Šinzó Abe definitivně ovládl Japonsko. Co to pro zemi znamená?

V roce 2007 se stal symbolem slabého politika a jeho strana modelem úpadku. Nyní má Abeho koalice ustavní většinu a volné ruce ke změnám.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ReutersČeská pozice

Staronovému premiérovi Šinzó Abemu se podařilo ukončit tříleté období „vzpříčených parlamentních komor“, kdy si díky opačným poměrům sil opozice s vládou vzájemně blokovaly klíčové zákony. Abeho Liberální demokratická strana Japonska (LDP) se svým koaličním partnerem Kómeitó má od nynějška v obou komorách parlamentu pohodlnou většinu, která jim umožňuje měnit ústavu. I k tomu se Abe chystá.

Japonští i zahraniční komentátoři se převážně shodují, že volby do poloviny horní parlamentní komory byly ponejvíce referendem o Abem nastaveném směřování země. Podpora jeho vlády sice z maxim okolo 75 procent klesla, nicméně výsledek koalice těsně pod hranicí 60 procent hlasů lze těžko označit jinak než jako famózní úspěch. Jaká to změna proti roku 2007, kdy se Abe, který tehdy z postu premiéra sám odstoupil po pouhém roce, přičemž jeho výmluvám na zdravotní stav nikdo nevěřil, stal symbolem slabého politika a jeho strana modelem úpadku.Výsledek koalice těsně pod hranicí 60 procent hlasů lze těžko označit jinak než jako famózní úspěch

Dnes jsou zpět a jednoznačně vyhráli druhé volby za sebou. LDPJ posílila o 30 senátorů, v 242 členné horní komoře má aktuálně 114 křesel. Nad postupně zveřejňovanými výsledky voleb Abe v neděli 21. července večer prohlásil: „Slyším silný hlas podpory, který volá po pokračování rozhodné, stabilní a ekonomiku podporující politiky. Vědom si své odpovědnosti, v této politice chci pokračovat.“

Záhadný comeback

Další cesta však konkrétně pro Abeho paradoxně nemusí být vůbec jednoduchá. LDPJ, kterou tlak z vnějšku před volbami formoval do nerozborného tělesa v zájmu co nejvýrazněji vyhrát, rozhodně naprosto konzistentní hmotou není. A Abe doposud fungoval spíše jako její ikona. I jeho heslo “Vrátit Japonsko” zpět na dráhu prosperující země, se konkrétně v jeho osobě snoubilo s jeho vlastním politickým comebackem.

Jak on, tak strana toho dokázali velmi dobře marketingově využít a přesně odpovědět na náladu ve společnosti. Co přesně však za jeho comebackem stojí, je pro většinu společnosti nekomentovanou záhadou. Je tento vnuk a prasynovec dvou japonských premiérů a syn bývalého ministra zahraničí opravdu excelentním politikem, který se po krátké indispozici vrací na post premiéra, aby zemi pozvedl z popela?

Jeho schopnost veřejně opakovat snadná a všeobecně populární řešení, ale také odvaha bez ohledu na mezinárodní dopady pro zemi se ostře vymezovat proti doma nepopulární Číně i Koreji, mu rozhodně pomohla u voličů. V zákulisních bojích uvnitř jeho strany ale asi sotva.

Za jeho úspěchem tak nepochybně stojí mnozí, kteří právě teď budou chtít zužitkovat svůj díl. Jak zvládne Abe udržet LDPJ jednotnou právě po takto mohutném vítězství, bude prvním opravdovým testem jeho skutečných schopností. O nejbližším vývoji země také naznačí mnohé.

Odklad daňových reforem?

Co přesně za Abeho comebackem stojí, je pro většinu společnosti nekomentovanou záhadouPrvní svár se přitom objevil již dva dny po volbách. A nejde o nic menšího, než chystané zvyšování DPH. Ze stávajících 5 procent na procent 8 v roce příštím a na 10 procent v roce 2015.

Tento krok je sice ještě z dílny vlády předcházející, v platnost ale bude vstupovat již za Abeho. A pochybnosti ohledně premiérovy ochoty daně opravdu zvednout sílí. Zejména po té, co z úst Abeho hlavního ekonomického poradce zaznělo varování, že plánovaný daňový skok by mohl zadusit pomalu se objevující první příznaky „Abenomice“ přisuzovaného ekonomického oživení.  

„Bude to opravdu těžké rozhodnutí. Konečně se dostáváme do fáze ekonomického oživení. Chopili jsme se šance zlomit patnáct let trvající deflaci a tuhle šanci rozhodně nehodláme promarnit. Zároveň však také finanční trhy sledují naše kroky k nápravě fiskální situace země,“ prohlásil Abe v neděli po volbách.

Abe tak stále ponechává ve hře možnost plánované zvýšení daní o nějaký čas odložit. Oficiálně se čeká na očištěné výsledky HDP za druhé čtvrtletí. Na jejich základě chce kabinet až někdy v říjnu rozhodnout, zdali se DPH bude zvyšovat od příštího dubna, jak je plánováno, nebo až „někdy později“.

Zvýšení daní tedy ještě jisté není, v červnu však již byl schválen zákon, který obchodním řetězcům na příští jaro výslovně zakazuje jakoukoliv reklamní kampaň, kdy by zvýšené daně svým zákazníkům kompenzovali formou slevové akce. Hesla typu „prodáváme za původní ceny“, „zlevňujeme o zvýšení daně“ či cokoliv podobného je možné jen pod pokutou půl milionu jenů (asi 100 tisíc korun). Obchodní řetězec zboží sice reálně zlevnit může, ve slevové kampani se však slovo „daň“ objevit nesmí. „Jarní sleva“. Či „Sleva 3 procenta“ je v pořádku. Zákon má údajně chránit malé prodejce a pomoci jim daň snáze promítnout do cen.

V otázce zvýšení daní japonská politika začíná i přes Abeho „zázrak“ bolestně nabírat své tradiční barvyV ostré opozici proti premiérovu daňovému lavírování stojí jeho ministr financí Taró Aso. Ten chce co nejdříve jasné potvrzení plánovaného zvýšení daní, které je naprosto klíčové pro krocení japonského veřejného dluhu. Jasný vzkaz od vlády chce rozhodně před zasedáním zemí G20 v Rusku, plánovaném na 5.-6. září. „Pokud daně nezvedneme, následky budou ohromné, protože tato daňová úprava (směřující ke konsolidaci veřejného dluhu – pozn. red.) je vnímána jako náš mezinárodní závazek. Rádi bychom postupovali podle stávajícího plánu, a čím dříve o tom rozhodneme, tím lépe,“ tvrdí Aso.

Nic takového se však zřejmě nechystá. A na zasedání G20 tak bude Japonsko představovat střednědobý výhled konsolidace své ekonomiky. A ten by měl být „dostatečně pružný, aby Abemu dovolil se zvýšením daní manipulovat podle potřeby“. Zde japonská politika začíná i přes Abeho „zázrak“ bolestně nabírat své tradiční barvy.

Co prosadí?

Abe toho před volbami nasliboval hodně. Detektivní práce rozlišit, co byla jen předvolební rétorika a co naopak bude schopen i po volbách v rámci své strany, ale i vůči zkostnatělé japonské byrokracii prosadit, tak nečeká jenom obyvatele japonského císařství a burzovní analytiky, ale evidentně i USA, Čínu a další země.

Pod Abeho taktovkou země zahájila rozhovory o přistoupení k dohodě o volném obchodu Trans Pacific Partnership, Abe též hodlá měnit ústavu, japonské obranné ozbrojené sbory Džieitai by se opět měly stát armádou, operující i v misích mimo japonské souostroví. Jádro by opět mělo v zemi vyrábět zásadní díl elektřiny, vyšší i vysoké školství by mělo být reformováno, povinná výuka angličtiny na školách by již rozhodně neměla být jen formální a v praxi naprosto nepoužitelná, jak je tomu až na výjimky nyní.

Abe má do nejbližších dalších voleb tři roky a jeho strana v dolní i horní komoře parlamentu zcela volné ruce. Času má relativně hodně, přesto se jedná o konečný počet dní. Abe by neměl promarnit ani jediný. Následující tři roky o reálných možnostech Země vycházejícího slunce prozradí vše.

Související článek: