Silvio Berlusconi přežil o tři hlasy

Italský parlament vyslovil Berlusconiho vládě důvěru, aktuální krize je zažehnána. Na jak dlouho?

Pavel Pokorný 14.12.2010

Italská vláda dnes získala důvěru v obou komorách parlamentu, a proto Silvio Berlusconi zůstává i nadále premiérem. foto: © ReutersČeská pozice

Italská vláda dnes získala důvěru v obou komorách parlamentu, a proto Silvio Berlusconi zůstává i nadále premiérem.

„Pokud jsou vaše obavy o osud Itálie skutečně upřímné a opravdové, jediným řešením je vyslovit důvěru mé vládě,“ prohlásil premiér Silvio Berlusconi před parlamentním hlasováním, které rozhodovalo o jeho politické budoucnosti. Jako vždy působil sebejistě. Jako vždy přesvědčivě. A důvěru poslanců a senátorů – jako ostatně téměř pokaždé – získal. Navzdory všem osobním skandálům, lapsům a pochybením. To je Itálie.

Čtyřiasedmdesátiletý miliardář Berlusconi je premiérem již potřetí. Vládu vedl osm měsíců od května 1994 a také v období 2001 až 2006. Současný kabinet pravého středu řídí svým neopakovatelným stylem od května 2008 a s problémy se potýkal hned od začátku mandátu. Je rovněž pravdou, že důvěra Italů v kontroverzního premiéra, jež v létě 2008 přesahovala 60 procent, se letos na podzim smrskla jen těsně nad 30 procentních bodů.

Čím si Berlusconi propad vysloužil? Asi ne zrovna tím, že parlamentem prošel – jako již tradičně, když se mediální magnát často vláčený po soudech ujal vlády – zákon zajišťující imunitu nejvyšším představitelům státu. Tedy především jemu. (A pak zákon napřesrok zrušil ústavní soud...) Popularita pana B. začala klesat ve chvíli, kdy ho média obvinila ze styku s nezletilými dívkami a placenými společnicemi, což mimo jiné „nevydýchala“ ani premiérova žena a požádala o rozvod.

Itálie má jediného zachránce, jímž není nikdo jiný než – Silvio Berlusconi

Berlusconimu samozřejmě nepomohla ani obtížná ekonomická situace země spojená s finanční krizí, i když ujišťuje, že „Itálie určitě není součástí ekonomických problémů v Evropě“. Ještě s pohodlnou většinou v parlamentu prošel v červenci vládní úsporný plán ve výši 25 miliard eur. Zároveň se však v tuto dobu předseda vlády rozešel se svým nejsilnějším spojencem, šéfem dolní komory Gianfrankem Finim. Ten se od Berlusconiho distancoval především ve věci morálky v politice. A Finiho spojenci vytvořili vlastní parlamentní frakci. Sebevědomý šéf kabinetu tím prakticky přišel o většinu v Poslanecké sněmovně.

Italové vzorem

I z českého pohledu je zajímavý následující vývoj. Parlament 29. září vyslovil vládě důvěru, protože ji podpořila i Finiho frakce. V polovině listopadu odešli čtyři Finiho ministři z kabinetu a opět měla vláda namále, když na konci minulého měsíce Poslanecká sněmovna schvalovala úsporný rozpočet na příští rok. Úspěšně. Gianfranco Fini a jeho spojenci nejprve podpoří „v zájmu státu“ rozpočet, který zvýší daně a výrazně sníží počet státních zaměstnanců, a pak se znovu pustí do grilování hříšného Silvia.

Berlusconi to nyní bude mít těžké. Na většinu jednoho či dvou hlasů ve sněmovně nelze moc spoléhat nikde, natož v Římě. Takže – alespoň dle mého – pro nestárnoucího premiéra se jako nejvýhodnější stále jeví možnost, aby podal demisi, prezident Giorgio Napolitano rozpustil parlament a vypsat někdy na jaro předčasné volby. Proč?

Další možnosti prezidenta

Napolitano rovněž  může po demisi předsedy vlády jmenovat kabinet (bez Berlusconiho) podporovaný novou většinou, kde by kromě premiérova Lidu svobody (PDL) a jeho spojence Ligy severu zasedli i křesťanští demokraté. Může také znovu pověřit Berlusconiho vedením země s rozšířenou koalicí.

Protože opozice je rozštěpená, slabá a bez výrazného lídra a Finiho stoupenci by získali podle průzkumů jen okolo sedmi procent hlasů. Zbývá tedy jediný zachránce, jímž není nikdo jiný než – Silvio Berlusconi. Milovaný i nenáviděný, ale zřejmě pořád akceptovatelný vůdce země. To je Itálie.