Sídliště zítřka: Architekti s nimi začnou v Jilemnici

Sídliště v Česku často nemají dobrou pověst. Jsou šedivá, lidi na veřejných prostranstvích takřka nevidíte. Skupinka architektů a urbanistů přišla s principy, jak ze sídlišť udělat lepší místa k životu. Jako první si to vyzkouší podkrkonošská Jilemnice. S nápady na změny přicházeli v debatách s architekty i místní obyvatelé.

Eliška Nová 17.12.2016
Panelák. Ilustrační foto.

Panelák. Ilustrační foto. foto: iDNES.cz

Panelák. Ilustrační foto.

Před místním Teskem to žije. Co chvíli vidíte přicházet a odcházet maminky s kočárky, studenty. Před obchodem postávají dvě starší dámy, které si vykládají nejnovější drby. Jen pár metrů za ním je ale liduprázdno. Je všední den odpoledne, venku je hezky, přesto na lavičkách na dohled od obchodu nikdo nesedí. Ulicí jen někdo bez zastavení rychle prochází. Na sídlišti Spořilov v podkrkonošské Jilemnici bydlí dva tisíce lidí. Téměř polovina místních obyvatel. Přesto je venku téměř nevidíte.

„Na sídlištích dochází k oddělení bydlení a každodenní rekreace, která by běžně mohla přispívat ke kultivaci sousedských vztahů v místě bydliště. Tímto způsobem jsou i tady podstatně omezeny důvody, proč se pohybovat ve venkovním prostoru v okolí vlastního bydliště, a přirozeným způsobem tak formovat vzájemné sousedské vztahy i vztah k vlastnímu okolí,“ vysvětluje architekt a urbanista Filip Tittl. Je jedním ze skupiny architektů z ateliéru Unit architekti a z pražské Fakulty architektury, která stojí za rozsáhlou publikací Sídliště, jak dál?

Sídliště Spořilov se má postupně přetransformovat v příjemné místo nejen pro bydlení, ale i pro život.

Právě Jilemnice je první město, které se rozhodlo jejich know-how využít. Sídliště Spořilov se má postupně přetransformovat v příjemné místo nejen pro bydlení, ale i pro život. Začít se má s tamním parkem, jen kousek za obchodem. „Park jsme museli řešit, v podstatě už dožil. V jeho okolí jsou největší bytové domy, takže se tam logicky setkává nejvíc rodin s malými děti, senioři. Původně jsme chtěli obnovit staré hřiště, ale urbanisté nám říkali, ať na to jdeme jinak. Je to lokalita, která je blízko jednomu z našich nejhezčích území, lesu Hraběnka, nadchlo mě, že i sídliště může vypadat jinak, “ říká starostka Jilemnice Jana Čechová.

Vzniknou dvě hřiště

S urbanisty, kteří se sídlištím už delší čas věnují, je spojila spíš náhoda. Zástupce města zaujala jedna z přednášek, kde mluvili právě o tom, jak tyto problematické lokality řešit. Jednou z věcí je například rozčlenění části nevyužitých zelených ploch v předzahrádky jednotlivých domů, vytvoření sdílených zahrad nebo polouzavřených dvorků. Na sídlištích je až 70 procent prostoru veřejných. V klasické městské zástavbě je to přitom 30 až 40 procent. „Na sídlištích nefunguje hierarchie míry soukromí, nejsou tady polosoukromá nebo poloveřejná místa, jakým může být například veřejně přístupný vnitroblok, který se na večer uzavírá. Jedním z největších potenciálů, jak sídlištím pomoci, je právě úprava rozsáhlých nevyužitých a často zanedbaných venkovních ploch,“ vysvětluje Tittl. Takové úpravy mohou snížit náklady na údržbu, které nese město.

Sídlištím také často schází klíčová veřejná prostranství, se kterými by se místní mohli identifikovat. „To, že jsme někde doma, nekončí a nezačíná v bytě, člověk si buduje vztah i s lokalitou,“ říká urbanista. V Jilemnici jsou dvě taková klíčová místa. Malé kamenné náměstí, které by vytvořilo jakési centrum sídliště, a zmíněný park, který má být pilotem projektu. Ten je vstupní bránou na sídliště, takže i jakousi vizitkou celého místa. Vzniknout by tady měla dvě hřiště, pro menší a starší děti, a prostor pro přirozená setkávání. Vysadí se nové stromy.

„Přišli jsme s věcmi, které byly v českém kontextu relativně nové, takže bylo těžké je lidem vysvětlit.“

„Přišli jsme s věcmi, které byly v českém kontextu relativně nové, takže bylo těžké je lidem vysvětlit. Spousta věcí, které se staly na sídlištích v Praze, nebyla dobrá, těm místům ublížila. I proto jsou lidé ostražití, slovo developer je zlo, nová výstavba je zlo. Přece jen Jilemnice je menší město, je to takové rodinnější, sousedštější. Přijeli jsme sem a říkali věci, které by třeba v Praze mohly být kontroverzní, jako je třeba dostavování řadových domů. Ale přišlo nám, že lidi to tady přijali vcelku pozitivně,“ vypráví Tittl.

I zástavba menších rodinných domů vedle klasických paneláků je podle architektů jedna z možností, jak sídliště oživit. „Jedním z principů, jak se sídlišti pracovat, je doplňování stavební hmoty, která tam chybí. Vytvoření parteru, kde by byly obchody, služby. A spolu s nimi i vytvoření nových pracovních příležitostí. Je to i doplňování nových typů bydlení, zkvalitňování nabídky. Může jít o nové individuální bydlení. Dostavba řadových domů znamená pro obyvatele i garanci, že jim před domem nevyroste něco monstrózního,“ říká Tittl.

Nastartovat lidi

O budoucí podobě spořilovského sídliště debatovali architekti a urbanisti spolu se zástupci města a místními obyvateli během celého roku. „Lidé si nejdřív mysleli, že je to jenom nějaká hra. Že se kreslí studie a nic nakonec nevznikne. Chtěla jsem, aby se workshopů s občany zúčastnili i radní, abychom lidi přesvědčili, že s místem chceme skutečně něco udělat. A když se nám to povedlo, zájem byl obrovský,“ vzpomíná starostka. Za výhodu považuje právě to, že na projektu pracují lidé, kteří nejsou Jilemnicí zaujatí a jsou schopní se na prostor dívat s odstupem.

Na sídlištích bydlí až třetina lidí v Česku. V Praze je to dokonce téměř polovina. Nejsou přitom jen záležitostí velkých měst, vznikala i ve velké části menších měst v Česku.

„Nemáme peníze na to, abychom sídliště předělávali jako celek, i proto jsme se rozhodli začít u parku. Je to první počin, od kterého si slibujeme, že až lidi uvidí, že tam vzniklo něco hezkého, sami začnou mít pocit, že chtějí s místem dělat něco dál. Kolikrát narážíme na to, že lidé už jsou prostě jen zvyklí na to, jak to tam vypadá, a neumějí si představit, že by to mohlo být i jinak,“ míní Čechová. Město nyní vyřizuje územní rozhodnutí, které by mělo být hotové na začátku příštího roku. Koncem roku by se pak mělo začít s přeměnou parku.

Na sídlištích bydlí až třetina lidí v Česku. V Praze je to dokonce téměř polovina. Nejsou přitom jen záležitostí velkých měst, vznikala i ve velké části menších měst v Česku. „Říkáme, že jsou to křehká území, jakýkoliv stavební zásah je mění. Přitom nejde říct, že jsou to hotové lokality, na kterých se už nemá nic měnit. Jsou tam problémy s infrastrukturními sítěmi, je tam málo parkovacích míst, často nemají dobrou pověst, takže v budoucnu bude určitě docházet k úpravám a stavebním zásahům. My se snažíme přicházet s principy a pravidly, aby to sídlištím neubližovalo, ale naopak pomáhalo,“ říká Tittl.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.