějakou nemoc, Google se to dozví dřív než vaše rodina, protože si tu nemoc nejdřív vygooglujete.
ČESKÁ POZICE: Přesto ve Švédsku vládnoucí strany prosadily takzvaný zákon FRA, který dává vládní „obranné radiové službě“ (Försvarets radioanstalt, odtud zkratka FRA) povolení monitorovat datové toky plynoucí za hranice Švédska. Jak jste to mohli dopustit?
FALKVINGE: Je to strašidelné. Právě to řeší Evropský soud pro lidská práva, což je naprosto správně. Takto by se země západního světa rozhodně chovat neměly. Zorganizovali jsme ve Švédsku velké demonstrace. Je to moment, kdy se pirátská stran proměnila ze strany bojující za svobodné sdílení informací ve stranu bojující za lidská práva.
ČESKÁ POZICE: Jakou roli v tomto boji hraje váš požadavek na větší transparentnost státní správy?
FALKVINGE: Obrovskou. Vláda pracuje pro občany. Když pro někoho pracujete, není přece možné, abyste před ním tajil, co děláte. Problém je, že vlády panují namísto toho, aby pouze řídily. V podstatě v Evropě máme stále monarchii. Jediným rozdílem dnes je, že si své krále volíme. Tak by to ale být nemělo. Oni přece dělají práci, kterou jsme je my pověřili, a máme tedy právo vědět, jak se jim to daří.
ČESKÁ POZICE: To byl zřejmě jeden z důvodů, proč jste se v roce 2010 rozhodli podpořit WikiLeaks.
FALKVINGE: Podporujeme investigativní novinařinu, jelikož jsme přesvědčeni, že by zvoleným lídrům neměly procházet lži. Občané musejí mít možnost rozhodnout o tom, kdo bude vést jejich zemi, na základě pravdivých informací. Když jako politik lžete občanům, podkopáváte celý systém.
Jak se mohou tři koncerny – Visa, MasterCard a PayPal – rozhodnout, že z naší planety sestřelí jednu společnost?
ČESKÁ POZICE: Jestli je WikiLeaks ale pro naši společnost tak důležitá, proč dnes kvůli finančním problémům nefunguje ?
FALKVINGE: To je skutečnost, která mi dělá obrovské starosti a jde ruku v ruce s Bitcoinem. Jak se mohou tři koncerny – Visa, MasterCard a PayPal – rozhodnout, že z naší planety sestřelí jednu společnost? Není přeci možné, aby někteří lidé prostě ukázali prstem, a zničili tak celou organizaci. Je to obrovské ohrožení demokracie, proti kterému jsme bezmocní.
ČESKÁ POZICE: Doba je právě velmi bouřlivá. Vlnobití sílí ze všech stran a kapitán opouští loď. Proč jste se rozhodl odejít 1. ledna z funkce předsedy strany?
FALKVINGE: Vedl jsem ji pět let. Když něco děláte tak dlouho, může se to proměnit v rutinu. Jsem především podnikatel, kterého baví věci začínat a rozjíždět. Jakmile jsou stabilní, už nejsem tou správnou osobou, jež by je měla držet při životě. Velmi rychle se začínám nudit. Piráty miluji příliš na to, abych dovolil, aby stranu vedl někdo, kdo jí už není schopný dávat každý den sto procent.
