Švýcarská demokracie prodělává vážnou krizi

Švýcarský dokumentarista Thomas Isler v rozhovoru říká: „Málo diskutujeme, jak přímá demokracie funguje, jak o ni pečujeme, jak by se měla změnit.“

Švýcarsko. Ilustrační foto | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Švýcarsko. Ilustrační foto | foto: Shutterstock
Švýcarsko. Ilustrační foto

V listopadu 2010 švýcarští občané schválili v referendu návrh, podle nějž mají být ze země vyhoštěni všichni cizinci, kteří se dopustí trestného činu. Co na tom, že ve Švýcarsku žijí celý život, jiný domov nemají a za svůj čin už byli podle zákona potrestáni? Vůle lidu je jasná, i když se příčí lidským právům.

Švýcarský dokumentarista Thomas Isler si toto všeobecné hlasování, které stejně jako mnoho dalších iniciovala Švýcarská lidová strana (SVP), vybral, aby na něm ukázal, proč se tradiční alpská demokracie ocitla ve vážné krizi. V rozhovoru se věnuje nejen tomuto tématu, ale i svému dokumentárnímu filmu Die Demokratie ist los! (Přímá demokracie), který byl uveden na letošním Festivalu německy mluvených filmů Filmfest.

Thomas Isler, švýcarský tvůrce dokumentárních filmů.

Thomas Isler, švýcarský tvůrce dokumentárních filmů.

ČESKÁ POZICE: Přímá demokracie patří ke Švýcarsku stejně jako hory, čokoláda nebo sýr. Proč jste se rozhodl natočit film o něčem tak zdánlivě samozřejmém?

ISLER: Právě proto, že je to tak samozřejmé, zapomínáme, že i tento systém má své limity. Mám pocit, že s touto samozřejmostí zacházíme ve Švýcarsku poněkud špatně. Málo diskutujeme, jak přímá demokracie funguje, jak o ni pečujeme, jak by se měla změnit. Částečně bývá přeceňována. Jsme na ni hrdí, máme pocit nadřazenosti nad reprezentativními demokraciemi a věříme, že lid má více méně svatozář.

Přímá demokracie je formou výkonu moci, proto se musíme zamýšlet, co se s touto mocí děje. Překračuje limity tam, kde rozhodnutí většiny zpochybňují lidskou důstojnost a lidská práva.

Vede to k tomu, že někteří lidé nejsou k této státní formě kritičtí. Ale přímá demokracie je formou výkonu moci, proto se musíme zamýšlet, co se s touto mocí děje. Překračuje limity tam, kde rozhodnutí většiny zpochybňují lidskou důstojnost a lidská práva.

Rozhodujeme o návrzích, jako je iniciativa o vyhoštění kriminálních cizinců, podle níž lidé, kteří nemají švýcarský pas, jsou už při nejmenších deliktech vykázáni ze země, přestože vlastně jsou Švýcaři, protože se v této zemi narodili. To není v souladu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv, a proto iniciativa nemůže být řádně převedena do praxe.

Tento konflikt je nový. Podobná hlasováním se sice odehrála i v minulosti, ale nenašla se většina pro jejich přijetí. Dnes je to jiné, což vede ke krizi demokracie, kterou momentálně ve Švýcarsku máme.

ČESKÁ POZICE: Čím se tato krize vyznačuje?

ISLER: Politické síly, především krajně pravicové, přicházejí s návrhy, které v současné formě demokracie nelze prosadit, protože diskriminují celé skupiny obyvatel. Nebo připravují zákony, které zpochybňují základní zásady právního státu. Mám tím na mysli například princip přiměřenosti, což je nanejvýš důležitý pojem.

Politické síly, především krajně pravicové, přicházejí s návrhy, které v současné formě demokracie nelze prosadit, protože diskriminují celé skupiny obyvatel

Znamená, že stát má s občany jednat přiměřeně. Pokud vyhošťuje lidi, kteří se dopustili velmi malého deliktu a navíc za něj již byli potrestáni, takže to není samostatný, ale dodatečný trest, pak se tento princip masivně porušuje. My jsme nicméně nehlasovali o principu přiměřenosti, ale o vyhoštění cizinců.

Základní principy jsou tedy napadány prostřednictvím jiných témat. Vede to k tomu, že stát přestává správně fungovat. Na jedné straně máme rozhodnutí lidu, na druhé otázku, jak ho uvést do praxe, když je v konfliktu nejen se švýcarským, ale i s nadřazeným mezinárodním právem.

ČESKÁ POZICE: Zmínil jste, že podobné iniciativy existovaly vždy, jen pro ně občané nebyli ochotní hlasovat. Proč se to změnilo?

ISLER: Na tuto otázku je těžké odpovědět. Závisí to na mnoha faktorech. Jedním z nich je, že máme SVP, politickou stranu, která je ve velmi dobrém postavení. Disponuje značnou finanční silou, velmi sází na emocionalitu a zároveň oslovuje politickou sféru, která je vůči jejím tématům vstřícná.

Problémem je, že ve švýcarském systému nemáme žádnou pojistku, s jejíž pomocí by se dala korigovat překročení limitů

Čtvrtina lidí ve Švýcarsku je zahraničního původu, ročně do něho přichází 80 tisíc přistěhovalců. Otázka cizinců je tudíž obrovské téma. Je proto svým způsobem pochopitelné, že vyhrává strana, která sází na pocity, resentimenty a na odmítání.

To ale není problém. Je jím, že v našem systému nemáme žádnou pojistku, s jejíž pomocí by se dala korigovat překročení limitů. Švýcarsko s těmito tématy nezachází jinak než jiné země, které mají podobně vysoký podíl přistěhovalců, ale ve většině z nich existuje korektiv, který zabraňuje porušování lidských práv. My ho postrádáme.

ČESKÁ POZICE: Mohl by jím být Ústavní soud, který dnes Švýcarsko nemá?

ISLER: Ano, měl by to být Ústavní soud. Problémem je, že rozhodnutí o založení Ústavního soudu by muselo být schváleno v referendu. A to se bohužel nikdy nestane, protože jakmile Švýcarům řeknete, že jim něco vezmete, budou na sto procent proti. Považuji to za omyl, myslím si, že by to posílilo práva lidu, protože by rámcové podmínky byly jasné.

Všechny reformy, které se snaží o nějakou změnu či zlepšení, jsou okamžitě interpretovány jako omezování práv lidu. A proto při všelidových hlasováních nemají žádnou šanci.

Nyní jsme v situaci, že lidé něco schválí, ale následně to vůbec nelze prosadit. Pokud bychom tuto překážku odstranili, byla by naše svoboda mnohem větší. Demokratická práva by byla mnohem hlubší. Ale to je v tomto prostředí populismu a nadřazenosti lidu téměř neprosaditelné. Ztroskotáváme na vlastním systému.

Švýcarsko je extrémně neschopné se reformovat. Všechny reformy, které se snaží o nějakou změnu či zlepšení, jsou okamžitě interpretovány jako omezování práv lidu. A proto při všelidových hlasováních nemají žádnou šanci.

ČESKÁ POZICE: Myslíte si, že v reprezentativních demokraciích, například v Německu nebo v Rakousku, jsou občané lépe chráněni před populismem a extrémistickými stranami?

ISLER: Nemyslím. Jsem silným zastáncem přímé demokracie, minimálně ve Švýcarsku. Nevidím pro nás jinou možnost. Jsem si ale vědom, že každá země má jiné výchozí podmínky. I v reprezentativní demokracii mohou populisté převzít moc. Ve Švýcarsku je vláda velmi slabá. Lid má naopak díky referendům velkou moc.

Pokud by Švýcarsko zavedlo pojistku Ústavního soudu, mělo by nejlepší systém na potírání vlivu extrémních stran, nejideálnější model na vyvažování sil

Představte si, že v Rakousku vyhraje volby Strache (Heinz-Christian Strache, předseda Strany svobodných, FPÖ, pozn. aut.). Pak bude jeho strana mít velmi silný podíl na moci, velký vliv na jejím výkonu. U nás to není možné. Máme konkordanční vládu, což znamená, že ji tvoří čtyři největší strany a snaží dospět ke shodě. Nemáme systém, že vítěz bere vše – pokud neutvoří koalici –, který většinou platí v reprezentativních demokraciích. Nemůže tedy vzniknout vláda SVP.

Konkordanční vláda je kompromisní, její členové hledají společně formu vládnutí. Jejich opozicí je lid, a nikoli jiné politické strany. To je myšlenka konkordance. Proto si myslím, že pokud by Švýcarsko zavedlo zmíněnou pojistku, mělo by nejlepší systém na potírání vlivu extrémních stran, nejideálnější model na vyvažování sil.

ČESKÁ POZICE: V mnoha zemích Evropy se zejména populistické strany snaží do svých politických systémů prosadit prvky přímé demokracie. Měli bychom na základě švýcarských zkušeností být s jejich zaváděním opatrní?

ISLER: Ano. Jde o to porozumět tomu, jak demokracie skutečně funguje. Je to vláda většiny, která ale bezpodmínečně musí chránit menšiny. Jinak nefunguje. Ve Švýcarsku to většinou chápeme správně – nejde o to, aby většina silou prosazovala věci, které může, ale o neustálé hledání kompromisů s menšinami. Ať už s politickými nebo těmi, které vůbec žádná politická práva nemají.

Snaží-li se v některých zemích zavést nástroje přímé demokracie jen proto, aby se prosadila politická agenda, kterou reprezentativním systémem se spoustou korektivů nelze prosadit, pak to nikdy nemůže fungovat

Na iniciativě za vyhoštění kriminálních cizinců bylo obzvlášť perfidní, že se při ní hlasovalo o lidech, kteří se sami vůbec nemohli na rozhodovacím procesu podílet, protože nemají švýcarský pas. Taková byla strategie pravicových populistů.

Snaží-li se v některých zemích zavést nástroje přímé demokracie jen proto, aby se prosadila politická agenda, kterou reprezentativním systémem se spoustou korektivů nelze prosadit, pak to nikdy nemůže fungovat. Proto podobné pokusy pravicových populistů, například Národní fronty ve Francii nebo Stracheho v Rakousku, tvrdě kritizuji.

ČESKÁ POZICE: Váš film se věnuje zejména iniciativě za vyhoštění kriminálních cizinců. Není to jediný problematický návrh, který švýcarští občané v poslední době schválili. Tím však potíže teprve začínají – převádění podobných rozhodnutí, které kolidují s mezinárodním právem, do praxe často představuje kvadraturu kruhu. Jak to například dnes vypadá s iniciativou proti „masovému přistěhovalectví“, kterou Švýcaři přijali loni na jaře?

ISLER: Je to skutečně kvadratura kruhu. Jak můžeme zhmotnit takzvanou vůli lidu? Ve Švýcarsku existuje tradice, že se po podobném hlasování parlamenty snaží sladit různé zájmy a najít řešení. To ale nyní blokuje SVP se svou představou, že iniciativa musí být prosazena absolutně, jak to chtějí oni. Co k tomu dodat?

Pokud bude EU ochotná udělit Švýcarsku znovu zvláštní status, bude svolná k tomu, že se vypoví jen volný pohyb osob a bilaterální smlouvy s unií se udrží, pak SVP vyhrála. Nemyslím si ale, že to EU udělá.

Neschopni jednat budeme, až když začneme považovat přímou demokracii za Písmo svaté, jímž není

To znamená, že my ve Švýcarsku domluvíme nějaký minikompromis a SVP bude moci dále vést předvolební boj ve smyslu: „Podívejte se, nepřevádí se to do praxe! Vůle lidu je pošlapávána!“ A nastane blokáda, jež je nyní po volbách větší než před nimi. Na tom je vidět, že náš systém naráží na své limity.

Neschopni jednat budeme, až když začneme považovat přímou demokracii za Písmo svaté, jímž není. Ani SVP si nemyslí, že vůle lidu musí být uplatňována v čisté podobě. Tak to musí být, jen když hlasování vyhraje. Pokud prohraje, pak nikoli a snaží se ve svůj prospěch ovlivnit alespoň další vývoj.

Uvedu příklad iniciativy o druhých bytech. Šlo v ní o to, že by se mělo omezit určité procento volných, neobývaných bytů v horských oblastech. Jen určité procento z nich smělo zůstat prázdných. To se týkalo klientely SVP a nyní při uplatňování této zásady například existují výjimky či pro tuto horskou oblast to neplatí. Z toho vyplývá, že vše spíše souvisí s politikou a mocí než s ideologií.

ČESKÁ POZICE: SVP nyní hledá podporu pro novou iniciativu „Švýcarské právo namísto cizích soudců“. Pokud by byla přijata, ovlivní zásadně mezinárodní postavení Švýcarska?

ISLER: Absolutně. Byla by to velká katastrofa, měli bychom obrovský problém. Je to další velká bitva před námi, příští velké politické rozhodnutí. Její schválení by bylo v neprospěch Švýcarska a velmi by ho izolovalo.

Protože nemáme Ústavní soud, je pro nás Evropský soud pro lidská práva jeho určitá forma, vyšší instance. Jednotlivec, který se cítí být poškozen švýcarským státem, může jít až do Štrasburku a tam se rozhodne, bylo-li, nebo nebylo jednání Švýcarska v souladu s lidskými právy.

Doufám, že iniciativa „Švýcarské právo namísto cizích soudců“ nemá žádnou šanci uspět, ale jistý si tím nejsem

Za iniciativu o vyhoštění kriminálních cizinců, jak ukazuje můj film, bylo Švýcarsko odsouzeno, protože nebyla v souladu s lidskými právy. Ve švýcarské Ústavě je zmínka, že je založena na Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a akceptuje Evropský soud pro lidská práva jako určitý korektiv. Pokud by odpadl, přišli bychom o něj i o právní jistotu. A to je velmi problematické i pro ekonomiku.

Proto jsou všichni proti – kromě pravicových populistů. Ti ale mají schopnost téma redukovat na jednu emoci. Jejich sloganem je, že Švýcarsko ovládají „cizí soudci“. Doufám, že iniciativa „Švýcarské právo namísto cizích soudců“ nemá žádnou šanci uspět, ale jistý si tím nejsem.

ČESKÁ POZICE: Záležet pravděpodobně bude i na účasti občanů v referendu.

ISLER: To je pravda. Ale tentokrát jde do tuhého – o radikální útok na systém. Myslím, že v liberální a levicová uskupení začnou mobilizovat.

Thomas Isler (48)

  • Narodil se v Basileji.
  • Od roku 1998 je režisérem a autorem dokumentárních filmů.
  • Od roku 2002 působí také jako pedagog na švýcarských vysokých školách.
  • Ve své dosavadní tvorbě se věnoval různým tématům – válce ve Vietnamu, osudu tamilských uprchlíků ve Švýcarsku či humanitární pomoci ve Rwandě.