Spojence odposlouchávají nejen Američané. Ale i Francouzi!

Podle deníku Le Mondu se francouzský špionážní systém používaný rozvědkou této země DGSE téměř shoduje s americkým programem PRISM.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, zdroj: Eugene Delacroix - La liberté guidant le peuple (detail)Česká pozice

Přes Starý kontinent se valí vlna rozhořčení nad americkým odposloucháváním a shromažďováním údajů o elektronických komunikacích v Evropě. Zasáhla i Francii. Poté, co německý týdeník Der Spiegel a anglický deník The Guardian přinesly informace podložené svědectvím bývalého zaměstnance americké Národní bezpečnostní agentury (NSA) Edwarda Snowdena, schytali to Američané od francouzských poslanců, členů vlády i opozice.

Připojil se i prezident François Hollande. Ten spojence z druhé strany Atlantiku vyzval, aby okamžitě zastavili podobné praktiky, a současně veřejně zapochyboval, zda při takové nedůvěře k Američanům lze pokračovat v jednáních o transatlantické zóně volného obchodu. Titulní strana deníku Libération jeho slova zdůraznila karikaturou, na níž nepřátelsky vyhlížející Socha Svobody natahuje přes oceán své velké ucho.

Ve stejné době však v přísně střežených podzemních prostorách pod pařížským bulvárem Mortier nadále nerušeně pracovaly nejvýkonnější počítače francouzské rozvědky Direction générale de la securité extérieure (DGSE), jež minimálně od roku 2008 shromažďují stejné informace jako jejich americké protějšky.

Překvapivou informaci zveřejnil 5. července deník Le Monde, kdy vrcholila antiamerické protesty. Článek mohla doprovázet karikatura, na níž symbol francouzské revoluce za svobodu, bojovnice Marianne s frygickou čapkou na hlavě, natahuje ucho do domácností svých spoluobčanů i do zahraničí.

Miliony informací

Podle Le Mondu je francouzský špionážní systém téměř shodný s americkým programem PRISM, který řídí NSA. Do centrály DGSE na uvedené pařížské adrese neustále přicházejí miliony informací zachycených nejen 20 odposlouchávacími zařízeními rozmístěnými na území Francie a v jejích zámořských departamentech a teritoriích, ale i francouzskými výzvědnými letadly, satelity, ponorkami a loďmi – elektromagnetické signály z počítačů i telefonů, jež doprovázejí každý odeslaný e-mail, SMS, telefonát či komunikační aktivity například na Googlu, Facebooku či Twitteru.

V pamětech počítačů francouzské rozvědky DGSE se každý den ukládají a třídí miliony informací

Toto každodenní kvantum informací se v pamětech počítačů DGSE třídí a ukládá. Novinář a jeden z autorů článku Jacques Follorou ČESKÉ POZICI řekl: „Špionážní službě v první fázi nejde o obsah zpráv. Mnohem důležitější je záznam a zjištění identity – kdo a s kým komunikuje a kde se nacházejí. Z toho lze určit konkrétní vztahy a propojení mezi jednotlivci i skupinami. Víceméně tak jde sestavit mapu komunikačních aktivit i fyzické přítomnosti lidí, o něž se rozvědka zajímá. V boji s terorismem či s organizovanou zločinností hrají tyto informace významnou roli.“

K miliardám skladovaných elektromagnetických signálů o každém člověku, který ve Francii nebo ve sledovaných zahraničních lokalitách používá moderní telekomunikační prostředky, má volný přístup dalších sedm francouzských špionážních či bezpečnostních služeb, například kontrarozvědka, celní správa či zvláštní útvary policie a armády.

Druhá fáze

Začnou-li se zajímat o konkrétní osoby, firmy či společnosti, nastává druhá fáze využití informačního bohatství uloženého pod dlažbou bulváru Mortier – ze zkomprimované masy údajů lze vytáhnout telefonní čísla a odposlouchávat je, přečíst e-maily i SMS či určit okruh lidí, s nimiž se sledovaná osoba stýká, nebo kde se nacházejí. Z gigantického úložiště informací se na první pohled používá pouze nepatrná část, existuje však, a riziko úniku či zneužití těchto zpráv i mimo rámec boje s kriminalitou a terorismem nelze vyloučit. Počítač sice může být zcela nestranný, ale vždy jej obsluhuje nevyzpytatelný člověk.

Oproti americkému špionážnímu systému kontrolovanému Senátem i zákony je ten francouzský v podstatě nelegální

Oproti americkému špionážnímu systému kontrolovanému Senátem i zákony je však ten francouzský v podstatě nelegální. To v článku v Le Mondu potvrzuje stanovisko Národního výboru pro informace a svobodu (CNIL): „Francouzské zákony nepovolují špionážním službám používat podobný systém, jako je americký PRISM. Shromažďování informací těmito službami musí být přesně zacílené, a v žádném případě se nesmí provádět masivně. Taková činnost by byla nelegální.“

V článku se také uvádí, že CNIL existenci francouzského špionážního systému nemohla potvrdit, ani vyvrátit. Jednoduše proto, že rozvědka DGSE nemusí tomuto výboru skládat účty ze svých aktivit. Ze zákonů by ji měla kontrolovat vláda a Národní poradní výbor pro bezpečnostní sledování (CNCIS). Jak však ČESKÉ POZICI sdělil Follorou: „Tyto zákony jsou zastaralé, neboť nepočítaly se vznikem natolik nepředstavitelně obrovského úložiště informací a dat. V tomto ohledu je v našem zákonodárství díra. Politici o tom mlčí, anebo tajuplně naznačují něco o státním tajemství.“

Díry v zákonech

Bývalý šéf jedné z francouzských zpravodajských služeb o této situaci Le Mondu anonymně řekl: „Díky této díře v zákonech využívá každá složka bezpečnostního aparátu uložené informace už dlouhá léta a bez větších překážek, jak se jí to právě hodí.“ Například ke sledování okolí nejen vrcholných politiků, poslanců, významných podnikatelů, bankéřů, vědců či novinářů, ale i běžných občanů, a stačí vágně formulovaný důvod o státních zájmech nebo národní či ekonomické bezpečnosti.

Zpravodajské soukolí se rozjede a díky technologickým možnostem se nezaměřuje jen na Francouze. Dle Le Mondu vedení DGSE běžně ve speciální místnosti svého pařížského sídla zpřístupňuje šéfům velkých francouzských firem přísně tajné obchodní nebo výrobní informace, které se rozvědce podařilo získat o jejich zahraniční konkurenci. Neexistuje žádná loajalita vůči spojencům či spřáteleným zemím z Evropské unie nebo USA. To není žádné nové šokující zjištění. Podobně totiž fungují všechny rozvědky největších průmyslových zemí. Francouzi ale možná agresivněji a sofistikovaněji.

Lze to například vyčíst z depeší amerických diplomatů v Berlíně, které v lednu 2011 zveřejnil server WikiLeaks. Ti na základě zpráv německých manažerů o francouzské ekonomické rozvědce uvádějí, že je nejagresivnější a že německému průmyslu způsobila vyšší škody než Rusové či Číňané. V roce 1989 byla také například odhalena síť agentů DGSE infiltrovaných do amerických společností IBM, Texas Instruments a Corning Glass. O několik let později pak tato služba odposlouchávala americké obchodníky a politiky na palubách letadel společnosti Air France.

Oficiálně posvěcená politika

Jde o cílenou a oficiálně posvěcenou politiku francouzské vlády minimálně od roku 1981. Tehdy nový prezident François Mitterrand pověřil tímto úkolem čerstvě jmenovaného šéfa DGSE Pierra Mariona, jenž tuto strategii o deset let později veřejně přiznal. (Mitterrand měl v oblasti špehování vlastní skandál. V Elysejském paláci nechal vytvořit takzvané zvláštní protiteroristické komando, které v letech 1983 až 1986 odposlouchávalo telefonáty nejen jeho spolustraníků, ale i politických odpůrců, advokátů a novinářů.)

Francie je na pátém místě na světě mezi zeměmi, které nejvíc investují do špionážních informačních technologií

Není proto třeba si dělat iluze, že by se Francouzi zaměřovali pouze na ekonomickou špionáž. Neméně důležité jsou i důvěrné zprávy o politických rozhodnutích a náladách třeba spřátelených vlád, což vyvolalo velké pobouření Evropanů v případě americké Snowdenovy špionážní aféry.

Bývalý člen vedení DGSE a nyní poslanec Evropského parlamentu Arnaud Danjean o těchto aktivitách rozvědky nedávno prohlásil: „Pokud bychom měli být upřímní, je nutné si přiznat, že Francie nebo například Německo vlastní technické prostředky umožňující monitorovat komunikaci všech velvyslanectví na jejich území. Co z toho vyplývá, nemusím vysvětlovat.“

Francie je po USA, Velké Británii, Izraeli a Číně na pátém místě na světě mezi zeměmi, které nejvíc investují do špionážních informačních technologií. Jen rozvědka má roční rozpočet 640 milionů eur, a to v době, kdy francouzské podniky spíše propouštějí. Za uplynulé tři roky přijala 687 nových pracovníků, většinou inženýrů a programátorů.

Mlčení vládních politiků

Informace o gigantické databázi pod pařížským sídlem DGSE zveřejněné Le Mondem označila francouzská vláda za nepřesné. A ohradila se proti nim: „Uložené množství zachycený zpráv perfektně ošetřuje zákon z roku 1991.“ Ve svém komuniké pak uvádí, že rozvědka může shromažďovat informace jen na základě rozhodnutí premiéra podmíněného souhlasem výboru CNCIS, který má právo práci rozvědky prověřovat a kontrolovat žádosti o přístup ke shromážděným informacím.

Informace o gigantické databázi pod pařížským sídlem DGSE zveřejněné Le Mondem označila francouzská vláda za nepřesné

Na otázku Le Mondu, jak je tomu ve skutečnosti, však ministr obrany Jean-Yves Le Drian neodpověděl. Stejné mlčení následovalo i po dotazu poslance Jeana-Christopha Lagarda ze středopravicové strany Svaz demokratů a nezávislých (UDI) v Národním shromáždění ministru vnitra Manuelu Vallsovi: „Můžete nás ujistit, že vůči žádnému poslanci se takové praktiky nepoužívají a že informace zveřejněné v Le Mondu byly falešné?“

Další vývoj této francouzské sledovací aféry ukážou příští dny. Jedno je však jisté už dnes. Rozhořčení politiků v Paříži nad americkou špionáží bylo jen reakcí pro média a veřejnost.

Počet příspěvků: 1, poslední 12.7.2013 09:41 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.