Šumava: Černé stavby vyhrávají nad úředníky

Pracovní místa úředníků správy národního parku, kteří čelili černým stavbám vlivných investorů, zrušil Jan Stráský pro nadbytečnost.

Projektovaná stavba relaxačního centra v Prášilech a nabubřelá skutečnost. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Projektovaná stavba relaxačního centra v Prášilech a nabubřelá skutečnost. | foto: © archiv Ivana AdamaČeská pozice
Projektovaná stavba relaxačního centra v Prášilech a nabubřelá skutečnost.

Ředitel Správy Národního parku Šumava (NPŠ) Jan Stráský zrušil místa dvěma nekompromisním úředníkům státní správy, kteří zastavili projednávání a dostavbu tří černých staveb, které výraznou měrou překročily dokumentaci schválenou stavebními úřady.

Eliška Priharová, která agendu zpracovávala, i bývalý náměstek a vedoucí státní správy NPŠ Tomáš Hlavatý, jenž návrhy podepisoval, pobírají poslední dva platy stanovené zákonem a ve svých bývalých kancelářích jsou již nežádoucími osobami.

Stavba číslo jedna: Goliáš z Prášil

Ze tří černých staveb nejvíc bije do očí relaxační centrum v Prášilech. To, co si dovolil jeho stavebník, Šumavské centrum zdraví, nemá jen tak někde obdobu. Zastavěná plocha je víc než dvakrát větší než na schváleném projektu. Hřeben střechy je skoro o tři metry vyšší a celkový objem stavby 2,3krát větší. Hrozí, že v centru malé obce Prášily bude stát dominantní stavba, jejíž charakter této úloze vůbec neodpovídá. Poté, co důstojníci velící zdejšímu vojenskému prostoru nechali v roce 1979 vyhodit do povětří kostel, budovu k dominantní roli předurčenou, by to bylo obzvlášť pošetilé.

V dochované zástavbě Prášil lze nalézt množství objektů vysoké architektonické hodnoty. A přestože se obec nevyhnula ani novodobé zástavbě po zaniklých domech, ani ta se nevymyká měřítku typickému pro běžné obytné budovy, k nimž byla připojena hospodářská část. Relaxační centrum by mezi nimi působilo jako Goliáš.

Investorskou nekázeň zaznamenali úředníci parku v době, kdy se začínalo se stavbou suterénu, který vůbec nebyl ve schválené projektové dokumentaci. Ale než se rozhoupal stavební úřad v Sušici, aby zastavil práce a zahájil řízení na odstranění stavby, byla hrubá stavba už pod střechou.

Jak šel čas s Goliášem

  • 12. únor 2007 – Správa NPŠ dává souhlas s umístěním stavby.
  • 25. květen 2007 – Stavební úřad v Sušici vydává územní rozhodnutí.
  • 9. srpen 2007 – Správa NPŠ souhlasí s povolením stavby.
  • 26. srpen 2009 – Správa NPŠ při prohlídce stavby zjišťuje vážné rozpory prováděných prací se schváleným projektem.
  • 14. září 2009 – Správa NPŠ podává podnět stavebnímu úřadu k vykonání stavebního dozoru, k zastavení stavebních prací a k zahájení řízení na odstranění stavby.
  • 14. říjen 2009 – Řízení na odstranění stavby je zahájeno, stavební práce však nikdo nezastavuje.
  • 26. říjen 2009 – Správa NPŠ požaduje na stavebním úřadu zastavení prací a projednání nové dokumentace.
  • 5. únor 2010 – Správě NPŠ je podána žádost o závazné stanovisko k dodatečnému povolení stavby.
  • 25. březen 2010 – Správa NPŠ vydává záporné stanovisko k dodatečnému povolení stavby.

Po rozhodnutí z loňského 25. března se ještě děly kusy: odvolání stavebníka k ministerstvu životního prostředí, ministerstvem zrušené nesouhlasné stanovisko správy a uložené dodatečné posouzení vlivu stavby na životní prostředí. A následovala nově podaná žádost o dodatečné povolení stavby. Jestliže přebývalo patro, stavebníkův architekt vymyslel fintu zasypat přízemí zeminou a udělat z něj suterén. Velikost stavby a zejména její výška vůči původnímu terénu by zůstala stejná. To samozřejmě vedlo 18. února 2011 už k třetímu zápornému stanovisku Správy NPŠ k téže stavbě. Úředníci Správy NPŠ zůstali neoblomní a černá stavba dál zůstala černou stavbou. Navzdory novým žádostem stavebníka o přezkoumání potvrdilo správnost rozhodnutí i ministerstvo životního prostředí a další přezkumy odmítlo.

Hoši, co spolu mluví

Právě trváním na svém posledním záporném stanovisku z 18. února 2011 si neoblomní úředníci zřejmě zpečetili osud. Alespoň jsou o tom skálopevně přesvědčeni. Před vyhověním vlivnému investorovi dali přednost tomu, aby nebylo narušeno měřítko staveb v krajině, jež by poškodilo harmonické vztahy s okolní zástavbou. O nechtěné dominantě už byla řeč.

Ale co víme o investorovi, Šumavském centru zdraví? Jeho jednatelem a 51procentním společníkem je JUDr. Miroslav Zámiška, původem z Prášil, ale právník významné pražské advokátní kanceláře Bakeš a partneři. Jako takový vystupoval i v Konzultativním orgánu právníků prezidenta republiky. Vážená osobnost.

Ředitel Jan Stráský je na svém současném postu dokonce z prezidentovy vůle. Také jeho tvrdý postup vůči ochranářskému pojetí managementu parku prezident při různých příležitostech posvětil. Vzhledem k tomu, že právě sem do Prášil prezident v minulosti zavítal i za rekreací, dotýká se zákaz stavby mocensky citlivé sféry.

Stavebník prý opět podal novou žádost o dodatečné povolení stavby. Jak to dopadne tentokrát?ČESKÁ POZICE má zprávu z dobře informovaného zdroje, že si stavebník opět podal novou žádost o dodatečné povolení stavby. Ta prý splňuje podmínky dané šumavskými „neúplatnými“ (a posléze vyhozenými) na zmenšení stavby o patro. Jak se sníží výška stavby vůči původnímu terénu, zmenší zastavěný půdorys a spolu s tím i objem stavby, by se měli zajímat nejen odborníci na krajinný ráz a stavební inženýři ze státní správy, ale i široká veřejnost. Správa parku už nemá zkušené lidi, kteří by tyto údaje zpracovali, a nemůže přibrat nové, protože ti původní byli vyhozeni pro nadbytečnost. Jak si s tím asi nový náměstek a vedoucí státní správy na Správě NPŠ Václav Braun poradí?

Stavba číslo dvě: První ekohrad na světě

Druhá z černých staveb měla být původně ekofarma Horská Kvilda. A název prozrazuje jak účel, tak místní příslušnost. Je z toho však hrad, který by svou masou mohl soupeřit nejmíň s Kašperkem. A to byly okolo stavby navezeny spousty zeminy, aby dojem z její velikosti zmenšily. Z čím větší vzdálenosti se díváte, tím víc stavba působí na horské louce jako pěst na oko.

Původní účel ekofarmy se podle nepovolené verze projektu výrazně snižuje ve prospěch obytné zástavby. Chlévy, seníky i další příslušenství měly být pro 72 kusů dobytka, nyní jsou jen pro 53 kusy. Všechno je podsklepeno, nejen obytná budova. I pod dobytčím stáním jsou garáže pro ubytované návštěvníky. Vše, co mohlo být zvětšeno, zvětšeno bylo. Jedno křídlo bylo rozšířeno o metr, druhé prodlouženo o deset metrů. Obestavěný prostor stavby byl zvětšen na čtrnáct tisíc metrů krychlových, tedy na 240 procent původně schváleného záměru.

Přestože stavební úřad v Kašperských Horách zahájil během stavby řízení o odstranění stavby a vydal výzvu k bezodkladnému zastavení stavebních prací, byla stavba nakonec bez platného povolení dokončena. Je to tedy černá stavba, jež má podánu žádost o závazné stanovisko Správy NPŠ k dodatečnému povolení stavby.

Proč by „ekofarma“ neměla stát?

Ekosedláci by měli hospodařit v harmonii s krajinou. Ne ji znásilňovat.

Ekofarma by měla být zbořena, protože se vysmívá kulturně historickým charakteristikám krajinného rázu, harmonickému měřítku a vztahům v krajině. Tím významně snižuje její estetickou hodnotu.

Nejhorší na tom je, že stavba svým příliš vysokým hřebenem narušuje horizont. Svým měřítkem o řád převyšuje nejen všechny historické, ale i nově postavené objekty v obci. Zástavba celé oblasti má jednotný charakter a výjimečně dobře zachovaný krajinný ráz. Megalomanská ekofarma je vředem na prostředí Horské Kvildy.

Objekt, který je v natolik významném rozporu se zákony, mimo jiné se zákonem o ochraně přírody a krajiny, se překvapivě dovolává názvu ekofarma. Ani ekologický chov ovcí, koz či krav nemůže zastřít nežádoucí charakter stavby. Ekosedláci by měli hospodařit v harmonii s krajinou. Ne ji znásilňovat.

Stavba číslo tři: Trochu jiný případ

K třetí černé stavbě ve Filipově Huti projevíme jistou shovívavost. Není prý problémem velikášského nabubřeného přístupu ke krajině jako dvě uvedené. Dle líčení obou vyhozených státních úředníků pramení z tvrdohlavosti stavebníka, který si usmyslel stůj co stůj realizovat prvky obsažené v prvním neschváleném projektu. Její náprava by nejspíš byla snazší než demolice, jakou by zasloužily první dva objekty pro očividné pohrdání stavebníků zákonem.

Reportáž ČESKÉ POZICE z Prášil a Horské Kvildy: