Strašení nedostatkem dárců krve není opodstatněné. Ale noví jsou třeba

Každý může utrpět úraz, po kterém bude potřebovat krevní transfuzi. Bez krevních přípravků se neobejde ani velká část chirurgických výkonů. V souvislosti s domnělým nedostatkem krve v Česku se často cituje doporučení Světové zdravotnické organizace. Počet dárců by podle ní měl odpovídat čtyřem procentům populace, což je však nesmysl.

Radek John 22.6.2021
Transfúzní stanici na jihu Moskvy zaplnili dárci krve.  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Transfúzní stanici na jihu Moskvy zaplnili dárci krve. | foto: Reuters
Transfúzní stanici na jihu Moskvy zaplnili dárci krve.

Autoři článků o dárcovství krve v novinách nebo na zpravodajských webech se obvykle snaží zdůraznit, že dárců je nedostatek. Je to téma, které každého zaujme. Každý může utrpět úraz, po kterém bude potřebovat krevní transfuzi. Bez krevních přípravků se neobejde ani velká část chirurgických výkonů. Strašení nedostatkem dárců má ale jednu drobnou chybu. „Není to pravda,“ říká předseda Společnosti pro transfuzní lékařství a primář hematologického a primář hematologického oddělení ÚVN Praha Miloš Bohoněk. „Dárců máme relativně dost.“

V souvislosti s domnělým nedostatkem krve v Česku se často cituje doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO). Počet dárců by podle ní měl odpovídat čtyřem procentům populace. „Je to nesmysl,“ říká Miloš Bohoněk. „Jde o starý odhad od zeleného stolu.“ Počty dárců eviduje Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS). Poslední údaje má z roku 2019. V Česku tehdy bylo 342 129 dárců. Odpovídá to asi 3,2 procentům populace. Průměr, který uvádí web WHO pro vyspělé země je 3,15 procenta. Noví dárci jsou ale stále třeba.

Okolo 43 tisíc prvodárců

„Ročně nám do ‚dárcovského důchodu‘ odchází zhruba 15 procent dárců,“ líčí primář Bohoněk. „Musíme za ně průběžně rekrutovat náhradu. Nábor dárců se musí proto dělat pořád. Je to nekonečný příběh.“ Prvodárců dorazí na transfuzní stanice každý rok něco okolo 43 tisíc. Toto číslo je podle Bohoňka dostatečné, ale na jeho udržení, případně zvýšení, je třeba neustále pracovat. Statistiky ÚZIS ukazují, že se téměř nemění.

Dílčím nedostatkem krve mohou být podle hematologa ohrožené regiony, v nichž je vysoká koncentrace velkých nemocnic. „Ve venkovských okresech je spotřeba krve nižší,“ vysvětluje primář. „V Praze, Brně nebo Ostravě odebíráme dárce častěji. V malých okresních transfuzních stanicích mohou mít otevřeno jen jedno dopoledne v týdnu.“ Dostupnost krve a transfuzních přípravků by v budoucnu mohlo teoreticky ovlivnit také stárnutí populace.

Prvodárců dorazí na transfuzní stanice každý rok něco okolo 43 tisíc. Toto číslo je dostatečné, ale na jeho udržení, případně zvýšení, je třeba neustále pracovat. Statistiky Ústavu zdravotnických informací a statistiky ukazují, že se téměř nemění. Dílčím nedostatkem krve mohou být ohrožené regiony, v nichž je vysoká koncentrace velkých nemocnic.

Starší lidé jsou častěji nemocní než mladí, což jejich možnosti darovat krev omezuje. Nejvyšší možný věk dárců omezují i předpisy. „V Evropské unii, tedy i u nás, je to 60 až 65 let,“ vysvětluje Bohoněk. „Například v USA to ale tak není. Věk není diagnóza.“ Dnešní starší lidé jsou podle něho zdravější než stejně staří lidé před 30 lety. Je proto možné, že věková omezení časem padnou nebo se alespoň zvýší i na naší straně Atlantiku. Problematika odebírání a skladování krve je poměrně komplexní.

Základní funkce krve je dopravovat kyslík a živiny k jednotlivým buňkám a odvádět od nich metabolické zplodiny, zejména oxid uhličitý. Zhruba 60 procent jejího objemu tvoří krevní plazma. Je to vodný roztok glukózy, minerálů a bílkovin. Další složka krve jsou krevní buňky – červené a bílé krvinky. Vlastní transport transport kyslíku a oxid uhličitého mají na starosti červené krvinky. V krvi je jich zhruba tisíckrát víc než bílých odpovídajících za obranu před nemocemi. Poslední složku krve tvoří krevní destičky.

Vznikají sice ze specializovaných buněk, ale nemají vlastní jádro. Nejde o buňky, i když mají svůj metabolismus. Krevní buňky, destičky i plazma se většinou zpracovávají samostatně. Dají se i samostatně odebírat pomocí přístroje, který z krve odseparuje žádanou složku a zbytek vrátí do krevního oběhu dárce. Říká se tomu aferéza.

Transfuzní služba bez potíží

Jednotlivé složky mají různou trvanlivost. Nejkratší dobu, asi týden, se dají skladovat krevní destičky. Červené krvinky vydrží 42 dní. Jejich trvanlivost je možné prodloužit hlubokým zmražením. Je to ale velmi drahé. Plazma se dá skladovat až tři roky. Při tradičním odběru plné krve v transfuzní stanici daruje dobrovolník zhruba 450 mililitrů. Dospělý člověk má v těle okolo pěti litrů krve. Je to tedy méně než deset procent. K odběru se používá některá z žil na vnitřní straně předloktí. Samotný odběr trvá okolo deseti minut.

Celá procedura s předodběrovým vyšetřením a závěrečným občerstvením však zabere přibližně hodinu. Odběr dárce neohrožuje. Není to ale triviální úkon. Dárce proto musí být celou dobu pod dozorem zdravotnického personálu. Ze všeho nejčastěji hrozí, že se mu následkem poklesu krevního tlaku začne motat hlava a omdlí. Není však třeba se obávat. Personál transfuzních stanic má s omdléváním dárců bohaté zkušenosti a je na ně připravený.

Onemocnění covid-19 se krví nepřenáší. Během pandemie museli dárci i personál transfuzních stanic dodržovat hygienická opatření. Transfuzní služba však fungovala bez potíží.

Většina asi ví, že o použitelnosti krve pro konkrétního příjemce rozhoduje krevní skupina. Je to označení pro speciální identifikační znaky neboli antigeny, jež krevní buňky vystavují na svém povrchu. V současnosti je známo 33 systémů těchto molekul. Z hlediska transfuze jsou nejdůležitější dva krevně skupinové systémy – ABO a Rh. Oba jsou komplikovanější, než si valná část pamatuje z hodin biologie. Například antigen A má několik verzí. Rh systém zase není jen jeden povrchový antigen. Dohromady je jich okolo padesáti.

Darovaná krev se standardně testuje, aby se při transfuzi vyloučil přenos infekčních onemocnění. Nejdůležitější jsou čtyři – žloutenka typu B a C, AIDS a syfilis. První tři nemoci způsobují viry. Čtvrtou má na svědomí bakterie. Zda smí konkrétní dobrovolník darovat krev, rozhoduje před každým odběrem pověřený zdravotnický pracovník. Krev nesmí darovat například lidé, kteří měli v minulosti sebemenší šanci se nakazit Creutzfeldt-Jakobovou nemocí.

V mnoha zemích světa nesmí darovat krev muži, kteří měli sex s jinými muži. V Česku to možné je, ale až šest měsíců po takovém sexuálním kontaktu. Onemocnění covid-19 se krví nepřenáší. Během pandemie museli dárci i personál transfuzních stanic dodržovat hygienická opatření. Transfuzní služba však fungovala bez potíží.„Skoro ve všech nemocnicích se přestaly operovat plánované výkony,“ líčí primář Bohoněk. „Spotřeba krve byla o dost menší. I když chodilo méně dárců, byl jich proto dostatek.“

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.