Tabulko, otřes se! Čeští korupčníci jdou cestou technologické devoluce.

Podle informací ČESKÉ POZICE se v Česku rozvíjí zajímavá forma žádosti o úplatek, která staví na hlavu technologický vývoj.

Dětská hračka, a také nepostradatelný pomocník pro bezpečné smlouvání úplatku. foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Dětská hračka, a také nepostradatelný pomocník pro bezpečné smlouvání úplatku.

Skutečnost, že lidé chtějí něco před druhými skrývat, je věčná. Dobově se liší techniky, jak sdělení utajit, aby jej nepovolaní nezmerčili. Tak například již řecký vyslanec v Persii jménem Histiaios poslal v 5. století př. n. l. rebelujícímu zeti Aristagorovi tajný vzkaz, aby se vzbouřil proti Dareiovi I. Velikému. Stalo se to prý takto: poslu byla vytetována zpráva na holou hlavu, vyčkalo se, až zaroste vlasy, a příjemce si ji přečetl až po oholení kštice...

Ne, nebudeme se zabývat dějinami kryptografie, které vedou až ke kvantovému šifrování, ale spíše „laickou“ činností: krátkou historií uplácení tak, aby se to nedalo doložit. Tetování by se k tomu  jistě nehodilo; stejně tak ale psaní e-mailů, posílání SMS zpráv nebo telefonování. Technologie totiž nevítězí. Reportéři ČESKÉ POZICE se opakovaně setkali s informacemi o novém trendu, jak si říci o úplatek, respektive jak sdělit požadovanou částku, aniž by ji někdo další zaznamenal a mohl třeba i důkazně doložit.

Nejprve však krátké shrnutí, jaké jsou veřejně známé způsoby.

  • Mluvené slovo – tváří v tvář

Tím nejjednodušším je přímé slovní požádání. Dejme tomu, že úředník Novák přijde za panem Dvořákem a poví mu, že za potřebný podpis pod zakázkou chce „byt v centru, milion korun v ,cashi‘ a hodně pěkný výlet“. Dříve se to tak prostě řeklo. Ovšem od dob skrytých diktafonů, kamer, štěnic a třeba i Doleželovy kauzy „pět na stole v českých“ už to není úplně ideální a „čisté“ řešení.

Příklad VV

Vážné ohrožení mluvené řeči, která se týkala takového smlouvání, přinesla strana Věci veřejné. Vzájemné nahrávky a podpásovky se dostaly až k soudu, který musel rozhodovat, co je a co není úplatek či půjčka na kabelky. Obava z nevhodného zachycení záznamu byla u véček taková, že dokonce i ministerstvo školství pod vedením Josefa Dobeše poptávalo v září 2010 u jedné firmy „neodposlouchávatelnou komnatu“, jak zjistila ČESKÁ POZICE. Nabídnutá cena protišpionážního opatření pro ministerskou pracovnu činila 175 908 korun bez DPH a počítala i s šumovým generátorem (SNG) na okna. Nač by to bylo školskému resortu dobré? Aby snad neuniklo zadání maturitních slohů a písemek z matematiky?

  • Mluvené slovo – po telefonu

Nevýhody řeči jsou jasné, zvláště pak Davidu Rathovi či Janě Nagyové. Proto se političtí podnikatelé svého druhu, jak sám sebe pojmenoval pražský šíbr Roman Janoušek, spolehli na šifrované telefony.

I opatrnost, kdy si primátor Pavel Bém se svým kámošem Romešem volali raději „na malej“, tedy na zabezpečený mobil, měla své mezeVíme ale, že i opatrnost, kdy si primátor Pavel Bém se svým kámošem Romešem volali raději „na malej“, tedy na zabezpečený mobil, měla své meze, protože jde o nepohodlné řešení, které vyžaduje kontrolní mechanismy jako vkládání hesel a šifrovacích klíčů. A tak jen díky odposlechům z běžných přístrojů pronikly do obecné mluvy takové perly jako „Stříkám hněvem“, „Přivři nad tím oko“ nebo láskyplné oslovování Mazánku či Kolibříku.

Tudy též cesta nevede. Chycený mobil, přes nějž se řeší uplácení či korupční jednání, má tu nepříjemnou vlastnost, že hovor může jako datový soubor skončit v BIS, ABL nebo FBI či CIA. Oblíbený býval i komunikátor Skype, chaty či sociální sítě a freemaily, ale právě se rozjíždějící americká megakauza PRISM naznačuje, že otisk toho, co jste napsali či zavolali, může být zaznamenán velmi důkladně – a pro korupčníky velmi nechtěně.

  • Zmuchlané ubrousky

Proto se jisté kruhy od komunikačních technologií, u nichž budou „nesmírné možnosti vývoje k dobrému i ke zlému“, jak předjímal Lewis Mumford v klasickém díle Technika a civilisace (česky 1947), přesunuly k prostším řešením. Třeba obyčejnému papírku.

Již takřka legendární je popsaný ubrousek z pražského Hiltonu, kde měl jistý golfista blízký Václavu Klausovi ukázat jistému miliardáři vepsanou a možná i požadovanou částku za to, že pan prezident podepíše zákon o biopalivech. Byznysový blog Motejlek.com k tomu 13. listopadu 2011 napsal na svém Facebooku: „Václav Petr chtěl po Babišovi v Hiltonu 1 000 000 eur, bylo to napsáno na ubrousku.“ Žadatel to dost možná napsal, ukázal, ale pro jistotu podržel zmuchlaný ubrousek ve své ruce...

Jenže i papírek se dá uzmout, grafologové zhodnotí rukopis a kriminalisté, kdyby chtěli být důkladní, vyčtou třeba i DNA stopy toho, kdo se ubrousku dotýkal. A může z toho být věru pěkná polízanice!

  • Tablety

Logickým pokračováním se proto jeví tablet. Prostě sedíte u stolu, zdvihnete iPad, vepíšete v malovacím programu částku „milion eur“ nebo pár procent, ukážete ji „blahodárci“ – a rychle ji smažete. Ale kdo ví, jestli i v tom Applu není někde uchován otisk obrazovky...

Tajemný emisar mu údajně na iPad napsal, kolik to bude stát: přibližně osm procentTo se asi muselo honit hlavou i ex-šéfovi CzechInvestu Miroslavu Křížkovi, když se loni v Hospodářských novinách objevilo toto svědectví: „Viceprezident sklářské skupiny ACG Pavel Šedlbauer v rozhovoru pro HN prohlásil, že si mohl za úplatek zajistit od státní agentury evropskou dotaci. Tajemný emisar mu údajně na iPad napsal, kolik to bude stát: přibližně osm procent. Tím člověkem, který schůzku zprostředkoval, byl právě Křížek. HN navíc vypátraly, že vyslancem s iPadem byl jistý Martin Červenka, jenž vystupoval za firmu Glafin.“

Viceprezident Šedlbauer listu přesně popsal, jak nabídka zazněla: „Teď je takzvaná šedá zóna a my bychom mohli – a psal mi tužkou na iPad – a my bychom mohli s pravděpodobností – a napsal 98 procent – zaručit, že to dostanete, když… a napsal osm procent.“

  • Dvě kolečka, která vyřeší problém

Bezpečným a prý stále populárnějším řešením se podle několika nezávislých zdrojů ČESKÉ POZICE stala ještě obyčejnější technologie: kreslicí tabulka pro děti. Znáte ji: má po straně dvě kolečka, kterými se dělají prosté čáry, které je ovšem snadné bez otálení smazat. Ideální je tedy trochu „jetá“ a používaná tabulka, ve které se mezi čárkami a vrypy nepozná, zda jste perem vepsali cifru „100“ nebo „400“ nebo malovali domeček malému capartovi. Kdo by také čekal, že ten dobrotivý elegán v obleku s kreslící tabulkou pro (své) děti bude chtít úplatek...

Podle vědců z MIT je jednodušší věnovat se korupci, pakliže je člověk od svých nehezkých činů vzdálenějšíStačí zkrátka zatřepat a problém je pryč. Přináší to i psychologickou výhodu. Podle vědců z MIT je totiž jednodušší věnovat se korupci, pakliže je člověk od svých nehezkých činů vzdálenější. Lehčí je mít prostředníka, nebo neříkat věci přímo. Podle vědkyně Daniely Serraové z Florida State University je výhodou v korumpování i oddálení přímé otázky na cenu úplatku, a tím jakési normalizování nemravné „transakce“.

Ale úplně nejdůležitější je nenechat důkazy o tom, že snad někdo něco požadoval. A tak se můžou uchytit i dětské kreslicí tabulky. Bude snad další etapou „technologické devoluce“ sypání písku či rýže na stůl, jako vsypávali své obrazce indiánští Navahové nebo mniši v Tibetu?

Počet příspěvků: 6, poslední 25.6.2013 08:47 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.