Spor o sídlo NKÚ: Ponižující souboj kontrolorů s Radovanem Vítkem a spol.

Jen těžko si lze představit ministra, který musí kromě vlastní agendy zajistit pro své úředníky kanceláře. Proč se v této roli ocitl NKÚ?

Dostane Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) peníze na koupi vlastní budovy, nebo ne? Vláda měla tento bod projednat ve středu, ale odsunula ho na příští týden. Zda byla příčinou návštěva prezidenta Miloše Zemana, nepřítomnost ministra financí Miroslava Kalouska nebo zda zabrala lobby realitních magnátů, nevíme. Jisté však je, že čas na finální rozhodnutí se kvapem krátí – nájemní smlouva v současném sídle NKÚ, budově Tokovo v pražských Holešovicích, vyprší k poslednímu září.

Na to, jak zdlouhavý a komplikovaný proces hledání sídla pro nejvyšší kontrolory dopadne, si musíme ještě několik dní počkat, nicméně při jeho rekapitulaci se již nyní nabízí obecnější otázka: Dovedete si představit ministra, který musí kromě vlastní agendy zajistit pro své úředníky kanceláře?

NKÚ jako realitní makléř

Podíváme-li se do zákona o NKÚ, najdeme tam, že je nezávislým orgánem, který vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plněním státního rozpočtu. Ani slovo o tom, že má úřad působit i jako realitní makléř. Proč se v takto ponižující situaci vůbec ocitl?

ČESKÁ POZICE opakovaně upozorňuje, že stát, respektive státní instituce nemají nikoho, kdo by za ně vyjednával a byl odpovídajícím protihráčem profesionálům, kteří se pohybují na realitním trhu. Bezesporu si mohou zaplatit profesionální makléře, jenže to nemusí být ta správná cesta, jak dokazuje právě příklad NKÚ:

V roce 2006 pomáhala kontrolorům s výběrem vhodných prostor firma Knight Frank. Později zprostředkovávala i nájem zbylých volných ploch ve vybraném objektu Tokovo. V roce 2010 pak zpracovala pro NKÚ analýzu, která sloužila jako podklad pro rozhodnutí, zda se bude úřad stěhovat, prodlouží nájemní smlouvu, či si postaví vlastní budovu. Která varianta vyšla jako optimální, je nasnadě: Tokovo. A koncem ledna 2011 přijal sněmovní kontrolní výbor usnesení, v němž praví: „Společnost Knight Frank, která zpracovala Závěrečnou zprávu k projektu Zajištění vhodného sídla NKÚ po roce 2012, je ve střetu zájmů, na který nebyl kontrolní výbor upozorněn.“

Co nabízí stát?

Vedení NKÚ poté považovalo za optimální variantu přestěhovat se po vypršení nájemní smlouvy do některé z budov ve vlastnictví státu. Jenže žádná se nenašla. K takovému konstatování alespoň dospěla na podzim loňského roku vládní dislokační komise, která má vyhledávání volných budov ve vlastnictví státu za úkol. Problémem však je, že neexistuje kompletní přehled, čím stát vlastně disponuje. Navíc samotné instituce nejsou nijak motivovány k tomu, aby využití nemovitostí optimalizovaly. Proč by uvolňovaly atraktivní prostory pro někoho jiného?

Handrkování s Radovanem Vítkem

Současné sídlo NKÚ, budovu Tokovo, vlastní skupina CPI ovládaná realitním magnátem Radovanem Vítkem. O pronajmutí Tokova, které až do roku 2011 patřilo skupině PPF, rozhodl v roce 2006 bývalý prezident NKÚ František Dohnal. Připomeňme základní parametry kontroverzní nájemní smlouvy:

V letech 2006 až 2012 vyplatil NKÚ na jejím základě 400 milionů korun; ročně platil bezmála 80 milionů (v částce je zahrnuta i splátka za fit-out objektu za 150 milionů). Od února loňského roku vychází roční nájemné v Tokovu na 44 milionů korun.

V polovině letošního února začalo handrkování. CPI tehdy předložila kontrolorům podmínky nové nájemní smlouvy, které roční nájemné podstatně snížily. A další nabídka, ještě výhodnější, následovala zhruba o dva týdny později. Jenže oba návrhy přišly v době, kdy na základě výsledku poptávkového řízení, jež probíhalo koncem minulého roku, a znaleckého posudku již padlo rozhodnutí, že si kontroloři pořídí budovu, která patří loterijní společnosti Sazka (nyní je na vládě, aby rozhodla, zda dá NKÚ na její pořízení peníze).

Aby toho nebylo málo, přidala se na stranu nespokojeného Vítka i skupina Cimex, která do poptávkového řízení nabídla svou budovu Park OneS tím se Vítek nehodlá smířit a hovoří o tom, že v souvislosti s koupí Sazky zvažuje podat několik trestních oznámení. Pokud tak učiní, bude na policii, popřípadě na soudu prokázat, nakolik je Vítkova kritika chystané realitní transakce oprávněná, a nakolik hájí své podnikatelské zájmy.

Aby toho nebylo málo, přidala se na stranu nespokojeného Vítka i skupina Cimex, která do poptávkového řízení, z něhož jako vítězná vyšla právě Sazka, nabídla svou budovu Park One na Vinohradech. Cimex se podivuje nad tím, že jeho administrativní objekt je výrazně levnější, a přesto nebyl vybrán. NKÚ v tomto případě argumentuje tím, že Park One nevyhovuje mimo jiné platným předpisům pro administrativní budovy.

Tím se dostáváme opět na začátek: stát prostě nemá nikoho, kdo by byl realitním profesionálům silným protivníkem. Kdyby ho měl, podobných handrkování, a možná i trestních oznámení, by byl ušetřen.