Tabu padla – post německého prezidenta už není nedotknutelný

Christian Wulff zjistil, že ani ve funkci nejvyššího ústavního činitele Německa nelze počítat se shovívavostí médií. Ale může si za to sám.

Christian Wulff pocítil změněný přístup veřejnosti k úřadu prezidenta prakticky okamžitě po svém nástupu do funkce v létě 2010. foto: © 2011 BundespräsidialamtČeská pozice

Christian Wulff pocítil změněný přístup veřejnosti k úřadu prezidenta prakticky okamžitě po svém nástupu do funkce v létě 2010.

Kolem německého prezidenta Christiana Wulffa se rozpoutala mediální vřava kvůli výhodné půjčce na byt od manželky spřízněného podnikatele. Po Novém roce se navíc objevily zprávy, že Wulff v prosinci telefonicky naléhal na šéfredaktora deníku Bild, aby nezveřejňoval získané informace o úvěru. Nynější aféra doléhá nejen na Wulffa, ale i na samotnou instituci německého prezidenta. Nad problémem se zamýšlí spolupracovník ČESKÉ POZICE Radomír Šimek.

Úřad německého spolkového prezidenta, tato nejvyšší pozice v rámci německé demokracie, platil dlouhou dobu za místo důstojnosti, vznešenosti, respektu a nedotknutelnosti. Čas od času se sice objevila kritika, ať už vůči osobě prezidenta nebo úřadu samotnému, vždy však existovala určitá tabu, která nebyla překročena.

Rezignací předchozího prezidenta Horsta Köhlera před rokem a půl se ale situace změnila. Köhler odstoupil kvůli kritice, jež se snesla na jeho hlavu po prohlášení o ekonomických zájmech Německa při nasazení vojáků v Afghánistánu. Důvodem rezignace byla – podle vlastního vyjádření – nemožnost dále vykonávat úřad prezidenta, jestliže vůči němu nebude zachován ze strany médií a veřejnosti odpovídající respekt.

Hodný prezidentského postu?

Současný prezident Christian Wulff pocítil změněný přístup veřejnosti k úřadu prakticky okamžitě po svém nástupu v létě 2010. Tento společný kandidát stran CDU, CSU a FDP byl zvolen až ve třetím kole. Jeho protivníkem byl tehdy Joachim Gauck, východoněmecký farář, bývalý disident a pozdější šéf úřadu zpracování dokumentů východoněmecké tajné státní policie (Stasi). Mnoho lidí by raději vidělo na postu prezidenta právě tohoto populárního člověka namísto v tu dobu poměrně nevýrazného Wulffa.

Na počátku Wulff pozitivně překvapil svým uvážlivým, analytickým a promyšleným postupem při řešení závažných témat

Wulff však svými kroky i činy hned na počátku pozitivně překvapil a svým uvážlivým, analytickým a promyšleným postupem při zpracování a řešení závažných témat se poměrně rychle vyprofiloval do pozice hodné spolkového prezidenta. Je logické, že přitom v některých případech sklidil kritiku těch, kteří nebyli s jeho zvolením srozuměni.

Kritizován byl například za to, že důrazně doporučil starostovi Duisburgu odstoupit v souvislosti s katastrofou při taneční party Loveparade, při níž vinou špatné organizace přišlo o život 21 mladých lidí a několik desítek utrpělo vážná zranění.

Další útok proti Wulffovi nastal, když inicioval odvolání Thila Sarrazina z představenstva Spolkové banky za jeho výroky a teorie v knize Německo se ničí samo. Bankéř Sarrazin otevřeně vystoupil proti islámským spoluobčanům s odůvodněním, že kvůli jejich genetickým předpokladům a jejich množství v zemi se Německo stává stále hloupějším. V rámci celé diskuse k tomuto tématu Wulff pronesl při jednom ze svých projevů větu, že „islám bez jakýchkoliv pochybností a nerozlučně patří k Německu“. Tento odvážný výrok pobouřil část německé veřejnosti, v lepším případě pak narazil na velké rozpaky a neporozumění.

Nezvyklá půjčka, přátelství s podnikateli, ...

V posledních týdnech se Christian Wulff potýká s novým problémem a další kritikou. Příčinou je soukromý úvěr 500 tisíc eur, který si v říjnu 2008 – tehdy ještě jako ministerský předseda Dolního Saska – vzal od manželky dlouholetého přítele rodiny Wulffových. Půjčka sloužila k zakoupení domu a Wulff ji získal za výhodnějších podmínek, než by tomu bylo u banky. Jednak za něj platil úrok pouze čtyři procenta ročně (oproti tehdejším 5,2 procenta v bance), a jednak za něj věřitelka nepožadovala žádné záruky. Přestože na zapůjčení peněz netratila – při jejich uložení v bance by nezískala vyšší úrok než zmíněná čtyři procenta.

Wulff ale získal touto transakcí výhodu oproti běžným podmínkám na trhu, což nebylo a není přípustné. Předpisy Dolního Saska totiž jednoznačně zakazují ministrům včetně ministerského předsedy přijímat jakékoliv odměny a dárky v souvislosti s jejich pozicí. Toto pravidlo se vztahuje i na úvěry s příznivějšími úroky.

Média Wulffovi vyčítají, že získal neoprávněnou výhodu, o níž navíc před veřejností mlžilV březnu 2009 si Wulff vzal úvěr u jedné německé banky, čímž splatil předchozí půjčku. Za dobu platnosti prvního, výhodnějšího úvěru, tedy za 16 měsíců, získal takto výhodu 8 200 eur (slovy: osm tisíc dvě stě eur), což v přepočtu představuje přibližně dvě stě tisíc korun!

Tato poměrně malá částka, nad kterou by se leckterý český politik vůbec nepozastavil, v lepším případě by se nad ní pousmál, však stačila k tomu, aby německá média rozpoutala rozsáhlou štvavou kampaň proti prezidentovi. Vyčítají mu, že získal neoprávněnou výhodu, o níž neinformoval veřejnost, nebo dokonce mlžil.

Na světlo světa byly vytaženy další Wulffovy prohřešky, například přátelský styk s některými podnikateli a výhody z toho plynoucí. Jednou to byl pobyt v toskánské vile, která patří šéfovi jisté velké pojišťovny, podruhé zase „upgrade“ letenek pro celou rodinu do vyšší třídy při cestě na dovolenou, či dovolená na Mallorce ve vile jiného podnikatele (přestože si pobyt Wulff prokazatelně zaplatil!).

Zrovna tak je předmětem kritiky účast některých podnikatelů na oficiálních zahraničních návštěvách tehdy ještě ministerského předsedy Wulffa, i když tito podnikatelé hradili veškeré náklady s tím spojené. Zkrátka a dobře, na současného prezidenta se kritika valí ze všech stran a ozývá se nejeden hlas, že by měl odstoupit.

Přijde po krátké době opět změna?

Je v každém případě dobře a je to i žádoucí, že média a celá společnost pozorují chování politiků, protože jsou voleni společností, jsou jejími zástupci, hájí (mají hájit) její zájmy a v neposledním případě jsou a musejí být vzorem chování i jednání podle nejvyšších etických norem. Sám prezident Wulff se ve svém prohlášení k celému případu den před Vánocemi vyjádřil jednoznačně ve smyslu, že „vnímání pozic ve státní správě vyžaduje v každém okamžiku vysokou míru integrity a pocitu zodpovědnosti“ a že „politik nesmí připustit jakoukoliv formu lepšího postavení ve srovnání s ostatními občany“. Výhrady lze mít k formě, jakou média někdy podobné případy zpracovávají, zda z dané osoby okamžitě udělají vyvrhele nebo zda jde o věcnou diskusi s cílem dát dotyčnému možnost vyjasnit nejasnosti a odstranit pochybnosti.

Zbývá pouze doufat, že si německá společnost po celé kampani vytvoří vlastní obraz osoby prezidenta Christiana Wulffa a že dospěje k názoru, že tento politik je momentálně tím správným mužem na správném místě. Byla by to totiž škoda, kdyby měla po tak krátké době na pozici prezidenta opět nastat změna.

Počet příspěvků: 1, poslední 4.1.2012 12:05 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Autor

Radomír Šimek

Další autorovy články