Špinavé tajemství čisté německé energie

K výrobě větrníků se používá vzácný prvek, jehož těžba zamořuje životní prostředí a způsobuje zvýšený výskyt rakoviny v Číně.

Aby nehyzdily krajinu, musejí být větrné parky v Německu vzdálené aspoň 30 kilometrů od pobřeží. Že však mnohem víc škodí v daleké Číně, zřejmě nikomu nevadí. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Aby nehyzdily krajinu, musejí být větrné parky v Německu vzdálené aspoň 30 kilometrů od pobřeží. Že však mnohem víc škodí v daleké Číně, zřejmě nikomu nevadí. | foto: © ReutersČeská pozice
Aby nehyzdily krajinu, musejí být větrné parky v Německu vzdálené aspoň 30 kilometrů od pobřeží. Že však mnohem víc škodí v daleké Číně, zřejmě nikomu nevadí.

Rozhodnutí Německa kompletně ukončit výrobu energie z jádra do roku 2022 bude naše západní sousedy zaměstnávat ještě dlouhou dobu. A v nejbližší době ani nestanou diskuse o budoucím vývoji. Rozhodnutí nelze přijmout jinak než jako fakt a s napětím sledovat, jak se Německo s touto situací vypořádá. Není však všechno úplně ideální a bezproblémové, co se tváří jako alternativní energie.

Každou výrobu energie a její následky je třeba podrobit kritickým otázkám a nenechat se unášet trendemJsem naprostým příznivcem čisté energie, ale argumenty, jako je „vítr a slunce nic nestojí“, nestačí, aby mohly obstát a kohokoli uspokojit. Dalo by se donekonečna rozebírat, jak která energie je, nebo není „čistá“, jako je tomu například u emisí oxidu uhličitého při spalování biomasy či jak ovlivňují fotovoltaická pole vzhled krajiny. Stejně lze debatovat, kdo a jak se postará o odstranění všech konstrukcí, až doslouží a přestanou vyrábět energii, jak reagují lidé žijící v blízkosti větrných elektráren na zvuk, vibrace a vlnová pole jimi způsobená a tak dále. Z tohoto hlediska je třeba podrobit každou výrobu energie a její následky kritickým otázkám a nenechat se pouze unášet trendem způsobeným ať už politickým rozhodnutím nebo všeobecnými představami, názory, popřípadě emocemi.

Popsané potvrzuje nedávno odvysílaná relace německé veřejnoprávní televize o výrobě větrníků a jejich komponentů pro výstavbu větrných parků. Vítr je totiž z hlediska spolkové vlády zdrojem energie, který má v budoucnu zabezpečit nejvyšší podíl výroby. Proto této oblasti věnují nejvíc pozornosti politici i všechny zúčastněné ekonomické subjekty. Je přitom známým faktem, že výstavba větrných parků není levná a přísná kritéria Německa pro tuto technologii – například vzdálenost 30 kilometrů od pobřeží, aby nenarušovaly vzhled okolí – náklady ještě zvyšují.

Efektivita na úkor přírody

Výrobci se proto snaží provoz větrníků maximálně zefektivnit. V mnoha případech však – jak ukázal zmíněný pořad – na úkor životního prostředí. Toto tvrzení se týká většiny takzvaných bezpohonných větrníků. Klasický větrník se skládá ze tří základních částí – rotoru (vrtule), pohonu (motoru) a generátoru. U větrníků bez pohonu, kdy je rotor napojen přímo na generátor, lze logicky dosáhnout nižší váhy i produkčních nákladů, a tedy efektivnější výroby energie. Předpokladem je vyšší výkonnost generátoru, což představuje velký problém, jehož dimenze se postupně dostává do povědomí výrobců, stavitelů i provozovatelů větrných elektráren.

Na výrobu většiny bezpohonných větrníků se používá prvek neodym patřící do skupiny vzácných kovů. Těží se téměř výlučně v Číně a pro jeho oddělení od ostatní zeminy se používají vysoce jedovaté a agresívní látky, například kyselina sírová a chlorovodíková. Vzniká tím jedovaté a špinavé odpadní bahno, které se bez jakékoli filtrace vypouští do volné přírody. Kromě toho se uvolňuje nemalé množství radioaktivních látek, jako je uran a thorium.

Jedy se dostávají do nechráněných zdrojů podzemní vody a způsobují těžká onemocnění tamního obyvatelstva. Radioaktivní látky pak zvyšují výskyt zhoubných onemocnění. Katastrofální dopady má zamořená podzemní voda i na nemožnost zavlažování polí pro pěstování rostlin, což se sekundárně projevuje v nedostatku potravin pro obyvatele i krmiv pro chovná zvířata.

Pro lepší ilustraci vzpomeňme na nedávnou ekologickou katastrofu v hliníkárně v maďarském městě Ajka nedaleko Balatonu. Protrhla se při ní hráz odpadní nádrže s takzvaným červeným bahnem, jež zaplavilo a na několik příštích let zamořilo okolí. Technologický postup výroby hliníku je podobný jako u neodymu. V Číně se tedy odehrává podobný proces, pouze pomalejší, o to však rozsáhlejší.

Nevědomost a ignorance

Varovné je, že řada výrobců si uvedené problémy s ničením životního prostředí v Číně vůbec neuvědomuje, nebo – ještě hůře – je ignoruje. Na nedávném strojírenském veletrhu v Hannoveru, kde technologie na výrobu alternativních energií představovaly naprostý hit, nebyl ani jeden z výrobců schopný (nebo ochotný?) se k této situaci vyjádřit. Nelze se potom divit výčitkám představitelů postižených oblastí v Číně vůči Německu a ostatním státům, že v zájmu zachování čistoty vlastní země přenášejí špinavé práce a provozy do Číny, Indie a dalších zemí.

Každá země musí dbát, aby její „energetická“ cesta odpovídala všem přísným kritériím z hlediska lidí a životního prostředíZnovu zdůrazňuji, že jsem absolutním zastáncem čisté energie. Takové, jež chrání životní prostředí a nezpůsobuje žádná, respektive má na svědomí pouze minimální rizika. Současně však jsem odpůrcem účelových argumentů a různých polopravd. Je proto nutné a samozřejmé, že každá země bez výhrady musí dbát, aby její vlastní „energetická“ cesta odpovídala všem přísným kritériím z hlediska lidí a životního prostředí. V souvislosti s popsanou budoucí německou cestou mě napadá úryvek z písničky populárního německého zpěváka Xaviera Naidooa: „Tato cesta nebude jednoduchá, tato cesta bude kamenitá a těžká.“