Svědectví švýcarského soudu o skandální ledabylosti českých ministrů v kauze MUS

Proč Česká republika propásla příležitost připojit se k trestnímu řízení proti bývalým manažerům Mostecké uhelné společnosti.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ISIFA, montáž ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Naše úřady tak dlouho otálely s připojením k žalobě v kauze Mostecké uhelné společnosti, až je s ním nakonec švýcarský soud poslal domů. To už řadu měsíců česká veřejnost víc než tuší a dosti se o věci napsalo. Nyní to máme v ruce oficiálně a s konkrétními podrobnostmi. ČESKÁ POZICE získala několikastránkový dokument, v němž federální soud v Bellinzoně odůvodňuje, proč vlastně 19. prosince 2011 zamítl žádost České republiky o připojení k trestnímu řízení, které bylo zahájeno proti bývalým manažerům MUS.

„Na švýcarské poměry je tento dokument nezvykle ostrý,“ řekl ČESKÉ POZICI novinář Neue Zürcher Zeitung Markus Häfliger, který celou kauzu dlouhodobě sleduje. České úřady dle švýcarského soudu budily dojem naprosté neochoty, případně se dožadovaly informací, které měly dávno k dispozici, anebo švýcarské zástupce posílaly z adresy na adresu. Bellinzonské spisy detailně mapují také ledabylost českých činitelů včetně ministrů.

Vývoj kauzy Mostecká uhelná sledujeme podrobně v rubrice HOT TOP.

V souvislosti s touto větví kauzy Mostecká uhelná jsme dříve publikovali článek Tahle republika už není ani banánová .  Z dokumentu, který má ČESKÁ POZICE k dispozici, vysvítá, že něco podobného si myslí i soud v Bellinzoně. Vybíráme klíčové milníky, jak je soud uvedl ve svém rozhodnutí.

Krok za krokem
  • 25. října 2006: Švýcarské ministerstvo spravedlnosti zaslalo na podnět švýcarské prokuratury českým úřadům (kterým, to dokument nespecifikuje) žádost o mezinárodní právní spolupráci ve věci praní špinavých peněz. Prokuratura vyjádřila podezření, že v roce 1997 a 1998 odcizilo několik úředníků Mostecké uhelné společnosti (MUS), jež je v dokumentu označována jako firma B, převodem přes několik společností aktiva MUS, a to za účelem ovládnutí společnosti v rámci divoké privatizace. V žádosti švýcarského ministerstva spravedlnosti bylo upřesněno, že podnik v té době disponoval rezervami ve výši tří miliard českých korun. Tehdejší vláda premiéra Mirka Topolánka však nereagovala.
  • 14. června 2010: Po téměř čtyřech letech odmlky se švýcarská prokuratura rozhodla oslovit příslušné české orgány (opět není specifikováno) diplomatickou cestou a vybídla je, aby neprodleně iniciovaly právní kroky ve věci praní špinavých peněz, nekalé správy a podvodného jednání. Prokuratura podala následující informace: „Skutečnosti, které nám jsou k dnešnímu dni známy, nám dovolují konstatovat, že Česká republika byla s největší pravděpodobností poškozena v průběhu celého procesu, který vyústil v přivlastnění společnosti B podezřelými osobami. Proto žádáme Českou republiku, aby nám dala vědět, zda má zájem být účastníkem ve švýcarském trestním řízení. Pakliže by byl na straně České republiky zájem, žádáme příslušné orgány, aby vyslaly do Švýcarska právního zástupce, který by mohl uplatnit žádost o náhradu způsobené škody.“
  • 13. srpna 2010: O dva měsíce později se prokuratura na Českou republiku obrátila opět a poskytla potřebné informace pro případ, že by se česká strana chtěla účastnit trestního řízení. Znovu požádala, zda by se Česká republika mohla k věci vyjádřit. Ani tentokrát však neobdržela žádnou reakci, a proto se Švýcaři rozhodli zapojit svého velvyslance v Praze.
  • 15. března 2011: Švýcarský velvyslanec André Regli se sešel s tehdejším českým ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem, aby jej upozornil na skutečnost, že česká strana na švýcarskou žádost nijak nereagovala. Velvyslanec prý jasně zdůraznil, že pakliže má česká strana zájem účastnit se řízení, bude muset neprodleně reagovat, neboť se předpokládá, že obžaloba bude předána Federálnímu trestnímu soudu do konce května 2011. Po krátké odmlce Pospíšil odpověděl, že věc bude patrně spíše v gesci ministra financí, tedy Miroslava Kalouska. Švýcarský velvyslanec Kalouska obratem kontaktoval.
  • 4. dubna 2011: Velvyslanec oslovil ministra financí ve věci otálení ze strany českého státu. Kalousek však odpověděl, že se v této věci necítí být dostatečně kompetentním. Usoudil, že bude nejlepší, když rozhodne Vrchní státní zastupitelství v Praze, jemuž v té době šéfoval Vlastimil Rampula. Zastupitelství mělo také vypracovat posudek pro českou vládu, podle kterého se vláda měla následně rozhodnout, jaké kroky podnikne dál.
  • 31. května 2011: Poslední květnový den adresoval český ministr financí švýcarskému velvyslanci dopis, ve kterém uvádí, že nemůže odpovědět na švýcarskou žádost, pakliže nebude mít přesné informace o tom, jakým způsobem byl český stát poškozen a do jaké výše se vyšplhala škoda.
  • 8. července 2011: Švýcarská prokuratura odpověděla s tím, že je přesvědčena, že relevantní podklady má ministr financí dávno k dispozici. Mimo jiné podotkla, že přesné vyčíslení škody bude zveřejněno během trestního řízení. Prokuratura zároveň zdůraznila, že pakliže se česká strana připojí k procesu, bude mít samozřejmě přístup k veškerým spisům.

Aniž by se dle švýcarského soudu český ministr financí seznámil se zněním zaslaných dokumentů, otázal se v dopise adresovaném švýcarskému velvyslanci, jaký postoj by mohl Českou republiku poškodit, kdyby byl proces ve Švýcarsku zahájen a dané osoby by byly pro zmíněné skutky stíhány.

  • 30. září 2011: Švýcarská prokuratura Kalouska upozornila, že tyto informace byly již jednou dodány a jsou v současnosti k dispozici Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze. Prokuratura také zdůraznila, že nejmenovaný český ministr již v dopise z 19. listopadu 1999 upozorňoval nejmenovaného českého státního zástupce na nezanedbatelné ztráty při prodeji 46,29procentního vlastnictví Mostecké uhelné společnosti. Prokuratura dále vyzdvihla, že podle švýcarského trestního řádu se musí účastník v trestním řízení ohlásit před uzavřením předběžného řízení, ke kterému dojde ve velmi krátké době. Švýcaři opět vyzvali Českou republiku, aby urychleně ve věci jednala a laskavě odpověděla na první – téměř rok a půl starý – dopis ve věci, který nese datum 14. června 2010 a doposud zůstal bez odpovědi.
  • 20. října 2011: Švýcarská prokuratura odeslala Federálnímu trestnímu soudu obžalobu ve věci praní špinavých peněz, nekalé správy, krádeže a padělání.
  • 21. listopadu 2011: Česká republika předložila švýcarskému soudu a současně i prokuratuře žádost o možnost připojit se k žalobě a o doplnění obžalovacího spisu tak, aby bylo zřejmé, že Česká republika je také žalující stranou, a o prominutí nedodržení lhůty.
Naprostá neochota

Jaký z tohoto příběhu vyvodil soud v Bellinzoně závěry? Zejména ten, že zřetelné vyjádření, že strana má zájem účastnit se trestního řízení jako žalobce, musí být podáno příslušnému úřadu před uzavřením předběžného řízení. Promeškání této lhůty vylučuje možnost připojit se k žalobě. Pakliže je lhůta promeškaná, musí být jasně specifikován důvod tohoto zanedbání. Strana má právo žádat o prominutí promeškané lhůty tehdy, pakliže jí bylo bráněno, aby lhůtu dodržela. Avšak musí prokázat, že k promeškání lhůty nedošlo kvůli chybám na její straně, ale třeba kvůli nedostatku informací. Tedy například v případě, že by se česká strana poprvé seznámila se skutečností, že Švýcaři mají podezření na poškození státu, které překračuje tři miliardy korun, až z dopisu ze dne 30. září 2011.

Dle soudu však už žádost o spolupráci ze dne 25. října 2006 obsahovala veškeré relevantní informace, které poukazovaly k možnosti připojit se k trestnímu řízení v roli poškozeného.

Dále je dle švýcarského soudu třeba zohlednit, že jak prokuratura, tak švýcarský velvyslanec zintenzivnili dnem 14. června 2010 komunikaci s příslušnými úřady za účelem získat od české strany vyjádření, zda existuje zájem připojit se k žalobě. Ačkoli české úřady již disponovaly v této době všemi potřebnými informacemi k tomu, aby učinily rozhodnutí, zaujaly do doby, kdy byla podána žaloba, pasivní stanovisko, konstatuje soud.

České úřady, jak soud poznamenává, budily dojem naprosté neochoty, případně se dožadovaly informací, které dávno měly k dispozici, nebo švýcarské zástupce posílaly z úřadu na úřad. Tudíž se soud v Bellinzoně rozhodl žádost odmítnout a zároveň vyzval Českou republiku k uhrazení poplatku za podání žádosti o připojení k žalobě v případě MUS ve výši 1000 švýcarských franků. Podotýká však, že zamítavé stanovisko v žádném případě neznamená, že se Česká republika nemůže domáhat náhrady škody. Otevírá se jí možnost civilní žaloby, kde své právo na nápravu škody může znovu uplatnit.

S částí obžaloby v procesu, ke kterému se tedy Česká republika nepřipojí, ČESKÁ POZICE seznámila své čtenáře ve středečním článku Dokument: V kauze MUS obžalovali Švýcaři i náměstka ministra Zemanovy vlády.

Stanislav Mikeska asi to bohuzel asi to bohuzel potrebujeme.... 7:28 17.11.2012

Počet příspěvků: 35, poslední 10.12.2012 11:31 Zobrazuji posledních 35 příspěvků.