Solární návrh projedná Ústavní soud asi nejdřív v listopadu

Premiér Petr Nečas požádal o měsíc navíc na vyjádření v otázce fotovoltaické legislativy, lhůta mu nyní končí poslední říjnový týden.

Investoři napjatě očekávající rozhodnutí Ústavního soudu (ÚS) o případném zrušení 26procentního solárního odvodu si s největší pravděpodobností počkají až do listopadu, ne-li déle.

„Předseda vlády požádal o prodloužení lhůty pro vyjádření do 25. října letošního roku. A Ústavní soud mu vyhověl,“ sdělil ČESKÉ POZICI generální sekretář ÚS Tomáš Langášek. Žádost o vyjádření v otázce fotovoltaické legislativy byla českému premiérovi doručena na konci července a původně počítala s dvouměsíční lhůtou na odpověď. Premiér Nečas, či spíše lidé z jeho okolí, ale požádali o měsíc navíc.

Návrhu na zrušení ustanovení několika zákonů souvisejících s fotovoltaikou (kromě solárního odvodu se bude rozhodovat také například o ústavnosti zdanění emisních povolenek) poslala ÚS skupina senátorů letos v březnu. Pro politiky jej vypracoval bývalý politik a dnešní advokát Jan Kalvoda.

Obecně platí, že ústavní stížnost proti rozhodnutí, s nímž nesouhlasí, může člověk nebo společnost podat, teprve až neúspěšně vyčerpá všechny možnosti v rámci soudní soustavy

Podle informací ČESKÉ POZICE to ale není jediná korespondence, kterou ÚS v souvislosti se změnami zákonů v oblasti fotovoltaiky obdržel. Soudcům se už podle důvěryhodných informací sešlo také několik individuálních ústavních stížností v této věci.

Což na první pohled vzbuzuje otazníky, protože obecně platí, že ústavní stížnost proti rozhodnutí, s nímž nesouhlasí, může člověk nebo společnost podat, teprve až neúspěšně vyčerpá všechny možnosti v rámci soudní soustavy. Je prakticky jisté, že za prvních devět měsíců letošního roku, kdy je „solární odvod“ účinný, nikdo „vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje“, nemohl stihnout.

Jedním z vysvětlení může být to, že dotyční investoři se svými advokáty se jednoduše rozhodli obrátit na ÚS už nyní bez ohledu na to, že si standardní cestu k němu zatím vyšlapat nestihli. Příslušný zákon na tuto možnost koneckonců pamatuje a umožňuje výjimečně projednat i „urychlenou“ stížnost, pokud ta „svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele“.

A možná právě na tuto strunu se budou žadatelé snažit zahrát. Koneckonců, nic horšího, než že soudci návrh odmítnou (procesně, ne meritorně), jim nehrozí. A takovou věc lze riskovat poměrně snadno.