Spalovat, skládkovat či recyklovat?

ČESKÁ POZICE se ptala čtyř zainteresovaných osobností, jakou cestou by se mělo Česko vydat v odpadovém hospodářství.

Jan Charvát 20.4.2013
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Letošní rok je klíčový pro budoucnost odpadového hospodářství České republiky. Ministerstvo životního prostředí právě připravuje dlouho odkládané zákony, které na desetiletí dopředu určí rámec pro to, jak budou obce, firmy i občané nakládat s odpadem. Konkrétní podoba zákonů ovlivní nejen životní prostředí, ale i českou ekonomiku. Ve spojení s nejrůznějšími dotacemi totiž určí například to, jaká a jak nákladná zařízení na zpracování odpadu budou v následujících letech vznikat.

Zda půjde Česko spíše cestou výstavby centralizovanějších spaloven odpadu s mnohamiliardovými počátečními investicemi nebo cestou decentralizované sítě menších zařízení typu recyklačních linek či bioplynových stanic a zařízení na mechanicko-biologické zpracování odpadu. Každé rozhodnutí s sebou nese také různě vysoké dodatečné náklady na provoz.

Právě se připravují zákony, které na desetiletí dopředu určí rámec pro to, jak budou obce, firmy i občané nakládat s odpadem

Pokud bychom se měli inspirovat z hlediska nakládání s odpady vyspělejšími zeměmi, všechny se v souladu s evropskou legislativou snaží snížit na minimum skládkování a zvýšit úroveň recyklace či kompostování. ČR nyní stále většinu odpadu vyváží na skládky a recykluje pouze zhruba 30 procent odpadu, vyspělé země zhruba dvakrát více. Zbytek využívají energeticky.

Zástupci tepláren a spaloven by nejradši co největší množství odpadu spalovali a vyráběli z něj teplo nebo elektrickou energii. Současné nastavení zákonů však hraje do karet spíše zástupcům skládkovací lobby, protože poplatek za skládkování odpadu je velmi nízký a pro obce je vyvezení na skládku nejlevnějším způsobem, jak se odpadu zbavit. Připravovaný zákon však skládkování s největší pravděpodobností výrazně zdraží, což má otevřít cestu ekologičtějším způsobům nakládání s odpady.

Evropská unie požaduje, aby přednost měla recyklace a předcházení vzniku odpadu, pak má přijít na řadu energetické využití. To podporují i ekologické organizace. Zákony však píše ministerstvo životního prostředí (a následně schvaluje vláda a poslanci). Občané mohou jen doufat, že se při psaní a schvalování důležitých zákonů všichni zúčastnění budou řídit rozumem a tím, co je dobré pro občany a životní prostředí, a nikoli pro zisky jakékoliv lobbistické skupiny.   

ČESKÁ POZICE položila tři stejné otázky čtyřem hráčům na poli odpadového hospodářství. Zjišťovali jsme, jaké mají preference, jak nahlížejí na ekonomiku a dotační politiku jednotlivých způsobů nakládání s odpadem a zda jsou si vědomi také ekologických důsledků těchto rozhodnutí.

Otázky:

  • Jaký podíl odpadů je podle vás rozumné skládkovat/spalovat/recyklovat a proč?
  • Jak se obecně díváte na jakékoliv formy státní podpory jednotlivých způsobů nakládání s odpady? Které způsoby by (ne)měly být podporovány a které se podle vás ekonomicky vyplatí i bez podpory?
  • Které způsoby nakládání s odpadem jsou podle vás nejšetrnější k životnímu prostředí a které nejméně?

Kdo odpovídal (respondenti řazeni podle abecedy):

  • Martin Hájek – ředitel  Teplárenského sdružení ČR. Hájí zájmy tepláren a spaloven odpadu. Předsedou sdružení, jež se skládá převážně ze zástupců firem podnikajících v oblasti teplárenství, je bývalý premiér Mirek Topolánek.
  • Petr Havelka – ředitel České asociace odpadového hospodářství (ČAOH). Jde o největší asociaci v Česku, která sdružuje významné podnikatelské subjekty v oblastech využívání, odstraňování, svozu, sběru a recyklace odpadů.Významný hlas zde však mají také provozovatelé skládek, například společnost AVE, která provozuje i největší skládku v České republice. Sdružení si však uvědomuje, že v souladu s evropskou legislativou musí ČR skládkování postupně omezovat, tudíž také hledá vhodné alternativy ke skládkování.
  • Tomáš Chalupa – ministr životního prostředí. První odpadovou legislativu by měl stihnout předložit ke schvalování ještě tento rok.
  • Daniel Vondrouš – expert z ekologické organizace Zelený kruh. Zastává názor, že Česká republika by měla a mohla vzniku odpadu v mnohem větší míře předcházet a v podílu recyklace dohnat západní sousedy. Dlouhodobě vytýká současnému ministrovi životního prostředí Tomáši Chalupovi, že jde na ruku spalovací lobby a recyklaci znevýhodňuje.

1. Jaký podíl odpadů je podle vás rozumné skládkovat/spalovat/recyklovat a proč?

HÁJEK: Česká republika vykazuje nepřijatelně vysoký podíl skládkování. Postupný přechod odpadového hospodářství k maximálnímu využití odpadu bude trvat léta a vyžaduje vytvoření motivace a změnu právního rámce. Měli bychom si vzít příklad ze zemí jako Švýcarsko, Švédsko nebo Dánsko, které přibližně polovinu komunálního odpadu materiálově využijí a veškerý zbytkový odpad využívají energeticky.

Recyklace má ekonomicky i ekologicky opodstatněnou mez a Česká republika si těžko může dovolit nákladnější systém odpadového hospodářství než bohatší západní státy. Díky klimatickým podmínkám a rozvinutému teplárenství má Česko optimální podmínky pro efektivní využití energie získané z komunálního odpadu a nahrazení fosilních paliv. Energie získaná z biomasy obsažené v odpadu přispívá k plnění závazného cíle podílu energie z obnovitelných zdrojů.

Energetické využití odpadu napomáhá i vyšší míře recyklace, protože ze zbytků po spalování jsou tříděny a materiálově využívány další druhotné suroviny – železo a barevné kovy. Škvára je využitelná jako náhrada stavebních hmot a v budoucnu může nahradit i přírodní čedič při výrobě minerální vlny.

HAVELKA: Strategické cíle nakládání s odpady jsou definovány ve směrnicích EU. V zájmu občana je vždy to, aby byly vhodným způsobem vyváženy aspekty ekonomické, sociální a environmentální. Každý stát by si v souvislosti s těmito cíli měl hledat svou cestu k jejich naplnění, a to tak, aby zvolená cesta reflektovala ekonomické a technologické možnosti daného státu. Pokud chceme komentovat aktuální obecnou situaci v odpadovém hospodářství v ČR, je vhodné zmínit zejména fakta a čísla z nezávislého zdroje, neboť ta hovoří sama za sebe a nepodléhají vlivům zájmových skupin.

Dle údajů z aktuální Statistické ročenky MŽP, v ČR od roku 2003 klesla produkce odpadů o přibližně 15 procent. Naopak postupně roste podíl využívaných odpadů a v roce 2011 dosáhl zhruba 78 procent. Ruku v ruce s tím pak dlouhodobě klesá množství odstraňovaných odpadů, které bylo v roce 2011 v míře asi 12 procent. Co se týká komunálního odpadu, skládkování bylo dle dat prezentovaných MŽP zastoupeno v míře 55 procent. Za posledních pět let se na skládky uložilo o více než milion tun odpadů méně a tento trend stále pokračuje.

Průměrná míra skládkování na občana a rok v EU (Eurostat 2008) je 207 kg/občan/rok, v ČR pak velmi podobné číslo: 218 kg/občan/rok. Podíl materiálově využitých komunálních odpadů v ČR dosahuje 30,8 procent. Míra využití odpadů v ČR je sedmá nejvyšší v EU. Samozřejmě, vždy je co zlepšovat, ale je vhodné to dělat postupnými kroky, tak jako doposud, neboť dlouhodobé trendy jsou jednoznačně pozitivní a potvrzuje se, že není třeba strategických změn ani s tím souvisejícím nemalým zdražením systému, které má vždy svůj negativní sociální dopad.

CHALUPA: V současné době je připravován nový Plán odpadového hospodářství (POH) ČR – základní strategický dokument ČR v oblasti odpadového hospodářství na další desetileté období (2014-2024). Jelikož je žádoucí omezit skládkování směsného komunálního odpadu a podporovat jiné formy jeho využití v souladu s hierarchií pro nakládání s odpady, je v POH ČR stanoven cíl: „Směsný komunální odpad energeticky využívat v zařízeních k tomu určených v souladu s platnou legislativou.“ Jako podpůrné opatření je navržen zákaz skládkování neupraveného směsného komunálního odpadu od roku 2023. Ministerstvo vnímá potřebu řešit náhradu zdroje primárních surovin, zejména hnědého uhlí, pro centrální vytápění teplem. Materiálově nevyužitelný směsný komunální odpad by tak mohl být možnou alternativou.

VONDROUŠ: Podle platné evropské i české legislativy má přednost recyklace před spalováním. Z odpadu mají být znovu získány cenné suroviny, aby je nebylo nutné draze těžit a dovážet. Co není možné recyklovat, je třeba energeticky využít. Proto každá země usiluje o co nejvyšší podíl recyklace a minimální skládkování. Češi nejsou o nic horší než naši němečtí či rakouští sousedé, při správném nastavení legislativy jsme schopni dosáhnout stejných výsledků – tedy recyklace až dvou třetin komunálního odpadu a energetického využití zbytku. Skládkovat komunální odpad pak už nebude potřeba, bude ovšem nutné ukládat na skládky popel a škváru ze spaloven (až třetina hmotnosti spalovaného odpadu).

2. Jak se obecně díváte na jakékoliv formy státní podpory jednotlivých způsobů nakládání s odpady? Které způsoby by (ne)měly být podporovány a které se podle vás ekonomicky vyplatí i bez podpory?

Hájek: Česká republika si těžko může dovolit nákladnější systém odpadového hospodářství než bohatší západní státy

HÁJEK: Daleko výrazněji než dnes by mělo být penalizováno nežádoucí skládkování směsného komunálního odpadu. Vybrané prostředky by neměly sloužit k uplácení obcí, aby tolerovaly další skládkování, ale měly by být efektivně použity k dosahování cílů odpadového hospodářství – to znamená v první řadě k omezení skládkování biologicky rozložitelné složky komunálního odpadu. Až budou kapacity pro využití odpadu vybudovány a skládkování zakázáno, dojde samovolně k výraznému omezení finančních toků. Další podpora v rámci odpadového hospodářství by měla být důkladně zvažována na základě pečlivého porovnávání dodatečných nákladů a skutečného přínosu pro životní prostředí. Bylo by například absurdní, aby stát na jedné straně dotoval třídění biomasy ze směsného komunálního odpadu před energetickým využitím a na druhé straně dotoval pěstování biomasy pro energetické účely na zemědělské půdě.

HAVELKA: Shrnuto v jedné větě, dotační podpora čehokoli současně deformuje trh, jeho principy a tržní prostředí jako takové. České odpadové hospodářství doznalo od revoluce zcela zásadních změn, dosáhlo slušné evropské kvality a naprostá většina investic do něj putovala ze soukromého sektoru. Na druhou stranu dotační politika je zatím stále jedním z pilířů EU, a to je třeba brát v potaz. V tomto směru však vnímáme jako vhodnější nástroj například zvýhodněné, či bezúročné půjčky. Je klíčové, aby všechny podnikatelské projekty byly postaveny na smysluplných ekonomických základech.

Havelka: Dotační politika je zatím stále jedním z pilířů Evropské unie, a to je třeba brát v potaz

Pokud by se chtěli investoři vybraných zařízení spoléhat na podporu státu, na daňové úlevy, na zvláštní typy poplatků, či jiné formy legislativního zvýhodňování jedné formy podnikání před druhou, pak se obávám, abychom si jako stát opět nezakládali na podobný problém, jako je nyní v oblasti fotovoltaiky. Provoz každého takovéhoto zařízení nakonec vždy zaplatí cenou služby ti, kdož službu platí, tedy původci odpadů, respektive občané a firmy. Nikdo jiný náklady ani nést nemůže. Ano, náklady mohou být schovány pod různé legislativně stanovené poplatky a zvýhodnění (napříkald podpora OZE), ale stejně je třeba náklady uhradit ze strany uživatele služby (odpady, teplo, energie). Myslíme, si, že je vhodné vyhnout se deformacím tržního prostředí, ponechat aktivitu na podnikatelských subjektech, které jistě rády v takových podmínkách budou samy i nadále investovat do moderních, ekonomicky rentabilních a konkurenceschopných technologií a postupů. Jiné cesty podle nás nepovedou k udržení českého odpadového hospodářství na konkurenceschopné úrovni.

CHALUPA: V rámci evropských dotačních programů bude podporována výstavba zařízení na energetické využití směsného komunálního odpadu a budování infrastruktury nutné k zajištění energetického využití odpadů.

V aktuálním programovém období byly v rámci oblasti podpory 4.1 Zkvalitnění nakládání s odpady Operačního programu Životní prostředí 2007 – 2013 (OPŽP) podány 3 žádosti o podporu výstavby nových zařízení pro energetické využívání komunálních odpadů. Nyní zůstávají již jen dva projekty, které byly na začátku roku postoupeny Evropské komisi k posouzení a MŽP intenzivně jedná s Evropskou komisí o jejich podpoře.Vondrouš: Podle platné evropské i české legislativy má přednost recyklace před spalováním

VONDROUŠ: Evropská komise vydala konkrétní doporučení pro ČR a další země, které jsou v naplňování evropské odpadové politiky pozadu (ČR je v recyklaci komunálního odpadu pod průměrem EU). Doporučuje zavést vysoké poplatky za skládkování, zpoplatnit také energetické využití odpadu či podpořit oddělený sběr a materiálové využití bioodpadu (kompostování, výroba bioplynu). Právě v těchto oblastech ČR zaostává a potřebuje tato doporučení urychleně realizovat.

3. Které způsoby nakládání s odpadem jsou podle vás nejšetrnější k životnímu prostředí a které nejméně?

HÁJEK: Žádný nejšetrnější způsob neexistuje. Pokud bychom měli chápat hierarchii nakládání s odpadem absolutně, pak by samozřejmě neměl v první řadě žádný odpad vzniknout, protože nejvýše v ní figuruje předcházení vzniku odpadu. Hierarchie nakládání s odpadem ovšem neplatí absolutně, ale relativně pro konkrétní druhy odpadu. Jistě jsou tedy odpady, které nemusely vůbec vzniknout, odpady, které se daly rozumně materiálově využít a odpady, které měly být využity energeticky a pak také odpady, kterým se nedalo předejít, nedaly se využít ani materiálově ani energeticky a pouze ty a žádné jiné bychom měli ukládat na skládku.

Hájek: Žádný nejšetrnější způsob nakládání s odpadem neexistuje

Ani zelenými hnutími do omrzení omílaná mantra recyklace neplatí absolutně. Pokud se na přepracování daného odpadu spotřebuje více energie, než na původní výrobek po odečtení energie získané při energetickém využití odpadu, pak je nepochybně lepší takový odpad využít energeticky, než se ho snažit nákladně recyklovat. Zvlášť pokud vezmeme v úvahu, že výrobek z recyklovaného materiálu může mít horší vlastnosti nebo kratší životnost. Ekologisté horující pro recyklaci za každou cenu argumentují snadno recyklovatelnými odpady, které tvoří relativně malou část směsného komunálního odpadu a navíc mohou být v praxi kontaminovány nežádoucími příměsemi, které efektivní recyklaci výrazně prodražují nebo úplně znemožňují.

HAVELKA: Právní předpisy týkající se odpadového hospodářství v ČR plně vycházejí z evropského práva a zavedené standardy jsou stejné jako v západních zemích. Nakládání s odpady, pokud se děje v souladu s právem, pak není pro své okolí více rizikové. Všechny zákonné typy zařízení, kde je odpad upravován a je s ním dále nakládáno, splňují přísné evropské normy a mají vydaná povolení příslušných orgánů. Platnou legislativou je určena obecná hierarchie nakládání s odpady.Havelka: EU nově prezentuje možnost budoucího využití skládek jako zdroje cenných surovin – tato cesta se nazývá urban mining

Pro posouzení dopadů jednotlivých způsobů nakládání s odpady na životní prostředí je však nutné postupovat s využitím objektivních odborných metod, například posuzování životního cyklu – LCA. Pro porovnání v ČR, podobně jako v EU, je nejpoužívanějším způsobem nakládání s komunálními odpady (v ČR tvoří jejich produkce KO pouze 17,6 procenta z celkové produkce odpadů) jejich ukládání na skládky. V ČR nyní v míře 55 procent. Trend vývoje skládkování v ČR ukazuje dlouhodobý pokles (jak je uvedeno výše za 5 let o milion tun méně). Ve vztahu ke skládkám EU nově ve svých oficiálních materiálech prezentuje možnost jejich budoucího využití jako zdroje cenných surovin – tato cesta se nazývá urban mining.

Některé nejbohatší státy v EU se v minulosti vydaly cestou spaloven komunálních odpadů, i tuto technologii hodnotíme jako environmentálně bezpečnou a kvalitní. Její nevýhoda je však ve vysokých investičních a provozních nákladech, v nízké energetické účinnosti a také v tom, že v daném regionu je vyšší riziko reálného snížení třídění a materiálového využití odpadu.

ČAOH je obecně pro uplatnění širokého spektra technologií, vždy však takových, které se dokážou prosadit v tržním prostředí bez potřeby dotací a jiných umělých zvýhodnění, které zvyšují cenu služby pro občany a firmy. Přísné provozní předpisy se vztahují na celé spektrum zařízení, kde je nakládáno s odpadem, ať už se jedná o třídičky, bioplynové stanice, zařízení k úpravě nebezpečných odpadů, skládky, či spalovny. Všechna tato zařízení musejí plnit přísné evropské environmentální limity. Úroveň jejich zabezpečení v ČR je vysoká a podléhají opakovaným kontrolám. Pak je to již jen otázkou efektivity kontrolních mechanismů. I v tomto směru si myslím, že v ČR máme dobře zavedený a funkční systém.

Chalupa: Snahou ministerstva je postupně skládkování omezit na minimum a v budoucnu ho zakázat úplně

CHALUPA: Česká republika musí nakládat s odpady v souladu s hierarchií o nakládání s odpady, která je dána evropskými předpisy. Na prvním místě by vždy měla být všeobecná snaha vzniku odpadu předejít. Pokud odpad vznikne, měl by být přednostně využit, a to materiálově nebo energeticky. Odstranění odpadu skládkováním je v této hierarchii až na posledním místě. Snahou ministerstva je postupně skládkování omezit na minimum a v budoucnu ho zakázat úplně.

VONDROUŠ: Na základě širokého a dlouhodobého odborného posouzení byla v evropské i české legislativě uzákoněna pětistupňová hierarchie nakládání s odpady. Nejšetrnější je prevence, následuje opakované používání a materiálové využití. Nejméně šetrné je energetické využití a skládkování. Odborná veřejnost tuto hierarchii nezpochybňuje. Politici ale často navrhují opatření, která jsou s ní v rozporu – jako například umělé zvýhodnění spalování směsného odpadu v zákoně o podpoře obnovitelných zdrojů energie.

Autor

Jan Charvát

Jan Charvát | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články

Bude se porcovat Šumava?

26.9.2014 - 9.00