Smrtka zazvonila, kohout zakokrhal. A kola EU se protáčejí dál.

Navržená fiskální unie není tím, čím se nazývá. Jde jen o stanovení rámců fiskální nedisciplíny a vágních hrozeb tresty. To není řešení.

Sarkozy, Merkelová a další evropští politici si v první řadě nechtějí připustit, že něco udělali špatně. Těžko od nich pak lze očekávat nějaké konstruktivní řešení krize. Navíc když za nitky netahají politici, ale nespokojené finanční trhy. foto: © ReutersČeská pozice

Sarkozy, Merkelová a další evropští politici si v první řadě nechtějí připustit, že něco udělali špatně. Těžko od nich pak lze očekávat nějaké konstruktivní řešení krize. Navíc když za nitky netahají politici, ale nespokojené finanční trhy.

Takže jak to v Bruselu vlastně dopadlo? Namísto EMU (Evropská měnová unie) se nakonec schyluje ke vzniku jakési EFU – Evropské fiskální unie. A nevznikne unie dvourychlostní, ale multirychlostní.

Jde mimo jiné o to, jakým postupem vznikne. Takzvaný „křižovatkový“ summit Evropské unie dospěl pouze k pragmatickému rozhodnutí: Dojít k nějakému cíli lze leda postupnými mezivládními dohodami. Hlavně se vyhnout nutnosti národních referend. To by totiž nedal už vůbec nikdo nikdy dohromady.

Ale nedosti na tom, že evropské autority nestojí o referenda. Evidentně si nejsou jisté ani hladkým průběhem eventuálních projednávání změn v národních parlamentech. Proto ta – s úlevou – forma mezivládních dohod. Nutno ale vydat varování: Mezivládní dohodu jako formu obejití ústavněji tvrdších kalibrů – referend a parlamentních schvalování – bude možno velmi snadno a velmi dlouho torpédovat u národních ústavních soudů. Zcela jistě tomu tak bude v Karlsruhe stejně jako v Brně.

Co se dohodlo na summitu:

  • Rozpočty členských států eurozóny by měly být vyrovnané anebo skončit každý rok v přebytku. Maximálně přípustný rozpočtový schodek by měl být 0,5 procenta HDP. Zatím není jasný termín, kdy by mohla tato změna začít platit.
  • Nová rozpočtová pravidla se stanou součástí národní legislativy každého ze členských států eurozóny. Ty navíc budou muset hlásit dopředu termín, kdy chtějí vydávat dluhopisy.
  • Pokud členský stát eurozóny překročí deficit tři procenta HDP, stihnou jej automaticky sankce. Ty bude možné zvrátit jen se souhlasem kvalifikované většiny členských států.
  • Evropský stabilizační mechanismus (ESM) začne fungovat od června 2012. Původně to mělo být o rok později. Současný záchranný fond eurozóny (EFSF) bude fungovat podle původních plánů až do poloviny roku 2013. Celková kapacita EFSF/ESM ve výši 500 miliard eur bude revidována v březnu 2012.
  • Státy eurozóny i celé EU během deseti dnů potvrdí, zda jsou schopny poskytnout půjčky Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF) ve výši 200 miliard eur, které mají pomoci zajistit globální hospodářskou stabilitu. Peníze možná poskytne i Česká republika. V jejím případě jde o zhruba 3,5 miliardy eur (téměř 90 miliard korun).
  • K příjímání rozhodnutí v rámci Evropského stabilizačního mechanismu bude stačit v naléhavých situacích nejspíš jen kvalifikovaná většina. Dosud mělo být rozhodnutí jednomyslné. Tato úprava však závisí na názoru finského parlamentu.
Fiskální unie není tím, čím se nazývá

Zamyslíme-li se v obecnější rovině.

Výsledkem jednání je předvídaný rychlý vznik fiskální (ne zcela rigidní, jen parametricky omezené) unie.

Ze čtení mezi řádky je patrné, že v následujících měsících by mělo dojít i k vyloučení vzniku transferové unie. Zaplať bůh, neboť ta by uvrhla Evropu do století temna.

Dost možná, že dojde i k odbourání rigidní měnové unie, i když to tak nebude nazýváno.

A co se týká postoje britského premiéra Davida Camerona, berme silná slova a silné titulky s jistou rezervou. Británie není na cestě z unie. Jestliže Cameron chystanou mezivládní smlouvu odmítl, pak proto, aby se vůbec mohl vrátit domů přes The English Chanell. Ve čtvrtek mu to již vzkázali spolustraníci. Britové volí svoji „splendid isolation“, ale nevyhýbají se dobru, které z prostého členství v EU vyplývá. Unie je pro Británii nenahraditelný ekonomický partner a naopak „kontinentální“ Evropané si z historické úcty ke skutečně akceschopnému Albionu si nedovolí omezit nic. „Nebyl jsem připraven s takovou smlouvou souhlasit a předložit ji parlamentu. To je důvod, proč jsem ji odmítl podepsat. Je to pro Británii ta správná věc. Je to těžké rozhodnutí, ale správné,“ prohlásil Cameron. Ale hlavně - jistě to projde.

Fiskální unie není skutečnou rigidní unií, jen souhrnem dobrých fiskální úmyslů

Některé státy EMU se k dohodě připojily z obav, aby vůbec ekonomicky přežily. Jiné – aby se kvůli snížení ratingu nedostali do skupiny států PIIGS (když přijdou hned o dva ratingové stupně naráz). Další země unie v dohodě spatřují první skutečný posun, ale věří, že v průběhu dění se věci přece jen ještě nějak „ucukají“.

Ostatně navržená „fiskální“ unie není tím, čím se nazývá. Jde jen o stanovení rámců fiskální nedisciplíny a vágních hrozby trestů. A přitom nikdo nemůže s vážnou tváří něco takového chtít uskutečnit už od zítřka. Jak by k tomu třeba Belgie nebo Francie přišly? I když vznik nového stabilizačního mechanismu (ESM) a jeho splynutí s existujícím fondem finanční stability (EFSF) jsou urychleny už na rok 2012, možná se předpokládá, že to může znamenat třeba až ke dni 22. prosince 2012. A to už bude po mayském konci světa...

Prostě fiskální unie není skutečnou rigidní unií, jen souhrnem dobrých fiskální úmyslů. Je to realistické a pragmatické. Počkáme si na praxi hned po Novém roce.

Nový začátek? Konec začátku? Začátek konce?

Zastavme se u osobních politických zásluh. „Jde o větší fiskální disciplínu, automatičtější sankce a striktnější dohled. Mezivládní dohoda učiní tento dokument závazným,“ prohlásil s pocitem úlevy, že umí říkat i věcná sdělení, Herman van Rompuy, předseda Evropské rady. Předseda Evropské komise José Barosso slíbil pilnou práci na textu nové smlouvy/dohody a přislíbil její otevřenost i státům EU, které nejsou členy eurozóny.

Petru Nečasovi budiž vyjádřen obdiv za diplomacii. A Angela Merkelová je rozhodně političkou pro rozháraný rozběh století.

„Neeuroví“ členové EU se k tomu jak známo vyjádřili. „Hlavy států či vlád Bulharska, Česka, Dánska, Maďarska, Lotyšska, Litvy, Polska, Rumunska a Švédska naznačily možnost připojit se k tomuto procesu po konzultacích se svými parlamenty," stojí v oficiálním komuniké. V této souvislosti poznámka k našemu Petru Nečasovi. Prohlásil: „Nebylo možné přistoupit k této mezinárodní dohodě z celé řady důvodů. V prvé řadě z důvodu, že nikdo vlastně nezná její obsah.“  Budiž mu vyjádřen obdiv za diplomacii, poněvadž tento pohyb způsobil on spolu se Švédy ještě ve čtvrteční noci. A má pravdu!

Angela Merkelová pak věc uzavřela konstatováním, že dohoda je průlom a nový začátek.  Nebo řekla, že to byl konec začátku? Či začátek konce? Prostě tak nějak. Je rozhodně evropskou političkou pro tento rozháraný rozběh století. Zná dostatečně z bývalé NDR, zač může být věcí loket – i mocenské nadvlády i rozhazovačné bratrské solidarity. Pro evropskou budoucnost je sympatický tento kancléřčin výrok: „Jen jedna země se držela zpátky – Velká Británie. Chci ale zdůraznit, že z rozhovorů s Davidem Cameronem je jasné, že Británie je rovněž závislá na stabilním euru, protože euro ovlivňuje hospodářskou situaci v celé Evropě. Jsme všichni na jedné lodi.“ Německo vždy chtělo být spíše partnerem Velké Británie nežli nepřítelem. Jen v první polovině  minulého století to nějak nevycházelo. Až teď.

Převládne v Česku sklon k dobrovolnictví?

Pak tu máme tu fintu, jak přisunout nenapravitelným (doufejme, že jen co se minulosti týče) státům PIIGS  další menáž, aby to tak nekřičelo. Ano jde o ten již vyzkoušený nápad pro členské země EU vložit extra vklady a garance v hodnotě 200 miliard eur do spřáteleného MMF a ten by je už pak jednostranně a zpoza oceánu nechal žbluňknout do příslušných otvorů v Evropě.

Zapltí členové eurozóny, ale dobrovolníci z řad členů EU neplatících eurem jsou vítáni. Petr Nečas nás však ujišťuje: „Není to žádný tvrdý závazek a nečlenských zemí eurozóny se to týká v podstatě v podobě, řekl bych, výzvy, přání, prosby. (...) Nás eurozóna jako nečlenskou zemi nemůžeme k ničemu zavázat.“ No, no, no – jen aby. Petr Nečas si prý neumí představit, že bychom s odmítavým postojem zůstali sami. (Slováci to umí, což prokázali nedávno...  Zkušenosti a tradice s odmítnutím však jsou i u nás v Česku.)

Pokud by převládl sklon k dobrovolnictví, na Českou republiku by připadlo „pouhých“ 89 miliard korun (3,5 miliardy eur). To je jen polovina našeho letošního nově vytvářeného dluhu. Nešlo by to z rozpočtu, ale z národních devizových rezerv – tedy z ČNB (jejich „pouhých“ 11 procent, říká náš premiér). Tak takovouto dobročinnost do společné žumpy (tehdy RVHP v Moskvě) jsme si již dovolili jako československé autority odmítnout i za minulého režimu, i když i tehdy existovali velmi aktivní českoslovenští hujerové.

Mlha jako faktor rozhodování

Správnost své volby do čela Evropské centrální banky (ECB) potvrdil její nový šéf, Ital Mario Draghi: „Bude to (dohoda) základ pro dobrou rozpočtovou disciplínu a disciplínu v hospodářské politice členských států eurozóny“. Diplomatičtěji by tu transakci nedokázal zformulovat ani slavný herec Jack Lemmon ve filmu Nebožtíci přejí lásce. Již na čtvrteční tiskovce Draghi oznámil snížení úrokové míry ECB na jedno procento a varoval před lichými nadějemi předlužených zemí na průtočné odkupy jejich aktiv do portfolia ECB. Čekatele na kapesné odkázal na EFSF a ESM. Odmítl i úvahy o půjčce pro MMF ve výše popsaném bohulibém mechanismu. Zvláště pokud by zdroje šly rovnou do děravých pokladen například Španělska a Itálie.

Mlhu jako významný faktor rozhodování dějin jmenoval již Carl von Clausewitz před dvěma sty lety

V pátek ve dni D už ale tato rétorika nebyla tak jednoznačná. Ale mlhu jako významný faktor rozhodování dějin jmenoval již Carl von Clausewitz před dvěma sty lety. Funkční byla i v obou nedávných válkách v Zálivu. S připočtením zahajovacího čtvrtečního výroku Angely Merkelové, že euro ztratilo svoji důvěryhodnost, jde o dvě významné výpovědi.

Celá krize i po pátku prezentuje světu, že v první řadě se jedná o krizi evropských společenských elit, které nechtějí a nemohou přiznat, že věci jdou a jsou vedeny špatně dvacet let a problémy jsou jen vytloukány malými klínky, jako ten železniční most ve Studénce v roce 2008. Pak nastala katastrofa.

Páteční summit byl však alespoň náznakem ochoty informovat pravdivěji, méně morálně hazardovat a eventuálně obětovat osobní prestiž politiků. Za hrdinství přímosti a pokory budiž aktérům v budoucích evropských análech poděkováno a teď by měl následovat zasloužený politický důchod.

Nu, v Česku jako v zemi, kde je zvykem nejen často užívat hesla jako „Děkujeme, odejděte“, ale a tu a tam probíhají i defenestrace, bychom znali i humánní odměnu za tuto práci. V srdci Evropy by mohli zasloužilí nevolení euroúředníci cirkulovat vždy v každou polovinu hodiny na orloji na Staroměstské radnici. Zatímco v celou pojedou standardní apoštolové. Smrtka zazvoní a kohout pak zakokrhá.

Počet příspěvků: 1, poslední 10.12.2011 09:20 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.