Šéf protikorupční policie rozvázal svým lidem ruce

První krok nového velitele protikorupční policie Tomáše Martince: Jeho detektivové už nemusejí žádat nadřízené o dovolení pracovat.

New ÚOKFK head Tomáš Martinec foto: © ISIFAČeská pozice

New ÚOKFK head Tomáš Martinec

Bylo to na Den lidských práv, 10. prosince 1989, když jsem měl první „nevynucený“ kontakt s policií. Jeden kriminalista reagoval na probíhající společenské změny lapidárně: „Doufáme, že přestanou politické tlaky a skončí čárkový systém.“ Po více než dvaceti letech na tu větu neustále myslím. Nejenom proto, že v té krátkosti byla ona analýza geniální, ale i proto, že jsme v požadovaném směru bohužel moc nepokročili.

Nejprve dovolte odbočku k čárkovému systému. Definovat by se dal jako poměrně komická metoda, která umožňuje nepříliš znalým policejním představitelům příznivě prezentovat práci policejního sboru vládě a poslancům, kteří o té práci nevědí už vůbec nic.

Čárkový systém se týká statistik výsledků práce policie, v nichž se sčítají jablka s hruškami, vraždy s ukradenými horskými koly, do takzvané celkové výslednosti. Čas od času se metodika mění, aby se frapantní nesmysly skryly, ale princip zůstává. Magickým číslem je "objasněnost trestné činnosti",  celkově i v různých kategoriích. Více vlivu na prémie policistů pak má „kreativní statistika“. To se umně sníží ceny ukradených horských kol na úroveň cen obyčejných bicyklů a to pod hranici trestného činu, takže případ „spadne“ jen mezi přestupky.

Nebo se vandaly poškozená řada aut v jedné ulici – šetřená jako trestný čin s neznámým pachatelem - zaregistruje pod jedno číslo jednací, které tolik statistiku nezhorší. Jakmile se však případ podaří objasnit, vede se každé auto pod vlastním číslem jednacím, aby to statistiku naopak vylepšilo. Podobně je tomu třeba v případech vykradených chatových oblastí. Na druhou stranu třeba protidrogová akce, na jejímž konci byla odhalena celá továrna, a která trvala mnoho měsíců, je za jednu čárka, stejně jako objasněný trestný čin v podstatě bagatelní.

Kriticky a spravedlivě posuzovat policejní práci bylo vždy velmi obtížné, ale tady to ještě ke všemu vypadá, že v posledních dvaceti letech zdravý rozum byl více na nucené dovolené, než v práci. Ale přistupme k tomu podstatnějšímu – politickým tlakům.

Stejně jako čárkový systém pomáhá čilý vztah mezi policejními funkcionáři a politiky udržet se ve funkcích lidem, kteří bezpečnostní problematice příliš nerozumějí. Respektive ji zjednodušují na otázku bezpečnosti svého postavení. Někdy ani politici nemusejí vyvíjet na policii žádné tlaky, protože policejní náčelníci jim visí na rtech, odezírajíce z nich přání. Někteří dokonce neváhají čekat na příletu politika a úslužně mu bonzovat ještě na letišti.

Jen aby řádnou policejní činností nebyla ohrožena prosperita, či dokonce stabilita jistých subjektů!

Politické tlaky na činnost policie a provázanost policejních funkcionářů s podnikatelským prostředím jsou dvě strany téhož jevu. Policejní funkcionáři pak bezesporu zručně kombinují několikerou činnost. Dohlížejí, aby policejní sbor fungoval řádně podle zákona. Hlavně na prostý lid totiž musí být přísnost. Dohlížejí však současně i na to, aby touto řádnou policejní činností nebyla ohrožena prosperita, či dokonce stabilita jistých subjektů (podnikatel, strana, vláda). Někdy pak dokonce výběrovým stíháním jedněch odstraňují konkurenci jiným.

A k tomu potřebují perfektně vědět, na čem jejich podřízení hodlají dělat. Policejní prezident proto vydal v roce 2007 neblaze proslulý pokyn, že policejní náčelníci budou rozhodovat o tom, co bude policie stíhat, a co ne, a postavil je tak fakticky nad zákon. Tento pokyn byl realizován formou nařízení vedoucích jednotlivých útvarů. Maskován byl snahou vedení „kontrolovat kvalitu práce policejních útvarů“.

Nový ředitel protikorupční policie Tomáš Martinec právě toto nařízení na svém útvaru nedlouho po svém nedávném nástupu zrušil. Tím jsme se dostali už zpátky na úroveň předlistopadovou, protože ani komunisti si nic takového písemným befelem nedovolili nařídit!

Protikorupční policisté mají šuplíky plné neřešených podnětů, které bylo prostě zbytečné hlásit

Protikorupční policisté mají šuplíky plné neřešených podnětů, které bylo prostě zbytečné hlásit na prezidium, protože by se jen exponenciálně zvýšilo nebezpečí, že grázlové budou v předstihu upozorněni na existenci ostrých poznatků. Šetření by stejně povoleno nebylo a ještě by policisté mohli ohrozit své informační zdroje. Takže teď budeme celému protikorupčnímu útvaru přát, aby se mu rychle vrátil protikorupční apetit!