Sto let od zrodu českého robota aneb Karel Čapek a Isaac Asimov

Slavnou hru R. U. R., kde se pojem robot objevil poprvé, začal psát Karel Čapek zhruba v době, kdy se narodil Isaac Asimov, americký spisovatel rusko-židovského původu, který Čapkův výtvor přetvořil k obrazu svému a udělal z něj celosvětový fenomén.

Karel Čapek jako robot. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Karel Čapek jako robot. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Karel Čapek jako robot.

Asi před sto lety se ve vsi Petroviči poblíž rusko-běloruských hranic v židovské rodině Azimovových narodil syn, jemuž rodiče dali jméno Izák. Přesný den jeho narození není znám, bylo to někdy mezi říjnem 1919 a počátkem roku 1920, nicméně rodina, která 3. února 1923 dorazila na palubě lodi Baltic z čerstvě zrozeného sovětského Ruska do New Yorku, uváděla jako úřední narozeniny nejstaršího ze tří dětí 2. leden 1920.

Spisovatel sci-fi Isaac Asimov

Spisovatel sci-fi Isaac Asimov

Od okamžiku příjezdu do USA se synek také jmenoval americky: Isaac Asimov. O záměně „z“ za „s“ rozhodl otec s tím, že tak lépe zachová původní výslovnost rodinného jména. Syn, kterého oslovovali „Ajzek Ejzimev“, se později proslavil natolik, že ho znají po celém světě. Otcovu snahu dokonce reflektoval v povídce nazvané Spell My Name with S (Mé jméno pište se S).

Když Karel Čapek přemýšlel, jak „umělé dělníky“ pojmenovat, napadlo ho zprvu, že by to mohli být laboři, ale moc se mu to nelíbilo. Řekl o tom staršímu bratru Josefovi, který byl malířem. Pár věcí už napsali společně, takže na jeho názor hodně dal. „‚Tak jim řekni roboti,‘ mumlal malíř se štětcem v ústech a maloval dál.

Zhruba v téže době, kdy se chlapec narodil, přemýšlel o 1400 kilometrů na západ od Petroviči v Praze třicátník a nastupující literární hvězda čerstvě zrozené Republiky československé Karel Čapek o nové hře pro Národní divadlo. Jejími hrdiny by měli být „umělí dělníci“ či „živé a inteligentní pracovní stroje“. Když přemýšlel, jak je pojmenovat, napadlo ho zprvu, že by to mohli být laboři, ale moc se mu to nelíbilo. Řekl o tom staršímu bratru Josefovi, který byl malířem.

Pár věcí už napsali společně, takže na jeho názor hodně dal. „‚Tak jim řekni roboti,‘ mumlal malíř se štětcem v ústech a maloval dál. A bylo to,“ popsal to později Karel Čapek. I Čapkův robot byl odvezen hned v útlém věku do New Yorku. Dorazil tam dokonce o čtyři měsíce dřív než Azimovovi: americkou premiéru hry R. U. R. uvedla divadelní společnost The Theatre Guild v broadwayském Garrick Theatre už 9. října 1922.

Karel Čapek

Karel Čapek

Poprvé hradečtí ochotníci

Vraťme se však do Československa. Karel Čapek hru R. U. R. začal psát počátkem roku 1920 s tím, že ještě do konce roku bude mít světovou premiéru v Národním divadle. Tuto třetí hru stále oblíbenějšího autora chtěli uvést i jinde, přičemž nejaktivnější byla Jednota divadelních ochotníků „Klicpera“ z Hradce Králové. Agentuře Universum, která Čapka zastupovala, ochotníci slíbili, že počkají až po uvedení ve zlaté kapličce, a svou premiéru stanovili až – nebo už, jak se to vezme – na 2. leden 1921. Pražská premiéra však byla na poslední chvíli odložena až na 25. leden!

Agentuře Universum, která Karla Čapka zastupovala, hradečtí ochotníci slíbili, že počkají až po uvedení ve zlaté kapličce, a svou premiéru stanovili až – nebo už, jak se to vezme – na 2. leden 1921. Pražská premiéra však byla na poslední chvíli odložena až na 25. leden! Ochotníkům byl včas odeslán dopis s žádostí o odložení i jejich představení, bohužel obyčejnou poštou, a nikoli doporučeně. Kde se do plánu vloudila chybička, nikdo nezjistil.

Hradeckým ochotníkům byl včas odeslán dopis s žádostí o odložení i jejich představení, bohužel obyčejnou poštou, a nikoli doporučeně. Kde se do plánu vloudila chybička, nikdo nezjistil. Každopádně ochotníci tvrdili, že dopis nikdy nedostali, a premiéru odehráli v původně stanoveném termínu. Podle pozdějšího svědectví pamětníků zaznamenaného divadelním historikem Františkem Černým jej „ztopili a tvrdili, že nedošel“. Buď jak buď, světová premiéra zřejmě nejproslulejší české divadelní hry 20. století – při vší úctě k tvorbě Václava Havla – se paradoxně konala v podání ochotnického souboru v regionálním divadle.

Mimochodem, stojí za zmínku, že u nás jako bychom si v paradoxech libovali: podobným dějinným zákrutem, byť jeho důvody byly velmi odlišné, byla i odvážná světová premiéra Havlovy verze Žebrácké opery odehraná nikoli souborem Činoherního klubu v Praze ve Smečkách, pro který byla napsána, nýbrž kulisáky téhož divadla pod režií Andreje Kroba 11. listopadu 1975 v hospodském sále v Horních Počernicích. Premiéra v Činoherním klubu se odehrála až 14. června 1990. České divadlo zkrátka vždycky bylo něco extra.

Společnost srovnatelná s Googlem

Čapkovo „kolektivní drama o vstupní komedii a třech dějstvích“, jak zní podtitul R. U. R., se stalo okamžitě hitem. Na repertoáru Národního divadla vydrželo šest let a lístky se prodávaly dokonce na černém trhu. Mělo to svou logiku, Čapek šikovně vyhmátl důležité téma své doby – potenciálně ničivý vliv technologické civilizace na společnost, jak dokazoval i v řadě dalších děl – a zároveň stvořil působivou varovnou metaforu modernity ovládané sebevědomým a bezohledně praktickým rozumem v podobě dravého podnikatele Rossuma, který nabývá vrchu nad lidským duchem.

Společnost Rossum’s Universal Robots je globální biotechnologická korporace, která je dnešním pohledem srovnatelná, pokud jde o hodnotu, inovátorství i vliv na světové dění, s Googlem, Applem a společností Tesla Elona Muska dohromady

Interpretací jeho divadelní metafory bylo víc: počínaje názorem, že jde o tvrdou kritiku sobeckého kapitalismu, po úsudek, že autor varuje před pravým opakem, tedy hrozbou vzpour a revolucí. Pro jedny byli stěžejními postavami hry lidé, pro jiné roboti, a s odstupem století se nabízejí i novější interpretace Čapkových metafor i figur. Kupříkladu společnost Rossum’s Universal Robots je globální biotechnologická korporace, která je dnešním pohledem srovnatelná, pokud jde o hodnotu, inovátorství i vliv na světové dění, s Googlem, Applem a společností Tesla Elona Muska dohromady.

Stěžejní lidská hrdinka dramatu Helena Gloryová je zase předobrazem aktivistky současné celosvětově působící lidskoprávní nevládní organizace, jimž se u nás pejorativně říká politické neziskovky. A lidmi stvoření roboti zahubí své stvořitele stejně, jako je (a klidně i s celou planetou) může zahubit lidmi nezvratně proměněné klima.

Soudobá kritika však nebyla jen příznivá, jakkoli výrazně převažovala. Především levicová kulturní avantgarda Čapkovi vyčítala, že se jen zmocnil chytlavého tématu a podbízí se, přičemž nic nového nepřinesl, proto jde o sofistikovaný kýč, jehož smyslem je oslovit zahraniční publikum a proniknout do světa.

Globální fenomén

Nejspíš to nebyl autorův první plán, nicméně právě to se stalo. R. U. R. oslovovalo publikum všude, kam hra dorazila. Jak vypočítává Jana Horáková ve své důkladné monografii věnované nejen R. U. R., ale i dalším kontextům robotického tématu, z níž řadu faktů čerpal i autor tohoto textu (Robot jako robot, KLP, Praha 2010), ještě téhož roku mělo drama premiéru v Cáchách, o rok později ve Varšavě, v Bělehradě a ve zmíněném New Yorku, v roce 1923 v Londýně, Vídni, Berlíně, Curychu a další rok v Paříži, Tokiu, Budapešti a v Krakově.

Na rozdíl od člověka, který se při nejlepší vůli může stát jen globální celebritou, stal se robot globálním fenoménem a jedním ze symbolů stále mohutnější technologické civilizace. Na tom však má stejný, ne-li dokonce větší podíl než robotův rodný otec Karel Čapek jeho otec adoptivní, o 30 let mladší Isaac Asimov.

Oceňoval je H. G. Wells, slavný autor Války světů a jeden z nejvlivnějších světových veřejných intelektuálů své doby, který později prosazoval i Čapkovu nominaci na Nobelovu cenu. V roce 1938 se R. U. R. stalo první televizní inscenací science fiction historie, když je jako jeden ze svých prvních dramatických počinů uvedla BBC. S podobně razantním nástupem, s nímž Čapkova hra vtrhla na světová jeviště, začal český „rodák“ robot obsazovat nejen celosvětový kulturní, ale i vědecký a všeobecně veřejný prostor.

Na rozdíl od člověka, který se při nejlepší vůli může stát jen globální celebritou, stal se robot globálním fenoménem a jedním ze symbolů stále mohutnější technologické civilizace. Na tom však má stejný, ne-li dokonce větší podíl než robotův rodný otec Karel Čapek jeho otec adoptivní, o 30 let mladší Isaac Asimov. Syn brooklynského obchodníka s cukrovinkami začal na Kolumbijské univerzitě studovat zoologii, diplom však nakonec získal v biochemii, již pak na lékařské fakultě Bostonské univerzity několik let učil. Mezitím psal science fiction, a to se stále větším úspěchem.

Tón žánru, který ve čtyřicátých a padesátých letech 20. století stále víc přesahoval ghetto uhrovitých mládenců, ostýchajících se oslovovat dívky, udávaly USA – jak taky v americkém století jinak. A v ní hráli první housle především dva autoři: Robert A. Henlein a Isaac Asimov (slavné trojhvězdí zlatého věku science fiction doplňoval Brit Arthur C. Clarke).

Tři zákony

Do dějin žánru se Asimov zapsal zejména dvěma tematickými okruhy a s nimi spojenými knižními řadami: vedle galakticky rozmáchlé ságy Foundation (Nadace či Základna) to byla série jeho příběhů o robotech. Tvoří ji několik desítek povídek (známý je zejména soubor Já, robot z roku1950, který česky vyšel v roce 1981) a romány Ocelové jeskyně (1954, česky 1970), Nahé slunce (1957, česky 1994), Roboti úsvitu (1983, česky 1993) a Roboti a Impérium (1985, česky 1993).

Pro rozvoj jakéhokoli oboru či tématu jsou důležití nejen objevitelé, ale také ti, kdo soustavně rozvíjejí a adaptují. A Asimov dokázal právě tohle. Staré téma umělých bytostí či živých strojů (homunkulů, androidů, atomatonů) obohatil Čapkovým robotem a přidal od něj odvozenou robotiku (robotics). S invencí spíš přírodovědce než právníka pak definoval tři zákony, jimiž se jím stvořený svět, v němž vedle sebe žijí a fungují lidé a roboti, bezvýhradně řídí:

  • 1. Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo.
  • 2. Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy jsou tyto příkazy v rozporu s prvním zákonem.
  • 3. Robot musí chránit sám sebe před poškozením, kromě případů, kdy je tato ochrana v rozporu s prvním nebo druhým zákonem.
Asimov dokázal staré téma umělých bytostí či živých strojů (homunkulů, androidů, atomatonů) obohatil Čapkovým robotem a přidal od něj odvozenou robotiku (robotics). S invencí spíš přírodovědce než právníka pak definoval tři zákony, jimiž se jím stvořený svět, v němž vedle sebe žijí a fungují lidé a roboti, bezvýhradně řídí.

A nepochybně inspirovaný termodynamickými zákony Asimov později doplnil ještě „nultý“ zákon robotiky, fakticky ovšem čtvrtý: Robot nesmí ublížit lidstvu nebo tím, že nezasáhne, způsobit lidstvu škodu. Formulací těchto zákonů Asimov především učinil zásadní krok – robot jako umělá bytost přestal být pro člověka hrozbou, ale stal se jeho partnerem, ochráncem a služebníkem.

Politickou terminologií lze říci, že Asimov stvořil robota s lidskou tváří, přičemž bychom mohli díky politické zkušenosti se socialismem s lidskou tváří dodat, že i toto byl pokus záslužný, ale pouze dočasný a zrovna tak marný. Nejen filmová série o Terminátorovi je toho důkazem. I proto jsou Asimovovy zákony sice dodnes citovány, ale také modifikovány a rozšiřovány o další, které více odpovídají skutečnému světu, do něhož se roboti postupně přemisťují. Už dnes jsou součástí výrobních hal, výzbrojí armád, operačních sálů i kuchyňských linek.

Dobrý nápad

Vlastně zatím to jsou roboty, ne roboti. Alespoň pokud o nich mluvíme česky. K užitečným půvabům naší mateřštiny totiž patří schopnost gramaticky rozlišit živé od neživého, stroj od bytosti. A tak platí, že počínaje univerzálním kuchyňským strojkem a autonomně řízeným taxíkem zdaleka nekonče nás zatím obklopují roboty, kdežto roboti jako naši skuteční partneři jako Primus a Helena od Čapka nebo Robbie a Daneel Olivaw od Asimova jsou stále fikcí.

Isaac Asimov robotův český původ i Čapkovu hru vždy připomínal. Nikoli sice přímo v příbězích svých robotů, ale v populárně-vědeckých dílech, jichž napsal víc než kdo jiný. Samotná hra R. U. R. ho však nijak nepoznamenala ani nezaujala. Nápad to podle něho byl dobrý, ale v té hře o roboty zas až tolik nejde, alespoň ne o to, co na tématu považoval za podstatné a zajímavé on.

Isaac Asimov robotův český původ i Čapkovu hru vždy připomínal. Nikoli sice přímo v příbězích svých robotů, ale v populárně-vědeckých dílech, jichž napsal víc než kdo jiný. Samotná hra R. U. R. ho však nijak nepoznamenala ani nezaujala. Autor tohoto textu to ví přímo od Asimova. Koncem roku 1988 ho navštívil v jeho apartmánu vysoko nad manhattanským Central Parkem a pochopitelně se na to nemohl nezeptat. Asimov odpověděl, že ji samozřejmě zná, ale nic víc. Nápad to podle něho byl dobrý, ale v té hře o roboty zas až tolik nejde, alespoň ne o to, co na tématu považoval za podstatné a zajímavé on.

Bůh suď, co by na to řekl Čapek. Možná by se ho to ani tolik nedotklo. Jana Horáková v závěru zmiňované studie Robot jako robot cituje amerického slavistu Williama E. Harkinse, podle nějž „hru měl nejméně rád ze všech svých dramatických děl“. Odtažitý Čapkův vztah k R. U. R. podle Harkinse dokládá i jeho věta v jednom rozhovoru: „Tu hru mohl napsat kdokoli.“

Možná mohl, nicméně napsal ji on. Díky němu se v Praze před sto lety zrodil robot jako neslavnější Čech všech dob. A podporován a definován v New Yorku Isaacem Asimovem se mohl stát jedním z nejvýraznějších moderních světových mýtů, od té doby víc a víc přetvářeného v realitu.

R. U. R.

  • Divadelní hra R. U. R. (Rossumovi univerzální roboti) vyšla poprvé v listopadu 1920.
  • Asimovova sbírka Já, robot, kde byly otištěny v povídce Hra na honěnou první tři zákony robotiky, vyšla v roce 1950.

Isaac Asimov (2. ledna 1920 – 6. dubna 1992)

  • V Rusku narozený americký spisovatel český původ robota i hru R. U. R. Karla Čapka (9. ledna 1890 – 25. prosince 1938) často připomínal. Ostatně sama hra přišla na svět v roce jeho narození.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.