Smrt plynovodu Nabucco se odkládá

Klíčovou trasu pro neruský plyn mají zachránit investoři do ázerbájdžánského naleziště Sah Deniz II.

foto: © Reuters, montaž Česka Pozice, Alessandro CanuČeská pozice

Velkolepý projekt plynovodu Nabucco, který měl do Evropské unie přepravovat kvanta neruského plynu, živoří. Naopak vstupujeme do éry Nord Streamu a South Streamu, rusko-evropských plynovodů. Zastánci Nabucca to ale ještě nevzdávají.

Zpráva o nové naději dorazila těsně před koncem minulého roku z Bulharska. Jeden z členů vedení Bulharského energetického holdingu – jednoho z akcionářů Nabucca – Michail Andonov podle citací světových agentur prozradil něco z tajemství právě připravovaných plánů. Novým akcionářem, který ovládne hned padesát procent konsorcia Nabucco, se má stát společnost Sah Deniz II, která bude těžit strategickou surovinu ve stejnojmenném ázerbájdžánském nalezišti.

Ázerbájdžánci si podle všeho hodlají – počínaje rokem 2017 – pojistit vlastní přepravní trasu, nezávislou na Rusku. Právě ázerbájdžánský plyn je přitom pro přežití Nabucca klíčový v době, kdy se nedá počítat s íránským nebo turkmenským.

Mix producentů a odběratelů

Největší naděje nyní spočívá v jednoduchém faktu – akcionáři Nabucca už nemají být pouze firmy ze zemí, jimiž by měl plynovod procházet. Půjde o mix spoluvlastníků z řad odběratelů či přepravců, ale také producentů.

Původní projekt Nabucco byl možná politický, nyní už by měl mít komerční parametry. Spoluvlastníky se mají stát i producenti.

Z tohoto pohledu jde vlastně o návrat k běžné praxi. Advokáti plynovodu vyvozují jasný závěr – původní projekt byl možná politický, nyní už by však měl mít komerční parametry. A koneckonců ani mezi producenty nejde zdaleka pouze o Ázerbájdžánce. V konsorciu Sah Deniz II totiž kromě tamního Socaru figurují britská BP, norský Statoil, francouzský Total, rusko-italský LukAgip a společnosti z Turecka i Íránu.

Na druhé straně platí, že celý projekt už hodně slevil ze svých původních ambicí. Konsorcium fakticky zkrátilo délku plynovodu z původně plánovaných 3300 kilometrů na současných 1300 kilometrů. Nyní jde o „Nabucco West“, tedy přepravu plynu z Turecka přes Bulharsko, Rumunsko a Maďarsko do Rakouska.

Ázerbájdžánský plyn na hranice Turecka s Evropskou unií dorazí díky – původně spíše konkurenčnímu – plynovodu TANAP, což je vyloženě záležitost „bratrské“ spolupráce Ankary s Baku. Plus Gruzie jako tranzitní země.

Už se dávno nepočítá s tím, že Nabucco přepraví do Evropy 32 miliard kubických metrů plynu ročně, ale když dá Alláh, 16 miliard kubíků snad ano.

Z pohledu České republiky ještě dodejme, že napojení na ázerbájdžánský plyn – stejně jako na ruský ze South Streamu – můžeme mít i my díky chystaným plynovodům, jež českou soustavu provážou s rakouským uzlem Baumgarten.

Jako babylonský král?

Z hlediska celé Evropy se nic nemění na tom, že projekt Nabucco zůstane symbolem narůstající slabosti starého kontinentu, pokud na velké šachovnici hrají s bílými figurami klíčoví asijští hráči.

Původní ambice zatím ztroskotávaly za prvé na „studené válce“ mezi Evropou a Íránem, za druhé se ukázalo, že v Turkmenistánu se Evropa mezi potenciálními partnery zařadila na poslední čtvrté místo – za Čínu, Rusko (přes jehož území míří plyn dál) a právě Írán. Ten má sice druhé největší zásoby suroviny na světě a je schopen plyn vyvážet, ale zatím nemá infrastrukturu na zajištění dodávek pro celé své území.

Na druhé straně i okleštěné Nabucco West může mít svůj význam, ač o své přežití ještě musí tvrdě bojovat. Naděje ještě žije. Babylonský král Nabukadnesar (Nabucco) byl ve Verdiho opeře také nakonec zázračně vysvobozen ze žaláře a zabránil popravě své dcery.

Počet příspěvků: 3, poslední 3.1.2013 09:25 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Autor

Jan Žižka

Jan Žižka | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články