Státu hrozí, že zaplatí stamiliony za hazard s hracími automaty

Spor se týká postupu ministerstva financí při povolování videoloterijních terminálů, na nichž lze prohrát výplatu během minut.

Videoloterijní terminál (ilustrační foto). foto: IlustraČeská pozice

Videoloterijní terminál (ilustrační foto).

Hazardní hry sice mohou přinést nečekaný zisk, jejich podstata však tkví ve velkých prohrách sázejících. Ministerstvu financí teď kvůli hracím automatům hrozí prohra dokonce miliardová. Na pátek 29. listopadu je totiž u Obvodního soudu pro Prahu 1 nařízeno jednání ve sporu, v němž společnost Casino Kartáč žádá po ministerstvu náhradu škody kvůli jeho postupu při povolování takzvaných videoloterijních terminálů (VLT). Jeho benevolence měla firmu připravit o stamiliony korun.

„Pokud soud vyhoví společnosti Casino Kartáč, bude verdikt v zásadě znít, že firmě ušel zisk a odpovědné je v tomto případě ministerstvo financí, které to způsobilo svým postupem,“ vysvětluje Jiří Oršula, advokát, který firmu zastupuje. Vyčíslování skutečné škody by nastoupilo až v druhé fázi procesu na základě znaleckých posudků.

Výhra Casina Kartáč může pobídnout další provozovatele kasin, aby se analogicky pokusili uplatnit svůj nárokPodle dostupných informací však půjde o stomilionové částky. V návrhu na smír z poloviny roku 2011, který má ČESKÁ POZICE k dispozici, vyčíslilo Casino Kartáč svůj ušlý zisk za 18 měsíců mezi lety 2008 až 2009 na 460 milionů korun. Vzhledem k tomu, že Obvodní soud na Praze 1 se zabývá obdobím mezi lety 2008 až 2011, jde celkově o částku pohybující se okolo miliardy korun.

A ani to nemusí být konečná cifra. Případná výhra Casina Kartáč může firmu posílit v pokračování sporu, aby získala náhradu za další měsíce, a především pobídnout další provozovatele kasin, aby se analogicky pokusili uplatnit svůj nárok. Na straně kasin přitom stojí silné argumenty v podobě verdiktů Ústavního soudu či stanoviska ombudsmana.

Bez výplaty za pár minut

Jádrem miliardového sporu jsou hrací automaty. Loterijní zákon u nich rozlišuje dva typy:

  • výherní hrací přístroje (VHP), jejichž provoz povolují obce na jeden rok,
  • videoloterijní terminály (VLT), které povolovalo ministerstvo financí od roku 2004 až na deset let.

Podstatný rozdíl je v regulaci, kolik se na nich dá prosázet: zatímco u VHP se limity dle zákona stanovují dle typu provozovny, v níž je automat umístěn, VLT žádné takové limity nemají.

  • Například v obyčejné hospodě si lze na VHP zahrát jednu hru jen za dvě koruny, v jedné hře je možné vyhrát maximálně tři stovky a za hodinu lze prohrát nejvíce tisícovku. Pokud je tento automat v kasinu, zvyšují se částky na 50 korun při jednotlivé sázce, výhra může být až 50 tisíc a prohrát lze maximálně deset tisíc za hodinu.
  • Při hře na videoloterijním terminálu je však bez ohledu na jeho umístění možné vsadit v jedné hře až tisíc korun, vyhrát i deset milionů a za hodinu prosázet čtvrt milionu. Pro hazardní hráče jde přitom ve své podstatě o totožné „bedny“ se stejnými hazardními hrami (rozdíl je pouze ve „střevech“: VLT jsou napojeny na centrální systém).

„Ministerstvo dlouhodobě jedná v rozporu s veřejným zájmem. Zatímco v kasinech se musí hráči prokazovat osobními údaji a z jejich prostor je pořizován audiovizuální záznam, v jiných provozovnách s VLT tato povinnost není, což nahrává například praní špinavých peněz. To, že tím kasinům vzniká ekonomická škoda, je až vedlejší produkt,“ míní Oršula.

Do videoloterijních terminálů v roce 2008 „napadalo“ 35 miliard korun, o čtyři roky později už 87 miliardŽe se hazardní hráči přesunuli od jiných her právě k VLT, dokumentují statistiky samotného resortu financí. Z nich vyplývá, že v roce 2008 propadlo výherními hracími přístroji 63 miliard korun a čistý příjem jejich provozovatelů (tedy po odečtení výher) činil třináct miliard. V roce 2012 už do nich sázející naházeli „jen“ 25 miliard a provozovatelům zůstaly v rukách čtyři miliardy. Naproti tomu obliba videoloterijních terminálů enormně rostla. Zatímco v roce 2008 do nich napadalo 35 miliard, o čtyři roky později už to bylo 87 miliard korun. Po vyplacení výher v nich provozovatelům zůstalo v roce 2008 osm miliard, v roce 2012 plných dvacet.

Pomalý respekt k Ústavnímu soudu

Ministerstvo financí o problému dlouhodobě ví, ale zejména za vedení Miroslavem Kalouskem k jeho řešení přistupovalo nápadně pomalu. Argumentem byla údajná hrozba arbitráží od investorů do videoloterijních terminálů.

Jasné stanovisko totiž vyslovil Ústavní soud již v roce 2011 ve sporu mezi resortem a obcemi, které chtěly podobně jako u výherních hracích přístrojů vyhláškami omezit hazard i na videoloterijních terminálech. Ústavní soudci uznali, že ministerstvo povolováním VLT navzdory nesouhlasu obcí omezil jejich práva na samosprávu, a že provozovatelé videoloterijních terminálů jsou povinni strpět změny v již vydaných povoleních bez nároku na kompenzaci.

Resort financí situaci „analyzoval“ a dospěl k závěru, že vše vyřeší tehdy projednávaná velká novela loterijního zákona s přechodným ustanovením, že do konce roku 2014 platí to, co rozhodlo ministerstvo, a pak ať si obce dělají, co chtějí. Toto ustanovení však letos na jaře Ústavní soud zrušil.

Veřejný ochránce práv již na základě prvního nálezu Ústavního soudu vyzval vládu Petra Nečase, aby ministerstvu financí uložila zahájit správní řízení o změně již vydaných povolení. Tomu Nečasův kabinet v březnu roku 2012 vyhověl usnesením, které ale o dva měsíce později z valné většiny dalším usnesením zrušil. Toto usnesení mimochodem tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek přinesl na vládu bez připomínkového řízení.

Ve správních řízeních jde o tisíce vydaných povolení; komise je procesně schopna zvládnout jednotky rozhodnutí za denPohyb ve věci videoloterijních terminálů tak začal až letos na jaře. „Ministerstvo dodrželo dikci usnesení vlády z května 2012. Okamžitě po zveřejnění nálezu Ústavního soudu z dubna letošního roku přistoupilo k zahajování správních řízení o zrušení povolení pro rozpor s obecně závaznými vyhláškami, a to celoplošně na celém území ČR,“ uvedl pro ČESKOU POZICI ředitel státního dozoru nad sázkovými hrami a loteriemi Jan Řehola. Vyhlášky vydávají samy obce, takže resort prý reaguje hned, jak se o nich dozví.

Rychlost ale není v těchto řízeních silnou stránkou. Jednak jde o tisíce vydaných povolení, a jednak je komise procesně schopna zvládnout jednotky rozhodnutí za den. „V současné době jde přibližně o 1150 správních řízení zahrnujících 12,5 tisíce technických herních zařízení,“ upřesňuje Řehola a dodává: „Současně je nutné upozornit, že se jedná o dvoustupňové řízení, takže proti němu mohou provozovatelé podat rozklad, o němž rozhoduje ministr.“

Policie na stopě hazardu

Urychlit postup by mohla například další novela loterijního zákona. Ta už byla dokonce připravena. „Vzhledem k politické situaci, která vyvrcholila rozpuštěním sněmovny, nedošlo k jejímu přijetí. Budeme mít snahu ji předložit nové sněmovně,“ říká k tomu Řehola a zároveň slibuje systémovou změnu: „Připravujeme zcela nový návrh loterijního zákona, který bude řešit také otázku sázkových limitů.“ Ty budou podle Řeholy „pouze závislé na herním prostředí, ne navázány na typ zařízení“. Prohrát v obyčejné hospodě průměrnou výplatu za pár minut by už tedy napříště nemělo být možné.

Jak vyplývá z interních analýz, ministerští úředníci dospěli už v roce 2011 k tomu, že nárok Casina Kartáč je z valné části oprávněnýProč ale ministerstvo financí za Kalouskova úřadování situaci neřešilo dříve, zůstává nezodpovězené. Návrh Casina Kartáč na smír odmítlo s tím, že jeho postup byl zákonný a správný. Nicméně jak vyplývá z interních analýz, jejichž závěry má ČESKÁ POZICE k dispozici, ministerští úředníci dospěli už v roce 2011 k tomu, že nárok firmy je z valné části oprávněný.

Odpověď by mohla přinést také policie. Ta se totiž postupem Nečasovy vlády, kdy v rozmezí dvou měsíců zrušila své původní usnesení, zabývá na základě trestního oznámení, které podával někdejší poslanec Věcí veřejných Josef Novotný. Zda policisté prověřují nějaké konkrétní kroky na ministerstvu, nechtěl resort komentovat. Řehola k tomu pouze poznamenal: „Jedná se o probíhající trestní řízení, tudíž se nemůžeme k této otázce vyjádřit, přičemž tato povinnost vyplývá ze zákona.“