Šumava se nehroutí. Tak proč ten spěch se zákonem, pane ministře?

Ani slovní eskapády nepomohly ministru Tomáši Chalupovi vyvrátit, že jeho zákon o Šumavě má závažné vady a je na štíru s Ústavou.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ČTKČeská pozice

Bylo velmi dobrou volbou dramaturgů nedělních Otázek Václava Moravce, že jako partnera Tomáši Chalupovi do diskuse nad zákonem o Šumavě přivedli do studia jednoho z jeho předchůdců na ministerstvu životního prostředí Ladislava Mika. Ač se Miko v úřadu Evropské komise nyní zabývá odlišnou agendou (náměstek generálního ředitele pro zdraví a spotřebitele), v diskusi o Šumavě se pohyboval s jistotou přírodovědce důkladně obeznámeného s kvalitou šumavské přírody. A s dostatečným přesahem do ochranářské legislativy, v níž naopak vystudovaný právník Chalupa chystá pasti.

Proč Chalupa protlačil do sněmovny nedovařený vládní návrh zákona o Šumavě, se můžeme jen dohadovat. Nejspíš ze strachu, aby ho nepředběhl návrh Plzeňského kraje, který byl nečekaně probuzen z hibernace, již absolvoval ve sněmovním archivu. Dřív než Chalupův návrh potvrdila vláda, doputoval ten plzeňský ve sněmovně do druhého čtení. A tak spolu budou soutěžit dva kulhající návrhy zákona, které by si, jeden jako druhý, zasloužily vrátit k přepracování. Ale to už poslanci svými hlasy v prvním čtení propásli.

Proč tak nahonem?

Moravec se na šumavské téma důkladně připravil. Nejenže se vybavil dobře cílenými otázkami, ale předtočil si i kritický postoj vedoucího katedry práva životního prostředí a proděkana Právnické fakulty UK Milana Damohorského. Ten prohlásil, že spěch je v tomto případě škodlivý a že zákon, hekticky připravovaný v soutěži dvou návrhů, vlastně nijak urgentně nepotřebujeme.

Národní park existuje přes dvacet let a nijak se nehroutí, problém je spíš v aplikaci platných  ustanovení v praxiA vzápětí vysvětlil proč: „Platné předpisy, zejména zákon o ochraně přírody a krajiny a jeho prováděcí předpisy, tu problematiku upravují uspokojivě. Národní park existuje přes dvacet let a nijak se nehroutí, problém je spíš v aplikaci těch ustanovení v praxi,“ zhodnotil situaci Damohorský. Připustil, že na druhé straně by asi nebylo špatné mít novou moderní zákonnou úpravu, ale že není potřeba ji jakkoliv uspěchat. A to jak po stránce právní, tak věcné.

Také Miko by rád od ministra Chalupy slyšel, proč je to tak urgentní, aby se musel nahonem schvalovat nový zákon. Ale odpověď na tuto otázku se během dlouhotrvající besedy nedočkal.

Mikův přínos byl především v tom, že odmítl při o velikost prvních zón parku, která prolíná většinu šumavských veřejných diskusí. Je přesvědčen, že jí velké množství nezainteresovaných neodborníků vůbec nerozumí a patří na odborné fórum. Veřejnosti je podle něj třeba vysvětlit, že ve sporech jde především o samu koncepci národního parku.

Miko vnímá národní park jako klenot ochrany přírody a argumentuje, že chrání to nejcennější, co máme. „Chráníme to pro budoucnost, nechceme si zničit podstatu zachovalé přírody,“ zdůraznil Miko. A věnoval pozornost argumentům, které říkají, že Šumava má jako jediná z velkoplošných území v České republice potenciál na to, aby zvládla tu „divočinu“, kterou se často strašívá.

Co to pro přírodu znamená? „Aby tam vše fungovalo na základě přirozených ekologických procesů. To je věc, která je unikátní. V Evropě je takových míst málo. Pro mě je tohle obrovská hodnota,“ zdůraznil Miko. „A proto je pro mne důležité i to, aby na Šumavě bylo co nejvíc prvních bezzásahových zón,“ dodal.

Jsou developeři postrachem Šumavy?

V ambiciózním Chalupově zákoně chybí možnost, jak na území národního parku regulovat stavební aktivity.

Přesto se předkladatel zákona Chalupa divil: „Je otázka, která také často zní ve veřejném prostoru a která říká: ,Umožní se díky tomuto zákonu na Šumavě stavět hotely, otevírá se prostor developerům?´ Přiznám se vám, že mě tento argument poněkud zaskočil, protože nám není úplně jasné, z čeho tato argumentace vychází.“

I kdyby byly zákazy výstavby v platnosti, pokud je někdo poruší, není řečeno, jak bude sankcionovánOdpověď se podle Mika nabízí, neboť v současné právní úpravě je stavební rozvoj na území parku regulován, a v navrhovaném zákonu tento nástroj chybí. A co víc, zákazy výstavby ve druhých zónách jsou v předloženém návrhu z ministerstva formulovány v přílohách. „Pan ministr je právník a ví velmi dobře, že v našem právním řádu mohou být zákazy jenom v textu zákona, nemohou být v přílohách,“ vysvětlil Miko.

Vadí mu, že nejsou stanoveny sankce. „I kdybychom nakrásně měli ty zákazy v platnosti, když je někdo poruší, není řečeno, jak bude sankcionován,“ poznamenal Miko a vysvětlil: „V tom vidím uspěchanost a nekvalitu předkládaného zákona. Já jsem dělal devět let na České inspekci životního prostředí, já vám mohu říct, že když nemáte nástroje, tak může být v zákoně napsáno cokoliv, není možné to prosadit,“ argumentoval Miko.

Odtud rovněž pramení strach ochranářů z developerů, vůči jejichž některým necitlivým záměrům by po schválení zákona v navržené podobě byla státní správa ochrany přírody krátká.

Rigidním zákonem proti Ústavě

Před Legislativní radu vlády se návrh zákona nesystémově vůbec nedostal. Kabinet se spokojil s nestandardním řešením, uplatněném na samé hraně zákona, že mu návrh doporučil sám předseda rady, ministr Petr Mlsna.

Nicméně předtím prošel návrh pracovní komisí legislativní rady, která dospěla k závěru, že nebyl dodržen zvláštní postup podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Ve svém závěru komise píše: „Za nesprávnou je třeba označit samotnou koncepci návrhu zákona, který zakládá národní park svého druhu, jehož režim se bude odlišovat od našeho zákona ochrany přírody. Je to nesprávná koncepce, která znejasňuje vzájemný vztah dvou zákonů, zákazy určitých činností ve vymezených zónách nemohou být uváděny v přílohách, v tabulkách, není vyjasněna role plánu péče, není jasný důvod diferencovaných zákazů, návrh není zpracován v souladu s legislativním programem vlády."

Ministr Chalupa usiluje, aby zákon byl rigidní. Aby žádný budoucí ministr už nemohl měnit zónaci podle své představy.Miko to komentoval: „Jestliže se ty přílohy budou muset zrušit, protože jsou v rozporu s právním řádem, a nebudou vymahatelné, tak se dostaneme do situace, že tam máme sice téměř na každé parcele napsané, co se smí a co se nesmí, ale ve skutečnosti to vůbec nebude možné provozovat, protože takto to zakázáno být nemůže, a navíc nejsou sankce.“

Ministr Chalupa usiluje, aby zákon byl rigidní. Aby žádný budoucí ministr už nemohl měnit zónaci podle své představy. „Základní problém Šumavy je v tom, že tam je absolutní nestabilita. Že každý ministr přišel a razil jinou teorii. Každý ředitel parku taky. Když dneska uděláte konferenci čtyř ředitelů, tak se mezi sebou poperou,“ argumentoval Chalupa. A pak se velice divil, když mu Miko dokázal, že vlastně udělal totéž. „Vždyť jste totálně změnil management parku. Váš ředitel vědomě porušoval zákon,“ připomenul mu Miko.

V právnických komentářích k tomuto zákonu je zdůrazněno, že řada ustanovení v zákoně je nepraktických a některé dokonce protiústavní (definice zákazů v přílohách a nikoli v textu zákona).

Parlamentní dobrodružství

Představa, že by o každé změně orientačního plánu cest nebo zón na území národního parku rozhodoval parlament, se může zdát směšná. Ale Chalupův návrh zákona k tomu směřuje. Plán má být zveřejněn v příloze zákona a podle Chalupových představ by se měl měnit nařízením vlády. To se však právnickému myšlení příčí. „Norma nižší právní síly (nařízení vlády – pozn. red.) nemůže rušit nebo měnit normu vyšší právní síly (zákon – pozn. red.),“ připomněl základní pravidlo profesor Damohorský. S takovou by se s návrhem každé změny údajů uvedených v zákoně nebo jeho příloze muselo do sněmovny.

Miko k tomu připomněl, že návrh rigidního zákona zcela znemožňuje flexibilně reagovat na to, jak se příroda v šumavských zónách bude vyvíjet. „My se bavíme o velmi cenném ekosystému, který potřebuje management schopný reagovat na to, co se v něm děje. Představte si, že se tam stane něco, co bude potřebovat rychlou reakci, a my budeme muset nejdřív získat politickou podporu na změnu zákona,“ je znepokojen Miko.

Z právního stanoviska Mikovi vychází, že proti současnému stavu, určovanému zákonem na ochranu přírody a krajiny, který platí v celé České republice, a platnému nařízení vlády, jež vymezuje podmínky na Šumavě, nový návrh některé základní podmínky ochrany zlehčuje. „Souhlasím, že ty zákazy musejí být jasně a přesně stanoveny. Ale zároveň tvrdím, že v současné legislativě tomu tak je, a sdílím názor, že rozdílné pohledy jsou jen věcí interpretace,“ zhodnotil situaci Miko.

Nejlepším řešením by bylo přerušit projednávání nedovařených zákonů o Šumavě a později poslat do parlamentu návrh po důkladné přípravěZe sledované televizní diskuse si lze udělat závěr, že nic nenutí vládu ani parlament k přijímání nedovařených zákonů o Šumavě. Nejlepším řešením by bylo jejich projednávání přerušit a později poslat do parlamentu návrh po důkladné přípravě, která vyřeší všechny připomínky a nebude obcházet Legislativní radu vlády.

Dlužno ovšem dodat, že televizní beseda, která je předmětem naší pozornosti, se zabývala pouze právními aspekty návrhu zákona. Ještě náročnější vhled by si však zasloužila přírodovědná část problémů, kterou ovšem má smysl podrobit především odborné diskusi, a teprve po získání konsensu ji představit veřejnosti. Tu příležitost ministerstvo ke škodě vlastního návrhu nového zákona nevyužilo.

Ladislav Miko by byl vhodným průvodcem po celé šíři problému. Jako bývalý ministr se už projevil, jako fundovaný odborník na horskou půdní flóru a faunu se schopností celkového geobotanického pohledu by jistě byl respektovaným odborným moderátorem vědecké diskuse. Film Silva Gabreta, který s ním o tom, jak se rodí šumavský horský les, natočil režisér Ivan Stříteský, je velice přesvědčivou vizitkou Šumavy coby divokého srdce Evropy. Pochopitelnou pro každého, i toho nejméně zkušeného milovníka horské přírody.

Snad na důkladné posouzení ochranářského významu Národního parku Šumava dojde z popudu sněmovny.

Ministr Tomáš Chalupa si je sám svým návrhem jistý. Diskusi zakončil slovy: „Já to musím zásadně odmítnout. Já myslím, že to je dobrý zákon a že Šumava hlavně potřebuje stabilitu.“