Španělská revoluce začala na Islandu

Je reálné, aby na Pyrenejském poloostrově převzal lid moc do svých rukou? „Zamlčená“ fakta o občanské revoluci na Islandu naznačují, že ano.

Ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ilustrační snímek | foto: © ReutersČeská pozice
Ilustrační snímek

Vlna odporu proti současné situaci ve Španělsku, která propukla letos 15. května, nabývá na intenzitě. Hnutí M-15 chystá na sobotu 11. června, kdy budou do svých úřadů nastupovat nově zvolení starostové, mohutné protesty a hodlají všechna jejich veřejná vystoupení „bojkotovat pískáním“ . Týden poté plánují „rozhořčení“ mobilizaci a pracují na tom, aby se protesty rozšířily i do dalších zemí, zejména Portugalska.

Zástupci lidových shromáždění z téměř šedesáti španělských měst se o víkendu shodli na tom, že je třeba určit základní požadavky a principy a vytvořit jasný „jízdní řád“ budoucího směřování hnutí. Již dříve mezi požadavky zazněla reforma volebního systému, boj proti korupci, rozdělení státní moci a vytvoření mechanismů občanské kontroly politiků.

Jsou to utopické myšlenky? Ne tak docela. Příkladem budiž „občanská revoluce“ na Islandu. Zajímavé souvislosti nabízí text španělského blogera Franciska Rubialese Morena, který vyšel letos 10. března na stránkách votoenblanco.com. Překlad článku se svolením autora přetiskujeme v plném znění.

Západní demokracie umlčely občanskou revoluci na Islandu

Média nás zásobují do posledního detailu o nepokojích v Egyptě a Libyi. Mlčí však o příkladné ukázce občanské revoluce, která již po více než dva roky probíhá na Islandu, kde občané mírovým, zároveň však nesmlouvavým způsobem donutili odstoupit vládu a díky permanentním shromážděním i přepsat ústavu.

Právě proto, že Island je modelem občanské revoluce, upadající evropské demokracie, ve kterých skutečnou moc ovládají profesionální politické kasty a kde byli z rozhodovacích procesů zcela vyloučeni občané, tento případ ututlávaly.

Cenzura revoluce na Islandu je nejlepším důkazem existence kontroly informací, jež mohou být nebezpečné pro politickou elitu.

Na Islandu občané donutili k odstoupení celou vládu, hlavní banky byly znárodněny a bylo rozhodnuto, že lidé nezaplatí dluhy, které banky kvůli své vlastní špatné finanční politice vytvořily vůči Velké Británii a Nizozemsku. V nové ústavě, na jejímž znění se podílí lidové shromáždění, budou mít místo politiků hlavní slovo občané.

Island je v současnosti nejlepším příkladem mírové a důstojné reakce veřejnosti proti této neschopné moci pozbývající mravnosti, která zneuctila demokracii a dovedla celý svět ke krizi. Islandský model představuje vlnu občanského odporu, jež v politicích vzbuzuje obavy, protože má potenciál být následována a rozšířit se do celé „Evropy politiků“, z níž byli její obyvatelé vyloučení.

Zamlčená fakta o Islandu:

2008 – Je znárodněna největší banka v zemi. Měna se hroutí, burza pozastavuje svou činnost. Země vyhlašuje bankrot.

2009 – Pod tlakem obrovských protestů občanů před parlamentem jsou vyhlášeny předčasné volby, předseda vlády a celý jeho vládní blok je donucen k rezignaci. Prohlubuje se bídná ekonomická situace země. Politici navrhují prostřednictvím zákona splacení dluhu vůči Velké Británii a Nizozemsku ve výši 3,5 miliardy eur, což je částka, kterou budou všichni Islanďané splácet v příštích 15 letech s 5,5procentním úrokem.

2010 – Lidé jdou opět do ulic a požadují hlasovat o zákoně v referendu. V lednu prezident odmítá zákon ratifikovat a oznamuje, že se o něm bude rozhodovat ve všelidovém hlasování. V březnovém referendu odmítne zaplacení dluhu 93 procent obyvatel.

Vláda byla donucena zahájit vyšetřování, které má objasnit právní odpovědnost za krizi. Začíná zatýkání několika bankéřů a vrcholných manažerů. Na příkaz Interpolu všichni obvinění bankéři opouštějí zemi.

Je zvoleno ústavodárné shromáždění, které na základě zkušeností z krize připraví novou ústavu. Ta nahradí současnou, která je de facto kopií ústavy dánské.

K tomuto účelu se pořádá všelidové referendum. Do ústavodárného shromáždění je z celkem 522 kandidátů zvoleno 25 občanů, bez politické příslušnosti. Jedinou podmínkou kandidatury byla plnoletost a podpora minimálně 30 lidí.

2011 – Ústavodárné shromáždění zahajuje činnost v únoru 2011. Návrh nové ústavy připraví na základě doporučení odsouhlasených shromážděními, jež probíhají po celé zemi. Předložený návrh musí schválit současný parlament i ten, který vzejde z příštích voleb.

Toto je stručná historie islandské revoluce: odstoupení celé vlády, znárodnění největší banky, obecné referendum, v němž lidé hlasují o závažných ekonomických rozhodnutích, uvěznění lidí odpovědných za krizi a přepsání ústavy přímo občany.

To, co se stalo na Islandu, vyhodnotili politici, jako je Merkelová, Sarkozy, Cameron, Zapatero, Berlusconi a další, jako nebezpečný precedens, který má být zamlčen. Co kdyby něco podobného napadlo obyvatele i dalších evropských zemí a oni ztratili svou nemravnou a nedemokratickou, zato výdělečnou nadvládu nad občany?!

Bojkot informací o Islandu svědomitě dodržovaly tisíce novinářů napříč všemi médii, z nichž většina je „koupena“ politickou mocí. Ta jim za mlčení a podporu zcela v rozporu s demokratickými principy poskytuje výhody, úlevy a inzerci.

Islanďané se vzepřeli systému a zbytku světa udělili lekci z demokracie. Jenže dříve či později se o jejich úspěchu dozví a vezmou si z něj příklad i další; navzdory cenzuře politických kast, jež jsou za krizi a nespokojenost občanů zodpovědné.
(Překlad Rudolf Černý, revize David Kasl.)

Nová ústava a obviněný premiér

Doplňme několik poznámek k aktuálnímu vývoji:

  • Islandský nejvyšší soud sice prohlásil zvolení ústavodárného shromáždění referendem za neplatné, nicméně jen kvůli technickým nedostatkům, a nikoliv proto, že by volba 25 zástupců byla v rozporu s vůlí většiny obyvatel. V březnu proto vznik ústavodárného shromáždění odsouhlasil islandský parlament. Shromáždění bude mít roli nezávazného poradního sboru, který parlamentu předloží svá doporučení na změnu ústavy k lepšímu.
  • V květnu bylo oficiálně doručeno obvinění islandskému expremiérovi Geiru Haardemu. Důvodem jsou vážná pochybení při výkonu jeho funkce, která vyvrcholila bankovním kolapsem v roce 2008. V obvinění, o němž rozhodl parlament, se tvrdí, že Haarde mohl kolapsu zabránit, avšak nic pro jeho odvrácení neučinil. Za to mu hrozí maximální možný trest v délce dvou let za mřížemi.
  • V úterý 7. června byl Haardeho případ předán zvláštnímu tribunálu určenému k souzení vládních úředníků. Landsdómur zasedá vůbec poprvé od svého založení v roce 1905. Haarde veškerá obvinění popírá. „Jsou absurdní, obzvlášť vezmeme-li v úvahu, že veškerá rozhodnutí mé vlády, jež předcházela bankovnímu kolapsu, byla shledána správnými,“ prohlásil na tiskové konferenci expremiér.

Nakolik se vývoj občanské revoluce na Islandu stal rozbuškou současných protestů ve Španělsku i dalších evropských zemích, je otázkou. Stejně jako scénář dalšího možného vývoje. Island je přeci jen v rámci Evropy specifickou zemí. Má vůbec nejstarší parlamentní tradici – jeho politické a zákonodárné shromáždění Althing si Vikingové vytvořili již v 10. století. A například křesťanství země přijala až po jeho kladném rozhodnutí.