Strategie „stop a strop“ pro zelené zdroje: Vládu čeká tvrdý boj o ceny elektřiny

Průmysl prosazuje limit pro platby za obnovitelnou energii. Ve hře jsou i nižší sazby pro firmy ve srovnání s domácnostmi.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Vládu Jiřího Rusnoka čeká souboj s časem. Během čtyř měsíců by měly být hotové legislativní změny, které zabrání dalšímu růstu poplatků domácností a firem za podporované – tedy z větší části obnovitelné – zdroje energie od příštího roku. A to se vším všudy, tedy i s podpisem prezidenta.

Klíčovým tématem už v této chvíli není samotné zastavení podpory nových zelených zdrojů, na kterém se shoduje kabinet s politickými stranami zastoupenými v Poslanecké sněmovně. Na stole je nyní téma, které na příslušných úřadech i ve firmách vyvolává větší emoce – na jaké úrovni stanovit strop zmíněných poplatků, jež spotřebitelé platí přímo v cenách elektřiny. A to v době, kdy český průmysl čelí velkému průšvihu – zejména těžbu černého uhlí a ocelářství na severu Moravy drtí důsledky hospodářské krize, přičemž tíživou situaci firem zhoršují právě vysoké účty za elektřinu. Svaz průmyslu a dopravy žádá, aby stát snížil platby alespoň firmám, což by ale znamenalo vyšší výdaje ze státního rozpočtu.

Se strategií, kterou můžeme nazvat „stop a strop“, přišlo ministerstvo průmyslu a obchodu už za jeho bývalého šéfa Martina Kuby. K příslušné novele zákona o podporovaných zdrojích se nyní mají vyjádřit další vládní úřady v meziresortním připomínkovém řízení. Ještě se ale povedou diskuse, zda stanovit limity na úrovni letošního roku, nebo se vrátit k roku 2012. A protože na snížení plateb pro všechny nemusejí stačit peníze, je v centru pozornosti spor, zda zavést diferencované sazby pro menší a větší spotřebitele.

Protože na snížení plateb pro všechny nemusejí stačit peníze, je v centru pozornosti spor, zda zavést diferencované sazby pro menší a větší spotřebiteleNižší poplatky než domácnosti by platily například velké firmy se spotřebou elektřiny nad úrovní pěti či deseti gigawatthodin. Urgentní pomoc v tomto ohledu potřebuje podle Svazu průmyslu těžařská firma OKD, která je součástí podnikatelského impéria Zdeňka Bakaly, potažmo celý Moravskoslezský kraj, kde jen čtyři největší průmyslové podniky ročně dávají na podporované zdroje 2,5 miliardy korun.

Proti rozdílným sazbám nicméně dlouhodobě vystupuje předsedkyně Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Alena Vitásková, která argumentuje potřebou rovných podmínek pro všechny spotřebitele. Záleží přitom právě na ERÚ – tento úřad by mohl zavést diferencované sazby už podle současného zákona. O tom, jak složitá je komunikace mezi příslušnými úřady, svědčí „historka“ z tohoto týdne, kdy se Vitásková sešla k jednání s premiérem Jiřím Rusnokem a ministrem financí Janem Fischerem bez zástupce ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), který měl být původně také přítomen.

Jenom „stopka“ nestačí

Zástupci firem i MPO vysvětlují, proč by nestačila pouze první část strategie „stop a strop“. Zastavení podpory nových obnovitelných zdrojů ještě nezajistí, že účty za zelenou energii přestanou růst. Část nových zdrojů, kterým už podporu nikdo nevezme, bude uvedena do provozu ještě letos. A i dříve vybudované solární či jiné elektrárny ještě mohou zvýšit výrobu, přičemž výše podpory se podle současného systému odvíjí právě od vyrobeného množství.

Samotná „stopka“ pro nové zdroje podle části pozorovatelů není až natolik klíčovým tématem také proto, že už dnes má ERÚ potřebné legislativní nástroje, jak zabránit novému solárnímu boomu. Podporu jakéhokoliv zdroje je možné zastavit, pokud jeho instalovaný výkon dosáhne hodnot uvedených v takzvaném akčním plánu. To se také od příštího roku stane v případě fotovoltaiky a bioplynových stanic.

Už dnes má Energetický regulační úřad potřebné legislativní nástroje, jak zabránit novému solárnímu boomu„Podporujeme zastavení podpory, ale to samotné neřeší problémy z hlediska spotřebitele,“ řekl ČESKÉ POZICI ředitel energetické sekce MPO Pavel Gebauer. Upozorňuje právě na nutnost řešit problémy narůstající ceny obnovitelných zdrojů, a tedy potřeby stanovení stropu. Gebauer potvrzuje, že ministerstvo průmyslu a obchodu žádá stanovení stropu pro příspěvek na podporované zdroje na úrovni letošního roku – 583 korun za megawatthodinu.

O tom, zda by bylo možné jít až na úroveň 419 korun z roku 2012, bude podle dostupných zdrojů ještě jednat MPO s resortem financí. Spotřebitelům by se tím poplatek příští rok oproti letošnímu dokonce snížil. Jde však také o to, kolik stát přispěje na podporovanou energii dotací z rozpočtu – buď zhruba dvanácti miliardami korun jako letos, nebo v případě ambicioznější varianty 19, případně více miliardami.

Tady ale narážíme na další možné úskalí – je třeba, aby vláda postupovala ve shodě s rozpočtovým výborem a celou Poslaneckou sněmovnou. Příslušné výdaje je nutné zanést do rozpočtu na příští rok. Případná válka mezi pravicovými poslanci bývalé vládní koalice, kteří by ze zásady odmítali návrhy nové vlády, již neuznávají, by mohla chystané změny zablokovat.

Na druhé straně je nadějí zastánců příslušné novely to, že ji MPO připravilo už za Martina Kuby. A bývalý ministr financí Miroslav Kalousek zase sliboval, že v případě příznivějšího vývoje státních financí hodlá problémy firem s vysokými účty za elektřinu řešit.

Odchod firem z Česka?

K poněkud odlišnému postoji při schvalování novely nicméně vybízí Alena Vitásková, která jinak návrh MPO podporuje. Podle jejích slov hrozí, že se politici na projednávání stropů „zaseknou“ a neschválí to, co považuje za prioritní zase Energetický regulační úřad – zmíněné zastavení podpory nových obnovitelných zdrojů od příštího roku.

Pokud by průmyslové podniky dále propouštěly nebo dokonce odcházely z Česka, znamenalo by to další zátěž pro státní rozpočetPokud vyjdeme ze zmiňované strategie „stop a strop“, ERÚ fakticky volá po urychleném schválení první části – tedy oné stopky, zatímco o stropech navrhuje jednat později. Jak již bylo zmíněno, MPO a firmy – sdružené nejen ve Svazu průmyslu, ale také kupříkladu v takzvané vítkovické výzvě největších odběratelů elektřiny z oblasti hutnictví, chemického průmyslu a dalších odvětví – by však takové řešení považovaly za nedostatečné.

Vezměme nyní v úvahu radikálnější variantu. Návrat až k úrovni poplatků z loňského roku by byl sice pro státní pokladnu dražší, ale mohl by mít ještě jednu výhodu – nejspíše by nebylo nutné dělat rozdíly v poplatcích pro velké firmy a domácnosti. Svaz průmyslu nicméně upozorňuje, že bývalý ministr financí Kalousek počítal s pomocí firmám ve výši až 2,5 miliardy korun už v letošním roce.

Rozdílné sazby mohou být politicky kontroverzní, protože by vyvolávaly dojem, že daňový poplatník jako fyzická osoba doplácí na firmy. Celá záležitost je ale složitější – pokud by některé průmyslové podniky svou tíživou situaci neunesly, dále by propouštěly, nebo třeba dokonce odcházely z Česka, znamenalo by to další zátěž pro státní rozpočet. Jestliže by na druhé straně jisté úlevy pomohly firmám jejich situaci zlepšit, mohly by dříve, či později na daních samy odvést více peněz do eráru.

Chytřejší Němci...

Podnikatelé přitom mají po ruce jeden klíčový argument: český průmysl ztrácí kvůli vysokým poplatkům za podporované zdroje v mezinárodní konkurenci. Pokud vyjdeme z kritéria nákladovosti podpory obnovitelných zdrojů na jednotku hrubého domácího produktu a jednoho obyvatele, jsou české poplatky dokonce nejvyšší na světě. Z hlediska průmyslových podniků je tu hlavní rozdíl ve srovnání se sousedním Německem, kde už 2,5 roku platí úlevy právě pro firmy. Oproti zmiňovaným 583 korunám za megawatthodinu v Česku je poplatek německých firem na směšné úrovni zhruba 15 korun.

Praha sice nemá takovou sílu jako Berlín, ale přehnaná poslušnost vůči Bruselu by se jí tentokrát mohla také vymstítBrusel už sice Německu dává najevo své námitky, vede předběžné šetření kvůli podezření z nepovolené státní pomoci takto zvýhodněným firmám, ale vše nasvědčuje tomu, že minimálně do konce svého mandátu v polovině příštího roku současná Evropská komise žádné rozhodnutí nepřijme. Německým firmám sice teoreticky hrozí, že je Brusel donutí podporu vracet, ale z politického hlediska se zdá být takový postup – nota bene v případě evropské velmoci Německa – nereálný. Kancléřka Angela Merkelová tento týden prohlásila, že hodlá za úlevy pro německé firmy na evropské scéně dál bojovat.

V citlivém postavení vůči Bruselu je nyní také Česko. Evropská komise ještě nenotifikovala současný, od letoška platný zákon o podporovaných zdrojích. Brusel podle všeho také zjišťuje, zda Praha hodlá zavést diferencované sazby. Pokud by Češi dali najevo, že skutečně hodlají, čekalo by je ze strany Bruselu také šetření s potenciální hrozbou sankcí. A na to právě poukazuje Energetický regulační úřad.

Zároveň ale stále silněji zaznívá názor, že pokud v této záležitosti budeme vycházet vstříc přání Bruselu, pouze prodloužíme období, během kterého české firmy čelí nerovné konkurenci z Německa. Praha sice nemá takovou sílu jako Berlín, ale mnohé nasvědčuje tomu, že přehnaná poslušnost vůči Bruselu by se jí tentokrát mohla také vymstít.

Pavel1 . . 7:10 20.7.2013

Počet příspěvků: 1, poslední 20.7.2013 07:10 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.