Ceska Pozice

Střet idejí na české pravici: Umírnění versus národovci

Českou pravici čeká v příštích letech vývoj do dvou hlavních ideových proudů - umírněné pravice a národovců. V tomto procesu významnou roli hrají mantry obou uskupení. Národovci usilují o koncentraci pod rozhodující politickou střechu. Umírnění musejí najít vlastní identitu, vysvětlit její atraktivitu voličům a ukázat, že umírněný znamená třeba nejméně šílený.

Pravicová squadra, zleva Jana Bobošíková, Petr Fiala, Petr Mach, Petr Hájek a Václav Klaus. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pravicová squadra, zleva Jana Bobošíková, Petr Fiala, Petr Mach, Petr Hájek a Václav Klaus. | foto: © montáž ČESKÁ POZICE, Richard Cortés, foto WikipediaČeská pozice
Pravicová squadra, zleva Jana Bobošíková, Petr Fiala, Petr Mach, Petr Hájek a Václav Klaus.

Českou pravici čeká v příštích letech vývoj do dvou hlavních ideových proudů. Napětí se zostřuje již nyní a nenadálá témata, jako je krymská krize, tuto polarizaci obnažují a zvětšují. Každá skupinka má ambici být originální a vytvářet vlastní názorový odstín, navzdory tomu je zřejmá profilace pouze na umírněnou pravici a národovce.

Národovectví je český výraz pro nacionalismus, který má zejména ve středoevropském kontextu značně negativní význam. Ač má velký a stále rostoucí počet stoupenců, málokdo se k této doktríně formálně hlásí, navíc mnozí z nich spojení s nacionalismem odmítají. Proto je třeba se nedívat na politickou vývěsní tabuli, ale zabývat se idejemi, s nimiž se ztotožňují.

Národovecký pohled

Národovecký pohled na svět obsahuje několik prvků, které se ve všech skupinách opakují. Jde o základní ideologické majáky, které jednak umožňují příbuzným skupinám identifikaci a vytvářet spolupracující sítě, jednak přitahují dosud neukotvené sympatizanty. Jak zní národovecká mantra?

Národovce, kteří opakují tuto ideovou mantru, lze spatřit v řadě politických skupin. Nejotevřenější jsou takzvaní „autentičtí konzervativci“ obíhající na orbitu okolo svého neformálního ideového vůdce Václava Klause, jako je hnutí DOST, volební projekty Jany Bobošíkové, server Protiproud Petra Hájka, strana Ne Bruselu Adama B. Bartoše a Vandasova extrémistická Dělnická strana sociální spravedlnosti.

Na druhé straně spektra – radikální levici – se národovci vyskytují v panslavistické mutaci. Uvědomují si své češství se vším, co k tomu náleží, zároveň však silně pociťují širší slovanskou identitu a za vůdčí mateřský národ Slovanů a jejich ochránce považují Rusy. Jejich zahraničně politická mantra je proto identická s pravicovými radikály. Příkladem může být národní socialista Jiří Vyvadil, který si nedávno založeným spolkem Přátel Ruska našel téma a snaží se o politický comeback, nebo komunisté.

Polarizace ODS i ČSSD

Nevyhraněná situace panuje v tradiční středo-levicové i středo-pravicové straně, tedy ČSSD a ODS. Obě obsahují poměrně silnou radikální národoveckou frakci, která je v opozici k umírněnému vedení strany. Tuto polarizaci lze očekávat především v ODS. Pokud se Václav Klaus rozhoupe a začne formálně sjednocovat národovce do nové politické strany, část radikálního křídla ODS k němu pravděpodobně přejde, neboť se s mateřskou stranou ideově již rozešla a zůstává v ní jen ze setrvačnosti.

Současná krymská, respektive ukrajinská krize tento problém jasně odhaluje – šéf ODS Petr Fiala státotvorně podpořil linii ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka z ČSSD, která odsuzuje ruskou anexi a je loajální k postoji NATO a EU. To vyvolalo podráždění u části ODS, jež se zatím projevuje jen v internetových diskusích, ovšem s mnoha známými tvářemi.

Totéž platí pro ČSSD, jejíž části členské základny je bližší komunistické vidění krymských událostí než to jejich předsedy Bohuslava Sobotky a místopředsedy Zaorálka. Je jen otázkou času, kdy se tato pnutí přenesou ze sociálních sítí do oficiální vnitrostranické diskuse, a nastane polarizace sil.

Dilema Svobodných

Poněkud bizarní situace vládne i v další pravicové straně – Svobodných Petra Macha. Ta vznikla také ve stínu Václava Klause a v prvních letech se profilovala jako klasicky liberální až libertariánská strana téměř výhradně na ekonomických tématech – nejen malý stát, tedy nízké daně, ale i nízké sociální podpory.

S růstem národoveckých volebních preferencí se budou umírnění muset místo protilevicového vyhranění stále více profilovat vůči radikálům napravoO popularitě tohoto anglosaského modelu v Česku však svědčí, že se podpora strany mnoho let pohybovala v řádu promilí, dokud její šéf Mach neposunul těžiště stranických témat k typicky národoveckému odporu vůči EU. Nyní jsou slogany Svobodných proti „totalitě Bruselu“ prakticky identické s těmi Jany Bobošíkové či Tomáše Vandase, a jejich volební výsledek poskočil na tři procenta.

I Svobodné čeká dilema, zda zůstat na vzedmuté národovecké vlně, která přináší s volebními hlasy i špatnou společnost, či se vrátit k původním tématům. Výsledek dilematu je však jasný a nelze čekat, že by dramaticky tříštilo členskou základnu.

Mantra umírněné pravice

Zatímco národovci jsou momentálně roztříštěni do mnoha malých stran či vnitrostranických frakcí a jejich další smysluplný vývoj je možný jen slučováním a centralizací volebního potenciálu pod jednou střechou, umírněnou pravici představují v podstatě jen většinové křídlo tradiční ODS a (již etablovaná) TOP 09. Jejich politika je zatím nevýrazná, jen obecně pravicová.

S růstem národoveckých volebních preferencí se budou umírnění muset místo tradičního protilevicového vyhranění stále více profilovat i vůči radikálům napravo. Přesvědčit pravicovou veřejnost, že středopravicová politika je dostatečně sexy – díky realismu lepší alternativou než národovecká mystika. Jak by měla znít mantra umírněné pravice?

Proces profilace

Profilace středopravých umírněných stran se odehrála v západních zemích již před několika desetiletími. Například Berlusconiho Forza Italia se dokázala v polovině devadesátých let ideově vyrovnat s radikály postfašistické „skutečné pravice“ natolik, že jejich strana během několika let prakticky zanikla, a poté blokovat národovce z Ligy Severu v umírněné, menšinové pozici politického spektra. Výsledkem je, že středo-pravicové strany mají ve vyspělých demokraciích obvykle masivní podporu a národovci jsou na okraji.

V Česku proces profilace středopravých umírněných stran teprve začíná

V Česku tento proces teprve začíná. Stejně tak se začínají profilovat národovci, kteří si nárokují označení „autentické pravice“; čekají na koncentraci pod rozhodující politickou střechu. Umírnění zase musejí najít vlastní identitu a vysvětlit její atraktivitu voličům. A ukázat, že „umírněný“ neznamená „málo rozhodný“, ale třeba „nejméně šílený“.

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.