Stávka očekávání odborářů nesplnila. Neposílila však ani Nečasovu vládu.

Čtvrteční 24hodinový protest neměl patřičnou údernost. Odborářští vůdcové nebyli dostatečně přesvědčiví ani naléhaví.

Pražského demonstračního pochodu během celorepublikové stávky se zúčastnily zhruba dva tisíce odborářů. foto: ČESKÁ POZICEČeská pozice

Pražského demonstračního pochodu během celorepublikové stávky se zúčastnily zhruba dva tisíce odborářů.

Čtvrteční 24hodinová celorepubliková stávka očekávaný kolaps nezpůsobila. Neměla patřičnou údernost a občané i instituce měli dost času, aby se na ni připravili. Poskytl jim jej pražský městský soud, jenž v pátek 10. června odpoledne vydal předběžné opatření zakazující třinácti odborovým dopravním svazům uspořádat v pondělí 13. června třináctihodinovou stávku na železnici a v městské hromadné dopravě.

Anžto odboráři vyhlásili stávku na poslední chvíli a těsně před víkendem, chtěli státní moc co nejvíc zaskočit, a už jen proto šlo o stávku politickou. Soud jim však tento záměr zhatil na základě bleskového podání ministerstva financí, jež ale podle některých právních expertů nebylo „legitimovaným navrhovatelem“, přičemž rozhodl dle zákona o kolektivním vyjednávání. A dle týchž expertů tedy v rozporu s článkem 27, odstavcem 4 Listiny základních práv a svobod a s judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu.

Bez zkušenosti s reformami

Odbory nejspíš opravdu mají šanci uspět, pokud se proti rozhodnutí pražského městského soudu odvolají k vyšší instanci. Jinak by asi poslanec Marek Benda (ODS) a další politici včetně premiéra Petra Nečase nepocítili natolik naléhavou potřebu detailnější legislativní úpravy práva na stávku. Ta se proto konala o tři dny později a neměla onen efekt, jejž patrně odborářští vůdcové očekávali. Pražského demonstračního pochodu se zúčastnilo do dvou tisíců odborářů a na manifestaci na Palackého náměstí jich poslouchalo odborářské vůdce jen několik set. Proč tak málo?

Venkovské odboráře nepřišli podpořit v hojném počtu Pražané, pro něž to bez fungující městské dopravy bylo technicky obtížné. Odborářští vůdcové také nebyli dostatečně přesvědčiví a naléhaví. Důvody pro stávku, jež uváděli, žonglovaly s důsledky prý antisociálních reforem Nečasovy vlády, s nimiž však lidé dosud nemají praktickou zkušenost, protože na žádné stále nedošlo. A Nečas i další ministři se navíc dušují, že to budou reformy sociálně citlivé.

Heslu Mostecké stávky na jaře 1932 „Ani muže ze závodu, ani haléře ze mzdy!“ rozuměl v čase kruté hospodářské krize provázené masovou nezaměstnaností a skutečným strádáním tisíců lidí každý. Naši odborářští vůdcové obtížně „zapalují jiné“, protože z naší každodenní reality podobně zápalné heslo nevydolují. Zatím ne a doufejme, že to tak i zůstane.

Veřejná tripartita

Každopádně ve čtvrtek 16. června zůstalo pražské metro za 37 let své existence poprvé na celý den uzavřeno. Na celých 24 hodin se zastavila železnice, na rozdíl od pražského metra však nikoli poprvé. V únoru 1997 stála téměř pět dní, než s vědomím tehdejšího premiéra Václava Klause domluvil s železničním odborářem Jaromírem Duškem kompromis lidovecký vicepremiér Josef Lux. Podobný kolaps jako při dopravní stávce by nastal, kdyby zavřely brány školy a rodiče museli zůstat doma se svými dětmi.

Zdejší odbory ztrácejí členy a postupně rozprodávají vlastní majetek, aby měly na provoz a určitě i na zaopatření svých „bossů“

Tak či onak zdejší odbory, zkompromitované předlistopadovým Revolučním odborovým hnutím, dál a dál ztrácejí členy a postupně rozprodávají majetek, aby měly na vlastní provoz a určitě i na zaopatření svých „bossů“. Možná právě proto, že odbory slábnou, je občas a nyní opět od jejich vůdců slyšet pohrůžka generální stávkou, pokud jim vláda nevyhoví. Šéf Asociace odborových svazů Bohumír Dufek nehrozí generální stávkou, ale má kreativní nápad. Jednání tripartity, jež se mimochodem sejde v pondělí, by prý mělo být veřejné a přenášet je televize!

Odbory i zaměstnavatelé si stěžují, že jsou na tripartitách zváni až k hotovému, zatímco by se chtěli podílet na přípravě návrhů zákonů od počátku. Funguje to tak léta v Německu, protože si tam cení sociálního smíru, ani tam však za přítomnosti televizních kamer, před nimiž lze sice exhibovat, ale těžko něco kloudného dojednat.

Koaliční spory pokračují

Zemi lze samozřejmě ochromit i bez generální stávky, jak naznačila jarní akce lékařů Děkujeme, odcházíme. Stačila by na to stávka omezená jen na strategická odvětví, poněvadž bez dopravy, školství, energetiky a řady služeb se moderní společnost neobejde. Ještěže nemají svůj odborový svaz pracovníci v oboru IT, poněvadž kdyby ho měli, urazili se uštěpačnými výroky některých politiků na konto odborů a vstoupili do stávky, měli by nás všechny včetně vlády „na lopatě“.

Shrnuto, současné české odbory po čtvrteční stávce nepůsobí dojmem siláka, ale totéž platí o Nečasově vládě. „Dělá ramena“ na odboráře, ale tím se její vnitrokoaliční spory nevyřeší. Naopak pokračují. Čím jiným je totiž snaha vyrvat Finančně analytický útvar z Kalouskova ministerstva financí a kritika Schwarzenbergovy zahraničněpolitické koncepce než pokusem ODS přejít do ofenzívy a s „topkou“ si vyřídit staré účty?

Koaliční spory jistě vyvolá i ohlášené setkání předsedy Věcí veřejných Radka Johna se šéfem Českomoravské konfederace odborových svazů Jaroslavem Zavadilem, s nímž chce jednat o tom, „aby reformy byly sociálně citlivé“. Za reformy odpovídá vláda, jež má mandát od voličů. Jaké by však asi byly a existoval by nadále koaliční kabinet, pokud by se VV rozhodly stát agenturou odborů, a tím si pomoci k novým voličům?

Autor

Petr Nováček

Petr Nováček | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články

Dva úkoly nové moci

26.10.2021 - 11.06