Senát chce zlevnit zábor zemědělské půdy

V ČR každý den nevratně zaniká 7,5 hektaru úrodných ploch. Zákon o půdě tento proces brzdí. Právě to vadí senátorům, a chtějí ho změnit.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ISIFA, ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Senát před několika dny vyslal vládě a Poslanecké sněmovně návrh na změnu zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Novelou se doslova snaží otočit smysl této právní normy – místo aby zákon chránil půdu před zbytečnými zábory, chrání zábory před účinností původního zákona. Senátorka Veronika Vrecionová (ODS), která byla mluvčím senátních navrhovatelů, to v rozhlasové Zeměžluči vyložila názorně: „Je potřeba chránit nejenom půdu, ale také člověka.“

Zákonodárná iniciativa senátorů se zabývá všemožnými vedlejšími, i když důležitými efekty zákona, jenom ochranou zemědělského půdního fondu ne. Varující informace o každodenním úbytku půdy mohla některým senátorům uniknout. Vždyť v rozpravě ke druhému čtení v Senátu vůbec nezaznělo, že i navzdory poplatkům za zábor půdy, které předepisuje současně platný zákon, zaniká v Česku každý den 7,5 hektaru zemědělských ploch.

Ztráta půdy je v měřítku lidských životů nevratná. Centimetrová vrstva půdy vzniká sto i více let.V letech před platností novelizovaného zákona (platí od 1. ledna 2011) přitom ubývalo denně deset hektarů, v některých ročnících i 15 hektarů. Odstraněním poplatků diferencovaných podle kvality půdy, jak to navrhuje čerstvě přijatý senátní návrh, by ztráty půdy znovu nabraly na rychlosti. Přestože zemědělská výroba dnes produkuje nadbytek potravin, nemusí tomu tak být pořád a hazardovat se zemědělskou půdou je krajně nerozumné.

Ztráta půdy je v měřítku lidských životů nevratná. Centimetrová vrstva půdy vzniká sto i více let. Za jak dlouho by narostla dvaceticentimetrová ornice? A naopak: sloupnout ornici a pozemek pro zemědělství navždy znehodnotit nemusí trvat ani den.

Když chybí věcná diskuse

V rozpravě se mluvčí senátních výborů navzájem utvrzovali, že potřeba diferencovaných a pro nejkvalitnější půdy vysokých poplatků už pominula.

Mluvčí navrhovatelů Vrecionová kolegům připomněla, že novela přijatá v roce 2010 (platná od 2011) zvedla poplatky za vynětí z fondů dvakrát, u některých typů půd dokonce devětkrát. A tvrdí: „Výše odvodů v současné době postrádá opodstatnění a naopak vyvolává řadu konkrétních negativních důsledků, především významně omezuje investiční výstavbu, výstavbu potřebné veřejně prospěšné infrastruktury, vytváření nových pracovních míst a regionální rozvoj.“ O drastickém úbytku půdy zase nic.

Smyslem existujícího zákona není víc peněz vybrat, ale míň půdy zabratZato druhým okruhem, který Vrecionová kritizuje, jsou peníze: „Současná úprava je nefunkční i z hlediska veřejných rozpočtů, do jejichž příjmů odvody směřují. Při současné excesivní výši odvodů je totiž celkový výnos z nich i nižší, než by byl, pokud by odvody byly nastaveny v přiměřené výši. Já tady mám čísla z léta loňského roku, kdy vlastně do té doby plánovaný výběr ministerstva financí byl asi 1,7 miliardy korun a stát loni vybral pouze 35 milionů,“ vyčísluje Vrecionová a zdůrazňuje: „Tuto funkci zvýšení poplatků zákon neplnil.“

V těchto výrocích, které mají být impulsem ke změně zákona, však senátorka dokumentuje, že chce měnit něco, čemu sama neporozuměla. Reformátoři ze Senátu zjevně opomněli o věci diskutovat s odborníky a se zasvěcenými lidmi jiného názoru. Jinak by museli vzít v potaz smysl existujícího zákona. V něm přece nejde o to víc peněz vybrat, ale míň půdy zabrat.

Bývalá ředitelka České inspekce životního prostředí, dnes místostarostka městské části Praha 12 Eva Tylová připomíná premisy, na nichž novela z roku 2010 stála: „Zemědělská půda je v první řadě klíčový přírodní zdroj, bez kterého se žádná země neobejde. Zákon od roku 2011 přispívá k její účinnější ochraně.“ Na znečištění, erozi a neúměrné šíření staveb do volné krajiny, čemuž má tento zákon zabraňovat, v senátní rozpravě vůbec nedošlo. „Hovořit o hodnotě, kterou získá ministerstvo financí, nebo kterou nebudou muset zaplatit developeři, je neomluvitelné, nebudeme-li se v první řadě zabývat hodnotou půdy,“ připomíná Tylová.

V protisměru době

Politika poplatků má investory odklánět od výstavby na zelené louce k opětovnému využití opuštěných továrních plochSenátorčin argument o zábraně rozvoje je největším nepochopením zákona, který chce měnit. Kritizovaná politika poplatků je právě tím nástrojem, který má investory odklánět od výstavby na zelené louce k opětovnému využití opuštěných továrních ploch, jichž jsou naše města plná. Rozporuplné je i senátorčino tvrzení: „Řada ploch, kde investovala města či obce, tak leží ladem.“

Copak je to asi za plochy? Jestliže na nich byly provedeny rozvody vody, elektřiny a plynu, coby otevřená náruč pro investory v podobě průmyslové zóny, pak už dávno nejsou zemědělskou půdou a měly být z fondu vyňaty a ještě před rokem 2011 nalevno zaplaceny.

Nejkurióznější na senátorském návrhu zákona je, že pohrdá ekonomickými nástroji, které mají bránit půdu před zbytečnými zábory. A ekonomickou regulaci výstavby na zelené louce pomocí výše poplatků chce nahradit úředním rozhodováním a výjimkami. 

Výjimky by měly platit pro průmyslové zóny schválené vládou. Schválené loni, letos – nebo za pět let? Návrhy k podpisu vládě nepředpokládají žádnou reguli, a tak by kabinet podepisoval, aby vyhověl regionům. To by se to zase třídilo a přidělovalo, tomu ano, tomu ne.

Fotovoltaický strašák vždy poslouží

Původ novely zákona z roku 2010 vysvětluje Vrecionová v Senátu dosti svérázně: „Tento zákon byl reakcí na překotnou výstavbu fotovoltaických elektráren a jejich umísťování v zemědělské půdě. Problém rozvoje fotovoltaiky byl mezitím vyřešen jinými nástroji a zvýšení odvodů se v převážné části budování fotovoltaických elektráren nedotklo. Namístě toho podstatně zasáhly zcela jiné a legitimní podnikatelské i nepodnikatelské aktivity,“ sdělila Vrecionová senátorským kolegům, když novelu představovala.

Zákon byl ve stejné podobě připravován dlouho dlouho před schválením, kdy o budoucím solárním boomu nebylo ani pomyšlení

Naslouchajícím senátorům spadl kámen ze srdce, protože co od fotovolataiky jest, to od ďábla jest. A proto je potřeba to co nejrychleji změnit.

Jenže zákon byl ve stejné podobě připravován dlouho dlouho před schválením, kdy o budoucím solárním boomu nebylo ani pomyšlení. Dokládá to expert Zeleného kruhu na ekologickou politiku Daniel Vondrouš. „Zhruba po desetiletých přípravách schválila vláda zákon takřka v identickém znění už v roce 2008. Avšak překvapivě skončil ve druhém čtení ve sněmovně. Na svoji příležitost musel čekat do roku 2010. Po celou dobu šlo o stejné – ekonomickou cestou omezit zábory zemědělské půdy a diferencovanou cenou chránit především nejlepší z nich. Na tom se dodnes nic nezměnilo, působnost zákona by neměla být zpochybňována ani zeslabována,“ vstupuje do zatím neexistující diskuse o revizi zákona Vondrouš.

K hledané příčině ve fotovoltaice má Vondrouš zdrcující informaci: „Většina solárních elektráren na zemědělské půdě byla kolaudována jako dočasné stavby. Ty měly i dočasné vynětí ze zemědělského půdního fondu. Od té doby se rok co rok splácí jedna setina částky, kterou by bylo třeba splatit pro stavbu trvalou,“ upřesňuje Vondrouš.

Jediný účinný ekologický zákon

Návrh na změnu zákona na ochranu zemědělského půdního fondu našel v Senátu širokou podporu, ale stojí na hliněných nohou. Neřeší podstatné a v tom nepodstatném se zmítá. Převezmou-li vláda a sněmovna senátorský impuls, pak budou muset přizvat odborníky a zahájit širokou diskusi. Zábor kvalitní zemědělské půdy je jedním z největších problémů životního prostředí. Nelze jen přihlížet, jak zemědělská půda houfně zaniká. A jak s novými stavbami ve volné krajině přibývá problémů s erozí, znečištěním či neprůchodností krajiny.

Na závěr postřeh Daniela Vondrouše: „Je to jediný účinný ekologický zákon, který prosadila vláda Petra Nečase a na který může být hrdá. Teď se ho však snaží senátorka za ODS Veronika Vrecionová shodit.“

Počet příspěvků: 15, poslední 1.5.2013 03:14 Zobrazuji posledních 15 příspěvků.